Archiv rubriky: Lukavec v médiích

Lukavec v médiích

Zpráva: Fulnek řeší vodu

Fulnek – Vodovodní přivaděč vedoucí od Bravinného do Lukavce by měl být letošní prioritou Fulneku. „Podali jsme žádost na krajský úřad, který by měl dát nějaké stanovisko na ministerstvo zemědělství. Pokud bychom žádali sami, nemáme šanci dosáhnout na dotaci, ale pokud se k tomu připojí Bravinné, je to o něčem jiném,“ připomněl starosta Fulneku Josef Dubec, že do akce Fulnek půjde společně s Bílovcem a ubezpečil, že je vše připravené.

„Máme vodoprávní povolení a nyní bude výběrové řízení na dodavatele,“ potvrdil Vojmír Satke, vedoucí odboru územního rozvoje a životního prostředí fulnecké radnice a dodal, že vedení města společně s bíloveckou starostkou Sylvou Kováčikovou jednalo na krajském úřadu, aby se akce dostala do první desítky letošních priorit.

(Zdroj: Novojičínský deník, sobota 17. března 2007 (ipa))

Lukavec v médiích

Zpráva: Učí občany jak na úřady

Fulnek-Lukavec – Za vcelku ojedinělou záležitost se dá považovat aktivita některých obyvatel Lukavce, místní části Fulneku. Vesnička o hruba čtyř stovkách obyvatel má totiž své vlastní webové stránky, které jsou navíc velmi aktivní. A tak jejich návštěvníci nyní mají například možnost dát si kvíz na téma Občan a úřad.

V deseti otázkách se člověk nakonec může dozvědět třeba jaká je výše správního poplatku a lhůta na vyhotovení cestovního dokladu, nebo kam se může obrátit, pokud si chce nechat ověřit kopii vysvědčení, diplomu, plné moci, či jiného dokladu. Další otázka se například týká výměny řidičského průkazu a mnohé asi překvapí odpověď na otázku Co je to rodné číslo?

(Zdroj: Novojičínský deník, pátek 16. března 2007, číslo 64 (ipa))

Lukavec v médiích

Článek: Alej lip podél Gručovky v Lukavci (havarijní stav – uskutečněné řešení)

Centrem obce Lukavec protéká potok Gručovka. Na jeho březích byly před cca 70 – 80 lety vysázeny řady lip. Lípy srdčité (Tilia cordata) vysazené po obou březích potoka tvoří aleje, kde část stromů zůstal zachována z původní výsadby, a část je mladší, jak byly postupně lípy doplňovány. Po některých odstraněných stromech však zůstaly mezery, a řady tak nejsou souvislé.

Všechny starší stromy byly v minulosti radikálně ořezány tzv. řezem „na hlavu“. Tím došlo k jejich trvalému poškození. Dnešní lípy se sekundárně vytvořenými korunami, pro které je typický metlovitý charakter, byly vesměs přehoustlé, vyžadující zvýšenou péči a pozornost. Kmeny stromů v některých místech vyhnívají, u některých se už začínají objevovat nálevkovité dutinky. Většina oslabených stromů byla do souča sné doby napadena jmelím. Na části trsů jmelí bylo viditelné značné množství semen. Hrozilo rychlé šíření tohoto poloparazita, který dřevinám odebírá vodu s rozpuštěnými živinami a může je tak výrazně oslabovat.

Kvůli postupně narůstající hmotnosti trsů jmelí byla také ohrožena statika koruny některých stromů, hrozilo lámání celých větví. Celkem je těchto stromů v dané lokalitě 28. Řady lip byly vysazeny poměrně nahusto. Koruny jsou omezovány komunikací která lemuje obě strany potoka, vzdušným prostorem mnohými korunami lip prochází elektrické vedení. Tento stav nám ani občanům obce Lukavec nebyl lhostejný. Někteří navrhovali úplné odstranění uvedených lip, s čímž jsme nesouhlasili a hledali řešení, které by přineslo užitek nejen občanům, ale také uvedeným lípám. Bylo zapotřebí udělat několik postupných kroků. Prvním z nich bylo zpracování odborného posudku. Druhým krokem požádání o dotaci pro samotnou realizaci úpravy-ořezu a ošetření. A za třetí výběr zhotovitele. Při prvním podání žádosti o dotaci jsme však neuspěli, a tak se řešení „posouvalo“ na někdy…! Nevzdali jsme to a po několika měsících spojených s další argumentací skutečně havarijního stavu, nám byla dotace přiznána z Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí.

V polovině měsíce října 2006 jsme uskutečnili realizaci ošetření. Náklady na zpracování odborného posudku (celkem Kč 15.000,-) činily za Město Fulnek Kč 7.500,- a Kč 7.500,- bylo příspěvkem MěÚ Odry. Náklady na ošetření lip dosáhly Kč 57.600,-, což pokryla i výše získané dotace. Dovoluji si jednak tímto poděkovat všem, kteří se podíleli na celém průběhu realizace této akce, jednak přeji LÍPÁM, které jsou mlčícími svědky minulosti, aby se jim dobře „žilo“ ve společnosti občanů obce Lukavec.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, prosinec 2006, autor článku Vojmír Satke, odbor ÚR a ŽP)

Lukavec v médiích

Zpráva: Vandalové pokračují

Ani 24 hod. nevydržela vzrostlá palma vysazená před obchodem Teta na náměstí ve Fulneku. Dále byly zcizeny měděné rýny z kaple sv. Rocha. Vandalismus jsme zaznamenali dokonce i v našich obcích. V Lukavci došlo k poškození dopravních značek a rozbíjení svítidel veřejného osvětlení. Co k tomu dodat?!!!

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, červenec 2006, autor článku Jaroslav Štekbauer)

Lukavec v médiích

Článek: IV. setkání čtyř Lukavců

100. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Lukavci u Hořic

Název Lukavec nesou shodou okolností čtyři obce v naší republice: Lukavec u Lovosic, Lukavec u Pacova, Lukavec u Fulneku a Lukavec u Hořic. V sobotu 1. července 2006 se jejich obyvatelé sejdou v Lukavci u Hořic, aby se pobavili, změřili své síly, vyměnili si zkušenosti, ještě více se poznali a také aby nepřerušili pěknou novou tradici, protože se jedná už o čtvrté setkání.

Všechno začalo neblahými povodněmi v srpnu 2002*), kdy Lukavec (u Hořic) pomohl finančně doslova z bláta Lukavci (u Lovosic), který byl zatopený. S pomocí přišly i další stejnojmenné obce. Když voda opadla a pominula nejdramatičtější situace, všechny čtyři Lukavce se dohodly, že v budoucnu budou v přátelských vztazích pokračovat — uskuteční se vzájemné návštěvy fotbalistů, hasičů a dalších, kteří si mají co říci. A tak v roce 2003 spatřilo světlo světa I. setkání čtyř Lukavců v Lukavci u Lovosic. To už bylo v lovosickém Lukavci veseleji — proběhlo fotbalové utkání mezi Lukavci, hasičská soutěž, folklórní vystoupení Lužických Srbů, kteří výrazně pomohli při záplavách, večer taneční zábava. Nejdůležitější byla však osobní setkání lidí — těch, kteří projevili solidaritu, i těch, kteří pomoc potřebovali.

II. setkání proběhlo v Lukavci u Pacova v létě 2004 a III. setkání v roce 2005 v Lukavci u Fulneku. Také při těchto akcích bojovali sportovci v několika disciplínách: požární útok a zásah, malá kopaná, nohejbal, soutěž ve střelbě a tradicí se stala soutěž o putovní pohár „Nejsilnější Lukavec“ (přetahování lanem). Hosté se v Lukavcích seznamovali s významnými památkami, lidovými zvyky i novějšími tradicemi.

Jaké bude IV. setkání 1. 7. 2006 v Lukavci u Hořic? Čím se naše obec pochlubí? Vždyť letos zároveň místní hasiči slaví 100 let existence dobrovolného hasičského sboru! Po slavnostním zahájení s programem čeká hosty turnaj v malé kopané, hasičské i netradiční soutěže, přehlídka historické hasičské techniky a boj „O nejsilnější Lukavec.“ Zajímavá bude určitě výstava k 100. výročí hasičského sboru v Lukavci, vystoupení dětského folklórního souboru Hořeňáček a večerní tancovačka s hudbou Na Ex Band. Pro dobrou náladu bude po celý den vyhrávat dechovka Hořičanka a country kapela Kabanos.

Na zajímavá místa Lukavce i obcí Dobeš a Černín zaveze unavené návštěvníky bryčka s koňským spřežením. Lze získat keramiku nebo trička se znakem Lukavce u Hořic, krajové pečivo — trubičky i modlitbičky. Hlavně lze získat nové přátele a upevnit přátelství z dřívějších setkání. Co si víc přát? Něco přece jen: Pěkné počasí a dobrou náladu!

Marie Nosková

Program:

9.30 Příjezd hostů
10.00 Slavnostní zahájení, zdravice starostů a hostů
Dechovka Hořičanka
10.30 Turnaj v malé kopané
Country kapela „Kabanos“
11. 00— 13.30 Výstava k 100. Výročí okolím hasičského sboru Lukavec u Hořic
Projížďky obcí a okolím hasičského sboru Lukavec u Hořic v jezdeckém zápřahu
11.00—13.30 Oběd v místní restauraci „Lucerna“
Prodej výtvarných upomínek
13.30—14.00 Vystoupení dětského folklórního souboru „Hořeňáček“
14.00—15.30 Soutěže hasičů
15.30—16.30 Netradiční soutěže klání „O nejsilnější Lukavec“
16.00—24.00 taneční zábava — hraje Na Ex Band
17.00 vyhodnocení soutěží a ukončení setkání

(Zdroj: http://www.horicko.cz/index.php?sekce=10&typ=C&clanek=2006)

Lukavec v médiích

Článek: Domácí hasiči bojovali

FULNEK-LUKAVEC (ipa) – Na samotné dno fyzických sil si sáhla řada účastníků jubilejního, dvacátého ročníku Lukavecké terénní vlny.

Hasičská soutěž v Lukavci má specifikum, kterým se řadí mezi nejtěžší soutěže v kraji. Na asi sedmdesátimetrové trase musí hasiči – proudaři zdolat asi patnáct metrů prudkého převýšení, než mohou zakleknout a namířit proudnici na terč. Jedním z mála, komu převýšení na trati nedělalo větší problémy, byl Tomáš Bednář z Jistebníku. „Určitě je to těžší než po rovině, ale šlo to,“ řekl krátce poté, co se na tabuli rozsvítil čas jeho družstva 21,81 sekundy. „Nesmí tam brzy pustit vodu. To pak člověk nevyběhne,“ poznamenal ještě, a jako by tím předznamenal osud ženského družstva Jerlochovic. Těm totiž začala stříkat voda z proudnic již v půli kopce a pravá proudařka Miroslava Jurásková i poté, co jí vodu přiškrtili, měla co dělat, aby se vůbec vyškrábala před terčík, který spadl v čase 1 minuta 45,71 sekundy. „Bylo to hrozně moc těžké,“ přiznala dívka, která v Lukavci soutěžila poprvé, ale určitě prý ne naposled.

Hodně zlý byl na sebe Daniel Sokol, který běžel jako pravý proudař v lukaveckém A družstvu. „Netrefil jsem napoprvé terč,“ prohodil sebekriticky a dodal, že vyběhnout kopec je pořádná dřina. I tak čas 20,96 sekundy patřil k tomu lepšímu. „Po dvou letech domácí konečně opět úspěšní. V předchozích dvou ročnících nedokončili,“ vyzdvihl ještě úspěch lukaveckých mužů moderátor akce.

Domácí nakonec skončili na pěkném pátém místě. Zvítězilo družstvo z Oprechtic časem 19,53 sekundy o desetinku před Vrbicemi. Za nimi skončili o tři setiny hasiči Luboměře. V ženách zvítězilo rovněž družstvo Oprechtic před Leskovcem a Březovou. Celkově přijelo na terénní vlnu 35 družstev.

(Zdroj: Novojičínský deník, úterý 11. července 2006, číslo 28)

Lukavec v médiích

Článek: Terénní vlna podvacáté

FULNEK-LUKAVEC (ipa) – Do Lukavce u Fulneku zamíří ve středu 5. července odvážlivci z řad hasičských sborů. Uskuteční se tam jedna z nejnáročnějších hasičských soutěží v kraji, Lukavecká terénní vlna.

Letošní klání v Lukavci bude mít slavnostní nádech. „Jedná se již o dvacátý ročník, který bude probíhat v rámci stodvacétého výročí založení místního sboru,“ vysvětlil spoluorganizátor akce Vlastimil John.
Lukavecká terénní vlna láká každý rok více než tři desítky družstev z různých koutů republiky. Oproti jiným hasičským závodům má totiž své ojedinělé specifikum. Po uběhnutí zhruba dvou třetin asi sedmdesátimetrové trasy hasiči s proudnicemi zabočí prudce doleva a musí zdolat prudký kopec. Letošní klání začne na hřišti TJ Sokol Lukavec ve 13:30 hodin. „O přestávce předvedou lukavečtí hasiči ukázku zásahu s historickou hasičskou stříkačkou,“ dodal Vlastimil John.

(Zdroj: Novojičínský deník, úterý 4. července 2006, číslo 15)

Lukavec v médiích

Rozhovor: Rajtování přerušil jen sníh

Václav David, i přes problémy, jezdí kolem osení čtyři desítky let

Ministrant odevzdá křížek jezdci na koni, ten, následován dalšími jezdci, objede vesnici dům od domu. Po jízdě jezdci se sochou vztyčeného Krista obejdou kolem kostela a jdou na požehnání. Řeč je o Jízdě kolem osení, která se v republice jezdí jen v Lukavci u Fulneku.

Ivan Pavelek

Fulnek-Lukavec Jízda kolem osení je starobylá tradice, která přežila všechny dosavadní režimy. Více o ní i o svém životě hovoří Václav David, který již bezmála čtyři desítky let vyráží v neděli velikonoční jako hlavní jezdec s křížem.

Jak jste se dostal k tomu, že každý rok jezdíte s křížem?
Dá se říci, že jsem to zdědil po otci. To jezdívali ženatí při východu slunce. Tata říkal, že kdysi už se jezdilo sloučeně a za války se to rzdělilo. Proč, to nevím. My jsme to pak taky sloučili, ale od kterého roku, to už si nepamatuji.

Vzpomněl jste otce. Jak dlouho jezdil?
On jezdil už za války za svobodné. Svobodní jezdívali už v jednu hodinu. Každá skupina jezdila jiný okruh a zpívala jinou písničku. Svobodní jezdili od pivovaru, ženatí od kostela. My jsme to později spojili. Na Nové Dvory se taky začalo jezdit až za nás, protože jsme si odtud půjčovali koně.

Proč jste začali jezdit kolečko u kostela?
To jsme začali dělat teprve loni. Zjistili jsme, že ty koně se tam dají lépe dohromady. Tam vlastně vytváříme magický kruh, který symbolizuje nekonečno. Vlastně i celá trasa jízdy je do kruhu.

Je nějaký záznam o tom, odkdy se to tady jezdí?
Kdysi mi říkal fulnecký kronikář Moucha, že v kronice Fulneku našel, že za pomoci jezdců okolo osení tenkrát odrazili nájezdy nepřátel. A to bylo někdy po bitvě na Bílé hoře. Stejně je to zajímavé, že Lukavec byl starousedlická dědina, ale to Rajtování je, podle mne, německý zvyk. Chtěl bych vidět, jak to mají zorganizované Lužičtí Srbové v Německu. Oni to jezdí v cylindrech, jen na těžkých koních. Bývají jich dva tisíce a za nimi jdou lidé. To je jako procesí. Prý to bývalo snad ještě někde na Chodsku, ale teď už se asi nejezdí nikde jinde než u nás.

Proč se to vlastně jezdí?
To je na požehnání úrody. V neděli je mše svatá za jezdce okolo osení a za požehnání úrody.

Přerušilo se to někdy?
Jenom jednou, co si pamatuji, jsme to museli zrušit kvůli počasí. Tenkrát napadlo skoro metr sněhu a nedalo se jet. Ale taky jsem zažil, že nás jelo jenom pět. Já jsem jel s křížkem a dva páry koní. Ale nikdy se to neporušilo a naštěstí se nikdy nestalo nic vážného. Akorát jednou, v devadesátém, jsme hasili statek. To jelo pětadvacet koní.

Padá se hodně?
Nikdo neví, jak špatně se jede na Nové Dvory. Těžký terén. Třeba loni spadli tři Václavové, mezi nimi i můj kluk. Předloni, když jsem jel po šestatřicáté, to taky bylo hodně těžké. Lilo jak z konve. Poprvé za těch šestatřicet let. Plno kabátů, co jsme měli, jsme museli vyhodit.

Kde sháníte ty kabáty?
Já mám doma půl skříně ve sklepě. Půjčujeme si to mezi sebou. Obleky a boty jsou problém. Jedny boty mi dokonce poslala paní z Brna, která viděla pořad v televizi. Zavolala na úřad, kde zjistila adresu a poslala mi nádherné boty i s napínáky. Nic za to nechtěla, tak jsem jí poslal aspoň DVD s asi hodinou záznamu, co jsme natočili od devětaosmdesátého roku. Ještě chceme udělat DVD z fotek, co tu mají lidi po dědině.

Jak se k tomu stavěli komunisti?
Nechtěli, aby se to jezdilo. Vadil jim kříž. Pořád chtěli zjistit organizátora, brávali mě na výslechy, ale nechci o tom moc mluvit. Jednou jsem jim ale řekl: Jak to chcete zrušit? Začali jste to vy? Vždyť není pamětník? Na to nemáte právo. Nezrušili to nikdy.

Co jste v životě dělal?
V letech šedesát sedm až šedesát devět jsem si udělal školu výtvarné fotografie na konzervatoři v Ostravě.

A fotil jste?
Měl jsem obor dětský portrét a přírodu. Měli jsme být okresní metodici pro fotografii a dostali jsme nabídky jít studovat FMU. Jenže já jsem neměl maturitu. Potom jsme šel na vojnu a v sedmdesátém roce už to nešlo.

Proč?
Běhal jsem středně dlouhé tratě, dobře jsem se znal se Zátopkem, který byl tehdy šéfredaktorem časopisu Junák a já jsem byl v krajské radě Junáka. A oni nás začali likvidovat.

Co jste pak dělal?
Jsem vyučený kovář, dělal jsem fotografickou školu, pak jsem fotil – hlavně svatby. V osmdesátém prvním jsem ještě dělal textilní průmyslovku, jenže holka měla úraz, čekali jsme čtvrté dítě, tak jsem se na to vykašlal. Pak jsem dělal dvacet let v Retexu v údržbě.

A co děláte dnes?
Maluji, hlavně kostely. V podstatě dělám od devadesátého sedmého pro biskupství na půl úvazku technického administrátora a na půl úvazku malířinu. Od roku šedestá devět natírám věže – výškové práce. To jsem dělal, i když jsem pracoval v Retexu. Třeba v Odrách jsme na kostele připevňovali hodiny. To malování mi tenkrát nabídl generální vikář Kufa. Začali jsme dělat Stachovice, pak Bravantice, Rýmařov, a tak se to valí dodnes.

Za dva roky budete moci jet po čtyřicáté. Pojedete?
Dokud vydrží zdraví, tak budu jezdit.

Václav David

* narozen v roce 1950 v Lukavci,
* ženatý, má dva syny, čtyři dcery,
* vyučen jako kovář; absolvoval školu výtvarné fotografie,
* dnes pracuje jako technický administrátor a malíř pro Ostravsko-opavskou diecézi.

(Zdroj: Novojičínský deník, sobota 22. dubna 2006, VI/95)

Lukavec v médiích

Článek: Na tradici nedají dopustit

V Lukavci i o letošních Velikonocích rajtovali jezdci kolem osení

Jiná než kdekoli jinde v České republice byla i letos Velikonoční neděle v Lukavci, místní části Fulneku na Novojičínsku. Odnepaměti se v obci udržuje křesťanský zvyk, jízda kolem osení, jehož počátky sahají až k době krátce po bitvě na Bílé hoře roku 1620.

Ivan Pavelek

Fulnek-Lukavec Krátce po jedné hodině odpolední vyrazil průvod muzikantů a dvaadvaceti jezdců ve svátečních oblecích na koních, který za zpěvu církevních písní obešel vesnici. V čele průvodu jel na koni již posedmatřicáté Václav David jako jezdec s křížem. Jezdci zvěstují zmrtvýchvstání Krista a lidé na znamení přijetí této zprávy políbí kříž v ruce jezdce.

„Je to tradice kterou nepřerušila ani éra komunismu. Po osmašedesátém to vypadalo špatně, ale komunisti to nikdy nezakázali,“ vzpomínal Petr Heiník, jenž sám jel čtyřikrát v sedmdesátých letech, kdy ještě dopoledne jezdili svobodní a odpoledne ženatí. „Tenkrát nebylo ani tolik koní a byla to spíše prestiž sedláků. Koně byli mnohem více nazdobení,“ poznamenal.

Marie Goldová (68 let), která se do Lukavce přivdala, vychází z domu sledovat průvod jezdců již pětačtyřicet let. „Nedokážu si představit, že by se to nejelo. Bylo by to takové divné. Určitě je to zpestření Velikonoc,“ uvedla žena a dodala, že kvůli jízdě kolem osení často přijíždějí do Lukavce i její příbuzní z Opavska.

Bez takzvaného rajtování si Velikonoce v Lukavci neumí představit ani Milada Sokolová, která v obci žije třiatřicet let. „I díky tomuto tradičnímu zvyku považuje Velikonoce za velký svátek, který se dá přirovnat i k Vánocům,“ míní paní Sokolová, která se přistěhovala z nedalekého Děrného. I ona potvrdila, že Lukavec o velikonočních svátcích navštěvuje řada lidí z dalekého i blízkého okolí.

Také Růžena Pavlíčková patří k těm, kteří jsou hrdí na to, že v obci přetrval po staletí tento křesťanský zvyk. „I když osobně mi připadá, že je to už trošku mediálně zprofanované. Je to můj názor, ale bývalo to důstojnější,“ řekla žena, která prozradila, že jezdce s křížem zažívá osobně již šedesát let.

Jízda kolem osení nebo také rajtování se v České republice jezdí pouze v Lukavci. „Pokud vím, tak ji snad jezdí ještě Lužičtí Srbové v Německu,“ zmínil se Václav David.

(Novojičínský deník, úterý 18. dubna 2006, VI/91)