Archiv štítku: Pivovar

Historie: Hostinec v Bravanticích patřil Pelzovu pivovaru

Další drobný střípek k historii Lukavce se nám podařilo najít v bakalářské práci Věry Šustkové na Ostravské univerzitě z roku 2011. V práci „Paměť míst – německé obyvatelstvo v obci Bravantice – včera a dnes“ uvádí autorka v popisu různých spolků, aktivních v Bravanticích začátkem 20. století, že jeden z nich našel útočiště v tanečním sále zájezdního hostince Niksch, který patřil Pelzovu pivovaru v Lukavci.

Už z dřívějška víme, že se lukavecké pivo vozilo do širokého okolí, poprvé ale máme zmínku o Bravanticích, a že dokonce místní hostinec byl majetkem pivovaru.

Zdroj: http://www.kuhlaendchen.de/media/Archiv/Brosdorf%20-%20Kuhlaendchen.pdf

Na lukavec.info poprvé publikováno 15. 6. 2015

Zpráva: Středověká tvrz patrně stála v místě dnešního bývalého pivovaru

Podle článku na webové stránce www.hrady.cz se v Lukavci nacházela tvrz.

Bývalý panský dvůr, v jehož rámci se očekává existence středověké tvrze, stojí na pravém břehu potoka, na úpatí návrší s kostelem, a tvoří dodnes největší budovu ve středu obce. Dvůr spolu s vestavěným pivovarem je poznamenán mnoha úpravami a bohužel i mnohaletým chátráním. V případě archeologického výzkumu by bylo zajímavé vysledovat přesnou lokaci tvrze v rámci dvora.

Lukavec byl malým nižším šlechtickým statkem s tvrzí, která se však písemně výslovně nepřipomíná. V roce 1377, po rozdělení Opavska, je na Lukavci zmiňován Kunát z Jakubčovic. Po něm se zde dále zmiňuje v letech 1412 – 35 Hanuš Skřípovský, roku 1441 Oneš Kyjovec   z  Lukavce   a   roku   1464  Jan  Hrot  z  Lukavce
(1441 – 1495). Tehdy je zde poprvé i zmíněn dvůr a k němu příslušející mlýn. Právě starý rod Hrotů se po Lukavci i psal a je tedy takřka jisté, že zde jeho členové i sídlili. Pravděpodobně se tak dělo v rámci zdejšího dvora, jehož součástí byl i panský dům – tvrz. Po Janu Hrotovi převzal panství jeho syn Bartoloměj.

Roku 1504 prodala Lukavec Markéta z Dobroslavic Kateřině Chlebičovské, která jej roku 1512 spolu s pustou vsí Požahou intabulovala bratřím Janu a Jiřímu Medvídků z Jakubčovic. Medvídkové poté postoupili hned v roce 1513 lukavecké zboží klášteru augustiniánů ve Fulneku. Jejich probošt Cyril se velmi zasloužil o zlepšení klášterního hospodářství rozšířením majetku kláštera. Dvůr a tvrz v Lukavci tímto ztratili na sídelním významu a sloužili jen jako správa panství a hospodářské zázemí. Klášter zde vybudoval pivovar, který se zmiňuje již v 16. století.

(Zdroj: www.hrady.cz, Jan P. Štěpánek dle Tichánek J., Šerý Z.: Šlechtická sídla na Novojičínsku, Butterfly 2003)

Na lukavec.info poprvé publikováno 28. 1. 2006

Článek: Lukavecké pivo prý bylo rovno plzeňskému Prazdroji

Fulnek-Lukavec

Plzeňskému Prazdroji prý konkuroval zlatavý mok, který se kdysi vařil v malém pivovaru v obci Lukavec u Fulneku. Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce tam v tehdejší slavné éře pracoval jako pomahač.

Pan Vladař neví, kam až historie pivovaru sahá, ale výrobu v něm prý obnovili za Rudolfa II..

“Zjistil jsem, že to kdysi měl nějaký Rattay a v roce 1870 přišel z Vidnavy nový sládek Pelc. Ten pak pivovar koupil. Když zemřel, převzal ho jeho syn Josef. A u něj jsem do čtyřicátého roku dělal,” pátral v paměti pan Vladař. Tenkrát se prý vařilo pivo čtyřstupňové.

“Jedna várka byla dvě stě hektolitrů a vařilo se pětkrát týdně,” podotkl. V jednom kotli se vařila voda, na měděné rošty druhého kotle se nasypal slad, který se zalil a vylouhoval. Vše se pak přelilo do prvního kotle a dochutilo chmelem. “ráno se zatopilo a ve dvě hodiny bylo hotovo. Pak se směs ochladila a dala do modřínových pánví na kvašení. Bylo krásné sledovat, když se na ní začaly dělat kudrlinky,” zavzpomínal pan Vladař.

Hotové pivo se před rozvářkou muselo vychladit v chladících vanách. “Sklepy měly kolem pěti stupňů. V jednom byl led, ve druhém pivo a v dalším zase led,” objasnil chladící proces pan Vladař. Ze sklepů putovalo pivo v sudech na koňský povoz, který je rozvážel. “Vozil ho nějaký Šimečka. Pivo vždycky přikrýval větvemi, aby mu na něj nesvítilo slunko. Když jel do Pustějova nebo jiných českých vesnic, přikryl to lípami, když jel do německých obcí, dával dubové větve,” poznamenal s úsměvem pan Vladař.

V roce 1943 Josef Pelc, který byl nějakou dobu i lukaveckým starostou, zemřel a pivovar převzal jeho bratr Helmut. Ten však ještě v témže roce padl, a tak pivovar vedla vdova. Koncem války se ale přestěhovala do Německa a pivovar zavřela. “Po válce se znovu rozjel a zavedla se i sladovna. Já ale v říjnu pětačtyřicátého narukoval, a když jsem se vrátil, byl už pivovar opět zavřený. Už navždy,” přiblížil pohnutý osud pivovaru pan Vladař s tím, že později objekt užívalo JZD, které se v roce 1980 odstěhovalo, ale kanceláře využívalo až doposud. “Letos to od města koupil Petr David, který tam chce podnikat. Je šikovný, takže věřím, že tu budovu dá do pořádku,” vyjádřil naději pan Vladař s vědomím, že v Lukavci už nikdy pivovar nebude. Podle něj byl ten lukavecký jediný, který dokázal konkurovat plzeňskému Prazdroji. “Brali ho i U Slunka v Novém Jičíně a někteří hospodští, kteří měli Plzeň na čepu, ho za ní vydávali. Když jsem přišel z vojny, četl jsem rozhovor s plzeňským sládkem. Ten říkal, že konkurenci nemají. Jediná prý byla ve Slezsku, v Lukavci, ale už není.” Uzavřel posmutněle pan Vladař.

Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce je pamětníkem dob, kdy se v lukaveckém pivovaru vařilo pivo. To prý ve své době zdatně mohlo konkurovat plzeňskému Prazdroji.

(Zdroj: Region)

25. června 2000

Historie: Zmínka o nájemci pivovaru 1844

Díky ohlášce Úředního výnosu o nabídce prodeje adresovaného úřadem Pustějovského panství v Lukavci z 28. března 1844 v Opavských novinách (Troppauer Zeitung – příloha Anhang zur Troppauer Zeitung Nr. 27 z pondělí 1. dubna 1844) se dozvídáme o jméně tehdejšího nájemce lukaveckého pivovaru.

V té době totiž Johann Wanke, uváděný jako nájemce pivovaru v Lukavci, požádal úřad místního panství o vyhlášení prodeje domu – exekuci jeho dlužníka (Joachima Olbricha, Stará Ves  č. p. 128).

Wanke

Zdroj: books.google.cz

Zdroj: Google books

 Na lukavec.info poprvé publikováno: 7. 12. 2014, 12:31

Historie: Pivovar v exekuci (1877)

Tentokrát přínášíme opět jednu zmínku o pivovaru, tentokrát poměrně významnou.

23. března 1877 byl Okresním soudem v Bílovci vydán ve věci sporu Spořitelny v Bílovci a Antona Klose výnos o vyhlášení exekuce dražbou.

Rozhodnutím soudu byla vyhlášena dražba nemovitosti č.p. 1 v Lukavci u Fulneku skládající se ze „zámecké“ budovy (Schlossgebäude), pivovaru včetně vybavení, obytných a hospodářských budov, výčepu, sklepu na led, tzv. skalního sklepa (Felsenkeller), zahrady. Vyvolávací cenou měla být cena dle odhadu ve výši 26.383 zl. 83kr. Dražba se měla konat ve třech pokusech 11. května, 11. června a 11. července (1877) vždy ve 3 hodiny přímo v pivovaru.

Toto rozhodnutí bylo vydáno soudcem Musiolkem.

Zdroj: Troppauer Zeitung, 23.4. 1877 č. 93 str. 4

https://books.google.cz/books?id=kXpcLCLiYvkC&pg=RA18-PA5&dq=luck+bei+Fulnek&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi-jcWb8oDbAhUSZ1AK1HcblAwkQ6AEIJzAA#v=onepage&q=luck%20bei%20Fulnek&f=false

Historie: Lukavec v obchodním adresáři (1897)

O Lukavci z konce 19. století nemáme příliš mnoho zpráv. Každá nová je proto cenná, každý malý detail nám může pomoci dostat se v poznání o kousek dál.

Jednu takovou zprávu jsme našli v německém obchodním adresáři z roku 1897. V něm byly zachyceny různé informace o všech obcích. V díle 19a došla řada i na Lukavec.

Lukavec měl podle tohoto adresáře 557 obyvatel. Uvádí se spádovost k okresnímu soudu v Bílovci, nejbližší železnice v Suchdolu, pošta ve Fulneku a existence dobrovolných hasičů.

Zajímavější jsou ale obchodní informace – v pohostinství se uvádí Ferdinand Nelhübel a nájemce Lasar Singer. K pivovaru je veden Wilhelm Rattay, obchod s potravinami – Lasar Singer. Majitelem panství Filip hrabě Flanderský, ředitelem panství pak Friedrich Weisheit ve Fulneku. Jako mlynáři jsou uváděni Andreas Pater (vodní mlýn a pila) a Franz Schindler (větrný mlýn); kovář Franz Stefka.

Zdroj: https://camea2.svkos.cz/search/i.jsp?pid=uuid:3fce2340-52b0-11df-bf6d-0013d398622b&q=Luck#monograph-page_uuid:3d396ea0-52b0-11df-8d09-0013d398622b

Leuchs Adressbuch aller Länder der Erde, sv. 19a, Leuchs, Nürnberg, 1897, str. 528

Historie: Kdo vařil pivo na konci 18. století (1794)

Při pátrání v matrikách se nám podařilo najít další střípek do mozaiky historie lukaveckého pivovaru.

Po zrušení kláštera v září 1784 došlo k převodu jeho majetku na státní statek – pustějovský velkostatek. Tímto krokem se pod tutéž správu dostal i pivovar.

O deset let později 3. dubna 1794 zemřel v Lukavci na č. p. 1 ve věku 71 let Gottfried (Bohumil) Theiner. V tomtéž zápisu bylo uvedeno, že šlo o „Herrschafftlicher Brauer Meister“ pivovarského mistra na (pustějovsko – lukaveckém) panství.

Zdroj: Sbírka matrik Severomoravského kraje • Z, I-Z • inv. č. 1116 • sig. Od IV 22

Historie: Útok na německé výletníky (1903)

Zpráva z Deutches Nordmährerblatt, Olomouc, 22.10.1904, str. 4:

„Ze soudní síně

Přepadení německých výletníků. Zpráva z Bílovce (Slezsko): Aféra, která byla obzvláště v národních kruzích často diskutována, měla před místním okresním soudem (adjunkt Dr. Leichter) dohru s pozoruhodným rozuzlením. Z důvodu přepadení německých fulneckých výletníků v Lukavci se měli zodpovídat jeho čeští strůjci, na předním místě lukavecký starosta Josef Pater a tamní vrchní učitel Josef Čoček, z ohrožení a hanobení Němců. Obžalováni byli kromě nich i radní obce Antonín Brož, statkářka Marie Schenková, její manžel Antonín Schenk, manželka vrchního učitele Marie Čočková a dělník Josef Sokol, všichni obhajováni Dr. Blummenfeldem. Poškozené zastupovali advokáti Dr. Bodirsky z Vídně a Dr. Freissler z Nového Jičína. Bylo udáno, že se 11. srpna loňského roku vydala řada fulneckých obyvatel na výlet do pivovarské zahrady v Lukavci a při zpáteční cestě byli na popud starosty a vrchního učitele cílem házení kamenů, dřeva a tyček, byli zasaženi a byli uráženi výrazy jako:  „Němečtí cigáni, … ničemové, pakáž. Vícero Němců bylo zasaženo do krve, o čemž byly předloženy lékařské zprávy. Z obžalovaných někteří přiznali urážky, jiní se hájili tím, že se pouze bránili. Starosta Pater a vrchní učitel Čoček popřeli jakékoli své podílení. Naproti tomu potvrdilo mnoho svědků, že dobře organizovaný útok byl plánován, a že čeští zfanatizovaní obyvatelé se shromáždili a že osnovateli byli starosta stejně jako vrchní učitel. Vzrušení vzbudilo jak dosvědčené, tak odpřísažené výpovědi vícero svědků, že vrchní učitel pobízel děti ve škole „házet Němcům kameny na lebky“ (!). To také potvrdili dva chlapci, na něž tyto výzvy směřoval. Příznačné je starostovo vyjádření potvrzené dělníkem Sylvestrem Tögelem, že Fulnečané jsou gauneři a lumpové, že nechá zřídit prasečí chlívek, zavře je tam a bude s nimi vůbec „dělat, tak jak jemu řekl okresní hejtman“. Soudce přerušil projednávání a vyhlásil usnesení o postoupení věci státnímu zastupitelsví kvůli porušení veřejného pořádku podle §37 zák. Rozruch, který tento pro českého vrchního učitele Čočka zvlášť neblahý závěr v celém okolí vzbudil, je o to větší a pochopitelnější, jelikož tento vůdce lukavských Čechů podle svého vlastního vyjádření přivodil dřívějšímu německému starostovi odsouzení za ublížení na těle.“

Zdroj: http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=nmb&datum=19041022&seite=4&zoom=47&query=%22Luck%22%2B%22Fulnek%22&ref=anno-search

 

Historie: Výstav piva 1901 – 1903

Tentokrát malá zmínka o pivovaru. Noviny Těšínské otiskly malou zprávu o výstavu piv všech slezských pivovarů v roce 1901. Mezi nimi byl samozřejmě i náš lukavecký se 7945hl piva.

Slezské pivo.

V roku 1901 uvařilo 34 slezských pivovarů: Karvin 112.560, Opava 77.520, Těšín 69.150, Bílsko 32.250, Bruntál I. 14.460, Jindřichov 14.150, Radvanice 13.920, Albrechtice 13.305, Krnov 12.650, Brumovice 9780, Bílovec 8876, Lukavec 7945, Frývaldov 7100, Frýdek 6450, Vítkov 6224, Štěbořice 5400, Odry 4620, Bruntál II. 3834, Frýd-berk 3800, Sady Nové 3090, Štítina 2688, Benešov I. 2675, Polom Velká 2500, Vidnava 2430, Javorník 2094, Benešov II. 1944, Vlastovičky 1920, Heřminovy Staré 1624, Melč 1350, Cukmantl 672, Voda Červená Nová 624, Einsiedel 475, Niedergrum 341, Albrechtice Velké 18 hektolitrů piva.

Zdroj: Noviny Těšínské, 16.8.1902, roč. VIII., č. 38, str. 5

Výstav piva z roku 1902 jsme našli v Lanwirtschaftliche Zeitschrift für Östereichisches Schlesien, 1903, č. 12-13, str. 387. Lukavecký pivovar měl ve slezsku 12. největší výstav – 7210hl.

Výstav piva z roku 1903 jsme našli v časopise Duch času, roč. 1904, č. 6, str. 4. Lukavecký pivovar měl ve slezsku 13. největší výstav – 7070hl.

Historie: Národní poměry v Děrném (1900)

O lukaveckém pivovaru jsme uváděli většinou v radostných a dobrých případech. Tentokrát jedna zpráva spíše nepříjemná.

Dopisy.
Z Děrného o Fulneku 14, února. (Národní poměry a německé služby boží.)

Zdejší obecní výbor hodlá se ucházeti u příslušného úřadu duchovního, aby byly zavedeny služby boží německé. Děrné bylo od jakživa obcí českou. Jak se poněmčilo? Předně okolím, výhradně německým. Když pak před dávnými léty vyhořelo, brali si
Děrňanští manželky z vůkolních německých osad zámožnějších. Že na konec v Děrném němectví se vzmáhalo, zavinilo za dřívějších dob – učitelstvo. Vímež dozajista, že jistý učitel, jenž nyní v české obci horlivým jest národovcem, dostával od německého šulfrajnu roční podporu čtyřiceti zlatých. Zač, snadno lze si domysliti. Ničeho bychom nenamítali oproti německým službám božím, kdyby skutečná jevila se potřeba, a byly vůlí a opravdovým  přáním  všech  občanů  Děrňanských,  kteří hlásí se k němčině. Než předně jest o obyvatelstvo národností německé postaráno, anžto ve Fulneku – z Děrného ani půl hodiny – konají se jak ve farním tak i kapucínském chrámu Páně služby boží výhradně německé. Ujišťuji pak, že žádost, kterou chce podati obec Děrňanská, není vůlí občanů s dosavadním pořádkem spokojených, nýbrž jen několika štváčů a střeštěnců, ponejvíce přistěhovalých, kteří po celý rok o kostel ani nezavadí, kteří chodí pro rozumy do Lukavského pivovaru a kteří obec tou měrou rozeštvali, že za dnešního dne požívá pověsti nechvalné. Abyste, občané Děrňanští, věděli, odkud vítr věje, upozorňuji vás na něco. Bylo s námi od spolehlivých a pravdymilovných lidí sděleno, že do Lukavského pivovaru docházejí nordmarkáři z města Bílovce, jejichž úmysly a záměry jsou jasny jako bílý den. Vykonavatelem jejich poněmčovacích choutek jest prý nájemce Lukavského pivovaru, jenž, jak jsem se z „Opavského Týdenníka“ dozvěděl, i výhradně český Lukavec chtěl by poněmčit. On bezpochyby nadchnul naše pohlaváry, aby naši drahou mateřštinu, která bez toho nynějšími zástupci obecními úplně jest odstrčena, i z chrámu Páně vypudili. Nejde tudíž o německé služby boží, nýbrž o poněmčení Děrného, jak ve škole tak i v kostele. Že by v Děrném bylo 300 rodilých Němců, rozhodně popírám. Předně podotýkám, že nikdo tázán nebyl, jaké jest národnosti, a že soupis německých obyvatelů v obecní kanceláři částí obecního výboru sdělán byl. Pak upozorňují, že v Děrném nesmíme se tázati: kolik jest Němců, nýbrž kdo neumí „moravsky“, protože všichni občané a na skrovné výjimky i všechny dítky moravsky rozumějí a mluví. Ovšem přiznávám se, že v Děrném jest mnoho odrodilců, kteří za mateřskou řeč se stydí a tudíž Němcům nadržují. Proklet budiž každý, kdo z jakékoliv příčiny pomáhá odvěkým nepřátelům našim a na rodné bratry hanu kydá. Protož, milí občané Dérňanští, braňte se a nedopusťte, aby žádosti za zavedeni německých služeb božích bylo vyhověno. Povstaňte ze své lhostejnosti na obranu práva jazyka mateřského. Hanba tomu, kdo bude poslední!

Zdroj: Opavský týdenník, 21.2.1900, Příloha k Opavskému týdenníku č. 15 (1371), str. 1