Archiv štítku: Památky

Článek: Lidé se údajně o kapličku nemusejí strachovat

Bílovec-Bravinné – Kaplička v Dolních Nových Dvorech se těší velké oblibě místních obyvatel, kteří ji hojně využívají. Špatný technický stav však může ohrozit budoucnost této stavby.

Malá osada Dolní Nové Dvory, ležící západním směrem od Bravinného, místní části Bílovce, se stala v poslední době středem pozornosti. Zprávy týkající se údajné demolice místní kapličky vystrašily bezpočet obyvatel i památkáře.

Diskuse o budoucnosti kapličky vyvolaly debaty mezi ostravskými památkáři. Zapojil se i Michal Valenčík, autor odborné encyklopedie Ohrožené památky, spisovatel a odborník horující za zachování sakrálních památek.

Do protestů se zapojilo i občanské sdružení Za Opavu, které si klade za cíl přispívání k ochraně kulturního dědictví, životního prostředí v Opavě a okolí. Je známé i svou publikační činností. Sdružení prostřednictvím svého jednatele Tomáše Skalíka zaslalo dopis starostce Bílovce Sylvě Kováčikové.

„Vážená paní starostko, chtěl bych Vás požádat o intervenci, která by zabránila zničení kapličky na křižovatce v Dolním Dvoře. Dostal jsem dopis od ostravských památkářů, že město plánuje demolici kapličky pro její údajně špatný stavebnětechnický stav a přílišnou blízkost ke komunikaci, s tím, že už má na jejím místě naplánováno vybudování odpočinkové plochy pro cyklisty,“ uvádí v dopise adresovaném starostce Valenčík a dále starostku seznamuje s tím, že by tak zmizela památka, která je evidentně v dobrém stavu.

Kováčiková v dopise Skalíkovi i při rozhovoru s Deníkem vyvrátila, že by město rozhodlo o demolici kaple. „Odpovídala jsem panu Skalíkovi do Opavy, že jsem byla vyzvána panem farářem Tkačem, abychom řešili stavebně-technický stav kapličky. Pan Tkač řekl, že je ten objekt ve velmi špatném stavu a je zapotřebí ho opravit. Já jsem požádala investiční odbor městského úřadu, aby mi sdělil, jaké jsou tam závady, jak je odstranit a kolik by to stálo, abychom si mohli tu akci naplánovat,“ sdělila Kováčiková a dodala, že kaple je silně podmočená tím, že stojí na velmi špatném podloží, a také že do ní zatéká, neboť nemá svod vody. „Kaplička je staticky narušená a oprava by stála určitě více než milion korun,“ informovala Kováčiková.

Město hledalo řešení a dospělo k závěru, že by případná výstavba nové kaple byla možná lepší než oprava zdevastovaného objektu. Aby se však mohlo rozhodnout, jaký bude další osud kaple, musí posoudit další okolnosti. Kaplička sice stojí na pozemku města, ale okolní pozemek patří místnímu obyvateli Janu Davidovi. Objekt navíc z historického hlediska nemá žádnou cenu. „Zkoumali jsme to. Ta stavba není ničím významná. Požádali jsme pana Skalíka, jestli on má něco, co by nám mohl poskytnout k dispozici, abychom s tím mohli pracovat,“ dodala starostka. „Jezdí tam spousta motorkářů, takže taková pěkná modlitebna i s odstavným parkovištěm by se tam hodila. A poblíž je větrný mlýn, tak by to byl možná daleko zajímavější náboženský stánek, než je ta dnešní kaplička,“ rozvedla starostka.

Zároveň upozornila, že vše je pouze v úvahách a dokonce to nebylo ani rozpracováno, ani v jednání orgánů města. „Řešíme statické narušení kapličky a hledáme možná východiska, jak dalšímu chátrání objektu zabránit. Nikdo lidem nechce brát kapličku, hledáme jen řešení toho stavu. A o tom, jaké bude to řešení, stejně nakonec rozhodne zastupitelstvo. Nikdo nechce nikomu brát kapličku,“ zdůraznila Kováčiková.

Postoj bílovecké starostky uspokojuje jednatele občanského sdružení Za Opavu Skalíka. „Chtěli jsme vědět, jestli je to nějak promyšlené, jaký je vývoj v této věci. A ona nám řekla že jsou ve stádiu přprav, že ani samí neví, jestli zbořit nebo opravit. Tato odpověď nás uspokojila, protože ta věc je nová i pro nás, a i my se tím teprve budeme zabývat. Pokud narazíme na nějaké nové informace nebo najdeme nějaká nová řešení, tak se, samozřejmě, s paní starostkou spojíme,“ informoval Skalík a zároveň pochválil úroveň dialogu. „Opravdu odpověděla věcně a informativně. Samozřejmě, pokud by nám řekla, že se ta kaple bude opravovat, tak bychom byli rádi. V tuto chvíli to pokládám za dostačující,“ uzavřel jednatel Tomáš Skalík.

(Zdroj: 22.10.2008, http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/lide-se-udajne-o-kaplicku-nemuseji-strachovat.html)

Článek: Přednáška o nedostavěné železniční trati Opava – Fulnek

pred03vMálokterá beseda se setká s takovým zájmem, s jakým se setkala ta, která proběhla v pátek 14. března 2008 od 17.30 h. v Městském kulturním centru ve Fulneku.

Do sedmdesátých let 19. století, kdy stavba trati probíhala, se spolu s přednášejícím Mgr. Michalem Petrem z Opavy přeneslo na 140 účastníků této besedy.Plánovaná trať měla vést z Opavy přes Hradec nad Moravicí do Branky, dále na Bohučovice a kolem Skřípova přes Leskovec do Lukavce a pod Děrným až do Fulneku. Dále měla trať pokračovat přes Suchdol nad Odrou a Nový Jičín až do Trenčína.

pred01mNa přípravě trati se začalo pracovat po roce 1866 a v květnu 1873 byly zahájeny stavební práce, které byly ukončeny již v polovině ledna roku 1874. Na stavbě trati se podílelo cca 1400 italských dělníků. Nejvíce se pracovalo na úseku Opava–Fulnek, kde jsou dodnes patrny pozůstatky mnoha náspů, záseků a propustků. Byla postavena dokonce i hrubá stavba nádražní budovy, která byla umístěna na východ od fulneckého hřbitova (ten vznikl až po roce 1900).

Proč stavba nebyla dokončena? Na vině byl nedostatečný kapitál, chybné hospodaření vlády, přemrštěné podnikatelské vize a další aspekty. Stavba byla proto opuštěna a už nikdy nebyla dokončena.

pred08vPřednášku doplnil Mgr. Michal Petr promítáním záběrů z nedostavěné tratě a ofocenými mapami z vídeňského archivu, ve kterém se nachází nejvíce materiálů týkajících se celé akce.

Na závěr přednášky vystoupil se svými postřehy a doplněním i pan Zdeněk Melík z Ostravy, který je členem Klubu kolejové dopravy z Ostravy.

Pro ty, kteří zůstali i po skončení oficiální části, promítl Ing. Petr Lelek diapozitivy z roku 1998, kdy spolu s partou nadšenců procházeli pravděpodobnou trasou železnice.

Co říct na závěr? Za tak zdařilou akci lze jen poděkovat, ať už pracovníkům Městského kulturního centra ve Fulneku, tak přednášejícímu Mgr. Michalu Petrovi, který si tuto probl

ematiku vybral jako téma své diplomové práce (bližší informace na www.nedostavenatrat.estranky.cz), a především panu Stanislavu Šmeidlerovi, u kterého celý nápad vznikl.

Stanislav Šmeidler, Danuše Goldová

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 4, duben 2008)

Fotografie z přednášky, 14. března 2008

(Foto: Radmila a Jan Hadaščokovi)

Reportáž: 300 leté výročí kaple Nejsvětější Trojice

Na dvě stě lidí se v neděli zúčastnilo oslavy k výročí kaple Nejsvětější Trojice Na Hájku poblíž Děrného u Fulneku.

U třísetleté kaple, která je v současnosti kulturní památkou, bylo pro návštěvníky připraveno bohaté občerstvení, lavičky a pro případ nepěkného počasí velký stan. Počasí se však vydařilo a zúčastnění zažili odpoledne plné zábavy a pohody.

„Lidové i jiné písně nám zahrálo trio muzikantů z blízkého okolí, zazpívali jsme si a poslechli proslov faráře i Jiřího Svobodníka, který zmínil historiii a pověsti týkající se kaple,“ popsal průběh odpoledne Stanislav Šmeidler, který se společně s dalšími lidmi stará o drobné sakrální stavby v okolí už několik let.

Lidé se sešli k slavnosti.

K lidem promlouvá kněz

(Zdroj foto: CD od p. Ohnheisera)

Článek: 130 let od zahájení stavby trati Opava – Fulnek

Ani se tomu nechce věřit, že letos (2003) uplynulo 130 let od chvíle, kdy byla zahájena stavba železniční tratě Opava – Trenčín, jež probíhala vesnicemi a oblastmi jen nepatrně vzdálenými od Fulneku.

Celý tento dopravní projekt (po propojení do Czenstochové) měl propojit Prusko s Uhrami a tím zaručit přepravu hornoslezského uhlí a opačným směrem přivážet kvalitní dobytek z Uher. Bylo tím i sledováno povznesení průmyslu v zemědělských oblastech země.

V Opavě bylo ve prospěch tohoto projektu založeno místními průmyslníky a bankéři konsorcium. Tomuto konsorciu udělilo Ministerstvo obchodu v listopadu 1869 koncesi i na přípravné technické práce. Po jejich ukončení bylo zažádáno znovu na ministerstvo o povolení ke stavbě trati. To však ve výběru udělilo koncesi Moravskoslezským ústředním drahám, které měly odlišný projekt stavby. Proti tomuto projektu ale měly velké výhrady města Fulnek a Nový Jičín.

Přesto se technicko-vojenská revize projektu trati sešla na přípravné stavbě za účasti politických vojenských železničních úřadů a zainteresovaných obcí. Jedním z návrhů bylo i schválení železničních stanic v našem okolí – Nový Jičín, Suchdol n. Odrou, Fulnek, Lukavec, Skřípov atd.. Nejspornější bylo určení a vedení trati od Skřípova (nejvyšší bod tratě) do Fulneku.

Představitelé Vítkova a Oder chtěli trať od Skřípova vést na Větřkovice, Moravské Vlkovice, Jerlochovice, k Odrám a do Suchdolu. Bílovečtí prosazovali svou – ze Skřípova na Starou Ves, Jílovec, Kostelec a do Fulneku. Všude byly ale nepříznivé spádové a výškové poměry. Nakonec Fulnečtí prosadili svou trasu – tedy původní.

Výsledkem revize a pak následných úprav na celé trati (jež se přizpůsobovala možnému průplavu Dunaj-Odra) byl výnos Ministerstva obchodu z 12. 8. 1872, jímž byla schválena celá stavba železniční trati. Na 14. 5. 1873 byla určena politická obchůzka celé trati, jež trvala do poloviny června. Bylo na ní probráno vše, včetně sporných otázek projektu. Celá trať z Opavy do Trenčína měla měřit 129 km a mělo po ní jezdit až 15 vlaků o délce 70 náprav v obou směrech. Celý rozpočet činil 20 milionů zlatých a stavba měla být hotova za 3 roky a 3 měsíce.

Se stavbou se začalo už v červnu 1873 na několika místech. Ke stavbě se sjelo hodně dělníků, zvláště Slováků a Italů. Začaly se budovat mostky, propustky, záseky a náspy. Vše se tehdy provádělo jen lidskou silou za přispění střelného prachu. Jen znatelné pozůstatky trati v okolí ukazují, jak namáhavá práce to byla. Trať vycházela ze stanice Opava-západ, projela kolem Otic do stanice Branka-Hradec, přejela mostem řeku Moravici, stoupala kolem kopce Šibeníku do Chvalíkova a Bohučovic, kde na 15. kilometru byla zastávka a překladiště. Obloukem kolem hájenky Bleška míjí obec Březová a dostává se do údolí Gručovského potoka. Dotýká se obce Leskovec, přejíždí mostem potok Gručovku a dostává se do katastru obce Lukavec. Projíždí zásekem v kopci, náspem těsně míjí horní lukavecký rybník, přetíná silnici Lukavec-Bílovec. Na 33. kilometru dosahuje nádraží Lukavec s výhybkou (plocha nádraží je ještě dnes dobře patrná).

Trať z této stanice pokračovala zásekem v kopci Radešovka, míjí chatu „Čundračku“ a vjíždí do kamenného záseku (ten je vytvořen odstřelem a stojí za zhlédnutí!). Pokračování trati míří úbočím kopce nad děrenským rybníkem, míjí místní pískovnu, a pak náspem (300 m pod hřištěm), překračuje nynější chodník k Fulneku a kolem silnice Děrné-Fulnek dojíždí k silnici Fulnek-Bílovec. Tuto přetíná (naproti současnému fulneckému hřbitovu), stáčí se mírně vlevo a dosahuje v 37. kilometru nádraží a překladiště Bahnhof Fulnek (pozn. Protože nádraží Fulnek bylo umístěno na slezském – tzn. děrenském – území, došlo zřejmě mezi radními obou míst k úmluvě, různým kompenzacím a ústupkům). Z něj železniční trať objížděla po východní straně kopce Jelenice, dostala se na pole nad Stachovicemi, Hladkými Životicemi do údolí Husího potoka, dále k Suchdolu a Novému Jičínu. Kolem potoku Jičinky směřovala trať k Starojické Lhotě, Palačovu a údolím Bečvy do Valašského Meziříčí. Přes Vsetín dál projela Vlárským průsmykem a dorazila k Trenčínu.

Na této trati se nejvíce pracovalo v úseku Branka-Hradec až do Fulneku. Tento úsek byl nejvíce stavebně a finančně náročný. V počátcích stavby už začalo upadat soukromé podnikání, vznikla nedůvěra v železniční cenné papíry. Přidala se následná finanční krize na Vídeňské burze. Ta také zbavila tuto koncesovanou společnost peněžních prostředků. Práce pak postupně ustávaly a koncem ledna 1874 byly zastaveny úplně.

Ještě nyní, po obchůzkách blízké krajiny, narazíme na zašlou stavbu trati. Můžeme spatrřit náspy, propustky, záseky, nejčastějí kolem Děrného, Lukavce a ke Skřípovu. Fulnecké nádraží bylo z hrubé části už vystavěno, byla vykopána nádražní studna. Stavba budovy v jeho prostoru (zaznačená v plánku IC) stála do doby, než byla odprodána a rozebrána (dle kroniky a vyprávění) do Kujav Franzovi Storzerovi.

Po nezdaru této akce, jejíž největší část nesla Země Slezská, bylo několik pokusů projekt obnovit. Jednalo se o něm s kladným výsledkem i v Říšské vládě. Stát se chtěl zaručit státní garancí, nakonec však z toho sešlo. Byl učiněn i pokus v letech 1906 – 1908, aby se aspoň s Opavou spojila města Vítkov, Fulnek a Bílovec. Přes značné spory mezi těmito městy s vedením a stavbou tras železnice nakonec došlo ke shodě a následnému vypracovanému generálnímu projektu tras. Nakonec ale vše zastavila I. světová válka a ze stavby opět sešlo.

Použitá literatura: Láznička Z.: Příspěvek k historii železničních projektů ve Slezsku

Zdroj: Fulnecký zpravodaj č. 10, 10/2003 a č. 12, 12/2003; autor článku Stanislav Šmeidler