Archiv štítku: Historie

Lukavec v médiích

Článek: Příběh staré fotografie

Komentáře: 3

Zpráva o nálezu
Jan Sládek

Dlouhá léta, intenzivně od roku 2011 jsem za pomoci pamětníků, starých časopisů a rodinných příslušníků pátral po osudech profesora   Bohumila  Patera (* 1898,  + 1982).  Rodák  z  Lukavce
u Fulneku, působící v Opavě a Ostravě, byl zasloužilou osobností prvorepublikového KČST v Jeseníkách a Beskydech s dosahem i na ústředí KČST. Jeho zásluhy přesahují běžný činovnický standard.

casopis2
Zdroj: www.eantikvariat.cz, 10/2014

Připomenu jenom dominantní zásluhy o otevření chat KČST na jesenickém Červenohorském sedle a na beskydské Lysé hoře, obě v roce 1935, vydávání časopisu      Bezkydy  –  Jeseníky
(pod měněnými názvy) v  letech   1927   až  1941 a   péčí  o   chaty na    Ondřejníku    a  „Masaryčky“
na Beskydě, které postavil a provozoval KČST Moravská Ostrava. Předsedou mu byl Bohumil Pater.

Dlouhé cesty a hovory za poznáním, mimo jiných míst: Lukavec, Větřkovice, Březová, Háj, Opava, … Mozaika životopisu ze střípků se skládala těžko a dlouho. Převážně se zájmem příbuzných – synovců, prasynovců, nevěst, pamětníků i jenom vzpomínek těch mladších z vyprávění.

Ale přišlo překvapení: Informace, že vnučka bydlí na beskydské Morávce. Doslova bombou bylo její lakonické sdělení, že maminka žije ve Frýdlantě nad Ostravicí! Musí to být dcera Bohumila Patera. Ať jsem počítal, jak jsem počítal, muselo se jednat o starší paní. Nuže, s obavami – příprava, koupení kytičky a návštěva. Noblesní, čilá, komunikující a vstřícná paní doktorka Vilma H., byla dalším překvapením v pátrání. Téměř dvě hodiny jsme doplňovali životopis jejího otce Bohumila Patera. Odcházel jsem přeplněn zážitkem, informacemi, poznámkami. Podařilo se. Turistický životopis je hotov.

Bohumil Pater byl uveden do Síně slávy české turistiky na konferenci KČT v roce 2014. Celý pestrý, dramatický životopis (takové bylo 20. století), si můžete také přečíst na www.kct.cz (nebo zde na www.lukavec.info).

Pátrání má však překvapivé pokračování. S paní Vilmou jsme se snažili snést další podrobnosti a vylepšit detaily životopisu B. Patera. Poslala mi odpovědi na moje protivné, ale v klidu vypracované otázky. Přiložila tři fotografie, které zřejmě „vydolovala“ od rodiny. Podobiznu otce B. Patera z mladých let a dvě foto (maličké, velikosti zápalkové krabičky, inu roku 1935) se skupinami osob.

pred_ms_chatou
Zdroj: informační panel v Lukavci, 09/2014

Z první jsem měl obrovskou radost. Asi šestiletá dívenka je ona – paní Vilma a oba rodiče (Bohumil a Vilemína). Ti všichni před vchodem opatřeným znakem KČST a nápisem Masarykova chata.

V roce 2014 (28. 9.) oslavíme na Beskydě 90 let od jejího otevření, odhalíme pamětní desku Bohumilu Paterovi a ve spolupráci se slovenskými turisty vztyčíme tradiční Sloup slovensko-české spolupráce.

Dnešní reprotechnika umí zázraky. Druhé foto (viz foto u nadpisu článku), které paní Vilma popsala: „asi na Lysé hoře“ po zvětšení odhalilo skupinu osob. Určila oba své rodiče, já jsem dodal jméno JUDr. Vladimíra Sládka (pouhá shoda příjmení s autorem těchto řádků). Byl posledním předsedou Pobeskydské župy a sousedem Petra Bezruče ze srubu na Ostravici, zvaný „Sušedek“, nebo nelichotivě, jak to bylo u Bezručových blízkých přátel dobrým zvykem: Hovnivár ostravský.

Začal jsem tušit. Vpavo, sedící za stolem, proti manželům Paterovým je Petr Bezruč. Pokud vím je to jediná známá fotografie Petra Bezruče přímo z chaty na Lysé hoře. Vzácná. Fotografům a novinářům se vyhýbal, až se skrýval. Nedivím se. Egon Ervin Kisch, jak se sluší, mnohomluvný „zuřivý reportér“, kdesi konstatoval, že byl protivný jako placení činže …

Terasu  chaty  na  Lysé  hoře  jsem  pečlivě identifikoval, srovnával
s  fotografiemi  chaty  v  době  otevření  (1935)  a později. Obrázků
s terasou z jihozápadní strany není mnoho. Zkrátka proto, že zde Lysá prudce klesá svahy k Ostravici. Přesto, tvar zábradlí, vodorovné  zábrany  a  hlavně  široký  deskový   parapet   zábradlí
k opření při výhledu vylučují omyl.

Neidentifikovaní zůstávají čtyři muži. Domnívám se, kdo to je (nebudu   se   mýlit),    ale    neumím    neomylně    přiřadit   jména
k postavám. Všichni v „gala“. V oblecích s kravatami – nikoliv slavnost otevření chaty na Lysé hoře 16. 6. 1935. Ten den Petr Bezruč na Lysé nebyl. Záhadou zůstává datování verše o Lysé – 16. 6. 1935. (Však rád chodil na zapřenou). Takže? Těsně před, pravděpodobněji – po? (Nabízí se hypotéza – v den pojmenování chaty Bezručovým jménem). Nu, mám dárek pro Slezské zemské muzeum v Opavě. V roce 2014 má 200 let… A ti neidentifikovaní muži? Vojtěch Houdek, Hynek Kožnar, Ladislav Jerie, Jan Rozsypal, Alfons Glatz, Robert Srkal. Každý si zaslouží zpracovat turistický životopis. Ledacos víme, ale mnohé chybí. Pro tuto chvíli: Všichni byli členové komise pro výstavbu chaty na Lysé hoře v letech 1933 – 1935 (vyhořela 1978). Určitě budou uvedeni na pamětní desce nové Bezručovy chaty KČT na Lysé hoře, vedle členů dnešní komise.

A tak v úsilí o doplnění oblastních sekcí vlastivědných a kvalitu Síně slávy české turistiky, se ptám: Je práce ve směru historie turistiky zajímavá, potřebná, vzrušující?

Jan Sládek
napsáno 2013, dokončeno 23. 2. 2014

(Zdroj: sborník Síň slávy české turistiky 2014, strana 16, 17)

Lukavec v médiích

Zpráva: Budova školy stojí v Lukavci už 116 let

Budova bývalé školy v Lukavci, místní části Fulneku.

Budova bývalé školy v Lukavci, místní části Fulneku. Autor: Deník/Ivan Pavelek

6.12.2012 14:13

Fulnek-Lukavec /MÍSTA S HISTORIÍ/ – Historie budovy lukavecké školy sahá až k roku 1888, kdy bylo výnosem c. k. zemského školního rady zjištěno, že stávající škola nevyhovuje po stavebnětechnické ani sanitární stránce. Proto bylo potřeba postavit školu novou.

Se samotnou stavbou se začalo 6. května 1895. Vyučování zde začalo 1. září 1896 a celkové náklady na výstavbu činily 10 896 zlatých.

Při osvobozování byla škola, jako jedna z mála budov v obci, silně poškozena a nad dveřmi hlavního vchodu byl dlouho granát z minometu. Jenže počty dětí neustále klesaly, a tak zde výuka v roce 1978 skončila. Od té doby budova sloužila jako depozitář archivu, zdravotnická poradna pro děti a v roce 2004 byla rozhodnutím města prodána do soukromých rukou. (sim)

(Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/budova-skoly-stoji-v-lukavci-uz-116-let-20121206.html)

Lukavec v médiích

Článek: Proč Panna Marie Sněžná?

Fulnek – V srpnu loňského roku byla před fulnecký kostel svatého Josefa umístěna opravená socha Panny Marie, které se říká také Sněžná.

Podle pověstí, jež se podařilo sesbírat manželům Radmile a Janovi Hadaščokům, je vysvětlení takovéto: V dřívějších dobách stával vedle kapucínského kostela také poutní kostel Maria Loretto. První srpnový víkend se do Fulneku sjížděli lidé z celého kraje na tradiční pouť s názvem Porciunkule. Jednalo se o církevní slavnost, konanou ve františkánských a kapucínských kostelech, spojenou s udílením plnomocných odpustků.
Mezi poutníky, přicházejících z Olomouce, byla také jedna žena urozeného původu. „Vedla bezbožný život a teď hledala odpuštění za své hříchy.

Během poutních dní nocovala ve fulneckém zámku. Výčitky svědomí ale plašily spánek od jejího lože,“ stojí v publikaci Sbírka pověstí z Lukavce a blízkého okolí manželů Hadaščokových. Když se jedné bezesné noci procházela zámkem, uviděla Matku Boží v záplavě sněhových vloček. „Ihned opustila zámek a pospíchala k místu zjevení. Kousek před kaplí loretto, bylo k jejímu údivu místo pokryté čerstvým sněhem,“ dozvědí se čtenáři dále. Žena společně s olomouckými poutníky proto nechala na památku tohoto okamžiku postavit sochu Maria Sněžná.

Loretánskou kapli nechal podle Josefa Pavlíčka, spoluzakladatele Nadačního fondu pro záchranu Kapucínského kláštera, zrušit Josef II. Sochy, které zdobily její průčelí, pak byly rozmístěny do širokého okolí. Jediná Panna Marie ve Fulneku zůstala a našla své místo před kostelem svatého Josefa. V roce 1978 našla značně poničená socha útočiště v lapidáriu tehdejšího Okresního vlastivědného muzea v Novém Jičíně, dnešní Muzeum Novojičínska. Torzo sochy pak posloužilo k výrobě sochy nové, stojící právě v průčelí schodiště. Svého vysvěcení se dočkala 2. srpna, na Porciunkule. Původní socha je dočasně zapůjčena a návštěvníci ji mohou spatřit v kostele pod kůrem.

(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/proc-panna-marie-snezna20100615.html)

Lukavec v médiích

Článek: Minulost lukaveckých hasičů připomíná stříkačka

Fulnek-Lukavec – Není to tak dávno, co starosta Fulneku Josef Dubec prohlásil, že v Lukavci, místní části Fulneku, se děti rodí v hasičských uniformách. Hasičem je tam téměř každý pátý občan.

V Lukavci, obci se čtyřmi stovkami obyvatel, v tamním Sboru dobrovolných hasičů Lukavec evidoval k 31. prosinci loňského roku třiasedmdesát členů, z toho jedenáct žen.

Lukavecký sbor je velmi aktivní, o čemž svědčí například výčet akcí jen za loňský rok. Už v lednu uspořádali tradiční hasičský ples. „Hosty na tomto plese, vítáme kytičkou a kalíškem pravé hasičské slivovice,“ přiblížil atmosféru starosta lukaveckých hasičů Vítězslav Sokol. V březnu hasiči, jako každý rok, zajišťovali občerstvovací stánek u v republice ojedinělé akce – Jízdy kolem osení. Výtěžek věnovali na údržbu místního kostela. V té době také usilovně pracovali na vylepšení vzhledu unikátní stoleté hasičské stříkačky, kterou nechali posvětit na svátek svatého Floriána. Bez hasičů se neobešlo ani stavění a kácení máje v Lukavci.

Ale nejen zábavou je člověk živ, nota bene hasiči. Ti lukavečtí vydatně pomáhali koncem dubna, když příjezdovou cestu zalila voda. S vodou se potýkali také v červenci, když část obce zatopila rozvodněná Gručovka. Během roku jednotka lukaveckých hasičů také prováděla úpravu terénu a čistila komunikace při pokládání vodovodního řadu v obci. Na podzim hasiči v Lukavci provedli sběr železného šrotu.

Co by to bylo za hasiče, kdyby nejezdili po soutěžích? Lukavečtí nejsou výjimkou. Navíc sami dvě soutěže pořádají. A ty jsou dokonce něčím výjimečné. Červencová Lukavecká terénní vlna je specifická tím, že útočný proud hasičů nejprve musí prudce zatočit doleva, kde poté vybíhá asi dvacet metrů se zhruba osmimetrovým převýšením. Také další hasičská soutěž je neobvyklá. Koná se totiž v prosinci pod názvem Mikulášská hasičská soutěž, takže není problém vidět v akci čerty, anděly i Mikuláše.

Sbor dobrovolných hasičů Lukavec vznikl již v roce 1886. Sbor se vyvíjel k lepšímu a založil i hasičský dorost. Optimistický vývoj přibrzdil 16. říjen 1907. „Pasáčci krav si rozdělali ohníček na louce za stavením Františka Mikše a věnovali se podzimním radovánkám. Foukal silný vítr a od ohníčku v nestřeženém okamžiku začala hořet stodola a za chvíli i stavení Františka Mikše. Silný vichr roznášel po okolí hořící došky a zapaloval další a další obytné domy a stodoly. I přes veškerou snahu hasičů a obětavé pomoci občanů se nedařilo požár uhasit. Hustý černý kouř, silný vichr a nedostatečná hasící technika, zapříčinily největší katastrofu v naší obci. Shořelo třináct stavení a přilehlých hospodářských budov,“ připomněl černý den Lukavce i tamních hasičů jejich starosta Sokol a dodal, že zmíněný požár byl podnětem k zakoupení modernější hasičské stříkačky, kterou sbor dodnes opečovává.

Za zaznamenání určitě také patří činnost lukaveckých hasičů při povodních v roce 1997 a 2002. Při těch prvních obdrželi někteří členové sboru medalie, při těch druhých, v Čechách, věnovali hasičům v Lukavci u Lovosic pět tisíc korun na obnovu výstroje a výzbroje.

V roce 1952 začali v Lukavci se stavbou hasičské zbrojnice, kterou v létě 1956 uvedli do provozu. V roce 2004 zahájili její rekonstrukci, ale nedokončili. „Město Fulnek nám tuto rekonstrukci přislíbilo, dokonce i projekt je hotov, a také většina stran to měla ve svém volebním programu, ale skutek utek. Prý jsme se nevlezli do rozpočtu,“ posteskl si Sokol a dodal, že předmětem rekonstrukce vybudování šatny a sociálek a úprava půdního prostoru na klubovnu, aby se hasiči měli kde scházet po práci. Rovněž by chtěli do zbrojnice přivést vodu.

(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/hasici/20090618_hasici_florian_lukavec.html, 18.6.2009)