První český pallotin

První český pallotin Jan David

Jan David – katolický kněz a první český pallotin.

Po studiích teologie a formaci v semináři pallotinů v Polsku, přijal v sobotu 11. května 2013 kněžské svěcení společně s dalšími sedmi spolubratry.

V červnu 2013 sloužil primiční mše svaté doma, v Lukavci.

V roce 2005 přišli spravovat fulneckou farnost kněží Společnosti katolického apoštolátu (SAC) – Pallotini.

V současné době (2021) působí pallotin Jan David jako katolický kněz ve své domovské fulnecké farnosti a pravidelně tak slouží mše ve svém domácím prostředí v Lukavci mezi svými sousedy a kamarády.

Pravidelně se po boku svého otce účastní tradiční Jízdy kolem osení. V roce 2021 mu jeho otec Václav David předal úlohu “Otce kříže” prvního jezdce průvodu.

Televizní pořad: Sváteční slovo pallotina Jana Davida >>

Kázání 29. neděle v mezidobí,
farnost sv. Václava Toronto, Kanada

Sváteční slovo pallotina Jana Davida

Katolický kněz, první český pallotin Jan David, který aktuálně působí ve fulnecké farnosti, nazval své Sváteční slovo „Bůh to s námi myslí dobře“ a zamýšlí se v něm nad nejrůznějšími typy vděčností. Tu totiž považuje za jednu z nejdůležitějších věcí v životě, jelikož je zdrojem pokoje, bezpečí, radosti i svobody a pomáhá nám v udržení psychické rovnováhy.

Bůh to s námi myslí dobře

Za jednu z nejdůležitějších věcí v životě považuji vděčnost. Je totiž zdrojem pokoje, radosti, ale i svobody. Také pomáhá v udržení psychické rovnováhy, zvláště v prostředí, kde je hodně negativismu, stěžování, nadávání. A často říkám lidem, aby byli vděční. Jsem totiž přesvědčený, že je možné být vděčný i tehdy, kdy věci nejdou tak, jak bych chtěl, anebo prožíváme takříkajíc těžké období.

Asi za to může jedna událost, která se stala před několika roky v létě. Byly to náročné prázdniny plné různých akcí. Tábor pro děti, pro mládež, pěší pouť, Světové setkání mládeže v Krakově, ale hlavně jsem zanedbával spánek.Vracel jsem se z jednoho tábora pro mládež a cítil jsem velikou únavu při řízení. Už jako dítě jsem rád usínal a spal v autě, ale v tuto chvíli to bylo opravdu nebezpečné. Cítil jsem, že při řízení trošku usínám, ale říkal jsem si, že to musím dojet. Ale najednou jsem měl zavřené oči, autem něco cloumalo, a když jsem je otevřel, s hrůzou jsem zjistil, že auto stojí na místě, z motoru se kouří a jsem asi 20 metrů mimo silnici v opačném směru. Ohmatal jsem se, jestli žiju, a nezmohl se vůbec na nic, než říct: „Děkuji, Bože.“

Nevnímal jsem to vůbec jako samozřejmost, ale jako opravdový zázrak. Neměl jsem na sobě žádný škrábanec, žádný následek této nehody. Někteří známí a kamarádi mi říkali: „To tě má Bůh opravdu rád, když se ti nic nestalo.“ Ale jiní, možná trošku škodolibě, citovali Bibli a říkali: „Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil.

Já sám jsem vnímal, že mě Bůh opravdu miluje jako hříšníka a že chce pro mě život. Od té doby jsem si také více uvědomil, že každý den, každý nový den není samozřejmostí. A tak když ráno vstanu, děkuji za probuzení, za dar nového dne, za to, že žiju v zemi, kde je mír, že mám co jíst, že můžu dělat to, co dělám, ve svobodě. Za to, že žiji v krásné zemi, v české zemi s krásným jazykem. Za to, že můžu žít, že můžu věřit. Žít naplno a dobře přítomný okamžik je velkou výzvou i uměním. Ale co může pomoci, je právě vděčnost. Nevnímat věci jako samozřejmost a být v úžasu nad tím, co už jsem dostal, zdědil, co dostávám a co ještě dostanu. Být plný vděčnosti právě i třeba v prostředí, kde lidé mluví a myslí negativisticky a jen na všechno nadávají.

Záleží tedy na úhlu pohledu, ale důvod k vděčnosti určitě můžeme vždy najít. A jedno je jisté: Bůh to s námi myslí dobře.

Zdroj: Česká televize

Související články:

Primiční mše Jana Davida

Biskupství: Primiční mše Jana Davida

Stránky o Lukavci, místní části Fulneku