Archiv štítku: Památky

Lukavec v médiích, Historie

Zpráva: Středověká tvrz patrně stála v místě dnešního bývalého pivovaru

Podle článku na webové stránce www.hrady.cz se v Lukavci nacházela tvrz.

Bývalý panský dvůr, v jehož rámci se očekává existence středověké tvrze, stojí na pravém břehu potoka, na úpatí návrší s kostelem, a tvoří dodnes největší budovu ve středu obce. Dvůr spolu s vestavěným pivovarem je poznamenán mnoha úpravami a bohužel i mnohaletým chátráním. V případě archeologického výzkumu by bylo zajímavé vysledovat přesnou lokaci tvrze v rámci dvora.

Lukavec byl malým nižším šlechtickým statkem s tvrzí, která se však písemně výslovně nepřipomíná. V roce 1377, po rozdělení Opavska, je na Lukavci zmiňován Kunát z Jakubčovic. Po něm se zde dále zmiňuje v letech 1412 – 35 Hanuš Skřípovský, roku 1441 Oneš Kyjovec   z  Lukavce   a   roku   1464  Jan  Hrot  z  Lukavce
(1441 – 1495). Tehdy je zde poprvé i zmíněn dvůr a k němu příslušející mlýn. Právě starý rod Hrotů se po Lukavci i psal a je tedy takřka jisté, že zde jeho členové i sídlili. Pravděpodobně se tak dělo v rámci zdejšího dvora, jehož součástí byl i panský dům – tvrz. Po Janu Hrotovi převzal panství jeho syn Bartoloměj.

Roku 1504 prodala Lukavec Markéta z Dobroslavic Kateřině Chlebičovské, která jej roku 1512 spolu s pustou vsí Požahou intabulovala bratřím Janu a Jiřímu Medvídků z Jakubčovic. Medvídkové poté postoupili hned v roce 1513 lukavecké zboží klášteru augustiniánů ve Fulneku. Jejich probošt Cyril se velmi zasloužil o zlepšení klášterního hospodářství rozšířením majetku kláštera. Dvůr a tvrz v Lukavci tímto ztratili na sídelním významu a sloužili jen jako správa panství a hospodářské zázemí. Klášter zde vybudoval pivovar, který se zmiňuje již v 16. století.

(Zdroj: www.hrady.cz, Jan P. Štěpánek dle Tichánek J., Šerý Z.: Šlechtická sídla na Novojičínsku, Butterfly 2003)

Na lukavec.info poprvé publikováno 28. 1. 2006

Lukavec v médiích

Článek: Lukavecké pivo prý bylo rovno plzeňskému Prazdroji

Fulnek-Lukavec

Plzeňskému Prazdroji prý konkuroval zlatavý mok, který se kdysi vařil v malém pivovaru v obci Lukavec u Fulneku. Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce tam v tehdejší slavné éře pracoval jako pomahač.

Pan Vladař neví, kam až historie pivovaru sahá, ale výrobu v něm prý obnovili za Rudolfa II..

“Zjistil jsem, že to kdysi měl nějaký Rattay a v roce 1870 přišel z Vidnavy nový sládek Pelc. Ten pak pivovar koupil. Když zemřel, převzal ho jeho syn Josef. A u něj jsem do čtyřicátého roku dělal,” pátral v paměti pan Vladař. Tenkrát se prý vařilo pivo čtyřstupňové.

“Jedna várka byla dvě stě hektolitrů a vařilo se pětkrát týdně,” podotkl. V jednom kotli se vařila voda, na měděné rošty druhého kotle se nasypal slad, který se zalil a vylouhoval. Vše se pak přelilo do prvního kotle a dochutilo chmelem. “ráno se zatopilo a ve dvě hodiny bylo hotovo. Pak se směs ochladila a dala do modřínových pánví na kvašení. Bylo krásné sledovat, když se na ní začaly dělat kudrlinky,” zavzpomínal pan Vladař.

Hotové pivo se před rozvářkou muselo vychladit v chladících vanách. “Sklepy měly kolem pěti stupňů. V jednom byl led, ve druhém pivo a v dalším zase led,” objasnil chladící proces pan Vladař. Ze sklepů putovalo pivo v sudech na koňský povoz, který je rozvážel. “Vozil ho nějaký Šimečka. Pivo vždycky přikrýval větvemi, aby mu na něj nesvítilo slunko. Když jel do Pustějova nebo jiných českých vesnic, přikryl to lípami, když jel do německých obcí, dával dubové větve,” poznamenal s úsměvem pan Vladař.

V roce 1943 Josef Pelc, který byl nějakou dobu i lukaveckým starostou, zemřel a pivovar převzal jeho bratr Helmut. Ten však ještě v témže roce padl, a tak pivovar vedla vdova. Koncem války se ale přestěhovala do Německa a pivovar zavřela. “Po válce se znovu rozjel a zavedla se i sladovna. Já ale v říjnu pětačtyřicátého narukoval, a když jsem se vrátil, byl už pivovar opět zavřený. Už navždy,” přiblížil pohnutý osud pivovaru pan Vladař s tím, že později objekt užívalo JZD, které se v roce 1980 odstěhovalo, ale kanceláře využívalo až doposud. “Letos to od města koupil Petr David, který tam chce podnikat. Je šikovný, takže věřím, že tu budovu dá do pořádku,” vyjádřil naději pan Vladař s vědomím, že v Lukavci už nikdy pivovar nebude. Podle něj byl ten lukavecký jediný, který dokázal konkurovat plzeňskému Prazdroji. “Brali ho i U Slunka v Novém Jičíně a někteří hospodští, kteří měli Plzeň na čepu, ho za ní vydávali. Když jsem přišel z vojny, četl jsem rozhovor s plzeňským sládkem. Ten říkal, že konkurenci nemají. Jediná prý byla ve Slezsku, v Lukavci, ale už není.” Uzavřel posmutněle pan Vladař.

Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce je pamětníkem dob, kdy se v lukaveckém pivovaru vařilo pivo. To prý ve své době zdatně mohlo konkurovat plzeňskému Prazdroji.

(Zdroj: Region)

25. června 2000

Lukavec v médiích

Článek: Kamenná mohyla

Každý den většina Lukaveckých musí projít kolem tamní hasičské zbrojnice. A právě vedle ní stojí kamenná mohyla, na které jsou připevněny tři odlitky s textem Slezské hymny. Vzpomínka na to, že i slezané kdysi měli vlastní hymnu, prý v Lukavci spatřila světlo světa po padesátém roce, když lidé postavili novou hasičskou zbrojnici. „Vedle ní byla zahrádka a působila moc prázdně,“ vzpomněla matka dnešního velitele lukaveckých hasičů Josefa Sokola, šestaosmdesátiletá Františka. V té době prý se zrovna formovaly  okresy  a  v  rámci  Československa  se  začalo  hovořit
i o existenci Moravy a Slezska. Důchodkyně netuší, jak stará je Slezská hymna, nicméně text dobře zná. „Vím, že jsme ji ve škole zpívali asi až do čtvrté třídy,“ připomněla a hned odzpívala první sloku.

Kdo tehdy dostal nápad vytvořit u zbrojnice kamenný pomník už také nepamatuje. „Ale ty desky s textem hymny nechal odlít zdejší rodák František Volný, který dělal ve firmě Brano v Hradci nad Moravicí,“   poznamenala.   Sama   pak   s   manželem  pro  desky
do Hradce jela. „Byl listopad, jeli jsme na motorce a pamatuji si, že v Březové začalo hustě sněžit, ale dovezli jsme to v pořádku,“ doplnila s tím, že přivezli i odlitou slezskou orlici, kterou místní umístili na vrcholek mohyly. Orlice přežila vše až do devadesátého roku, kdy ji někdo ukradl. „Já jsem ji pak nechal vypálit laserem a pro jistotu hned dvě. Loni jsem tam jednu konečně dal,“ přidal se syn Josef.

U pomníku se slezskou hymnou se světí všechny státní svátky. „Věšíme vlajky, kdysi naši a ruskou. Teď jen českou. Ale rozhodl jsem se, že příště vyvěsíme i hasičskou,“ uzavřel Sokol.

(zdroj: týdeník Region, datum nezjištěno, publikováno na lukavec.info 1. .1. 2000)

Historie

Soupis památek

Informace z webu Jaromíra Lenocha, který se zabývá soupisem památek na základě nedokončených Soupisů památek historických a uměleckých v Království českém od pravěku do počátku 19. století, Archeologické komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění řízením svého předsedy † Josefa Hlávky doplněno o veškeré novodobější a opomenuté památky včetně nezpracovaných míst

Dům č. p. 97 a 28 s klasicistním členěním fasády. Klasicistní členění sestává zejména z výrazné pásové rustiky a vegetabilní výzdoby podokenních parapetů v patře. Zdroj: www.cvut.cz

Zdroj: www.mapy.cz; https://www.soupispamatek.com

Historie

Historie: Zmínka o sv. Anně z 18. století

Napsat komentář

Jednu z nejstarších zmínek ve spojitosti se sv. Annou se nám podařilo objevit v Pozemkové knize Velkostatku Pustějov (pod který Lukavec patřil) uložené v Zemském archivu v Opavě. Jedná se o záznam z roku 1760 v souvislosti s nákupem Andrese Sockola.

Velkostatek_Pustejov_inv_c_293_sig_A_26-9_0108
Originál stránky, zdroj: Pozemková kniha Velkostatku Pustějov, inv. c. 293, sig. A 26-9 0108
vyrez
Detailní výřez ze stránky s označením „pod svatú Annú“

V textu záznamu se uvádí postoupení tří korců půdy (Scheffel) a to „na odpozahu“, „pod svatu Annu“ a „na zadnim Dalekem“.

Zdroj: www.archives.cz

Na lukavec.info poprvé publikováno: 22. 11. 2014, 20:15

Související odkazy:

Historie

Historie: Boj o trať (1875)

Zhruba jeden rok po zastavení prací na stavbě trati mezi Opavou a Vlárským průsmykem (15. ledna 1874) se rozhodli představitelé města Bílovce využít situace a lobovat za přesměrování tratě od Skřípova na Bílovec.
Zprávu o tom nacházíme v Novojičínském týdeníku (Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land) z neděle 21. března 1875. Píše se vní, že se vynakládá mnoho úsilí i peněz, aby se prokázalo, že trasování přes Bílovec zajištěné obcí, vládou i soukromníky, je vhodnější, než původní od Skřipova na Lukavec a Fulnek. Trasování na Bílovec podle článku nemá žádné významné nedostatky/překážky, jen mírné stoupání u Bílovského kopce, zatímco u Fulneku je zapotřebí významnější objížďku.
Uvádí se ale, že přes různé přísliby, že bude Bílovec zohledněn, díky nimž rostly místním naděje uslyšet brzy v Bílovci lokomotivu se vše spíše odkládá.
V této věci dokonce podnikl starosta Bílovce Adolf Stolz v březnu 1875 cestu do Vídně, aby znovu žádal o zahrnutí Bílovce do této tratě.
Autor článku znovu vyjádřil přesvědčení, že provoz v Bílovci je větší a zajistil by trati lepší rentabilitu než při trasování na Fulnek.

Jak už dnes víme, trať nebyla dokončena, a obě města Fulnek i Bílovec byly připojeny na páteřní trať 270 jen místními tratěmi ze Studénky a Suchdolu nad Odrou.

Zdroj: Neutitcheiner Wochenblatt, 1875, 21.3., č. 12, str. 3

https://books.google.cz/books?id=3hMNDd1Un-sC&pg=PA91&dq=luck+bei+Fulnek&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiI0aLdqPnfAhWHLFAKHRJyAuA4ChDoAQhNMAU#v=onepage&q=luck%20bei%20Fulnek&f=false

Historie

Historie: Pivovar v exekuci (1877)

Tentokrát přínášíme opět jednu zmínku o pivovaru, tentokrát poměrně významnou.

23. března 1877 byl Okresním soudem v Bílovci vydán ve věci sporu Spořitelny v Bílovci a Antona Klose výnos o vyhlášení exekuce dražbou.

Rozhodnutím soudu byla vyhlášena dražba nemovitosti č.p. 1 v Lukavci u Fulneku skládající se ze „zámecké“ budovy (Schlossgebäude), pivovaru včetně vybavení, obytných a hospodářských budov, výčepu, sklepu na led, tzv. skalního sklepa (Felsenkeller), zahrady. Vyvolávací cenou měla být cena dle odhadu ve výši 26.383 zl. 83kr. Dražba se měla konat ve třech pokusech 11. května, 11. června a 11. července (1877) vždy ve 3 hodiny přímo v pivovaru.

Toto rozhodnutí bylo vydáno soudcem Musiolkem.

Zdroj: Troppauer Zeitung, 23.4. 1877 č. 93 str. 4

https://books.google.cz/books?id=kXpcLCLiYvkC&pg=RA18-PA5&dq=luck+bei+Fulnek&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi-jcWb8oDbAhUSZ1AK1HcblAwkQ6AEIJzAA#v=onepage&q=luck%20bei%20Fulnek&f=false

Historie

Historie: Peníze na opravu kostela (1877)

V roce 1877 probíhala velká rekonstrukce kostela v Lukavci. Jelikož byla velice nákladná, požádalo obecní zastupitelstvo slezský Zemský sněm v Opavě o schválení obecní přirážky k dani ve výši 43,5% pro rok 1877. Ta měla pomoci krýt náklady na tuto rekonstrukci

Zdroj: Officielle stenographische Berichte über die Verhandlungen des schlesischen Landtages zu Troppau, 1877, 14. Sitzung, str. 455

 

Nezařazené

Staronová kaple sv. Martina na Nových Dvorech

Slavnostní posvěcení kaple panem děkanem Lumírem Tkáčem za účasti vedení města Bílovce a Bad Neustadt an der Saale se uskuteční v sobotu 15. září 2018 ve 14.00 hodin na Nových Dvorech.

Již před deseti lety jsme řešili špatný stavebně-technický stav kaple na Nových Dvorech. Její stav byl natolik vážný, že neumožňoval její plnohodnotné využívání k bohoslužbám a dalším účelům. Od původního záměru tento objekt shodit a znovu jej postavit jsme po odmítnutí veřejnosti upustili. „Zastala“ se jí jak Matice Slezská v Opavě, tak i místní a zahraniční farníci, kteří k ní mají citový vztah. Vždyť tato drobná sakrální stavba je starší víc než 105 let.

Vzhledem k vysokým nákladům na její renovaci jsme pochopitelně usilovali o cizí finanční zdroje. Stavba byla zahájena v roce 2016 vybudováním odvodňovacího žlabu kolem kaple a majetkovým vypořádáním.

Samotná renovace kaple byla rozložena do let 2017 a 2018. Její renovace a úprava jejího okolí město v průběhu posledních 3 let stála 1,572 mil. Kč. Finančně pomohl snížit náklady města příspěvek Česko-německého fondu budoucnosti a příspěvek od partnerského města Bad Neustadt v celkové výši 626 tisíc Kč.

V minulém roce bylo provedeno podřezání zdiva, vložení hydroizolace, dodatečné statické zajištění stěny a trhlin ve zdivu ocelovou výztuží a odstraněno stávající zastřešení z azbestocementových šablon včetně krovu, stropu, podlahy, vnitřních a vnějších omítek. Došlo k vytvoření nového zastřešení včetně krovu a k provedení nové věrné kopie věžičky. V roce 2018 byla provedena výměna oken, vstupních dveří, nové omítky a podlahy a nové osvětlení. Hlavní kříž, který symbolizuje sv. Martina, patrona kaple, ztvárnil akademický malíř Stanislav Lubojacký.

Po celou dobu stavby byl součinný jak pan děkan Lumír Tkáč, tak i místní farníci, zejména rodina Seligova. V poslední fázi dokončení jsme konzultovali konečné úpravy s ak. malířem Lubojackým.

Tým regionálního rozvoje městského úřadu odvedl kus dobré práce. V konzultacích s německou stranou byl jako vždy velmi užitečný radní Norbert Nossek.

Všem jmenovaným a všem, kteří byli součinní při renovaci kapličky, patří naše velké uznání a poděkování. Těší nás, že naše generace zanechá, věřím na mnoho desítek let, našim potomkům krásnou kapličku, která nechť na křižovatce cest slouží lidem dobré vůle a je svědkem pozitivního vývoje naší krajiny.

Na slavnostní otevření kapličky jste srdečně zváni.

Ing. Sylva Kováčiková, místostarostka města

Zdroj: www.bilovec.cz

Nezařazené

Obnova větrného mlýna na Nových Dvorech

V letních měsících budou zahájeny práce v rámci realizace projektu „Obnova větrného mlýna v Nových Dvorech – Bílovec“, který je spolufinancován z rozpočtu Moravskoslezského kraje v rámci vyhlášeného Programu obnovy kulturních památek a památkově chráněných nemovitostí v Moravskoslezském kraji na rok 2018.

Větrný mlýn, stojící jako solitér uprostřed pole, je unikátní dominantou zdejší krajiny. Objekt je zároveň celorepublikově výjimečný tím, že téměř všechny jeho díly jsou původní a provozuschopné.

Cílem projektu je dosažení obnovy této ojedinělé technické kulturní památky, a to provedením sanace a obnovy dřevěných prvků a konstrukcí mlýna, výměnou a doplněním lopatek (perutí), obnovou šindelové stěny a střechy apod.

Jedná se o dílčí udržovací práce a obnovu dílčích částí objektu, zachovávající původní materiály, strukturu, barevné řešení a postupy. Cílem obnovy je zachování dobrého technického stavu kulturní památky.

Celkové náklady na obnovu mlýna činí 1.077.233 Kč vč. DPH. Moravskoslezský kraj schválil městu Bílovec dotaci ve výši 461.600 Kč. Zbývající náklady budou hrazeny z vlastních zdrojů.

Zdroj: www.bilovec.cz