Archiv rubriky: Lukavec v médiích

Článek: Nad Fulnekem se roztočí vrtule elektráren

Město chce ušetřit energii a přijít k penězům

Několik desítek třílistových vrtulí se možná do několika let roztočí nad Fulnekem.

Ivan Pavelek

FULNEK Komenského město se vážně začalo zabývat nabídkou firmy, která provádí výstavbu větrných elektráren. „Poslali nám mapu, kde udělali puntíky. Chceme ale těch lokalit navrhnout více a uvidíme,“ zmínil se na jedné z veřejných schůzí vedoucí odboru územního rozvoje a životního prostředí fulnecké radnice Vojmír Satke. V úvahu pro výstabu stožárů přicházejí místní části Dolejší Kunčice, Vlkovice území od Lukavce na Nové Dvory a možná okolí Jestřábí. „Musejí to být samozřejmě vyšší lokality,“ dodal Satke.

Podle místostarosty Fulneku Jaroslava Štekbauera na větrných elektrárnách město může jen vydělat. „Za každý vyrobený kilowatt ještě dostaneme peníze,“ řekl. Satke připomněl, že například na chod veřejného osvětlení město vynakládá ročně přes dva miliony korun. „Mohlo by se to využít třeba na to. Je to jedna z možností, jak ušetřit energii a ještě přijít k penězům,“ poznamenal Satke a vykreslil situaci z Rakouska. „Tam jsem ve vesnici menší než jsou Stachovice napočítal třiačtyřicet stožárů. Mají je tam v pěti sestavách, natočené tak, aby vrtule chytaly vítr ze všech směrů,“ přiblížil Satke. Mírné obavy ze záměru měl zpočátku fulnecký starosta Josef Dubec. „Jsem trochu konzervativní a nejsem zrovna příznivcem těchto věcí,“ přiznal starosta. Mínění změnil po návštěvě Německa, jeho východní části. „Překvapilo mě, kolik tam toho mají. A tak si říkám, že když vezmeme v úvahu příslovečnou německou preciznost a skutečnost, že to tam funguje, musím změnit názor,“ doplnil starosta.

Výstavba větrných elektráren ve Fulneku by měla být dlouhodobou záležitostí na příští možná čtyři roky. O stavbě několika stožárů již dříve uvažovali v Odrách, kde je vhodná lokalita v místní části Veselí. Jinak lze na Novojičínsku spatřit několik individuálních staveb těchto elektráren.

(Zdroj: Novojičínský deník, úterý 11. dubna 2006, VI/86)

Rozhovor: Život zasvětili tatrovkám

Otec a syn Johnové sklidili s veterány mnoho úspěchů

Více než sto padesát veteránských soutěží absolvovali Bedřich John a jeho syn Vlastimil z Lukavce u Fulneku. Se starou tatrovkou prý najezdili více než 130 tisíc kilometrů.

Ivan Pavelek

Fulnek-Lukavec
Psal se rok 1973 a tmavě modrá Tatra 57 B byla prvním autem, které si Bedřich John pořídil. Díky ní se stal členem Tatra veterán klubu a z rodinného vozu postupně udělal veteránský soutěžák, s nímž získal mnoho vítězství a ocenění.

Proč jste si vybral právě tatru sedmapadesát?
BJ: Tenkrát byly staré auta octavie, které se mi zdály moc mladé a jako tatrovácký patriot jsem se rozhodl pro tuto. Bylo to i finančně dostupnější.

Kolik jste za to dal?
BJ: Rovných sedm tisíc korun.

Jak byla stará?
BJ: Vyrobená v roce pětatřicet v provedení polokabriolet, v šestapadesátém byla přestavěná na uzavřenou. Na prvním místě po válce byl jako majitel uvedený zvěrolékař z Vítkova. Stala se rodinným autem a s ní jsem taky hned v dalším roce v dubnu vstoupil do Veteran car klubu. Ještě v tom roce jsem vyrazil s celou rodinou na Veterán rallye Beskydy.

To jste jel s celou rodinou?
BJ: Tenkrát se jezdilo s rodinami. Byla to spíše taková přátelská setkání.

Ale vy jste přece jezdil a jezdíte dodnes na mnoha elitních soutěžích…
BJ: V jednaosmdesátém roce auto prošlo radikální rekonstrukcí a prvního května už jsme jeli Rallye Beskydy. Tatra pak zůstala jen na veteránské akce.

To už jezdil i syn?
VJ: Začal jsem jezdit od dvanácti, jakmile jsem mohl sedět na předním sedadle.

Je to spolehlivé auto?
BJ: Tři sta kilometrů na jeden zátah udělala bez větších potíží. Nevadila jí ani horka, protože měla vzduchem chlazený motor. Byli jsme s ní dokonce i u Hančovy mohyly v Krkonoších. U těch aut není problém, navíc každá porucha se hlásí předem, takže by člověk nikdy nezůstal stát.

Kolik soutěží jste asi absolvovali?
BJ: Přes sto padesát. Jezdilo se v Rakousku, Polsku, Maďarsku, Německu, na Slovensku a všechny přesuny po vlastní ose.

Tak jste se podívali i do světa…
BJ: Člověk se dostal kolikrát tam, kde jiný běžně ne.

Jsou ty veteránské soutěže přátelštější než normální závody?
VJ: V osmdesátých letech se ještě nejezdilo na čas, ale musely se plnit různé úkoly, třeba zkoušky dovednosti, jízdy zručnosti, různé odhady tekutin a podobně. Každá soutěž byla specifická. Dělala se třeba i branná část. Později se přešlo i na takové srandovnější soutěže.

Dneska už se hlavně jede a přidá se pár prvků, aby se neřeklo, že to není soutěž.
BJ: I ceny byly kolikrát úplně obyčejné. Třeba v Přerově při prvním našem absolutním vítězství jsme dostali jeden karafiát a malý zlatý věneček jak na hrob. Dodnes ho mám v garáži. Někdy byl jenom kanistr benzinu.

Náročné byly přebory, které se jezdily i podle itineráře.
BJ: Dneska už to takové není a je vidět, že je to hodně o penězích.

Ale i tak podle množství pohárů, které máte, pořád slavíte úspěchy.
BJ: Tak je tu několik pohárů pro mistra republiky, hlavně v jízdě pravidelnosti. Pohár za přínos sportu a další. A to má ještě syn další svoje poháry, které už si vyjezdil on.

Jakého úspěchu si ceníte asi nejvíce?
VJ: Třeba v Liberci, kde byla velká mezinárodní akce, když se slavilo sto let automobilismu, jsme skončili druzí o bod v absolutním pořadí.

A který pohár považujete za nejcennější?
BJ: Pohár, který Josef Veřmiřovský vyhrál při mezinárodních závodech v Brně ve čtyřiadvacátém roce. Byl jako putovní při Veřmiřovského memoriálu. Vyhrál jsem ho čtyřikrát, z toho třikrát za sebou, takže mi ten pohár zůstal.

Určitě jste potkali mnoho zajímavých lidí…
BJ: Tak třeba synovi na svatbu přijeli Dalibor Petr s Tatrou kolem světa a Karel Loprais. Za ředitele Hanáka jsem dostával cenu Tatry a osobně jsem se setkal s Hanzelkou a Zikmundem. Osobně je mám podepsané. Čtrnáct dnů před smrtí jsem vezl i Adolfa Veřmiřovského s manželkou.
VJ: Ve Šternberku nás na hradě provázel hrabě Šternberk. V Praze nám předával cenu hrabě Lobkowicz.

Proč jste koupil hadimršku?
BJ: Dostal jsem chuť na něco nového, tak jsem v listopadu osmdesát sedm koupil sedmapadesátku polokabriolet.

Ale tu jste skládali nějak dlouho, že?
VJ: Jedenáct roků. Bylo to nekompletní. Museli jsme shánět řadu dílů. Když už jsme to měli, tak se to třeba desetkrát skládalo a rozkládalo, aby si to pořádně sedlo.
BJ: Chtěli jsme to mít všechno origiál a druhé auto bylo, tak jsme nespěchali. Bylo to poslední auto, které stříkali v Tatře Příboře, než ji zrušili.

Bylo to moc náročné?
BJ: Tak sedadla se třeba musela nechat ušít. Problém byly vruty, protože dneska se dělají jenom křížové a to by na tom autě vypadalo hrozně. Tak jsme sháněli kde se dalo. Spínací skříňka, když jsem ji sehnal, vypadala jak kus rezavého železa. Čtrnáct dnů jsem ji močil v olejích, nakonec jsem ji rozšrouboval a očistil a byla dobrá. To bylo dělané z kvalitních mosazných částí. Kliky se musely zabrousit. Dřevěné podlahy a kostru, to dělal známý, a na plechy jsme sehnali klempíře. Člověk ale musí znát spoustu řemesel, aby to dal dohromady.

Třetí auto už nechcete?
VJ: Není na to čas a ani to není kam dát.

Jak dlouho ještě chcete jezdit?
BJ: Dokud zdraví dá, tak budu jezdit. Při tom ještě pořád někomu něco opravuji. Zrovna teď mám v garáži rozdělanou tatru sedmapadesátku od jednoho z Rožnova.

Nenaváže na tradici syn s vnukem?
VJ: Ten už má trochu jiné zájmy. Občas se přijde do garáže podívat, ale nevydrží u toho. Myslím, že ne.

Bedřich JOHN
– narodil se v roce 1943,
– vyučený v Tatře Kopřivnici,
– pracoval ve Vagónce Studénce, potom v ZZN Nový Jičín na sušičce ve Fulneku,
– ženatý, má syna a dceru.

Vlastimil JOHN
– narodil se v roce 1968,
– vyučený v Tatře Kopřivnici, obor s maturitou,
– pracoval v ROMO Fulnek, dnes zaměstnancem Primus Příbor,
– ženatý, má syna a dceru.

(Zdroj: novojičínský Deník,sobota 25. března 2006, číslo VI/7)

Článek: Památné místo v blízkosti Fulneku

Vydáme-li se nedělní procházkou z Fulneku do Lukavce a odbočíme před kaplí sv. Trojice vlevo, narazíme asi po 350 m na zvláštně tvarovaný strom – borovici. Strom je rostlý tak, že překlenuje svým rostovým obloukem starou lesní cestu. Na kmeni si lze všimnout, že jsou na něm tři kříže. Vypravuje se, že na stromu byli oběšeni tři polští občané. Je to pravda či mýtus?

V průběhu loňského roku jsem se rozhodl pátrat mezi občany, jak to bylo, a uvést tím historii na pravou míru. Podařilo se mi oslovit tři občany, kteří byli buď účastníky této události, nebo si pamatovali, jak to tenkrát bylo.

V období 2. světové války byli na statky německých sedláků v našem okolí nasazováni na práci (jako pacholci) polští a ukrajinští obyvatelé. Ti museli dělat všechny práce na hospodářství sedláků – mnohdy i ponižující. Práva neměli veliká – nesměli navštěvovat hospody, obchody, zábavy a na oblecích museli mít přišité označení „P“. (Ukrajinci měli práva větší).

Událost se odehrála v letních měsících roku 1943. Na jednom statku odmítl polský občan statkáři poslušnost (pro nespokojenost s požadovanou prací) a měl na statkáře vytáhnout vidle s hrozbou jeho fyzické likvidace. Statkář počítání pacholka nahlásil na gestapo, které věc posoudilo jako vzpouru, a byl později odsouzen k smrti provazem. K vykonání trestu byl vybrán kraj lesa zvaný Hájek a dva blízké duby vhodné k popravě (duby byly od zmiňované borovice vzdálené asi 250 m). Všichni Poláci a Ukrajinci pracující v našem okolí byli k tomuto místu dovedeni. Jedna pamětnice si na průvod pamatuje. Šel od Kostelce přes střed obce Děrné a dál až k Hájku. Průvod byl po stranách doprovázen gestapem. Místo události bylo také obstoupeno řádně ozbrojenými hlídkami gestapa. Odsouzený s ozbrojeným doprovodem byl dovezen autobusem z Fulneku. Byl dovezen i opracovaný dřevěný hranol, židle a stůl. Samotní Poláci museli rám zaklesti do rozsochy dubů, museli na něj navázat oprátku a pod něj postavit stůl a židli. Pod hrozbou museli odsouzeného postavit na židli, nasadit mu oprátku a podtrhnutím židle vykonat popravu. Těsně před popravou stačil odsouzený provolat: „Ať žije Polska a Hitler ať mu políbí v…“.

Celé události přihlížela stovka Poláků a Ukrajinců – byla to pro ně výstraha, kdyby se chtěli k něčemu podobnému odhodlat. Nejen, že museli tomuto činu přihlížet, navíc byli přinuceni zhruba půl hodiny chodit kolem. Po ohledání a potvrzení museli jeho krajané sundat oprátku a položit ho do připravené dřevěné bedny. Po naložení na koňský povoz byla bedna s mrtvým odvezena neznámo kam.

Dle zjištění měl Polák asi 25 let a jmenoval se Josef. Oba duby, kde byl tento hrozný čin vykonán, byly v 80. letech minulého století odstraněny.

Snad by stálo za to památné místo označit tabulkou s vysvětlujícím textem, která by nám připomínala místi potrestání vzdoru.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, leden 2006, číslo 1, autor článku Stanislav Šmeidler)

Článek: Sportu se věnoval i Mikuláš s čerty

Sbor dobrovolných hasičů v Lukavci uspořádal v sobotu 3. prosince 2005 tradiční, již jubilejní 10. ročník Mikulášské soutěže. Kolem deváté hodiny ranní se na hřiště TJ Sokol začaly sjíždět hasičské sbory z širokého okolí. Nejvzdálenější družstvo dorazilo až ze slovenského Prešova. Nechyběli ani naši přátelé z Turzovky.

Letošní klání mělo ryze zimní charakter. Trať byla pokryta patnácticentimetrovou vrstvou sněhu. Jako první odstartovalo družstvo hasičů z pořádajícího SDH a po nich se požární útok v zimních podmínkách vyzkoušelo dalších 22 družstev, včetně 3 družstev žen. O záludnosti této specifické soutěže svědčí i počet nezdařených pokusů. Úkolem každého družstva je, aby v co nejkratším čase doběhlo k základně s přichystaným nářadím, vytvořilo sací a dopravní vedení a proudem vody sundalo terčíky s emblémem čerta a Mikuláše a následně terče elektronické časomíry.

Tomuto sportovnímu zápolení přihlížela více než stovka diváků, mezi kterými nechyběli zástupci města a sponzoři. Děkujeme tímto za účast soutěžícím i divákům a těšíme se na setkání při dalších sportovních a kulturních akcích pořádaných naším sborem.

A jak to všechno dopadlo?

Muži

1.

Mošnov

19,723 s

2.

Luboměř

21,543 s

3.

Lukavec

21,995 s

6.

Lukavec (dorost)

Ženy

1.

Odry

41,568 s

2.

Děrné

56,363 s

Jerlochovice

„N“

 

 

(Zdroj: Hasiči z Lukavce, Fulnecký zpravodaj, leden 2006, číslo 1)

Zpráva: Internet v knihovně v Lukavci

Od 1. 12. 2005 budou moci zájemci o Internet využít tuto službu také v místní knihovně v Lukavci. Internetové připojení mohou využívat registrovaní čtenáři knihovny i ostatní veřejnost. Tato služby bude poskytována zdarma, platí se pouze jednorázový registrační poplatek 20 Kč. Další služby (kopírování, tisk) budou poskytovány za úplatu. Zájemci o přístup na Internet se mohou přihlásit v půjčovní době, tj. ve čtvrtek od 17 do 19 hodin u pracovnice knihovny.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, prosinec 2005, číslo 12, autor článku (nav))

Článek: Setkání Lukavců

Volební obvod č. 67 – Nový Jičín
senátor Milan Bureš
Po povodních, které zasáhly naši zemi koncem 90. let, se navzájem sblížily stejně postižené obce, nacházející se v různých koutech naší vlasti. Vedle problémů s velkou vodou je spojuje také jejich jméno: Lukavec. Výměna zkušeností a společné problémy vyústily v několik setkání. První setkání občanů Lukavců se konalo v roce 2003 v Lukavci u Lovosic, následovalo v roce 2004 setkání v Lukavci u Pacova a letos se obce sešly 25. června v Lukavci u Fulneku. Na setkání se na Moravě připravovali všichni: již dlouho před termínem setkání se v Lukavci uklízelo, sportovci opravovali lavičky a stoly na hřišti, myslivci opatřili svoji chatu novým nátěrem a ani hasiči nezůstali s úklidem pozadu. Každý si upravil okolí svého domu, místní mládež natřela oplocení zahrádky u pošty. Pořadatelé zatím sestavovali program setkání a vymýšleli různá překvapení. Prvních 64 hostů v čele s paní starostkou Kazdovou přijelo z Lukavce u Hořic. Na hřišti vyhrává Fulnecká kapela a disco pana Černého, k prohlídce a projížďce jsou připraveni autoveteráni pod dohledem pana Bedřicha Johna, všude voní koláčky a uzené klobásy. Z Lukavce u Pacova doráží  starosta Kubec se svými  34 spoluobčany, z Lukavce u Lovosic starosta Hlaváček a dalších 54 hostů. Atraktivnost setkání jistě potvrzuje i to, že z nejmenšího Lukavce u Hořic přijela celá jedna třetina obyvatel. Slavnostního zahájení se zúčastnil vedle jiných i senátor Milan Bureš. V programu vystupují postupně členové tanečního kroužku z Fulneku, děti MŠ Lukavec a místní mládež pod vedením pana Václava Davida. Hraje se fotbalový turnaj, soutěží hasiči, je možno si prohlédnout automobilové veterány, poslechnout minirecitál vítězky celostátního kola ve hře na akordeon Anežky Gebauerové z Lukavce u Fulneku nebo obdivovat požární zásah se stříkačkou z roku 1908. Vyvrcholením dne byla soutěž „O nejsilnější Lukavec“, kde se za mohutného povzbuzování soutěžilo v přetahování lanem. Jak dopadly jednotlivé soutěže, není důležité. Podstatné je, že se dále prohloubily přátelské vztahy mezi „lukavčáky“. Setkání skončilo slibem, že za rok se setkání uskuteční opět, tentokrát v Lukavci u Hořic.

(Zdroj: Časopis Senát 4/2005, http://www.senat.cz/cgi-bin/sqw1250.cgi/new/web/casopis.sqw?CID=605)

Článek: Vydařené oslavy výročí kaple

Fulnek-Děrné – (val) Na dvě stě lidí se v neděli zúčastnilo oslavy k výročí kaple Nejsvětější Trojice Na Hájku poblíž Děrného u Fulneku.

U třísetleté kaple, která je v současnosti kulturní památkou, bylo pro návštěvníky připraveno bohaté občerstvení, lavičky a pro případ nepěkného počasí velký stan. Počasí se však vydařilo a zúčastnění zažili odpoledne plné zábavy a pohody. „Lidové i jiné písně nám zahrálo trio muzikantů z blízkého okolí, zazpívali jsme si a poslechli proslov faráře i Jiřího Svobodníka, který zmínil historiii a pověsti týkající se kaple,“ popsal průběh odpoledne Stanislav Šmeidler, který se společně s dalšími lidmi stará o drobné sakrální stavby v okolí už několik let.

„Kaple Na Hájku tvořila dříve společně s dvěma dalšími v krajině trojúhelník – Boží oko – symbol Svaté Trojice. Pověst o vzniku kaple má dvě podoby. V obou se objevuje motiv šlechtice na koni, který se topil ve zdejších bažinách. Podle jedné verze se utopil a kaple byla vystavěna na jeho památku, podle verze druhé se zachránil voláním o pomoc ke Svaté Trojici a kapli vystavěl sám jako výraz vděku,“ řekl k historii Jiří Svobodník.

V uplynulých dvou letech byla v kapli provedena rozsáhlá rekonstrukce. „Byla zde kompletně vyměněna střecha, kaple byla nově vydlážděna, bylo provedeno odvodnění a nahozena nová sanační omítka,“ popsal nejvýraznější změny Šmeidler. Celkové náklady přesto nepřesáhly částku padesát tisíc korun, za což je podle Šmeidlera nutné poděkovat sponzorům a lidem, kteří prováděli opravné práce zdarma. Ruku k dílu přiložila řada firem i podnikatelů, na střechu přispělo město Fulnek i další větší i menší dárci.

V současné době se o kapli, která stojí při cestě z Fulneku do Lukavce, starají převážně lidé z Lukavce.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, út 25. října 2005, č. 43)

Fotografie z oslav 300 let výročí kaple v roce 2005

(Zdroj: CD Aleše Ohnheisera)

Článek: III. setkání Lukavců

Setkání Lukavců předcházely neblaze známé povodně, kdy byl nejprve v roce 1997 zaplaven náš Lukavec u Fulneku, a o pár let později Lukavec u Lovosic. Jelikož se vesnice navzájem v těžkých chvílích sblížily, konalo se první setkání Lukavců v roce 2003 v Lukavci u Lovosic. Následovalo v roce 2004 setkání v Lukavci u Pacova a letos tato akce připadla na Lukavec u Fulneku.

A tak se již dlouho před termínem setkání, který byl stanoven na sobotu 25. 6. 2005, v Lukavci uklízelo, sportovci opravovali lavičky a stoly na hřišti TJ, myslivci opatřili svoji chatu novým nátěrem a hasiči s úklidem hasičárny nezůstali pozadu. Také ostatní občané připravovali okolí svých domů na setkání s přáteli. Místní mládež natřela oplocení zahrádky u pošty. Pořadatelé zatím sestavovali program setkání a vymýšleli různá překvapení pro hosty z Lukavců.

V pátek večer přijeli první hosté z Lukavce u Hořic. Den „D“ pro občany Lukavce je tady. Na hřišti vyhrává Fulnecká kapela a disco pana Černého, k prohlídce a projížďce jsou připraveni autoveteráni pod dohledem pana Bedřicha Johna, všude voní koláčky a uzené klobásy. Hosté přijíždějí. Z Lukavce u Pacova přijel pan starosta Kubec a 34 občanů, z Lukavce u Lovosic přijel pan starosta Hlaváček a 54 hostů a z Lukavce u Hořic k nám zavítala paní starostka Kazdová a 63 hostů. Je to paradox, ale z nejmenšího Lukavce u Hořic přijela celá 1/3 obyvatel.

Za účasti vzácného hosta, pana senátora Bureše, je setkání slavnostně zahájeno. Setkání zdraví nejprve pan Aleš Ohnheiser z Lukavce u Fulneku a vítá všechny hosty i domácí. Následují zdravice starostů Lukavců, pana senátora a starosty Fulneku pana Ing. Josefa Dubce. Závěrečné slovo patří největšímu sponzoru setkání, spolumajiteli a řediteli firmy NC-line, panu Petru Sokolovi.

Moderátor celého setkání, pan Vítězslav Sokol, zahajuje program, ve kterém vystupují postupně členové tanečního kroužku z Fulneku, děti MŠ Lukavec a místní mládež pod vedením pana Václava Davida. Na konci tohoto vystoupení dochází ke slavnostní události. Nynější předseda občanského aktivu Lukavec, pan Aleš Ohnheiser, děkuje bývalému předsedovi, panu Davidovi, za vše, co pro rozvoj a krásu Lukavce ve funkci udělal, a předává mu malý dárek jako upomínku na úspěšná léta.

Setkání se rozjíždí naplno. Ti, kteří přišli před zahájením, si jdou na pivo nebo limonádu zdarma. Je to takový malý dárek pořadatelů. Fotbalisté zahajují svůj turnaj a občané Lukavců se rozhlížejí po našem Lukavci. Je opravdu co vidět. Hasiči připravili k prohlídce svoji zbrojnici, ve které je možno spatřit i krásné domečky vyrobené ze dřeva, které již léta vytváří pan Josef Sokol. Otevřen je místní kostel a na myslivecké chatě je pro účastníky připraven oběd z mysliveckých specialit. Obdiv nad přípravou a organizací setkání vyjadřuje i pan senátor, který má díky jednomu ze sponzorů setkání, panu Karlu Baranovi, možnost projet se po Lukavci v koňské bryčce, tažené párem krásných bílých koní.

Jednotlivé soutěže fotbalistů a hasičů jsou prokládány ukázkami autoveteránů, malým minirecitálem vítězky celostátního kola ve hře na akordeon, Anežky Gebauerové z Lukavce u Fulneku a ukázkou požárního zásahu se stříkačkou z roku 1908. Bylo toho opravdu hodně a vyvrcholením dne byla soutěž „O nejsilnějšjí Lukavec“, kde se za mohutného povzbuzování soutěžilo v přetahování lanem.

Jak dopadly jednotlivé soutěže, není důležité. Podstatné je, že se dále prohloubily přátelské vztahy mezi „lukavčáky“. Setkání skončilo vyhodnocením soutěží a slibem, že za rok se opět sejdeme, tentokrát v Lukavci u Hořic. Dlouho do noci pak pokračovala diskotéka a rozebíraly se zážitky ze setkání.

Kdybychom měli poděkovat všem, kteří se svým dílem podíleli na organizaci III. setkání, nestačil by na to celý zpravodaj. Občané Lukavce se vytáhli a všem za to patří poděkování. Náš dík také patří sponzorům a všem, kdo přispěli ke zdárnému průběhu akce.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, srpen 2005, občanský aktiv Lukavec )

Článek: Kopřivnický ovál v sobotu žil sportem

Kopřivnice – Polodrážní mašiny, čtyřkolky, rádiem řízená letadla i veteráni staří tři čtvrtiny století, to vše bylo v sobotu k vidění v areálu ploché dráhy v Kopřivnici. Uskutečnilo se tam Sportovní odpoledne AVZO.

Zatímco plošináři si to mezi sebou rozdávali v rozjížďkách, o přestávkách se předvedli letečtí modeláři. Moderátorka akce připomněla, že mezi členy AVZO patří také radioamatéři, kteří existují stejně dlouho jako plochodrážní klub, tedy padesát let. Asi největší obdiv všech ale sklidily nádherné stroje, které přivezli na plochu členové Tatra veterán klubu. Ať už to byl autobus, který jezdil na trase z Nového Jičína do Příbora, hasičský vůz Tatra či Tatraplán.

Jedním ze skvostů byla i červená Tatra hadimrška, se kterou přijel pan Bedřich John z Lukavce u Fulneku. „Koupil jsem ji asi před patnácti roky jako šrot ve Štramberku,“ přiblížil osud hadimršky pan John a dodal, že tenkrát za ruinu auta zaplatil 3,7 tisíce korun. „Ale chyběl tomu volant, nůžky na střechu, na tom nebylo v pořádku nic. Všechno se dělalo nové,“ pokračoval majitel, jenž nakonec prozradil, že automobilový skvost dával dohromady deset let.

Pan John již vlastní Tatru 57 A. Tu si pořídil v roce 1974. „Normálně jsem s ní jezdíval do práce a tak, jak bylo potřeba. O víkendech se jelo na soutěže. Se synem jsme s ní objezdili už na sto padesát soutěží,“ vypočetl pan John a k lepšímu přidal, že s Tatrou 57 A jel například po vlastní ose do Liberce a odtud do Krkonoš. „Nakonec jsem s ní byl až u Hančovy mohyly,“ usmál se pan John. Příští týden vyrazí na Rallye veteránů Beskydy 2005. „Už jsem to kdysi vyhrál třikrát za sebou a doma mám originál pohár Josefa Veřmiřovského ze třiadvacátého roku,“ uzavřel pan John.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, út 30. srpna 2005, č. 35)

Zpráva: Terénní vlna

Sbor dobrovolných hasičů v Lukavci pořádá v úterý 5. 7. 2005 v pořadí již 19. ročník tradiční hasičské soutěže pod názvem Lukavecká terenní vlna. Klání hasičských družstev začne ve 13:30 hodin na hřišti TJ Sokol. Zveme všechny příznivce a fanoušky požárního sportu, aby se přišli pobavit na tuto technicky náročnou, ale divácky velmi zajímavou hasičskou soutěž. Loňská účast byla 37 družstev, z toho 8 ženských.
Večer ve 20:00 hodin začne letní karneval, k tanci a poslechu hraje hudba TNT.
Srdečně zvou hasiči z Lukavce

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 7, červenec 2005)