Vodní mlýny

Vodní mlýn v Lukavci č. p. 71
IMG_3770
Budova bývalého vodního mlýna, 8. 9. 2012

Podle urbáře z roku 1728 stával v minulosti mlýn také v Lukavci. Mlýn stával vedle zahrady starého dvora a měl tehdy dvě složení. Dne 24. dubna 1676 jej koupil od fulneckého kláštera zastoupeného Matějem Augustinem Richterem mlynář Jan Böhm za 100 tol. Mlynář měl každoročně odvádět místo krmení vepřů 4 tol., 1 šefl pěkné pšenice staré míry a 11 šeflů čistého žita. Později vodní mlýn vlastnila rodina Paterů a na tomto místě se také narodil Prof. Bohumil Pater, který byl v roce 2014 uveden do Síně slávy české turistiky.

(Zdroj: Pavel Solnický: Vodní mlýny na Moravě a ve Slezsku I. díl)

popiskyv
Zdroj: archivnimapy.cuzk.cz, vlastní zpracování
Hájkovský mlýn

Hájkův mlýn či Hájkovský mlýn stával na Gručovickém potoku. Poprvé se zmiňuje roku 1588 Hájkovský mlynář Jiřík. Další zmínka pochází z roku 1676, kdy Hájkovský mlýn na den svatého Jiří (23. dubna) koupil se všelijakým náčiním, s vodní pilou i s rolemi od kláštera augustiniánů kanovníků ve Fulneku Matěj Hünel.

Práva a povinnosti mlynáře

Z toho mlýna měl mlynář každoročně odvádět klášteru žiita tři štvtně, rži snažné jeden maldr a míšeniny devět štvrtní. Za krmení vepřů měl mlynář platit 8 zl. sl. Polovinu z těchto činží měl mlynář odvádět o sv. Jiří a druhou polovinu o sv. Václavu. Při každém prodeji mlýna měl mlynář kláštěru odvést laudemium “z každého sta zlatých deset zlatých”. Kláštěr si vymínil předkupní právo za týchž podmínek, za jakých prodal mlýn Matěji Hünelovi. Případný nový majitel mlýna pak měl být “hodným člověkem, který by s nám líbil”. Mlynář směl pást svůj dobytek spolu s panským dobytkem, při pasení však měl pomáhat mlynářův čeledín. Mlynář si měl sám kupovat mlýnské kameny, ale poddaní byli povinni mu je přivést. Také mlýnský příkop byli poddaní povinni jednou ročně “vycíditi”. Mlynář měl zdarma mlít panské a klášterní obilí, taktéž slad i šrot na kořalku. Kdyby bylo zapotřebí dělat mlýnská kola, měly se mlynáři dovést dvě lípy. Zdarma měl také mlynář nárok každoročně na jeden habr na palce a jeden buk na klíny. Co se týče vodní pily, měl mlynář na panský náklad desky, fošny, odkorky a latě řezat, za úplatu, jakse i dříve platilo, a to za kopu deset grošů. Když se řezalo na vodní pile, měl mlynář nárok na dva pomocníky, které dodala vrchnost. Co se týče kontribuce a obecních dávek, nemusel mlynář nic odvádět, jedině že by o dobré vůli dával tolik, jako předešlí mlynáři dávali. Pokud by se ale v zemi platilo z dobytka nebo z mlýnských kol, tak bude takovou kontribuci povinen zaplatit.

Nevíme, jakým způsobem a proč Matěj Hünel o Hájkovský mlýn přišel, ale ten se znovu zmiňuje v listině fulneckého probošta Matyáše Augustina Richtera ze dne 3. dubna 1682, ve které prodává fulnecký augustiniánský klášter mlýn se vším příslušenstvím za 300 tol. Jiřímu Weberovi (Werberovi) ze Sedlnice. Jako závdavek měl mlynář složit při převzetí mlýna 50 tol. a pak každoročně o sv. Martinu klást 4 tol. až do vyplacení celé kupní ceny. Taktéž musel mlynář při každé změně majitele zaplatit obvyklé desetiprocentní laudemium. Mlynář byl povinen na pile, která k mlýnu přináležela, řezat vrchnostenské dřevo na desky a mlít obilí pro dvorskou čeládku přednostně a bez poplatku. Naproti tomu se vrchnost zavazuje dodat mu každoročně dřevo na opravu mlýna a dovést mu mlýnský kámen podle potřeby. O pět let později dovolil probošt na mlynáři darované louce pod Hradiskem vystavět kašný mlýnek a vést k němu vodu. Z to byl mlynář povinen mlít klášteru krupičnou, prosnou i ječmenou kaši. V mlýně pak musili mlít své obilí jen poddaní z Děrného, ale i z Jílovce.

V urbáři z roku 1728 se dočítáme, že pode vsí v tzv. Hájku leží jeden panský mlýn se dvěma složeními, který zemřelý mlynář Jiří Werber roku 1682 za 360 zl. rýn. od panství koupil a který každoročně odvádí na činži: místo krmení vepřů 8 tol., pěkné pšenice 3 šefly staré velké míry, 12 šeflů čistého žita a 9 šeflů obyčejného žita. Mezi lesem zvaným Hájek a mlýnem se nachází panská pila, ve které je mlynář povinen řezat potřebná prkna, fošny a latě proti zaplacení 20 krejcarů za kopu. Poddaní z Děrného a Jílovce jsou povinni dvakrát ročně čistit mlýnskou strouhu.

V druhé polovině 17. století vlastnil Hájkovský mlýn Leopold Werber (1730 – 1800), po němž následoval jeho syn Ignác Werber (1765 – 1836), který koupil mlýn 1. května 1797 za 240 zl. rýn. V té době měl mlýn dvě složení a mlynář platil každoročně 9 zl. 36 kr. Dalším majitelem Hájkovského mlýna čp. 92 z rodu Werberů se stal 13. března 1828 Vincenc Werber za 1 200 zl. k. m. Vincenc Werber zemřel 22. ledna 1859 v 61 letech, ale již dříve roku 1854 převzal moučný mlýn, větrný mlýn a pilu včetně 20 jiter a 160 čtverečních sáhů pozemků jeho stejnomenný syn za 3 700 zl. r. č. Po roce 1860 držel mlýn František Till, syn mlynáře z Vražného, který byl ženatý s Františkou Grosserovou ze Suchdola nad Odrou. Dále se v letech 1886 – 1898 připomíná mlynář Vincenc Bergold.

m_a_v_hajek
Velký Hájkovský mlýn (Gross Haikamühl) a Malý Hájkovský mlýn (Klein Haikamühl), zdroj: archivnimapy.cuzk.cz

V 19. století se v pramenech začíná zmiňovat tzv. Malý Hájkovský mlýn. Snad se jednalo o kašník, který se zmiňuje v listině z roku 1718. Původní mlýn se pak od té doby označuje jako Velký Hájkovský mlýn. V první polovině 19. století patřil Malý Hájkovský mlýn Antonínu Werberovi (1807 – 1869), synu Ignáce Werbera. Dále se na něm připomínají mlynáři František Malcher (1886) a Josef Storzer (v letech 1891 – 1897). Po roce 1900 se Velký i Malý Hájkovský mlýn již nepřipomínají.

(Zdroj: Pavel Solnický: Vodní mlýny na Moravě a ve Slezsku I. díl)

Na cestě od Fulneku do Lukavce se nachází kaple, zasvěcená Nejsvětější Trojici. Byla vybudována nejspíše v roce 1705. Nazývá se také Lukavecká nebo Hájecká kaple, podle blízkého Hájeckého mlýna. Tehdejší mlynáři z Hájku (v posledních generacích před válkou rodiny Weber, Till a Berggold) byli zároveň i vlastníky kaple a starali se o ni.

Stránky o Lukavci, místní části Fulneku