Archiv štítku: Pivovar

Historie: Výstav pivovaru 1925

Na stránce věnované pivovaru uvádíme zjištěné výstavy, tedy celková množství vyrobeného piva v Lukaveckém pivovaru. Uvedené údaje můžeme doplnit nyní novými, zjištěnými k roku 1926 spolu se srovnáním toho, jak si vedl náš pivovar v porovnání s jinými.

Ve druhém svazku Vlastivědného sborníku slezského z roku 1926 jsou uvedeny výstavy různých pivovarů. Lukavec je uváděn mezi malými pivovary s výstavem 4036hl.

Další uvedené pivovary:

Odry (2575hl), Vítkov (4600hl), Albrechtice (4900 hl), Bílovec (6300 hl), Moravskoostravský pivovar a sladovna (85000hl).

V polovině dvacátých let patřil tedy lukavecký pivovar ve Slezsku mezi spíše menší pivovary.

 Zdroj:

https://books.google.cz/books?ei=HbRwVYv5BebT7QaO1oGYDg&hl=cs&id=189WAAAAMAAJ

Historie: Hostinec v Bravanticích patřil Pelzovu pivovaru

Další drobný střípek k historii Lukavce se nám podařilo najít v bakalářské práci Věry Šustkové na Ostravské univerzitě z roku 2011. V práci „Paměť míst – německé obyvatelstvo v obci Bravantice – včera a dnes“ uvádí autorka v popisu různých spolků, aktivních v Bravanticích začátkem 20. století, že jeden z nich našel útočiště v tanečním sále zájezdního hostince Niksch, který patřil Pelzovu pivovaru v Lukavci.

Už z dřívějška víme, že se lukavecké pivo vozilo do širokého okolí, poprvé ale máme zmínku o Bravanticích, a že dokonce místní hostinec byl majetkem pivovaru.

Zdroj: http://www.kuhlaendchen.de/media/Archiv/Brosdorf%20-%20Kuhlaendchen.pdf

Historie: Zmínka o nájemci pivovaru 1844

Díky ohlášce Úředního výnosu o nabídce prodeje adresovaného úřadem Pustějovského panství v Lukavci z 28. března 1844 v Opavských novinách (Troppauer Zeitung – příloha Anhang zur Troppauer Zeitung Nr. 27 z pondělí 1. dubna 1844) se dozvídáme o jméně tehdejšího nájemce lukaveckého pivovaru.

V té době totiž Johann Wanke uváděný jako nájemce pivovaru v Lukavci požádal úřad místního panství o vyhlášení prodeje domu – exekuci jeho dlužníka (Joachima Olbricha, Stará Ves  č. p. 128).

Wanke
Zdroj: books.google.cz

 

 

 

Zdroj: Google books

Osud „stařečka“ pod kostelem

Objekt na parc. č. 77 v katastrálním území Lukavec u Bílovce byl před dávnými časy vybudován pro účely místního pivovaru. Budova mj. obklopuje prostor vyhloubený do přilehlého svahu, uvnitř se údajně nachází hluboká studna, na plášti objektu jsou znatelné stopy po výstřelech z 2. světové války.

pavel_broz
Historická pohlednice s malým obrázkem sklepů, zdroj: Pavel Brož

Budova sama o sobě  je pro mnohé občany bezvýznamná, stará, pro některé je překážející, neudržovaná až nebezpečná a rádi by se jí zbavili. Pro ostatní občany je na druhou stranu něčím reálným, spjatým s lukavskou historií, němým svědkem toho, co se zde událo, patřícím na toto místo. Stojí zde mnoho desítek let přežila obě světové války, Rakousko-Uhersko, její obrázek je součástí historických pohlednic Lukavce z přelomu 19. a 20. století, objevuje se už i na mapě z roku 1836, v pozemkové knize v roce 1797 a není vyloučené, že je starší než nedaleká stavba kostela.

mapa_1836
Objekt na mapě z roku 1836, Stabilní katastr, Zdroj: historickemapy.cuzk.cz

Budova byla dříve v soukromém vlastnictví majitelů pivovaru a po válce se stala veřejným  majetkem.  Byly  tu  jakési  snahy
o její další přínosné využití, ale bez úspěšných výsledků. Současným vlastníkem objektu je město Fulnek, které nemá finanční prostředky ani plány na jeho další využití. V poslední době se snad kvůli tomu a kvůli hyzdění vzhledu obce začalo objevovat úsilí o jeho zbourání.

Bývalý pivovarský sklep je v současné době zařazen do databáze Brownfields Moravskoslezského kraje (tzn. mezi  staré průmyslové objekty, které hledají své nové využití) s popiskem: “ V současnosti jsou sklepy v dobrém stavu. Budova má zborcený krov.“ nyní navíc už i s poznámkou, že byla podána žádost o demolici.

„Jako blesk z čistého nebe“ se však objevila malá naděje záchrany starodávného objektu. Objevil se investor, který přišel za vlastníkem vyjednávat o koupi objektu, s obchodními podmínkami a sankcemi na sebe samého, pokud se o objekt do daného časového  termínu  nepostará.  Přinášel  nejen kalkulaci oprav, ale
i plán jejího budoucího uplatnění pro komerční účely v oblasti turistiky.

Investor, ač seznámen se současným zuboženým stavem objektu, však necítil dostatečnou podporu ze strany vlastníka, proto od své nabídky ustupuje.

Pravdou je, že tato nabídka přišla zrovna ve chvíli, kdy město Fulnek   vložilo   finanční  prostředky  na   dokumentace   potřebné
k podání žádosti o dotaci na demolici objektu, žádost podalo a ta mu byla přislíbena.

Jedná se o  ohromující částku.  Na demolici bývalého pivovarského sklepa v Lukavci má Fulnek přislíbenu evropskou dotaci*) ve výši 3.074.493,37 Kč. Na první pohled je to opravdu ohromující částka, kterou může město získat. Tato dotace však pokrývá 85 % způsobilých nákladů a aby byl projekt realizován musí město Fulnek doplatit zbývajících 15 % tj. cca 542 tis. Kč  ze svého rozpočtu a k tomu případně další náklady, které poskytovatel dotace neuznává. A to nejsou také zanedbatelné částky.

Před městem jako vlastníkem je tedy rozhodnutí: likvidace stavby za  více  než  3,5 mil.  Kč  z veřejných rozpočtů ( z toho 542 tis. Kč
z vlastního rozpočtu) nebo prodej stavby soukromému investorovi se závazkem, že ji opraví a potenciálními dalšími daňovými příjmy do rozpočtu z podnikatelské činnosti investora a vznikem nových pracovních míst.

marek_koleda_www.pivovary.info
Budova je „zasazena“ do svahu, Foto: Marek Koleda, www.pivovary.info

Nutno říci, že objekt stále ještě stojí, smlouva o dílo na demolici nebyla uzavřena a peníze z dotace se vyplácejí až po uskutečněné akci. Je tedy stále ještě čas změnit směr, kterým se ubírají záměry města Fulnek s touto budovou. Objektu, který několik desítek let chátrá, je bez života, je mrtvý stále hoří plamínek naděje na zmrtvýchvstání. Otázkou je, zda vlastník bude ochoten využít podávané pomocné ruky na záchranu a oživení, a zároveň tak naplnit svoji vizi. **)

Zbourat, zničit se dá cokoli, kdykoli, ale opravit nebo zachránit nebo vybudovat něco jiného dá mnohem mnohem více práce.

*) Regionální operační program Moravskoslezsko, 6. kolo výzvy, 2.3 Podpora využívání brownfields, „Demolice bývalého skladu – Lukavec“.

**) Vize města Fulnek: Povznesení města na turisty vyhledávaný cíl návštěv a delších pobytů, centrum vzdělávání všech kategorii žáků, studentů a pedagogů, město s vysokým potenciálem kulturní a přírodní krajiny, příjemné na bydlení, se širokým spektrem služeb a odpovídající nabídkou práce.

Zpráva: Středověká tvrz patrně stála v místě dnešního bývalého pivovaru

Podle článku na webové stránce www.hrady.cz se v Lukavci nacházela tvrz.

Bývalý panský dvůr, v jehož rámci se očekává existence středověké tvrze, stojí na pravém břehu potoka, na úpatí návrší s kostelem, a tvoří dodnes největší budovu ve středu obce. Dvůr spolu s vestavěným pivovarem je poznamenán mnoha úpravami a bohužel i mnohaletým chátráním. V případě archeologického výzkumu by bylo zajímavé vysledovat přesnou lokaci tvrze v rámci dvora.

Lukavec byl malým nižším šlechtickým statkem s tvrzí, která se však písemně výslovně nepřipomíná. V roce 1377, po rozdělení Opavska, je na Lukavci zmiňován Kunát z Jakubčovic. Po něm se zde dále zmiňuje v letech 1412 – 35 Hanuš Skřípovský, roku 1441 Oneš   Kyjovec   z  Lukavce   a   roku   1464  Jan  Hrot  z  Lukavce
(1441 – 1495). Tehdy je zde poprvé i zmíněn dvůr a k němu příslušející mlýn. Právě starý rod Hrotů se po Lukavci i psal a je tedy takřka jisté, že zde jeho členové i sídlili. Pravděpodobně se tak dělo v rámci zdejšího dvora, jehož součástí byl i panský dům – tvrz. Po Janu Hrotovi převzal panství jeho syn Bartoloměj.

Roku 1504 prodala Lukavec Markéta z Dobroslavic Kateřině Chlebičovské, která jej roku 1512 spolu s pustou vsí Požahou intabulovala bratřím Janu a Jiřímu Medvídků z Jakubčovic. Medvídkové poté postoupili hned v roce 1513 lukavecké zboží klášteru augustiniánů ve Fulneku. Jejich probošt Cyril se velmi zasloužil o zlepšení klášterního hospodářství rozšířením majetku kláštera. Dvůr a tvrz v Lukavci tímto ztratili na sídelním významu a sloužili jen jako správa panství a hospodářské zázemí. Klášter zde vybudoval pivovar, který se zmiňuje již v 16. století.

(Zdroj: www.hrady.cz, Jan P. Štěpánek dle Tichánek J., Šerý Z.: Šlechtická sídla na Novojičínsku, Butterfly 2003)

Článek: Lukavecké pivo prý bylo rovno plzeňskému Prazdroji

Fulnek-Lukavec

Plzeňskému Prazdroji prý konkuroval zlatavý mok, který se kdysi vařil v malém pivovaru v obci Lukavec u Fulneku. Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce tam v tehdejší slavné éře pracoval jako pomahač.

Pan Vladař neví, kam až historie pivovaru sahá, ale výrobu v něm prý obnovili za Rudolfa II..

“Zjistil jsem, že to kdysi měl nějaký Rattay a v roce 1870 přišel z Vidnavy nový sládek Pelc. Ten pak pivovar koupil. Když zemřel, převzal ho jeho syn Josef. A u něj jsem do čtyřicátého roku dělal,” pátral v paměti pan Vladař. Tenkrát se prý vařilo pivo čtyřstupňové.

“Jedna várka byla dvě stě hektolitrů a vařilo se pětkrát týdně,” podotkl. V jednom kotli se vařila voda, na měděné rošty druhého kotle se nasypal slad, který se zalil a vylouhoval. Vše se pak přelilo do prvního kotle a dochutilo chmelem. “ráno se zatopilo a ve dvě hodiny bylo hotovo. Pak se směs ochladila a dala do modřínových pánví na kvašení. Bylo krásné sledovat, když se na ní začaly dělat kudrlinky,” zavzpomínal pan Vladař.

Hotové pivo se před rozvářkou muselo vychladit v chladících vanách. “Sklepy měly kolem pěti stupňů. V jednom byl led, ve druhém pivo a v dalším zase led,” objasnil chladící proces pan Vladař. Ze sklepů putovalo pivo v sudech na koňský povoz, který je rozvážel. “Vozil ho nějaký Šimečka. Pivo vždycky přikrýval větvemi, aby mu na něj nesvítilo slunko. Když jel do Pustějova nebo jiných českých vesnic, přikryl to lípami, když jel do německých obcí, dával dubové větve,” poznamenal s úsměvem pan Vladař.

V roce 1943 Josef Pelc, který byl nějakou dobu i lukaveckým starostou, zemřel a pivovar převzal jeho bratr Helmut. Ten však ještě v témže roce padl, a tak pivovar vedla vdova. Koncem války se ale přestěhovala do Německa a pivovar zavřela. “Po válce se znovu rozjel a zavedla se i sladovna. Já ale v říjnu pětačtyřicátého narukoval, a když jsem se vrátil, byl už pivovar opět zavřený. Už navždy,” přiblížil pohnutý osud pivovaru pan Vladař s tím, že později objekt užívalo JZD, které se v roce 1980 odstěhovalo, ale kanceláře využívalo až doposud. “Letos to od města koupil Petr David, který tam chce podnikat. Je šikovný, takže věřím, že tu budovu dá do pořádku,” vyjádřil naději pan Vladař s vědomím, že v Lukavci už nikdy pivovar nebude. Podle něj byl ten lukavecký jediný, který dokázal konkurovat plzeňskému Prazdroji. “Brali ho i U Slunka v Novém Jičíně a někteří hospodští, kteří měli Plzeň na čepu, ho za ní vydávali. Když jsem přišel z vojny, četl jsem rozhovor s plzeňským sládkem. Ten říkal, že konkurenci nemají. Jediná prý byla ve Slezsku, v Lukavci, ale už není.” Uzavřel posmutněle pan Vladař.

Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce je pamětníkem dob, kdy se v lukaveckém pivovaru vařilo pivo. To prý ve své době zdatně mohlo konkurovat plzeňskému Prazdroji.

(Zdroj: Region)

25. června 2000