Následující článek se dostal na titulní stranu Opavského týdenníku. Je natolik výmluvný, že není třeba cokoli dodávat.

Ze zapomenutého kraje.
Že ve Slezsku jest opravdu kraj, o kterém veřejnost málo, ba skoro ničeho  neví,  by  člověk  neuvěřil.  A   přece   jest   to   pravda!  Na hranicích slezsko-moravských v sousedství Kravařska jsou vesnice, které jakoby vítr zavál. Jsou to české vesnice Lukavec a Jílovec a poněmčená vesnice Děrné. Vesnice tyto jakoby na srdci nikomu neležely, nikdo se také dosud o ně nestaral. Tu a tam přihodilo se arciť, že nějaká zvláštní záležitost vyburcovala občany z jejích ztrnulosti a připomněla jim, ku kterému národu vlastně patří. První takovou záležitostí byla stavba školy v Jílovci. Měl totiž Jílovec býti přičiněním jistých pánův oblažen školou německou, což občanům jílovským krev tak rozehřálo, že si raději postavili školu podle mínění svého, než aby přijali nabízenou jim školu „šulferajnskou“, již se měl Jílovec poněmčiti. Odvaha jilovských dodala zmužilosti také osadníkům Lukavce a Děrného.
V Lukavci zdálo se již před několika lety, že nastal šťastný obrat k lepšímu. Ale po krátkém náběhu upadlo vše ve staré koleje. Aby se opět nějaké novosti v obci nezaváděly, o to staral se nezištně pán lukavský. O blahodárné činnosti tohoto pána, který jenom v němčině spásu Lukavce vidí, dovedli by Lukavští nám nejlepší zprávy podati. Chce on zajisté touto svou germanisačni činností dotvrditi svůj výrok, že Lukavec německý býti musí. By však toho p. lukavský neprovedl, o to postarali se jiní. Vyžádali si od hospodářské ústřední společnosti stanovy, aby si zřídili hospodářskou besídku. Stanovy ty proti jeho vůli byly občany podepsány a vládou schváleny. Po dlouhém otálení došlo konečně dne 9. března t. r. k ustavující valné hromadě. Shromáždění toho súčastnil se také tajemník Ústřední hospod. společnosti pan Zika, který v přednášce skoro 3 hodiny trvající vykládal hospodářům lukavským o účelu a užitku hospodářské organisace. Účastenství bylo nad očekávání veliké. Pozornosť, s jakou přednáška vyslechnuta, byla zajisté zaslouženou odměnou p. přednášejícímu.
Schůze súčastnil se kromě českých hospodářů lukavských také jeden český rolník z Děrného. Aby se neřeklo, že schůze byla čisté česká, dostavili se do ní také hlavni sloupové germánští z Děrného a (bez pochyby na povel p. lukavského) knihvedoucí a sklepní z pivovaru lukavského. Němečtí páni z Děrného, jichž jména prozatím uváděti nechceme, a páni pivovarští ukázali brzy, proč vlastně do schůze přišli. Bavili se po čas přednášky tak hlasitě německy, že jim pan přednášející – arciť trochu velice jemným spůsobem –  připomenouti musel, aby ho nevyrušovali a že chování jejich ukazuje na zvláštní stupeň vzdělání.
Po ukončené přednášce přihlásilo se 28 členů přes to, že páni pivovarští si všemožnou práci dali, aby lidi od spolku odmluvili, ba i ty, kteři se přihlásili, si zapisovali, aby úplný rapport podati mohli. Jest to pro Lukavec počet značný! Odvaze Lukavských patří tímto uznání a to tím více, ježto p. lukavský si vždy myslil, že celá obec jeho komanda poslouchati musí. By lukavšti hospodáři se něčím novým nepokazili, hleděl si zajistiti tím, že schůzi ohlášenou a dovolenou v poslední chvíli chtěl překaziti. Co ho k tomu vlastně přimělo, sdělí nám zajisté p. Pater, mlynář v Lukavci, který byl svolavatelem schůze. Škoda je, že nesúčastnil se p. starosta Josef Pelz, který před schůzí ujel (ze strachu anebo ze zlosti!?) a ani prý nedovolil zamýšlenou prohlídku dobytka odbývati. Spolek založený má zajisté v obci jak ve směru hospodářském tak i národním mnoho práce. Úspěchům jeho přejeme mnoho zdaru! Zajímavo ještě je to, že členové usnesli se schůzky své odbývati v domě privátním a ne v hostinci (je beztoho německý).
Zřízení hospodářské besídky, v Lukavci nadchlo přítomného českého rolníka z Děrného Františka Štefku tak, že si umínil zasaditi se o to, aby podobný spolek v Děrném zřízen byl. Přípravné práce s pomocí sekretáře p. Ziky hned vykonány a stanovy ku potvrzení odeslány. Záleží teď na ostatních českých obyvatelích v Děrném, by p. Štefku v práci podporovali a až ke zřízeni spolku dojde, četně k němu přistoupili, neboť přes to, že Němci děrničti vyhlašuji Děrné za „kerndaitsch“, žije v Děrném ještě dosti veliké množství Čechů, mezi nimi několik, kteři se až dosud vždy rázně německým choutkám opřeli a je překazili. Stalo se to také zejména tim, že Češi dobyli si při posledních volbách obecních I. sboru. Úmysl pana Štefky je tím chvály a podpory hodnější, že zřízením hospodářské besídky dokáže, jak veliký počet „Čechische Hunde“ (jak děrničti Němci své české spoluobčany nazývají) v Děrném jest. Dokáže tím také, že česká strana má více smyslu pro vzděláni a hospodářské zlepšení svých statků než strana německá, jejíž členové se scházejí, aby si společně popili a pak si navzájem nabili. Nestarejte se nic o nadávky, kterých Vám páni Němci uštědří, nýbrž pracujte chutě a pomyslete si něco o prázdných sudech.
Krnka.

Zdroj: Opavský týdenník, 19. 3. 1902, roč. XXXIII., č. 23 (2582),  str. 2

Jak daná záležitost pokračovala v Děrném se dozvídáme z dopisu otištěného o několik měsíců později, který na obsahuje navazuje:

Z Děrného 21. července. (Založení hospodářského spolku.)           S velikým hlukem, za zvuku trub a bubnů přišli k nám nedávno spasitelé z opavské „Nordmarky“ a fulnečtí turnéři, aby dokázali světu, že Děrné jest německé. A za týden, včerejší neděle, přišli Češi, tiše a bez hluku, založili hospodářský spolek, ku kterému přistoupilo ihned 42 rolníků. Děrné jest místo rolnické, tážeme se, kde pak jsou ti Němci u nás, když domorodý, stálý živel stal se zakladatelem hospodářského spolku? Po přednášce p. tajemníka české hospodářské společnosti z Opavy p. Fr. Ziky o důležitosti společné práce rolníka, která tak se líbila, že pan přednášející ještě o pěstování píce promluviti musil, ustavil se nový spolek. Předsedou zvolen byl p. Frant. Štefka, rolník, náměstkem p. J. Štefka a správcem společných objednávek p. Heinrich, Nový hospodářský spolek přistoupí zajisté s pravým pochopením ku provádění svého úkolu, který není pouze hospodářský, nýbrž i národní. Účastenství v první schůzi bylo veliké, přišlo také hojně hospodyní, milí hosté z Jílovce, kde též založeni hospodářského spolku se chystá, a z Lukavce, odkud místopředseda hospodářské a politické jednoty opavské p. Pater se mnoha sousedy k nám zavítal.

Zdroj: Opavský týdenník, 23. 7. 1902, Příloha k Opavskému týdenníku č. 57 (2616), roč. XXXIII.,   str. 1

I tentokrát přinášíme zprávy z Opavského týdenníku. Poukazovali jsme už na národnostní boje, obranu proti poněmčování, tábory lidu. Tentokrát máme ale zprávu o dění přímo v obci a jejím zastupitelstvu z roku 1896.

Z Lukavce 30. srpna (Změna v poměrech obce)

Dosti dlouho přihlíželi jsme ve správě naší obce na poměry, jež jsou snad jedinými svého druhu v celém Slezsku. Mlčeli jsme dlouho, neboť občané, jsouce před několika lety klamnými sliby zaslepeni, vzali na sebe toto sladké jho dobrovolně a dobrovolné otroctví bývá obyčejně nejhorším. Než všeho do času; i občané Lukavští   konečně   prohlédli   a  volají  po  právu.  Obecní  výbor v sezení 13. srpna vyčetl starostovi p. Sch. a tajemníku obce celou řadu nesprávností a přechmatů ve správě obce a žádal ospravedlnění. Jelikož se mu toho nedostalo, projevil výbor starostovi nedůvěru a přání, aby se v zájmu obce a ušetření dalších kroků úřadu starosty dobrovolně vzdal. Starosta však na to prohlásil, že neodstoupí, následkem čehož 9 členů obecního výboru odepřelo jemu veškeré další spolupůsobení ve správě obce, přerušilo jednání a odešlo ze sezení. Celá záležitost odstoupena pak politickým úřadům a jelikož za posledních dnů vychází na jevo ještě celá řada „nesprávností hmotných“, nastoupena bude i cesta soudní. Charakteristickým při tom je okolnost, že proti starostovi, který je rodem Němec, stojí nejrůzněji i několik německých občanů až po ředitelství Fulneckého panství, kteréž se mimo to v krátké době chopilo již třetího rekursu proti účtům obecním, A tak spojenými silami bude té dvoučlenné hrůzovládě Lukavské učiněn jednou konec.
(Místo podučitele) na rozšířené nové naší národní škole jest již vypsáno. Ačkoliv nevíme, kdo o obsazení místa toho rozhodne, neboť místní školní rada do 23. června t. r. po celých 5, pravíme pět roků neměla jediného sezení a ode 2 let se vůbec neustavila, jelikož nemá ani předsedy a členům z úředního jednání nebylo po celou tu dobu ani nejmenšího sděleno, – přece vyzýváme mladší naše učitelské síly, aby se bez obavy o místo toto ucházely. Dobrý, mírumilovný náš lid a občané Lukavští, kteři jako jeden muž proti nynějším nesnesitelným poměrům vystoupili, jsou nám dostatečnou zárukou, že se Lukavec brzo zase po delší době stane milým útulkem všech, kdož naň jsou odkázáni.

Zdroj: Opavský týdenník, 2.9.1896, Příloha k Opavskému týdenníku č. 69 (2018),   str. 1

Dalším střípkem ze života v Lukavci se tentokrát dostáváme díky zprávě o manévrech odehrávajících se v bezprostředním okolí Lukavce.

Z Kravařska 25. srpna. (Ještě něco z manévrů.)

Těchto dnů umlkla již střelba z děl, vojenské stejnokroje zmizely a po krajině nastal opět obvyklý klid. Ve čtvrtek minulého týdne cvičeno  zde  naposledy  na  polích  mezi  Lukavcem  a  Děrným. V pátek odrazil z Bílovce záložníky rozmnožený pěšípluk čís. 1. a ostatní oddíly asi 15 set mužů přes Bravinné a Lukavec, kdež učiněna půlhodinová zastávka, co zatím přední hlídky narazily na poboční hlídky nepřátelské strany Fulnecké, kteráž se napotom u Valteřovic a Březové rozmnožila. Z Lukavce nastoupen pochod ke Gručovicím, kdež byla na ten den hlavní srážka projektována. Jelikož ale v těchto dědinách ještě mnoho obilí na poli bylo a škoda rozpočtena za 2 hodiny na 4 až 5 set zl., upuštěno i od cvičeni a nastoupen další pochod k Odrám. V sobotu na to cvičeno ještě mezi Odrami a Vitkovem, kdež prý naděláno v poli mnoho škod. Z Fulneka odrazilo vojsko včera v pondělí a nastoupilo cestu k Hranicím,  kdež  bude  v  cvičení ještě několik dní pokračováno.

Zdroj: Opavský týdenník, 29.8.1891, Příloha k Opavskému týdenníku č. 67 (1498), roč. 22, str. 1

Druhou polovinu 19. století a také počátek 20. století provázele ve Slezsku silná germanizace. Šlo o byť i nezákonné prosazování a vynucování Němčiny v úředním styku, u soudů, ale i ve školství. Třebaže v (rakouském) Slezsku žila většina obyvatel hlásící se k slovanským jazykům (Češi a Poláci), v Zemském sněmu byli kvůli nerovnému volebnímu právu zastoupeni někdy jen 20% hlasů.

Největší podíl Čechů byl v Těšínském knížectví. V Opavském knížectví byli Češi zastoupeni především na Opavsku, Krnovsko bylo téměř zcela německé (jen 388 Čechů). Češi byli ve větší míře zastoupeni především na venkově.

Jelikož bylo Opavsko rozděleno do čtyř okresů, může být zajímavé podívat se na rozložení obyvatel v nich k roku 1890.

Okres                              Čechů              Němců

Opavský bez Opavy        28.883               5.110

Opavský s Opavou          31.306             23.672

Klimkovický                     15.118                4.087

Bílovecký                          7.857                9.282

Vítkovský                          2.226              13.322

Oproti roku 1880 došlo sice k mírnému relativnímu nárůstu obyvatel hlásících se k Češství v součtu celého Opavska, v některých oblastech ale docházelo k silné germanizaci. Na Bílovecku klesl podíl českých obyvatel z 47,03% na 45,52%.

Jak to bylo v Lukavci? Uvádí se, že třebaže došlo k celkovému úbytku obyvatel a spolu s Pustějovem byli germanizací ohroženi nejvíce, statečně se jí bránili. Nejhůře na tom byl z pohledu germanizace Jílovec – roku 1880 ze 3/4 český, roku 1890 ze 3/4 německý.

Zdroj: Opavský týdenník, 29.8.1894, roč. XXV., č. 67 (1813) Naše národnosť na Opavsku

Zajímavou zprávu o Lukavci jsme našli v příloze k Opavskému týdenníku č. 1 (1330) z roku 1890.

„Z Dolní Vésky 23. prosince. (Paběrky z cest.)

Nyní   se  blížíme   zvolna   do  zakoutí   pozůstalých  nám   vesnic z někdejších klášterských statků panství Fulneckého. Jsou to vesnice: Lukavec, Děrné s kolonii Kostelcem a Jílovec. Zaměříme nejdřív do Lukavce; je tam pivovar a kde se vaří pivo tam netřeba trpět žízně a to je pro cestujicí hlavní véc. Potom si také na tamní súsedy spustíme zhurta. „Jářku, víte co nového“, začal jsem tam jednou, „Březovšití zakládají hospodářský spolek a co že vy Lukavšití, nic?“ — „Abyste se nezmýlil“,  dostal  jsem v odpověd, „u nás se také činíme; ted na př. chceme tu právě založit — antisemitský klub.“ — „Hlouposti“, bručel jsem si do fousů, „mohli byste raděj následovat Březovské a založit čtenářský poučný spolek.“ Abych prý vyhledal místnost pro schůze, čtení a přednášky, vyložení novin a t. d. Navštívit jsem tedy pantátu na fojtství. Je celý blažený, že má jen jeden hostinec v obci a proto má také jen jednu místnost, do níž se všechno nahrne. Jinak je to zařízení velmi praktické, může vésti náležitou kontrolu a má přehled hostů. Ostatně že jest o Lukavec zatím postaráno; lid pilně čte, zvolna pokračuje a další svůj úkol bohdá také provede. Stoupáme tedy lehce po návrší k Děrnému; tam jsou poměry vážnější.  Jeden  občan  mné  vyprávěl,  že mají také  poplatníky  s několika krejcary ve Fulneku a tu prý by se jim bylo jednou stalo, že mohli míti obecní výbor na místo v Děrném ve Fulneku. Národu lid se odcizuje, mnohý neví čím vlastně jest a jediným co zde řeč moravskou udržuje, jsou bohoslužby církevní; ty se tak lehce nepřemění. Proti čtení novin neb knih jsou občané jako zapřísáhlí, dávejte jim noviny třeba zdarma, oni čísti nebudou a tak zůstávají pozadu. Nejsou tu však jen občané sami příčinou. Tane mi na mysli výrok jednoho horlivého v povolání a svědomitého kněze, který maje před více lety na tamní utrakvistické škole vyučovati náboženství, když se žáků tázal německy, říkali že německy neumějí a když se česky otázal, řekli že neumějí česky; podržím ho však zatím u sebe ne k vůli Děrněnským, ale k vůli jiným osobám.
Doufejme, že i sem ještě kousek vědomi pronikne a pak rád opravím,  co  tu  řečeno   trpkého. V náhradu  za  to  můžeme se  s uspokojením zastaviti v Jílovci. Tu zvláště mladší občané statečně pokračuji a za krátkou dobu docíleno, že také při volbách staví se na stranu národní. Nechť jen takto se zdarem pokračují ku prospěchu obce a vlasti.“

Tentokrát pro změnu pohled k začátkům knihovny v Lukavci. Ukazuje cenné informace o tom, co naši předkové četli a čím se bavili.

Z Lukavce 28. ledna. (Druhá výroční zpráva občanské knihovny.) Roku uplynulého docíleno bylo knihovnou opět značných úspěchů.
Ačkoli lid letního času pokud práce polní trvá až na několik jednotlivých čtenářů méně po knize sáhne, přečteno bylo za zimních měsíců od 30. čtenářů 190 knih, vzdor tomu, že se jich značná čásť pilně čtením novin zabývala. Samotného „Op. Týdenníka“ rozpůjčeno bylo jen přes vánoční dobu do 60. čísel.
Z hotovosti loňského roku vykázané vydáno bylo na noviny a knihy 4 zl., takže zbývá ještě 2 zl. 70 kr. Mimo „Opavský Týdenník“, „Hospodáře Moravského“ a „Světozor“, jejž od štědrého dárce
dostává, zasílá začátkem roku sl. „Moravská Beseda“ v Praze za náhradu poštovného velký polit. časopis „Hlas Národa“. Některé knihy v Lukavci přečtené mohly by býti do některé z okolních obcí
zadány proti zaručení, že někdo rozpůjčování obstarávati bude a tyto po přečteni vraceny budou.
Z časopisů jest „Světozor“ loňský ročník, dva ročníky „Hospodáře Moravského“, z knih „Přítel domoviny“, „Kukátka“ od Kosmáka a j. v. Kdo by si některé z nich přál, ať se u podepsaného přihlásí.
Šlechetným dárcům, kteří knihovnu opět štědře obmyslili, vděčně projevuji díky srdečné!
Jos. Pater.

Zdroj: Opavský týdenník, 5.2.1890, Příloha k Opavskému týdenníku, roč. XXI., č. 11 (1340), str. 1