V Opavských novinách jsme našli v ročníku na samém konci 19. století zajímavou zprávu nadepsanou:

Ze světa 6. prosince Zprávy stryka Zažírky

Jde o cennou informaci týkající se období, o němž nemáme bohužel mnoho zpráv. Ukazuje boj o obranu a zachování Češství v době pokračující germanizace:

„… pustím se až k Fulneku do zapomenutého kouta země Slezské, na kterou málo kdo pamatá. Máme tři dědiny zvláště ospalé: Děrné, Jílovec a Lukavec.“

„Lukavec chce komandovat hostinský Pelz, má takový truňk, že kdo se napije, hned začne povídat po německy a zpívat „Wacht am Rajn“. Co není mediciny, která by mohla vyléčit Pelze? Do kožichů se častěj pere, aby se do nich nedali moli. Tuž prosím svých známých v Lukavci a Fulneku, aby si Lukavský „pelz“ vzali do roboty, však nějakou „fajneryblu“ mohou si uřnout třeba v germánském lese.“

Pozn.

Wacht am Rhein – píseň/pochod, který se po roce 1871 stal de facto německou hymnou, stal se symbolem německého národního sebevědomí

„pelz“ – znamená v Němčině totéž jako česky „kožešina“

„fajnerybla“ – snad z německého „feiner Übel“ – jemné zlo?

A kdo to byl „stryk Zažírka“? Šlo o jeden z mnoha pseudonymů Jana Vyhlídala (1861-1937) hanáckého spisovatele, duchovního, etnografa a národopisného sběratele. Byl mimo jiné zakládajícím členem Matice opavské. Za zmínku stojí jeho popis lukaveckého zvyku – Barborky.

Zdroj: Opavský týdenník, 8.12.1899, roč. XXX., č. 96 (2351) str. 4; Pavla Dvorská, Jan Vyhlídal a jeho národopisné prózy, bakalářská práce, Olomouc 2009