Historie: Paběrky z Lukavce (1890)

Zajímavou zprávu o Lukavci jsme našli v příloze k Opavskému týdenníku č. 1 (1330) z roku 1890.

„Z Dolní Vésky 23. prosince. (Paběrky z cest.)

Nyní   se  blížíme   zvolna   do  zakoutí   pozůstalých  nám   vesnic z někdejších klášterských statků panství Fulneckého. Jsou to vesnice: Lukavec, Děrné s kolonii Kostelcem a Jílovec. Zaměříme nejdřív do Lukavce; je tam pivovar a kde se vaří pivo tam netřeba trpět žízně a to je pro cestujicí hlavní véc. Potom si také na tamní súsedy spustíme zhurta. „Jářku, víte co nového“, začal jsem tam jednou, „Březovšití zakládají hospodářský spolek a co že vy Lukavšití, nic?“ — „Abyste se nezmýlil“,  dostal  jsem v odpověd, „u nás se také činíme; ted na př. chceme tu právě založit — antisemitský klub.“ — „Hlouposti“, bručel jsem si do fousů, „mohli byste raděj následovat Březovské a založit čtenářský poučný spolek.“ Abych prý vyhledal místnost pro schůze, čtení a přednášky, vyložení novin a t. d. Navštívit jsem tedy pantátu na fojtství. Je celý blažený, že má jen jeden hostinec v obci a proto má také jen jednu místnost, do níž se všechno nahrne. Jinak je to zařízení velmi praktické, může vésti náležitou kontrolu a má přehled hostů. Ostatně že jest o Lukavec zatím postaráno; lid pilně čte, zvolna pokračuje a další svůj úkol bohdá také provede. Stoupáme tedy lehce po návrší k Děrnému; tam jsou poměry vážnější.  Jeden  občan  mné  vyprávěl,  že mají také  poplatníky  s několika krejcary ve Fulneku a tu prý by se jim bylo jednou stalo, že mohli míti obecní výbor na místo v Děrném ve Fulneku. Národu lid se odcizuje, mnohý neví čím vlastně jest a jediným co zde řeč moravskou udržuje, jsou bohoslužby církevní; ty se tak lehce nepřemění. Proti čtení novin neb knih jsou občané jako zapřísáhlí, dávejte jim noviny třeba zdarma, oni čísti nebudou a tak zůstávají pozadu. Nejsou tu však jen občané sami příčinou. Tane mi na mysli výrok jednoho horlivého v povolání a svědomitého kněze, který maje před více lety na tamní utrakvistické škole vyučovati náboženství, když se žáků tázal německy, říkali že německy neumějí a když se česky otázal, řekli že neumějí česky; podržím ho však zatím u sebe ne k vůli Děrněnským, ale k vůli jiným osobám.
Doufejme, že i sem ještě kousek vědomi pronikne a pak rád opravím,  co  tu  řečeno   trpkého. V náhradu  za  to  můžeme se  s uspokojením zastaviti v Jílovci. Tu zvláště mladší občané statečně pokračuji a za krátkou dobu docíleno, že také při volbách staví se na stranu národní. Nechť jen takto se zdarem pokračují ku prospěchu obce a vlasti.“