Archiv pro rubriku: Historie

Historie: Smutný příběh (1869)

O smutném příběhu jsme se tentokrát dočetli v rakouských novinách v roce 1869 s tiulkem: Čin zoufalství – korespondenční lístek“

Domkář Josef Štefka z Lukavce, který odešel ze svého domu 1. září a byl od té doby pohřešován, byl 19. října nalezen oběšený na stromě v lese nedaleko Lukavce. Stav těla odpovídal  vystavění 1,5 měsíce různému počasí.

Sebevrah po sobě zanechal vdovu a 3 velmi malé děti ve veliké chudobě.

Zpráva pak dále zmiňuje, že velká chudoba a rány osudu vyvolávaly záplavu sebevražd.

Ty měly být a lukavecká sebevražda přímo také dána do souvislosti se zavedením korespondenčních lístků (dopisnic) v rakousko-uherské poště. To byla novinka podzimu 1869.

Podle tohoto článku měl nějaký „bídák“ poslat Josefu Štefkovi anonymně na dopisnici nejhorší urážky a ten po přečtení reagoval sebevraždou.

Autor zprávy požadoval, aby byl autor označený jím jako gauner vyhledán a předám rukám spravedlnosti.

Zdroj: Gemeinde Zeitung, 1869, roč. 8., 26. 10. str. 4

Historie: Soudní exekuce (1876)

Exekuce nejsou novinkou posledních let. A týkali se i obyvatel Lukavce. Dokladů je mnoho.

Zmiňme novinovou zprávu v Troppauer Zeitung z 6. května  1876. Byl otištěn výnos C.a K. okresního soudu v Bílovci z 15. dubna 1876 týkající se exekuce Bílovecké spořitelny (Wagstadter Sparkasse) proti Johannu Herrmannovi z Lukavce a od 18. května 1875 exekučně zablokované nemovitosti č. 64.

V rámci tohoto výnosu bylo oznámeno, že exekuce bude provedena dražbou  29. května 1876 v 9 hodin ráno nejvyšší nabídce při vyvolávací ceně 2315 rak. zl.

Zdroj: Troppauer Zeitung, 1876, č. 104 z 6.5.1876 str. 6

Podobné případ se týkaly také například:

  • Franze Selika č.p. 44 (exekuce vyvolaná Edmundem Leschem z Bílovce kvůli 130 zl.) – taktéž 1876. (Zdroj: Troppauer Zeitung, 1876, č. 28 z 5.2.1876 str. 6)
  • Josefa Sokola č.p. 90 (exekuce vyvolaná Evou Schenkovou kvůli 80 zl.) – taktéž 1876. (Zdroj: Troppauer Zeitung, 1876, příloha č. 127 z 3.6.1876 str. 9)

 

Historie: Trať Opava – Fulnek v jednání Poslanecké sněmovny (1931)

Po předčasném ukončení stavby tratě Opava Fulnek byly ještě několikrát snahy stavbu obnovit a dokončit, alespoň částečně. Jednou z těchto snah jsme zaznamenali v stenoprotokolech Poslanecké sněmovny Národního shromáždění První republiky z roku 1931.

K dokončení trati se vyjádřili poslanci ing. Rudolf Jung (teoretik nacioálního socialismu) a německý poslanec a starosta Fulneku Leo Schubert (silný odpůrce Československé republiky) při projednávání vládního návrhu zákona o státní zápůjčce investiční.

K 19. únoru 1931 máme tyto záznamy:

Rudolf Jung:

„… V souvislosti s tím a s vládním návrhem tisk 953, který se rovněž dnes projednává, o státní investiční zápůjčce 1300 milionů, mohu jistě poukázati na nutné stavby místních drah v německém území. Vzhledem k tomu, že nouze a nezaměstnanost jest největší v německém území, jak již mezi jiným bezvadně vyložili také naši řečníci k hospodářské krisí, bylo by jen příkazem spravedlnosti, aby v rámci investičního programu, spojeného s investiční zápůjčkou, byly konečně uskutečněny také tyto stavby drah, tím spíše, když tyto stavby byly již v stavebním programu místních drah ve starém Rakousku.

Poukazuji krátce na projekty drah. Jde o trati: Albrechtice-Cukmantl ve Slezsku, kteroužto tratí otevře se údolí Zlaté Opavice, Opava-Fulnek, Horní Benešov-Bruntál, Německá Libina-Rýmařov, Dolní Beřkovice-Dubá, Jáchymov-Český Wiesenthal, dráha po hřebenu Rudohoří Vejprty-Český Wiesenthal a trať Karlovy Vary-Bochov. Ony kraje mají většinou krásnou krajinu, a kdyby se otevřely dopravě, nekonečně by získaly. Mimo to jsou v nich z části drobné průmyslové závody, které by tímto způsobem získaly větší odbyt svých výrobků. Jako příklad uvádím slezskou trať Albrechtice-Cukmantl. Jest to tak zvaná trať Zlaté Opavice. Po 35 let usilují obce ležící v údolí Zlaté Opavy: Albrechtice, Hynčice, Heindorf, Holčovice, Komora, Kutlberk, Heřmanovice Horní a Dolní Grunt a Cukmantl, aby konečně byla zahájena stavba železniční trati, která byla již třikrát trasována. Ministerstvo železnic projevilo k tomu také ochotu, žádá však od jmenovaných obcí 30% příspěvek. Takovouto částku nemohou však chudé horské obce zaplatiti a očekává je tedy úplné zbídačení. Výroba dřevěného zboží a ruční tkalcovství, provozované v údolí Zlaté Opavice a známé také za hranicemi státu, nemůže pro špatné poměry dopravní konkurovati. Proto uvedené obce rok co rok se vylidňují. Celý projekt jest rozpočten na 36 milionů.

Podobně je tomu také s ostatními uvedenými projekty místních drah. V resolucích ke státnímu rozpočtu poukázali jsme již několikráte na tyto projekty a připomínáme vládě její povinnost, aby v rámci investičního programu uskutečnila také tyto plány a aby celý investiční úvěr nevydala snad v českých krajích a nepoužila ho na sanaci zbytkových statkářů a k podobným účelům.

Poněvadž můj klubovní kolega posl. Schubert obšírně promluví k investičnímu úvěru, přestávám na těchto krátkých výkladech. Kol. Schubert podá také pozměňovací návrh k vládnímu návrhu o investičním úvěru, ve kterém se bude žádati, aby se na provedení projektů těchto místních drah použilo částky 400 milionů.“

Leo Schubert:

“ Pozměňovací návrh posl. Schuberta a druhů k §u 2:

Odst. 1 znějž:

„Částka 1.000,000.000 Kč jest určena na úhradu investičních nákladů čsl. státních drah (§§ 3-5). Z toho jest 400,000.000 Kč určeno na stavbu těchto místních drah: Albrechtice-Cukmantl, Opava-Fulnek, Horní Benešov-Bruntál, Německá Libina-Rýmařov, Dolní Beřkovice-Dubá, Jáchymov-Saský Wiesental, dráhy po hřebenech Rudohoří (Vejprty-Wiesental Český) a trati Karlovy Vary-Bochov.“

K tomuto návrhu se posléze vyjádřil poslanec zpravodaj Josef Patejdl:

„První pozměňovací návrh p. posl. Schuberta navrhuje, aby ministr financí byl zmocněn k uzavření investiční půjčky 3 1/2 miliardy Kč. Při tom navrhuje, aby tato investiční zápůjčka byla rozdělena tak, že by 1 miliarda byla určena na úhradu investičních nákladů čsl. státních drah zde vypočítává, které místní dráhy to mají býti a ze zbytku 2 1/2 miliardy bylo použito 1 miliardy na investiční účely okresů a obcí, 800 milionů na podporu stavebního ruchu.

Pan posl. Schubert by, myslím, přišel do velikých rozpaků, kdyby měl býti dotázán, jakým způsobem by se měly všechny tyto peníze rychle opatřiti, a kdyby měl zejména vysvětliti, kde najíti okamžitě úhradu, a zejména, zdali půjčka v této tak veliké částce by se neodrazila nepříznivě na našem finančním a úrokovém trhu. Nemohu se vysloviti pro tento pozměňovací návrh a navrhuji, aby návrh p. posl. Schuberta byl zamítnut.“

Celé snažení pak bylo zakončeno na 107. schůzi následujícího dne, kdy došlo k hlasování. Podívejme se na zápis jeho průběhu:

„… Kdo souhlasí s celou osnovou zákona v úpravě návrhů posl. Schuberta a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.“

Tímto skončila jedna z posledních snah o obnovu stavby trati přes Lukavec.

Zdroj:

http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/106schuz/

http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/107schuz/

Historie: Spory mezi Němci a ČSR v Děrném (1924)

V roce 1924 byl v Poslanecké sněmovně ČSR diskutován návrh na prodloužení platnosti zákona o dočasném zkrácení přípravné služby soudcovské z roku 1922 až do 31.12. 1927.

První republika totiž trpěla ve svých prvních letech velkým nedostatkem soudců, který stát řešil různými opatřeními – např. zkrácením přípravy nových soudců nebo možnosti jejich přesunu a odvolání. To bylo opozicí vnímáno jako velké ohrožení nezávislosti soudní moci.

Německý poslanec ing. Rudolf Jung (jeden z hlavích teoretiků německého národního socialismu) si na tento zákon stěžoval a ukazoval několik případů, kdy docházelo právě v souvislosti s tímto případem k přehmatům. Jeden z nich se týkal události v Děrném v roce 1920.

Událost byla popsána takto:

„Druhý případ, rovněž ze školní stávky, týká se jednoho rolníka v Děrném, který se provinil takto: Předčítal na jakési schůzi článek o školní stávce, který byl uveřejněn v časopise „Deutsche Post“. To už stačilo, aby byl odsouzen k peněžitému trestu 1000 Kč, po případě do vězení na 10 dnů. A v důvodech se praví, že prý předčítal onen článek časopisu „Deutsche Post“ zřejmě proto, aby zdůraznil svou propagandu. Návrh, který při tom učinil obžalovaný, aby se hlasovalo, má-li býti zahájena školní stávka, byl na schůzi zamítnut. Pak byla učiněna zmínka o říšském zákonu o obecných školách a poté se praví: „Školní stávka provedená německými stranami má demonstrativní ráz proti vládě, jest to jednání zákonem zakázané, jímž měl býti vyjádřen odpor proti vládě, resp. zlehčování vládních nařízení.“ Onen rolník byl odsouzen podmínečně. Nejvyšší soud jakožto soud kasační zmateční stížnost žalovaného rovněž zamítl a dovozoval, že úmysl stěžovatelův směřoval ještě dále než úmysly ostatních účastníků schůze. (Posl. Patzel [německy]: článek v novinách nebyl zabaven!) Ovšem, nebyl zabaven a to je na tom to nejkrásnější. Nejvyšší soud pak praví: „Nelze tudíž spatřovati právní omyl v tom, když nalézací soud shledává v činnosti stěžovatelově skutkovou podstatu § 305 tr. z. Ježto vina se nezakládá v podněcování nebo vybízení ke školní stávce, nýbrž v tom, že se obžalovaný snažil otřásti právním názorem posluchačů na povinnost, posílati děti do školy, možno stranou ponechati otázku, zda politická demonstrace je za nynějších poměrů protizákonná nebo, jak se snaží dokázati stěžovatel, jednáním podle zákona dovoleným.“

Spor ukazuje jak složitá situace byla pro obě strany německou i československou po vzniku republiky v roce 1918.

Zdroj: Stenoprotokoly 297. schůze Poslanecké sněmovny NS (1920-1925)

http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/stenprot/297schuz/s297002.htm

Historie: Kdo vařil pivo na konci 18. století (1794)

Při pátrání v matrikách se nám podařilo najít další střípek do mozaiky historie lukaveckého pivovaru.

Po zrušení kláštera v září 1784 došlo k převodu jeho majetku na státní statek – pustějovský velkostatek. Tímto krokem se pod tutéž správu dostal i pivovar.

O deset let později 3. dubna 1794 zemřel v Lukavci na č. p. 1 ve věku 71 let Gottfried (Bohumil) Theiner. V tomtéž zápisu bylo uvedeno, že šlo o „Herrschafftlicher Brauer Meister“ pivovarského mistra na (pustějovsko – lukaveckém) panství.

Zdroj: Sbírka matrik Severomoravského kraje • Z, I-Z • inv. č. 1116 • sig. Od IV 22