Vydáme-li se nedělní procházkou z Fulneku do Lukavce a odbočíme před kaplí sv. Trojice vlevo, narazíme asi po 350 m na zvláštně tvarovaný strom – borovici. Strom je rostlý tak, že překlenuje svým rostovým obloukem starou lesní cestu. Na kmeni si lze všimnout, že jsou na něm tři kříže. Vypravuje se, že na stromu byli oběšeni tři polští občané. Je to pravda či mýtus?

V průběhu loňského roku jsem se rozhodl pátrat mezi občany, jak to bylo, a uvést tím historii na pravou míru. Podařilo se mi oslovit tři občany, kteří byli buď účastníky této události, nebo si pamatovali, jak to tenkrát bylo.

V období 2. světové války byli na statky německých sedláků v našem okolí nasazováni na práci (jako pacholci) polští a ukrajinští obyvatelé. Ti museli dělat všechny práce na hospodářství sedláků – mnohdy i ponižující. Práva neměli veliká – nesměli navštěvovat hospody, obchody, zábavy a na oblecích museli mít přišité označení „P“. (Ukrajinci měli práva větší).

Událost se odehrála v letních měsících roku 1943. Na jednom statku odmítl polský občan statkáři poslušnost (pro nespokojenost s požadovanou prací) a měl na statkáře vytáhnout vidle s hrozbou jeho fyzické likvidace. Statkář počítání pacholka nahlásil na gestapo, které věc posoudilo jako vzpouru, a byl později odsouzen k smrti provazem. K vykonání trestu byl vybrán kraj lesa zvaný Hájek a dva blízké duby vhodné k popravě (duby byly od zmiňované borovice vzdálené asi 250 m). Všichni Poláci a Ukrajinci pracující v našem okolí byli k tomuto místu dovedeni. Jedna pamětnice si na průvod pamatuje. Šel od Kostelce přes střed obce Děrné a dál až k Hájku. Průvod byl po stranách doprovázen gestapem. Místo události bylo také obstoupeno řádně ozbrojenými hlídkami gestapa. Odsouzený s ozbrojeným doprovodem byl dovezen autobusem z Fulneku. Byl dovezen i opracovaný dřevěný hranol, židle a stůl. Samotní Poláci museli rám zaklesti do rozsochy dubů, museli na něj navázat oprátku a pod něj postavit stůl a židli. Pod hrozbou museli odsouzeného postavit na židli, nasadit mu oprátku a podtrhnutím židle vykonat popravu. Těsně před popravou stačil odsouzený provolat: „Ať žije Polska a Hitler ať mu políbí v…“.

Celé události přihlížela stovka Poláků a Ukrajinců – byla to pro ně výstraha, kdyby se chtěli k něčemu podobnému odhodlat. Nejen, že museli tomuto činu přihlížet, navíc byli přinuceni zhruba půl hodiny chodit kolem. Po ohledání a potvrzení museli jeho krajané sundat oprátku a položit ho do připravené dřevěné bedny. Po naložení na koňský povoz byla bedna s mrtvým odvezena neznámo kam.

Dle zjištění měl Polák asi 25 let a jmenoval se Josef. Oba duby, kde byl tento hrozný čin vykonán, byly v 80. letech minulého století odstraněny.

Snad by stálo za to památné místo označit tabulkou s vysvětlujícím textem, která by nám připomínala místi potrestání vzdoru.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, leden 2006, číslo 1, autor článku Stanislav Šmeidler)

Setkání Lukavců předcházely neblaze známé povodně, kdy byl nejprve v roce 1997 zaplaven náš Lukavec u Fulneku, a o pár let později Lukavec u Lovosic. Jelikož se vesnice navzájem v těžkých chvílích sblížily, konalo se první setkání Lukavců v roce 2003 v Lukavci u Lovosic. Následovalo v roce 2004 setkání v Lukavci u Pacova a letos tato akce připadla na Lukavec u Fulneku.

A tak se již dlouho před termínem setkání, který byl stanoven na sobotu 25. 6. 2005, v Lukavci uklízelo, sportovci opravovali lavičky a stoly na hřišti TJ, myslivci opatřili svoji chatu novým nátěrem a hasiči s úklidem hasičárny nezůstali pozadu. Také ostatní občané připravovali okolí svých domů na setkání s přáteli. Místní mládež natřela oplocení zahrádky u pošty. Pořadatelé zatím sestavovali program setkání a vymýšleli různá překvapení pro hosty z Lukavců.

V pátek večer přijeli první hosté z Lukavce u Hořic. Den „D“ pro občany Lukavce je tady. Na hřišti vyhrává Fulnecká kapela a disco pana Černého, k prohlídce a projížďce jsou připraveni autoveteráni pod dohledem pana Bedřicha Johna, všude voní koláčky a uzené klobásy. Hosté přijíždějí. Z Lukavce u Pacova přijel pan starosta Kubec a 34 občanů, z Lukavce u Lovosic přijel pan starosta Hlaváček a 54 hostů a z Lukavce u Hořic k nám zavítala paní starostka Kazdová a 63 hostů. Je to paradox, ale z nejmenšího Lukavce u Hořic přijela celá 1/3 obyvatel.

Za účasti vzácného hosta, pana senátora Bureše, je setkání slavnostně zahájeno. Setkání zdraví nejprve pan Aleš Ohnheiser z Lukavce u Fulneku a vítá všechny hosty i domácí. Následují zdravice starostů Lukavců, pana senátora a starosty Fulneku pana Ing. Josefa Dubce. Závěrečné slovo patří největšímu sponzoru setkání, spolumajiteli a řediteli firmy NC-line, panu Petru Sokolovi.

Moderátor celého setkání, pan Vítězslav Sokol, zahajuje program, ve kterém vystupují postupně členové tanečního kroužku z Fulneku, děti MŠ Lukavec a místní mládež pod vedením pana Václava Davida. Na konci tohoto vystoupení dochází ke slavnostní události. Nynější předseda občanského aktivu Lukavec, pan Aleš Ohnheiser, děkuje bývalému předsedovi, panu Davidovi, za vše, co pro rozvoj a krásu Lukavce ve funkci udělal, a předává mu malý dárek jako upomínku na úspěšná léta.

Setkání se rozjíždí naplno. Ti, kteří přišli před zahájením, si jdou na pivo nebo limonádu zdarma. Je to takový malý dárek pořadatelů. Fotbalisté zahajují svůj turnaj a občané Lukavců se rozhlížejí po našem Lukavci. Je opravdu co vidět. Hasiči připravili k prohlídce svoji zbrojnici, ve které je možno spatřit i krásné domečky vyrobené ze dřeva, které již léta vytváří pan Josef Sokol. Otevřen je místní kostel a na myslivecké chatě je pro účastníky připraven oběd z mysliveckých specialit. Obdiv nad přípravou a organizací setkání vyjadřuje i pan senátor, který má díky jednomu ze sponzorů setkání, panu Karlu Baranovi, možnost projet se po Lukavci v koňské bryčce, tažené párem krásných bílých koní.

Jednotlivé soutěže fotbalistů a hasičů jsou prokládány ukázkami autoveteránů, malým minirecitálem vítězky celostátního kola ve hře na akordeon, Anežky Gebauerové z Lukavce u Fulneku a ukázkou požárního zásahu se stříkačkou z roku 1908. Bylo toho opravdu hodně a vyvrcholením dne byla soutěž „O nejsilnějšjí Lukavec“, kde se za mohutného povzbuzování soutěžilo v přetahování lanem.

Jak dopadly jednotlivé soutěže, není důležité. Podstatné je, že se dále prohloubily přátelské vztahy mezi „lukavčáky“. Setkání skončilo vyhodnocením soutěží a slibem, že za rok se opět sejdeme, tentokrát v Lukavci u Hořic. Dlouho do noci pak pokračovala diskotéka a rozebíraly se zážitky ze setkání.

Kdybychom měli poděkovat všem, kteří se svým dílem podíleli na organizaci III. setkání, nestačil by na to celý zpravodaj. Občané Lukavce se vytáhli a všem za to patří poděkování. Náš dík také patří sponzorům a všem, kdo přispěli ke zdárnému průběhu akce.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, srpen 2005, občanský aktiv Lukavec )

Kopřivnice – Polodrážní mašiny, čtyřkolky, rádiem řízená letadla i veteráni staří tři čtvrtiny století, to vše bylo v sobotu k vidění v areálu ploché dráhy v Kopřivnici. Uskutečnilo se tam Sportovní odpoledne AVZO.

Zatímco plošináři si to mezi sebou rozdávali v rozjížďkách, o přestávkách se předvedli letečtí modeláři. Moderátorka akce připomněla, že mezi členy AVZO patří také radioamatéři, kteří existují stejně dlouho jako plochodrážní klub, tedy padesát let. Asi největší obdiv všech ale sklidily nádherné stroje, které přivezli na plochu členové Tatra veterán klubu. Ať už to byl autobus, který jezdil na trase z Nového Jičína do Příbora, hasičský vůz Tatra či Tatraplán.

Jedním ze skvostů byla i červená Tatra hadimrška, se kterou přijel pan Bedřich John z Lukavce u Fulneku. „Koupil jsem ji asi před patnácti roky jako šrot ve Štramberku,“ přiblížil osud hadimršky pan John a dodal, že tenkrát za ruinu auta zaplatil 3,7 tisíce korun. „Ale chyběl tomu volant, nůžky na střechu, na tom nebylo v pořádku nic. Všechno se dělalo nové,“ pokračoval majitel, jenž nakonec prozradil, že automobilový skvost dával dohromady deset let.

Pan John již vlastní Tatru 57 A. Tu si pořídil v roce 1974. „Normálně jsem s ní jezdíval do práce a tak, jak bylo potřeba. O víkendech se jelo na soutěže. Se synem jsme s ní objezdili už na sto padesát soutěží,“ vypočetl pan John a k lepšímu přidal, že s Tatrou 57 A jel například po vlastní ose do Liberce a odtud do Krkonoš. „Nakonec jsem s ní byl až u Hančovy mohyly,“ usmál se pan John. Příští týden vyrazí na Rallye veteránů Beskydy 2005. „Už jsem to kdysi vyhrál třikrát za sebou a doma mám originál pohár Josefa Veřmiřovského ze třiadvacátého roku,“ uzavřel pan John.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, út 30. srpna 2005, č. 35)