Archiv autora: aia.2eoa

K historii lukaveckého kostela (1786)

Po delší době přinášíme zprávu z pátrání přímo v historických pramenech. Tentokrát ze Státního okresního archivu v Novém Jičíně.

V účetní knize zřízené k lukaveckému kostelu (vedené od roku 1698) jsou vedeny záznamy o každoročních příjmech a výdajích. Dají se zde vyčíst informace všední i mimořádné.

K těm mimořádným patří náklady vyúčtované v roce 1786 na opravu zastřešení kostela a věžičky ve výši 115 zlatých a 39 krejcarů (1 zlatý = 60 krejcarů). Byly to zdaleka největší výdaje tohoto roku. Kromě nich bylo účtováno 3 zl. 1kr.. na kostelní potřeby (svíčky, hostie), 3zl. za služné a necelý 54kr. jako příspěvek do náboženského fondu.

Kostel měl v tomto roce 1786 kapitál ve výši 490zl. 39kr.převedený z předchozího roku a získal příjmy ve výši 24zl 48kr. (z čehož bylo 8zl. 28kr. z ofjer, ostatní z úroků).

Zajímavostí také může být, kde byly investovány kostelní peníze – v tomto roce měl lukavecký kostel investované peníze do půjček např. půjčka z roku 1772 200zl. obci Stará Ves, půjčka fulneckým měšťanům ve výši 75zl.

Zdroj: SOkA NJ, Archiv farnosti Fulnek, I.č. 24

Nové prameny pátrání (1742)

V dnešní době postupuje digitalizace všemi směry a přináší nám řadu nových možností. Nejinak je tomu i v archivnictví. Badatelé získávají přes internet přístup k archiváliím, které by jinak museli studovat přímo v budovách archivů – často ve vzdálených místech.

Může být užitečné připomenout, že archiválie týkající se Fulnecka a Bílovecka nacházíme nejčastěji ve Státním okresním archivu Nový Jičín, Zemském oblastním archivu v Opavě, ale kvůli pozdější příslušnosti Fulneku k Moravě také v Moravském zemském archivu v Brně. Shodou okolností nejstarší zpráva o Lukavci je uložena ve Státním oblastním archivu v Praze.

Zejména Zemský oblastní archiv v Opavě je na špici co se týče digitalizace a každý rok množství naskenovaných archiválií roste.

Postupně se ale díky digitalizaci dostáváme k dalším zdrojům informací, které by byly jinak dostupné jen velmi velmi obtížně.

Tentokrát se podařilo narazit na pruský archiv „Geheimes Staatsarchiv Preussischer Kulturbesitz“, kde jsme díky jeho digitalizovaní databázi objevili zprávu: „Dragoner des Obristen von Kannenberg bei Fulnek (Ausarbeitung von Premierleutnant Liman)“, která obsahuje informace o pruských vojscích (dragounech) u Fulneku v roce 1742 za první pruskorakouské války. Tato konkrétní archiválie zatím naskenovaná není, ale už jen to, že známe její databázi nám může dopnit mozaiku znalostí o našem kraji.

S postupujícím skenováním se k této zprávě dostaneme, protože jinak je dostupná – v Berlíně.

O dosud známých informacích o pobytu pruských vojsk na Fulnecku 1742 se dočtete v knize „O našem Lukavci“ na str. 63.

Zdroj: IV. HA, Rep. 15 A, Nr. 523 , gsta.spk-berlin.de

Hasiči z Lukavce podporují neonatologii

Peníze, které získali díky nejrůznějším aktivitám a soutěžím, by mohli jakkoliv utratit ve svůj prospěch. Namísto toho se rozhodli pomáhat. Dobrovolní hasiči z Lukavce jsou prostě frajeři!

„Poprvé jsme výtěžek z charitativního odpoledne poslali oddělení neonatologie ve Fakultní nemocnici Ostrava v roce 2017. Ten-krát se tam postarali o dříve narozené dítě jednoho ze členů našeho sboru a my jsme si řekli, že když oni pomohli jemu, zkusíme nějak pomoci my jim,“ nastiňuje ve zkratce historii teď už pravidelné podpory ostravské neonatologie Filip Sokol, starosta SDH Luka-vec. Loni lukavečtí hasiči pro dobrou věc nafotili lehce erotický kalendář, letos poputuje do ostravské fakultní nemocnice výtěžek z dobrovolné tomboly, která byla součástí ukončení Novojičínské ligy. To 2. listopadu uspořádalo spojené družstvo dobrovolných hasičů z Jakubčovic nad Odrou a Lukavce s názvem JAK-LUK. Akce se zúčastnilo 26 družstev. „K získané částce jsme přidali i finanční výhry, které letos družstvo JAK-LUK získalo,“ upřesňuje Filip Sokol a poznamenává, že přesná výše výtěžku zatím není známa. Lukaveckým přišla fandit i starostka Radka Krištofová, která oceňuje ochotu a snahu dobrovolných hasičů pomáhat jiným. „Mám tím na mysli jak pravidelné podporování zmíněné neonatologie, tak i neustálou akti-vitu všech dobrovolných hasičů, kteří se významnou měrou podílejí nejen na dění v Lukavci, ale ve všech místních částech města i ve Fulneku samotném. Díky nim je život ve městě mnohem bohatší a já jim za to děkuji,“ akcentuje starostka.

Zdroj: Fulnecký zpravodaj, prosinec 2019,

http://www.fulnek.cz/assets/File.ashx?id_org=3544&id_dokumenty=12543

Spořicí a záložní spolek v Lukavci (1940)

Sporitelni-knizka-1940

Tentokrát přinášíme po delší době obrazový dokument. Jde o spořitelní knížku (knihu záznamů obchodního podílu) Spořitelního a záložního spolku v Lukavci z válečného roku 1940, tehdy pod názvem Spar- und Darlehenkassen Verein für Luck und die Kolonie Neuhof.
Z dokumentu dále vyčteme, že šlo o registrovanou společnost s neomezeným ručením v Lukavci. Knížka byla zřejmě vytištěna ještě před válkou, protože kolonky s obnosy jsou předtištěny v korunách (Kč/h). V zápisech je to ovšem přeškrtnuto a nahrazeno markou (RM – Říšská marka).
Záznamy do knížky zapisoval Adolf Heinik, pravděpodobně tehdejší pokladník.

Josef Pater – korespondence

Už několikrát jsme zde na stránkách psali o jedné z nejvýznačnějších osobností Lukavce – Josefu Paterovi. Tentokrát se zkusíme podívat z jiného pohledu. V archivech se dochovala jeho korespondence s dalšími významnými osobnostmi z širokého okolí. Pojďme si je teď stručně představit.
Do budoucna by studium této korespondence mohlo být dalším pramenem informací nejen o Lukavci, ale i o Josefu Paterovi a jeho činnosti.
Josef Pater korespondoval například s Aloisem Kacířem (1897-1972). Ten byl spoluzakladatelem Čsl. zemědělského muzea v Opavě, redaktorem časopisu Družstevní a zemědělské rozhledy, redaktorem zemědělského vysílání ostravského rozhlasu, členem redakční rady časopisu Chovatel, předsedou Spolku posluchačů zemědělského inženýrství v Brně, tajemníkem Ústřední hospodářské společnosti v Opavě. Členem poslední jmenované společnosti byl i Josef Pater.
Už v dřívějších materiálech jsme se odkazování na Paterovu korespondenci s Vincencem Praskem (1843-1912), slezským pedagogem, jazykovědcem, spisovatelem, novinářem a národním buditelem. Přispíval do Opavského besedníkuOpavského týdenníkuNovin Těšínských a byl v letech 1883–1895 prvním ředitelem českého gymnázia v Opavě. Jsou po něm pojmenovány ulice v Olomouci, Opavě i v Ostravě.
Další významnou osobností s níž si Josef Pater dopisoval byl František Zíka (1869-1931), což byl byl český a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za agrárníky. Mj. se angažoval v přípravách plebiscitu na Těšínsku a v otázce připojení Hlučínska k ČSR.

Osobnost Josefa Patera by rozhodně stála za delší samostatné studium např. jako diplomová práce.

Zdroj: Zemský archiv Opava, Wikipedie





Slezská lidová píseň zaznamenaná v Lukavci

Slezská kultura je už v dnešní době pozapomenutá, ne-li ztracená. O to víc potěší každá zpráva o nějaké památce. Dnešní zpráva je o jedné takové.

V roce 1963 byla Krajským nakladatelstvím v Ostravě vydána kniha “Slezské lidové písně z Bílovecka a okolí” autorů Milana Salicha a Jaromíra Richtera. V ní nalezneme řadu zajímavých písní z celého okolí, ale pro nás je nejdůležitější jedna zaznamenaná přímo v Lukavci.

Jde o píseň “U suśeda dobra voda…”. Zaznamenal ji Milan Salich v roce 1958 podle zpěvu Emila Mikše (*1884).

U suśeda dobra voda voda, v našem studní tež, poviz ty mi, moja miła, ežli mě ty chceš. Ja by tebe rada chtěła, dyby enem trochu mohła, ale ja něsmim. Och, bože, bože.

Ach, matičko, ach, matičko, proč stě mě vdali, čemu stě mě takovemu gyzdovi dali. Dali stě mě takovemu, co něrozumi ničemu, och, bože, bože, och, bože, bože.

A jak vy k nam přijdětě, matičko moja, to un mi tak pěkně pravi: robečko moja. Ale jak vy odjedětě, tak mi letaju po řbetě metły březove. Och, bože, bože.