Článek: Památné místo v blízkosti Fulneku

Vydáme-li se nedělní procházkou z Fulneku do Lukavce a odbočíme před kaplí sv. Trojice vlevo, narazíme asi po 350 m na zvláštně tvarovaný strom – borovici. Strom je rostlý tak, že překlenuje svým rostovým obloukem starou lesní cestu. Na kmeni si lze všimnout, že jsou na něm tři kříže. Vypravuje se, že na stromu byli oběšeni tři polští občané. Je to pravda či mýtus?

V průběhu loňského roku jsem se rozhodl pátrat mezi občany, jak to bylo, a uvést tím historii na pravou míru. Podařilo se mi oslovit tři občany, kteří byli buď účastníky této události, nebo si pamatovali, jak to tenkrát bylo.

V období 2. světové války byli na statky německých sedláků v našem okolí nasazováni na práci (jako pacholci) polští a ukrajinští obyvatelé. Ti museli dělat všechny práce na hospodářství sedláků – mnohdy i ponižující. Práva neměli veliká – nesměli navštěvovat hospody, obchody, zábavy a na oblecích museli mít přišité označení „P“. (Ukrajinci měli práva větší).

Událost se odehrála v letních měsících roku 1943. Na jednom statku odmítl polský občan statkáři poslušnost (pro nespokojenost s požadovanou prací) a měl na statkáře vytáhnout vidle s hrozbou jeho fyzické likvidace. Statkář počítání pacholka nahlásil na gestapo, které věc posoudilo jako vzpouru, a byl později odsouzen k smrti provazem. K vykonání trestu byl vybrán kraj lesa zvaný Hájek a dva blízké duby vhodné k popravě (duby byly od zmiňované borovice vzdálené asi 250 m). Všichni Poláci a Ukrajinci pracující v našem okolí byli k tomuto místu dovedeni. Jedna pamětnice si na průvod pamatuje. Šel od Kostelce přes střed obce Děrné a dál až k Hájku. Průvod byl po stranách doprovázen gestapem. Místo události bylo také obstoupeno řádně ozbrojenými hlídkami gestapa. Odsouzený s ozbrojeným doprovodem byl dovezen autobusem z Fulneku. Byl dovezen i opracovaný dřevěný hranol, židle a stůl. Samotní Poláci museli rám zaklesti do rozsochy dubů, museli na něj navázat oprátku a pod něj postavit stůl a židli. Pod hrozbou museli odsouzeného postavit na židli, nasadit mu oprátku a podtrhnutím židle vykonat popravu. Těsně před popravou stačil odsouzený provolat: „Ať žije Polska a Hitler ať mu políbí v…“.

Celé události přihlížela stovka Poláků a Ukrajinců – byla to pro ně výstraha, kdyby se chtěli k něčemu podobnému odhodlat. Nejen, že museli tomuto činu přihlížet, navíc byli přinuceni zhruba půl hodiny chodit kolem. Po ohledání a potvrzení museli jeho krajané sundat oprátku a položit ho do připravené dřevěné bedny. Po naložení na koňský povoz byla bedna s mrtvým odvezena neznámo kam.

Dle zjištění měl Polák asi 25 let a jmenoval se Josef. Oba duby, kde byl tento hrozný čin vykonán, byly v 80. letech minulého století odstraněny.

Snad by stálo za to památné místo označit tabulkou s vysvětlujícím textem, která by nám připomínala místi potrestání vzdoru.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, leden 2006, číslo 1, autor článku Stanislav Šmeidler)