O lukaveckém pivovaru jsme uváděli většinou v radostných a dobrých případech. Tentokrát jedna zpráva spíše nepříjemná.

Dopisy.
Z Děrného o Fulneku 14, února. (Národní poměry a německé služby boží.)

Zdejší obecní výbor hodlá se ucházeti u příslušného úřadu duchovního, aby byly zavedeny služby boží německé. Děrné bylo od jakživa obcí českou. Jak se poněmčilo? Předně okolím, výhradně německým. Když pak před dávnými léty vyhořelo, brali si
Děrňanští manželky z vůkolních německých osad zámožnějších. Že na konec v Děrném němectví se vzmáhalo, zavinilo za dřívějších dob – učitelstvo. Vímež dozajista, že jistý učitel, jenž nyní v české obci horlivým jest národovcem, dostával od německého šulfrajnu roční podporu čtyřiceti zlatých. Zač, snadno lze si domysliti. Ničeho bychom nenamítali oproti německým službám božím, kdyby skutečná jevila se potřeba, a byly vůlí a opravdovým  přáním  všech  občanů  Děrňanských,  kteří hlásí se k němčině. Než předně jest o obyvatelstvo národností německé postaráno, anžto ve Fulneku – z Děrného ani půl hodiny – konají se jak ve farním tak i kapucínském chrámu Páně služby boží výhradně německé. Ujišťuji pak, že žádost, kterou chce podati obec Děrňanská, není vůlí občanů s dosavadním pořádkem spokojených, nýbrž jen několika štváčů a střeštěnců, ponejvíce přistěhovalých, kteří po celý rok o kostel ani nezavadí, kteří chodí pro rozumy do Lukavského pivovaru a kteří obec tou měrou rozeštvali, že za dnešního dne požívá pověsti nechvalné. Abyste, občané Děrňanští, věděli, odkud vítr věje, upozorňuji vás na něco. Bylo s námi od spolehlivých a pravdymilovných lidí sděleno, že do Lukavského pivovaru docházejí nordmarkáři z města Bílovce, jejichž úmysly a záměry jsou jasny jako bílý den. Vykonavatelem jejich poněmčovacích choutek jest prý nájemce Lukavského pivovaru, jenž, jak jsem se z „Opavského Týdenníka” dozvěděl, i výhradně český Lukavec chtěl by poněmčit. On bezpochyby nadchnul naše pohlaváry, aby naši drahou mateřštinu, která bez toho nynějšími zástupci obecními úplně jest odstrčena, i z chrámu Páně vypudili. Nejde tudíž o německé služby boží, nýbrž o poněmčení Děrného, jak ve škole tak i v kostele. Že by v Děrném bylo 300 rodilých Němců, rozhodně popírám. Předně podotýkám, že nikdo tázán nebyl, jaké jest národnosti, a že soupis německých obyvatelů v obecní kanceláři částí obecního výboru sdělán byl. Pak upozorňují, že v Děrném nesmíme se tázati: kolik jest Němců, nýbrž kdo neumí „moravsky”, protože všichni občané a na skrovné výjimky i všechny dítky moravsky rozumějí a mluví. Ovšem přiznávám se, že v Děrném jest mnoho odrodilců, kteří za mateřskou řeč se stydí a tudíž Němcům nadržují. Proklet budiž každý, kdo z jakékoliv příčiny pomáhá odvěkým nepřátelům našim a na rodné bratry hanu kydá. Protož, milí občané Dérňanští, braňte se a nedopusťte, aby žádosti za zavedeni německých služeb božích bylo vyhověno. Povstaňte ze své lhostejnosti na obranu práva jazyka mateřského. Hanba tomu, kdo bude poslední!

Zdroj: Opavský týdenník, 21.2.1900, Příloha k Opavskému týdenníku č. 15 (1371), str. 1