I tentokrát přinášíme zprávy z Opavského týdenníku. Poukazovali jsme už na národnostní boje, obranu proti poněmčování, tábory lidu. Tentokrát máme ale zprávu o dění přímo v obci a jejím zastupitelstvu z roku 1896.

Z Lukavce 30. srpna (Změna v poměrech obce)

Dosti dlouho přihlíželi jsme ve správě naší obce na poměry, jež jsou snad jedinými svého druhu v celém Slezsku. Mlčeli jsme dlouho, neboť občané, jsouce před několika lety klamnými sliby zaslepeni, vzali na sebe toto sladké jho dobrovolně a dobrovolné otroctví bývá obyčejně nejhorším. Než všeho do času; i občané Lukavští   konečně   prohlédli   a  volají  po  právu.  Obecní  výbor v sezení 13. srpna vyčetl starostovi p. Sch. a tajemníku obce celou řadu nesprávností a přechmatů ve správě obce a žádal ospravedlnění. Jelikož se mu toho nedostalo, projevil výbor starostovi nedůvěru a přání, aby se v zájmu obce a ušetření dalších kroků úřadu starosty dobrovolně vzdal. Starosta však na to prohlásil, že neodstoupí, následkem čehož 9 členů obecního výboru odepřelo jemu veškeré další spolupůsobení ve správě obce, přerušilo jednání a odešlo ze sezení. Celá záležitost odstoupena pak politickým úřadům a jelikož za posledních dnů vychází na jevo ještě celá řada „nesprávností hmotných“, nastoupena bude i cesta soudní. Charakteristickým při tom je okolnost, že proti starostovi, který je rodem Němec, stojí nejrůzněji i několik německých občanů až po ředitelství Fulneckého panství, kteréž se mimo to v krátké době chopilo již třetího rekursu proti účtům obecním, A tak spojenými silami bude té dvoučlenné hrůzovládě Lukavské učiněn jednou konec.
(Místo podučitele) na rozšířené nové naší národní škole jest již vypsáno. Ačkoliv nevíme, kdo o obsazení místa toho rozhodne, neboť místní školní rada do 23. června t. r. po celých 5, pravíme pět roků neměla jediného sezení a ode 2 let se vůbec neustavila, jelikož nemá ani předsedy a členům z úředního jednání nebylo po celou tu dobu ani nejmenšího sděleno, – přece vyzýváme mladší naše učitelské síly, aby se bez obavy o místo toto ucházely. Dobrý, mírumilovný náš lid a občané Lukavští, kteři jako jeden muž proti nynějším nesnesitelným poměrům vystoupili, jsou nám dostatečnou zárukou, že se Lukavec brzo zase po delší době stane milým útulkem všech, kdož naň jsou odkázáni.

Zdroj: Opavský týdenník, 2.9.1896, Příloha k Opavskému týdenníku č. 69 (2018),   str. 1

Dalším střípkem ze života v Lukavci se tentokrát dostáváme díky zprávě o manévrech odehrávajících se v bezprostředním okolí Lukavce.

Z Kravařska 25. srpna. (Ještě něco z manévrů.)

Těchto dnů umlkla již střelba z děl, vojenské stejnokroje zmizely a po krajině nastal opět obvyklý klid. Ve čtvrtek minulého týdne cvičeno  zde  naposledy  na  polích  mezi  Lukavcem  a  Děrným. V pátek odrazil z Bílovce záložníky rozmnožený pěšípluk čís. 1. a ostatní oddíly asi 15 set mužů přes Bravinné a Lukavec, kdež učiněna půlhodinová zastávka, co zatím přední hlídky narazily na poboční hlídky nepřátelské strany Fulnecké, kteráž se napotom u Valteřovic a Březové rozmnožila. Z Lukavce nastoupen pochod ke Gručovicím, kdež byla na ten den hlavní srážka projektována. Jelikož ale v těchto dědinách ještě mnoho obilí na poli bylo a škoda rozpočtena za 2 hodiny na 4 až 5 set zl., upuštěno i od cvičeni a nastoupen další pochod k Odrám. V sobotu na to cvičeno ještě mezi Odrami a Vitkovem, kdež prý naděláno v poli mnoho škod. Z Fulneka odrazilo vojsko včera v pondělí a nastoupilo cestu k Hranicím,  kdež  bude  v  cvičení ještě několik dní pokračováno.

Zdroj: Opavský týdenník, 29.8.1891, Příloha k Opavskému týdenníku č. 67 (1498), roč. 22, str. 1

Druhou polovinu 19. století a také počátek 20. století provázele ve Slezsku silná germanizace. Šlo o byť i nezákonné prosazování a vynucování Němčiny v úředním styku, u soudů, ale i ve školství. Třebaže v (rakouském) Slezsku žila většina obyvatel hlásící se k slovanským jazykům (Češi a Poláci), v Zemském sněmu byli kvůli nerovnému volebnímu právu zastoupeni někdy jen 20% hlasů.

Největší podíl Čechů byl v Těšínském knížectví. V Opavském knížectví byli Češi zastoupeni především na Opavsku, Krnovsko bylo téměř zcela německé (jen 388 Čechů). Češi byli ve větší míře zastoupeni především na venkově.

Jelikož bylo Opavsko rozděleno do čtyř okresů, může být zajímavé podívat se na rozložení obyvatel v nich k roku 1890.

Okres                              Čechů              Němců

Opavský bez Opavy        28.883               5.110

Opavský s Opavou          31.306             23.672

Klimkovický                     15.118                4.087

Bílovecký                          7.857                9.282

Vítkovský                          2.226              13.322

Oproti roku 1880 došlo sice k mírnému relativnímu nárůstu obyvatel hlásících se k Češství v součtu celého Opavska, v některých oblastech ale docházelo k silné germanizaci. Na Bílovecku klesl podíl českých obyvatel z 47,03% na 45,52%.

Jak to bylo v Lukavci? Uvádí se, že třebaže došlo k celkovému úbytku obyvatel a spolu s Pustějovem byli germanizací ohroženi nejvíce, statečně se jí bránili. Nejhůře na tom byl z pohledu germanizace Jílovec – roku 1880 ze 3/4 český, roku 1890 ze 3/4 německý.

Zdroj: Opavský týdenník, 29.8.1894, roč. XXV., č. 67 (1813) Naše národnosť na Opavsku

Zajímavou zprávu o Lukavci jsme našli v příloze k Opavskému týdenníku č. 1 (1330) z roku 1890.

„Z Dolní Vésky 23. prosince. (Paběrky z cest.)

Nyní   se  blížíme   zvolna   do  zakoutí   pozůstalých  nám   vesnic z někdejších klášterských statků panství Fulneckého. Jsou to vesnice: Lukavec, Děrné s kolonii Kostelcem a Jílovec. Zaměříme nejdřív do Lukavce; je tam pivovar a kde se vaří pivo tam netřeba trpět žízně a to je pro cestujicí hlavní véc. Potom si také na tamní súsedy spustíme zhurta. „Jářku, víte co nového“, začal jsem tam jednou, „Březovšití zakládají hospodářský spolek a co že vy Lukavšití, nic?“ — „Abyste se nezmýlil“,  dostal  jsem v odpověd, „u nás se také činíme; ted na př. chceme tu právě založit — antisemitský klub.“ — „Hlouposti“, bručel jsem si do fousů, „mohli byste raděj následovat Březovské a založit čtenářský poučný spolek.“ Abych prý vyhledal místnost pro schůze, čtení a přednášky, vyložení novin a t. d. Navštívit jsem tedy pantátu na fojtství. Je celý blažený, že má jen jeden hostinec v obci a proto má také jen jednu místnost, do níž se všechno nahrne. Jinak je to zařízení velmi praktické, může vésti náležitou kontrolu a má přehled hostů. Ostatně že jest o Lukavec zatím postaráno; lid pilně čte, zvolna pokračuje a další svůj úkol bohdá také provede. Stoupáme tedy lehce po návrší k Děrnému; tam jsou poměry vážnější.  Jeden  občan  mné  vyprávěl,  že mají také  poplatníky  s několika krejcary ve Fulneku a tu prý by se jim bylo jednou stalo, že mohli míti obecní výbor na místo v Děrném ve Fulneku. Národu lid se odcizuje, mnohý neví čím vlastně jest a jediným co zde řeč moravskou udržuje, jsou bohoslužby církevní; ty se tak lehce nepřemění. Proti čtení novin neb knih jsou občané jako zapřísáhlí, dávejte jim noviny třeba zdarma, oni čísti nebudou a tak zůstávají pozadu. Nejsou tu však jen občané sami příčinou. Tane mi na mysli výrok jednoho horlivého v povolání a svědomitého kněze, který maje před více lety na tamní utrakvistické škole vyučovati náboženství, když se žáků tázal německy, říkali že německy neumějí a když se česky otázal, řekli že neumějí česky; podržím ho však zatím u sebe ne k vůli Děrněnským, ale k vůli jiným osobám.
Doufejme, že i sem ještě kousek vědomi pronikne a pak rád opravím,  co  tu  řečeno   trpkého. V náhradu  za  to  můžeme se  s uspokojením zastaviti v Jílovci. Tu zvláště mladší občané statečně pokračuji a za krátkou dobu docíleno, že také při volbách staví se na stranu národní. Nechť jen takto se zdarem pokračují ku prospěchu obce a vlasti.“

Tentokrát pro změnu pohled k začátkům knihovny v Lukavci. Ukazuje cenné informace o tom, co naši předkové četli a čím se bavili.

Z Lukavce 28. ledna. (Druhá výroční zpráva občanské knihovny.) Roku uplynulého docíleno bylo knihovnou opět značných úspěchů.
Ačkoli lid letního času pokud práce polní trvá až na několik jednotlivých čtenářů méně po knize sáhne, přečteno bylo za zimních měsíců od 30. čtenářů 190 knih, vzdor tomu, že se jich značná čásť pilně čtením novin zabývala. Samotného „Op. Týdenníka“ rozpůjčeno bylo jen přes vánoční dobu do 60. čísel.
Z hotovosti loňského roku vykázané vydáno bylo na noviny a knihy 4 zl., takže zbývá ještě 2 zl. 70 kr. Mimo „Opavský Týdenník“, „Hospodáře Moravského“ a „Světozor“, jejž od štědrého dárce
dostává, zasílá začátkem roku sl. „Moravská Beseda“ v Praze za náhradu poštovného velký polit. časopis „Hlas Národa“. Některé knihy v Lukavci přečtené mohly by býti do některé z okolních obcí
zadány proti zaručení, že někdo rozpůjčování obstarávati bude a tyto po přečteni vraceny budou.
Z časopisů jest „Světozor“ loňský ročník, dva ročníky „Hospodáře Moravského“, z knih „Přítel domoviny“, „Kukátka“ od Kosmáka a j. v. Kdo by si některé z nich přál, ať se u podepsaného přihlásí.
Šlechetným dárcům, kteří knihovnu opět štědře obmyslili, vděčně projevuji díky srdečné!
Jos. Pater.

Zdroj: Opavský týdenník, 5.2.1890, Příloha k Opavskému týdenníku, roč. XXI., č. 11 (1340), str. 1

Pokračujeme ve zpravodajství z předminulého (19. století). Opět zpráva z Opavského týdenníku, tentokrát z roku 1888.

Z Lukavce 26. listopadu. (Poplach pro noviny.)

Zle je, na bědy zle! Lukavec je v novinách! Kdo to jak živ slyšel, ten tichý Lukavec dávat pořád do novin jako na vzdory – nevím, co
Vám to v Opavě napadlo! Všechno kritisuje a mudruje úplně dle toho, jak komu Pán Bůh rozumu nadělil. Moudři kroutí hlavami, že prý se tím chybuje a obci to škodí – rádi věříme; jen že několik lidí netvoří obec. Někteří se domnívali, že k tomu třeba od obce povolení a staré babky se tuším strachem křižovaly, aby všecko neštěstí od obce odvráceno bylo. Nejmoudřejší zase, jimž nebyla
slova o volbách pod fousy, zašli do hospody nebo do dvou, vysmolili na „konto“ těch dopisů nějaký ten půlčík, až byli po německu „aufgelegt“ a potom hájili obec od zlehčováni v novinách. Můžeme některé řádné spoluobčany, Němce původem a z přesvědčení, jednou pro vždy ujistiti, že ctíme řeč cizí tak jako si vážíme své vlastní; také bylo až posud psáno jen věcně, neboť nevyhledáváme různic osobních; aby však nějaký přistěhovalec, který přišel do obce a nemá v ní ani domovského práva, tu drzou vyzývavostí vystupoval proti pokojným občanům, popuzoval proti
nim a představenstvu, sváděl lid od zábav ve prospěch obce pořádaných a od četby časopisů a i tyto zlehčoval, k tomu nebudeme mlčeti nikdy!
Všem pak ostatním občanům radíme, aby nikdy více nedali si věšeti ledacos na nos od někoho a jednali vždy a všude dle vlastního přesvědčení.
Máme nyní malý kapitálek na účel vzdělávací a míti jen poněkud příhodnou místnost, měli bychom v krátkosti za příkladem jiných obcí hospodářskou besídku. Dokud však toho provésti nelze, potud čtěte jen občané ještě více a vzdělávejte se z knih a časopisů, jež vám podávány jsou a ještě opatřeny budou, neboť nedostačují dnes vědomosti, které dostačovaly rolníkovi před dvaceti lety a jenom vzděláním dochází se zámožnosti. Pokrokem razme si cestu k blahobytu!

Zdroj: Opavský týdenník, 1.12.1888, roč. XIX., č. 94 (1221), str. 4

Drobounkou zmínku o Lukavci jsme nalezli k roku 1521.

V této době byl Lukavec jen několik let v majetku Augustiniánského kláštera, který jej na přelomu let 1512 a 1513 odkoupil od bratří Nedvídků z Jakubčovic. Mnoho zpráv z této doby nemáme. Kromě listin o koupi pak víme o potvrzení probošta Cyrila o příslušnosti Lukavce k Opavskému knížetství z roku 1515. Další zprávy pak až z druhé poloviny 16. století (1556 a později).

Novinkou tedy je, že v Lukavci byla roku 1521 sepsána listina, ve které Cyril probošt kláštera prodává Petrovi Tlustému a jeho bratrovi Matesovi kousek louky u Děrného. Listina byla sepsána česky s připojeným německým překladem. Datována k úterý na svátek sv. Řehoře (12. březen).

Listinu zmiňuje už St. Oppl ve své knize o Fulneku (Z kroniky staroslavného města Fulneku), uvádí, že šlo o kus louky nad hájkem Děrněnským, dokonce z ní i cituje: „počnouce od té vody kteráž jde z Nadějova až pod samý vrch, nahoru dva záhony zdélí a tak i v těch mezích a ohradách jakž v šíř i na délku vyměřené a vysázené jsou.“  St. Oppl ale neuvedl detaily o listině – přesnou dataci ani místo sepsání.

O listině tak máme dva věrohodné doklady – jeden německý a jeden český. Jestli listina jako taková nebo její opis existuje dodnes se nám ale zjistit nepodařilo (v rejstříku ZAO vedena není). Je tedy i možné, že se do dnešních dnů nedochovala.

Zdroj: Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in den Sudetenländern, Svazky 18–19, 1880, str. 10