Archiv autora: aia.2eoa

Lukavec v médiích

Článek: Jak přežívají české Velikonoce

8. 4. 2009  00:46  (aktualizováno: 9. 4. 2009  12:26)

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem a zároveň oslavou příchodu jara. Jejich symbolika vtělená do zvyků a tradic se ale pomalu vytrácí, stejně jako jejich praktikování. V různých obměnách se velikonoční zvyklosti dodržují především tam, kde se daří zachovávat místní folklor. A kam přesně se v Česku za tradičními Velikonocemi vypravit?

V době jara se duchovní a světské tradice smísí a promítnou se do oslav Velikonoc. Ve městě se prozradí v obchodech, které vyvěšují pomlázky a kraslice a lákají na všemožné čokoládové zajíce a pečené beránky.
Ovšem v mnoha obcích po celé zemi se znovu oživují staré zvyky. Už před Velikonocemi se třeba v moravském Postřelmově Zábřehu můžete seznámit právě s výrobou kraslic nebo velkých „žil“ (pomlázek) – jak to předvádějí členové folklorního souboru Markovice.
V Čechách (i v okolí měst), ve Slezsku a zejména na Moravě chlapci udržují obchůzku s řehtačkami, která končí o posledním postním dnu – Bílé sobotě. Unikátní je nedělní velikonoční jízda na koních na Fulnecku.
Patrně nejznámějším zvykem je pondělní velikonoční koleda. Různě staří kluci a muži obcházejí po domech dívky i ženy. Vyšlehání s poléváním vodou by tak mělo přinášet radost. V názvu pomlázky lze slyšet slovo „pomlazení.“ Vydáme-li se naší republikou na východ, objevíme mnoho míst, kde se tyto zvyky udržují i mimo folklorní soubory.
Zajímavé zvyklosti má i řeckokatolická a pravoslavná církev, která Velikonoce nemusí slavit ve stejném termínu jako katolická. Tyto Velikonoce se letos konají o týden později.

Jak to vše bylo
„Třetího dne stal Spasitel, všeho světa Vykupitel. Radujme se, veselme se, aleluja,“ volají čtrnáctiletí školáci o Bílé sobotě ve slovácké Komni nedaleko Uherského Brodu a rytmicky vyklepávají. O den později sjíždějí jezdci úvalem do vsi. „Hezké a radostné Velikonoce,“ zaznívá pro změnu v severomoravském Lukavci, části Fulneku. Velikonoce provází spousta zvyků, které se stále či znovu udržují. Kam se za nimi vydat, se dočtete mimo jiné v přehledu na straně 10.
Popeleční středou, která ukončuje masopustní veselí, začíná pro křesťanský svět doba půstu trvající 40 dní, na jejímž konci je oslava zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonocemi tedy vrcholí postní období, vše spěje k Velkému pátku a ústřednímu příběhu křesťanské liturgie: k dokonalé oběti Ježíše Krista a následnému vzkříšení. Dramatický a silný motiv, poskytující lidem naději, oslavují mnohé lidové hry a zvyklosti. Během krátké doby od čtvrtka do neděle dojde k událostem známým z bible, od Poslední večeře přes Jidášovu zradu, zkoušky apoštolů, ukřižování Ježíše a jeho zmrtvýchvstání.

Repotáči z Komni
Od čtvrtečního Gloria až do soboty umlkají zvony. Už odpoledne se také poprvé rozebíhají kluci s řehtačkami po vesnicích. Bývají sice často malé do ruky, ale stejně jako ty větší zvládnou snadno udělat pekelný kravál. Mnohde jde o jakési trakářky, které kluci „rozeznívají“ tak, že je vozí před sebou po zemi.
Ve Stradouni na Vysokomýtsku tlačí čtyřletý Filip příšerně rachotící stroj s půl století starou historií a několika tisíci najezděných kilometrů. V obcích kolem Vysokého Mýta pak tento zvyk přechází na Bílou sobotu do Chození či Vožení Jidáše, o kterém jsme IN magazínu psali v minulém roce (číslo 12/2008).
Ve slovácké Komni mají bohatou folklorní tradici, přičemž nejznámější jsou zdejší masopusty. Místní chlapci ovšem nechodí řehtat, ale repat. Vesnicí projíždějí s repáči už v pět ráno, v poledne, večer, a dokonce i o půlnoci. Repáče jsou právě malé trakaře a s nimi projedou obcí v pravidelných intervalech.
Mají-li to dělat poctivě, musí každý křížek ve vsi objet třikrát dokola. Nezasvěcené možná překvapí bezmála vojenský dril akcí, kdy chlapci jdou v zástupu a mají stanovené hodnosti. Kdo by chtěl vyspávat, pozná to na odměně.
Na Bílou sobotu pak nejstarší z nich, poručníci, kteří už vycházejí školu, vyklepávají klepačem u domu, ze kterého nikdo nerepal. Končí jim tak asi desetiletá každoroční „služba“. Neděste se terminologie. Klepače jsou jakési tlučky, kde kladívko buší do prostředního prkénka. Je nutné přitom umět chytit rytmus. „Třetího dne stal Spasitel, všeho světa Vykupitel. Radujme se, veselme se, aleluja,“ zpívají.
Odměnou jsou chlapcům peníze, někdy čokoláda, vejce nebo třeba sušenky. Každému podle zásluh a účasti. ááá
Starosta Komni Karel Navrátil vzpomíná, že dříve kluci spávali společně, aby se navzájem včas vzbudili. Chlapci v Bílovicích u Uherského Hradiště svá území dokonce střeží ve dne v noci proti partám z okolí, zejména aby nepřišly o Bílé sobotě vybrat odměnu.

Klapotáři z Lukavce
V Lukavci, slezské obci ležící na samých hranicích s Moravou – kam ostatně správně patří, neboť je součástí moravského Fulneku, se zastavíme o něco déle. Tradici tady má spousta zajímavých lidových zvyklostí.
Zdejší kluci klepače nazývají klapotkami. Od čtvrtka do soboty s nimi obíhají celou obec. Jak přiznává Václav David, vedoucí velikonoční jízdy, který má velký podíl na dění v obci, příliš dlouho nástroje nevydrží.
Obchůzka začíná u křížku pod kostelem, který kluci třikrát obcházejí a zpívají: „Stojí, stojí v poli kříž, na němž umřel Pán Ježíš. Pozdravuj ho duše má, abys byla spasena.“ Chodí pravidelně ráno v šest, v poledne a večer, na Velký pátek i v osudnou třetí hodinu. Navzdory slabým ročníkům v Lukavci věří, že tradice nezanikne. „Šest až deset chlapců vyrazí určitě, ti menší možná ráno budou spát,“ tvrdí Václav David.
Když se řekne velikonoční jízdy
Velikonoční jízdy na koních nenajdeme pouze u Lužických Srbů. V Česku se za nimi můžete vydat právě do Lukavce. Žehnání polím je známo už ze starého Říma. Prosebné jízdy na koních sice vznikly v Německu, ale vyskytovaly se zejména na pomezí slovanského a germánského vlivu. Fulnek proslavil Jan Amos Komenský, který odsud odešel do exilu, ale pak tady i v okolí získali vliv Němci. Českým ostrůvkem zůstal Lukavec. Možná to je důvod, proč se tu uchovaly zvyky v podobě, jakou jinde nenajdeme.
O velikonoční neděli v jednu po poledni z návsi vyjíždí zástup jezdců. Také letos, už po čtyřicáté, ho povede Václav David. Před kostelem převezme od ministranta křížek, který ve vsi podá lidem k políbení. Nezapomíná při tom ani na světské nesnáze. Po každém zastavení ho pečlivě utře. Mezi jezdci najdeme i muže s kolárkem.
Muži jsou oblečeni slavnostně – nikoliv ve fraku s cylindrem jako v Lužici – ale v obleku s kravatou. Pro mnohé je to jediná možnost „usednout na kůň“ a je to vidět. Své koně sice ozdobili pentlemi, ale pokud někdo nemá se zvířetem zkušenost nebo neví, jak správně upevnit sedlo, snadno se z cválajícího oře sveze na stranu.
Jezdci vyjíždějí zvěstovat do polí, že podle předpovědi Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Stejně jako u lužického kláštera v Mariině údolí u městečka Ostritz to nazývají Jízdou po osení – německy Saatreiten.
Obřadní objížďky polí známe i ze severních Čech. Ještě kolem roku 1860 v Liberci obešla prosebná procesí pole, byť už pěšky. Ve Velkých Petrovicích u Ratiboře v dávném pruském Slezsku vyjeli v pondělí na vyzdobených koních mladí sedláci a synkové rolníků. Skupinka jezdců vezla kostelní korouhve, pod nimi jeden z nich sochu Vzkříšení. Zpívající jezdce vítaly zvony a u kostela dívky sošku Boha a korouhve ozdobily květinami. Muži objeli pole, což se často zvrtlo v dostihy, a dívka, které se po návratu podařilo políbit sochu první, se do roka vdala. Když se jízdy ze sousedních obcí potkaly, nezřídka se o sošku popraly.
Na Hlučínsku postihla po třicetileté válce neznámá nemoc přes polovinu obyvatel ludgeřovické farnosti, kam patřily i v Markvartovice, Petřkovice a Koblov. Snaživý kaplan uspořádal ve dvě odpoledne za vyzvánění a zpěvu nábožných písní velikonoční procesí na koních do polí, které vedl rychtář s křížem. Muži objeli třikrát hřbitov, skončilo se litaniemi ke svatým v kostele. Tradice, vážená lidmi i obcemi, které poskytovaly jezdcům pivo při zastávkách, se v Ludgeřovicích naposledy konala v roce 1901.
Kolem roku 1930 na Šumpersku jezdilo až osmdesát sedláků na ozdobených koních. Nejstarší záznam o Fulnecku vzpomíná, že po třicetileté válce Fulnek přepadly hordy potulných vojáků a sedláci, kteří se sjeli na velikonoční jízdu, je pomohli odrazit.

Začínáme!
Václav David v čele s křížem v ruce, neboli Krojcfotr, Otec kříže, cválá vpředu na svém bělouši. Na louce za kostelem sv. Jana Křtitele a sv. Barbory nastává zklidnění. Muži se sžívají s oři a přes louky a pole dojedou do vsi. S nimi kráčí i hudebníci.
Jsou vítáni skleničkami slivovice nebo moštu. K tomu patří chlebíčky, ale třeba i vdolky. Krojcfotr David u každého stavení podá kříž lidem k políbení. Pozvolna celou obcí objíždíme a jezdci se vydávají na samoty Nové Dvory. Pamětníci vzpomínají, že kdysi jezdívali svobodní ráno jen tak v pracovních šatech, ani neosedlávali, a odpoledne svobodní ve svátečním. Pak přišlo období, kdy se církevní moci nelíbil podtext akce. Objevily se návrhy, aby se jezdilo na traktoru. Jízda přežila a letos prý opět pojede čtyřiadvacet mužů.
Na návsi, kde jsou staré statky, otevřenou branou vjedou dovnitř a objedou slavnostní kolo. Nemyslete si, že muzika hraje, co ji napadne. Skladba Vstal z mrtvých pochází pravděpodobně už z 15. století. Následuje Aleluja, zdráv buď, náš milý Spasiteli. K hudbě se přidávají zpěvem jezdci. V ruce drží zpěvníky a přichází závěr. Po písni Bože, chválíme Tebe se nakonec jezdci rozloučí ve stráni u bývalého pivovaru.
Jak nám Václav David prozradil, letos 12. dubna pojede i biskup, který odslouží závěrečnou mši s obchůzkou kostela. „Jezdit budu, dokud budu žít,“ tvrdí osmapadesátiletý Otec Kříže.

Za dívkami z Kunovic
Oslavná neděle skončila. Přichází Velikonoční pondělí, nazývané červené, a čas na radovánky. Dodnes leckde – v kroji i bez – koledníci vrbovými pomlázkami vyšlehají dívky. Postříkají je vodou či voňavkou, jako třeba v Beskydech, a dívky se odmění vajíčkem či pohoštěním.
V Osečnici v Orlických horách jeden pamětník tvrdí, že koledník musí nejdřív najít a sundat tzv. babu, panáka ze slámy, kterou ženy ukryly; teprve poté mohou přijít koledovat. Ale jen do oběda. V rámci emancipace má také „slabší pohlaví“ právo o týden, někde o dva dřív koledovat samo a vyšlehat mládence.
V pondělí 13. dubna v sedm ráno mládenci v krojích před městským úřadem v Kunovicích ozdobí pentlemi, krepovými růžičkami a chvojím vůz s cimbálovou muzikou Lintava a pak se vydají za svými dívkami a tanečnicemi folklorního souboru Handrlák. Mají připravenou dlouhou pomlázku žilu z vrbových prutů a každou z dívek vyšlehají. Ty je očekávají v kroji a pro mládence připraví pohoštění. Protože některé z nich jsou i ze čtyř kilometrů vzdáleného Uherského Hradiště, objíždění trvá celý den.
Také v Telči pořádá folklorní soubor Podjavořičan na Velikonoční pondělí jízdu městem. Od sedmi ráno chlapci v krojích obcházejí tanečnice ze souboru, vyplatí je pomlázkami a dostanou kraslice a výslužku. Dívky se k nim přidávají a skupina se postupně rozrůstá. Musí však být hezké počasí, protože v dešti se obávají o kroje. V poledne se pak všichni sejdou na náměstí.
Na přestupný rok bývalo na Horácku zvykem „dívčí právo“. I dnes tady potkáte na voze taženém koňmi děvčata v krojích s opentlenými vařečkami. „Musíte si ovšem počkat na rok 2012,“ usmívá se Jana Kuklová z Podjavořičanu.

(Zdroj:http://in.ihned.cz/c1-36658650-jak-prezivaji-ceske-velikonoce, 8.4.2009)

Lukavec v médiích

Článek: V Lukavci se loučili se zimou a přivítali jaro

Fulnek-Lukavec – Dva týdny před Velikonoční nedělí se podle starých tradic vynáší smrt ze vsi. Slavnostní průvod prochází vesnicí s panáky Mařeny a Mařáka, které nakonec spálí. Průvod tak vymění ztvárněnou smrt za mladé, ozdobené stromky, symbolizující nový začátek, jaro a pronesou je vesnicí nazpátek.

V Lukavci vynášeli smrt po dlouhé přestávce. Několik let byl tento zvyk téměř zapomenut a díky fulneckým organizacím a přičinení místních se znovu hlásí o slovo. „Naposledy chodili v roce 2003 skauti, ale od té doby až do dneška to jako by usnulo,“ potvrdil organizátor akce ze strany Lukavce Václav David. Účast na průvodu byla menší než v minulosti. Částečně to zavinilo deštivé počasí, které celou neděli panovalo. Průvod posílilo zejména na duchu občanské sdružení Comenius Fulnek v rámci projektu EDU & ART, lidi pak dodal divadelní spolek při Městském kulturním centru ve Fulneku. „Jako dítě si pamatuji tu úžasnou atmosféru, která tady byla vždy kolem velikonoc. Takže na mě dýchla taková ta nostalgie, spojila jsem se s panem Davidem a pokoušíme se tu tradici vynášení smrti v Lukavci obnovit,“ vysvětlila místopředsedkyně sdružení Pavlína Vráblová. Ta také zajišťovala malé pohoštění v podobě napečených buchet a čaje s tajemnou příměsí čehosi, co rozzářilo oči všem, kdo okusili nápoj.

Průvodu se zúčastnil i divadelní spolek, který v současnosti nacvičuje v prostorách kulturního střediska svou premiéru. „Comenius se snaží podporovat kulturní dění ve Fulneku a divadelní spolek tu kulturu podporuje svým způsobem také. Tudíž jsme spojili síly a byla z toho nedělní zábava,“ přiblížila vedoucí ochotníků Markéta Justová, jež se průvodu taktéž zúčastnila. Nálada skupiny vzdorovala všem rozmarům počasí, a ačkoli se deštníků v průvodu krutě nedostávalo, nenahlodalo to odhodlání fulneckých a lukaveckých občanů obnovit tradici vynášení smrti. „Pokud ta nedělní akce vzbudila zájem u lidí, tak nevidím důvod, proč by se neměla konat i příští rok. Všechno je to o tom, jestli budou lidé chtít,“ uzavřel David.

(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/v-lukavci-se-loucili-se-zimou-a-privit20090330.html,Veronika Růčková, 31.3.2009, 10:12)

Lukavec v médiích

Článek: Mařenu a Mařáka vynesli v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku

Smrt, neboli v této části Slezska Mařenu a Mařáka, vynesli v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku na Smrtnou neděli. Udržujeme staré jarní obyčeje až po jízdu v osení za dva týdny, řekl agentuře Mediafax organizátor, lukavecký kostelník, hrobník a fulnecký zastupitel Václav David (KDU-ČSL).

„Jde o starodávný slezský zvyk, který už naši praprapředkové, dědové a babičky udržovali a který se v některých částech Slezska žije dodnes. Zimy byly tenkrát dlouhé a mrazivé se spoustou sněhu, a proto vesničané s radostí vítali jaro. V týdnu před Smrtnou nedělí se již v hloučcích šuškalo a domlouvalo. Také se slídilo po dvorech, špehovalo přes vrata, kdeže se strojí Mařena a Mařák.“

„To bylo radosti, když se podařilo vypátrat, kde se maškary strojí. Na Smrtnou neděli, týden před Květnou a 14 dnů před velikonoční nedělí, odpoledne byla v místním kostele modlitba křížové cesty. Děti se už nemohly dočkat konce a utíkaly z kopce honem pro maškary. Stařenky ještě za nimi volaly: ‚Ni abystě nám s tu Mařenu a Mařákem utěkli, počkajtě na nás, vy draci!‘ Než stařenky se stařečky sešli od kostela do dědiny, synci už s Mařákem šli na námluvy k Mařeně, čili na místo, kde se Mařena strojí.“

„Když přišli synci s Mařákem, voláním přinutili děvčata, aby vyšla s Mařenou před vrata, kde za jásotu si ti dva dali pusu a šli na dolní konec. Na prostranství před domem č. 5, došlo k seskupení, synci s Mařákem, děvčata s Mařenou, a vyšlo se přes vesnici s řádným pokřikem na horní konec. Synci se snažili překřičet děvčata, a to pak byla pořádná vřava. Synci volali Mařáku, Mařáku, dej do fajfky tabáku a z fajfky do šátku. Děvčata halekala Mařeno, Mařeno krásná, kde jsi husy pásla, pod kopečkem mravenečku, tam jsem se napásla,“ vyprávěl David.

Asi padesát ze čtyř set obyvatel Lukavce po šesti letech se rozdělilo na synky a děvčata, i když byli mezi nimi dospělí. Když donesli na konec Lukavce Mařenu a Mařáka, odstrojili je, šaty schovali na příště a slámu spálili, vzali dva smrčky a nazdobili je. Pak je odnesli opačným směrem na místo odkud vyšli za zpěvu: „Smrt jsme odnesli, máj jsme přinesli, svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby tráva rostla, travička zelená, růžička červená a fiala modrá.“

Autor: Zdeněk Figura

(Zdroj:http://www.mediafax.cz/regiony/2844474-Marenu-a-Maraka-vynesli-v-Lukavci-u-Fulneku-na-Novojicinsku,Zdeněk Figura)

Lukavec v médiích

Článek: Smrt holčičky otrávené muchomůrkou bude bez trestu

Ostrava – Za smrt sedmileté dívky z Ostravy, která se v srpnu loňského roku otrávila muchomůrkou zelenou, nebude nikdo stíhán.

K tomuto závěru po více než půlročním vyšetřování dospěla ostravská policie, která případ v těchto dnech odložila s tím, že lékaři nepochybili.

„Úmrtí děvčátka předcházel výlet rodiny do lesa a sbírání hub v okolí obce Lukavec. Houby byly základem pro guláš, který měla rodina o dva dny později na oběd,“ řekla mluvčí ostravské policie Gabriela Holčáková. Kromě dívky jedli guláš také rodiče a tříletý bratr. Později se u dětí objevily zažívací potíže. Matka je proto vzala k pediatrovi, který po vyšetření rozhodl o tom, že dostačující bude domácí léčba. Ve večerních hodinách rodiče s dětmi navštívili pohotovost. I zde je však lékař po vyšetření poslal domů. Následující den došlo k prudkému zhoršení zdravotního stavu. Děti skončily v Městské nemocnici v Ostravě-Fifejdách, odkud byla dívka převezena do Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě, kde i přes okamžitou vysoce specializovanou pomoc však zemřela.

„Soudní znalec stanovil jako bezprostřední příčinu smrti otok mozku, který se rozvinul jako důsledek poškození vnitřních orgánů při otravě toxiny muchomůrky zelené,“ konstatovala Holčáková.

Lékaři nepochybili

Policisté zjišťovali, zda některý z lékařů, kteří dívku vyšetřovali, nepochybil. To se však nepotvrdilo. Jak již dříve uvedla mluvčí nemocnice v Ostravě-Fifejdách Anna Vidiševská, problém byl v tom, že rodiče lékařům o houbách řekli až na poslední chvíli.

„Sedmiletá dívka přišla do Městské nemocnice Ostrava v noci z pondělka na úterý. Rodiče sdělili, že dítě zvrací. To je v létě u malých dětí velmi běžné. Protože i přes aktivní dotazování lékařů na dietní chyby nebyly zjištěny žádné závažné skutečnosti, bylo dítě po vyšetření propuštěno do domácího léčení s poučením rodičů. V úterý dopoledne přišli rodiče do nemocnice podruhé. Dítě bylo ve vážném zdravotním stavu, lékaři provedli další vyšetření a rodiče až poté na opětovný a výslovný dotaz lékaře uvedli, že v sobotu jedli houby, které sbírala celá rodina včetně dětí. Dívka jedla jídlo připravené z hub opakovaně po dva dny. Lékaři okamžitě kontaktovali specializované pracoviště ve Fakultní nemocnici v Porubě a zařídili převoz,“ uvedla již dříve mluvčí Městské nemocnice Ostrava Anna Vidiševská. Mírnější příznaky otravy lékaři konstatovali také u tříletého bratra, toho se ale naštěstí podařilo zachránit.

„Terapeutický postup lékařů byl shledán de lege artis, tedy v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy. Ze samotných příznaků bez údaje o požití hub v anamnéze otravu houbami poznat nelze. Průběh otravy u děvčátka se projevoval zpočátku příznaky, které mohou mít i další, častější choroby,“ řekla Holčáková, která zdůraznila, že ani včas stanovená diagnóza však nemusela vést k záchraně života. U dětí do deseti let věku je totiž úmrtnost po požití muchomůrky zelené vysoká.

Více o případu otravy houbami čtěte ZDE.

Co dělat, když je zle

Pětadevadesát procent smrtelných otrav má na svědomí muchomůrka zelená, která je často zaměňována za masák nebo žampion. Nejvíce jedu je obsaženo v lupenech na spodku klobouku (v jednom klobouku je smrtelná dávka pro jednu až dvě osoby). Jed není zničitelný ani varem, ani sušením.

K prvním příznakům otravy patří bolesti břicha, zvracení a průjmy, jež se objevují za šest až dvanáct hodin po konzumaci. Postižený příznaky většinou podcení, přičítá je špatné úpravě pokrmu. Trávící obtíže za několik hodin vymizejí a následuje období zdánlivého zlepšení.

Laika to uklidní, a v tom spočívá největší zrádnost jedu. Do jednoho až tří dnů se totiž rozvine jaterní a ledvinové selhání. Teprve pak se postižený dostává na nemocniční lůžko, tedy značně opožděně, kdy už je účinnost všech léčebných metod omezená. Abyste se vyhnuli tzv. nepravým otravám z hub, musíte sebrané plodnice správně skladovat a rychle a řádně zpracovat.

Máte-li podezření, že jste snědli jedovatou houbu, snažte se okamžitě vyvolat zvracení buď podrážděním zadní strany hltanu a kořene jazyka prstem či lžící, nebo vypitím přesolené vody.

Průjem nepotlačujte, protože přispívá k odstranění neabsorbovaných jedů.

Odjeďte ihned do zdravotnického zařízení a vezměte s sebou zbytek nasbíraných hub. Usnadníte tím identifikaci jedu.

Autor: Jaroslav Perdoch

Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/otrava_houbami20090316.html

Lukavec v médiích

Článek: Masopust ve skanzenu

Na sobotu 14. února 2009 připravuje Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm pro své návštěvníky již tradiční masopustní program spojený s XII. ročníkem soutěže mistrů řeznického řemesla „O nejlepší valašskou klobásku“ a s II. ročníkem soutěže „O nejlepší valašskou tlačenku“. Od 9.00 hodin bude vyhrávat v areálu Dřevěného městečka, provoněném zabijačkovými dobrotami, koblihami, božími milostmi či zhřívanicí, kapela Malá Bečvanka. Po slavnostním zahájení soutěže v 10.00 hodin ožije městečko starými masopustními maskami, písněmi, tanci a lidovými obyčeji. Lidovou obchůzkovou hru o sv. Dorotě zahrají studenti Soukromé zájmové umělecké školy z Valašského Meziříčí v 11.00 a ve 12.30. Dále se v programu představí soubor Radhošť z Rožnova p. R. a fašankové skupiny z Lukavce a slovenského Fačkova. Odpoledne po slavnostním vyhlášení výsledků soutěže ve 13.30 hodin celý program vyvrcholí velkým masopustním rejem všech zúčastněných a závěrečným pochováváním basy. Návštěvníci si budou moci zvolit nejlépe upravený řeznický stánek, čeká je rovněž řeznická tombola.

Program:
od 9.00 hod
pestrá nabídka zabijačkových výrobků a jiných dobrot

v 10.00 hod.
slavnostní zahájení XII. ročníku soutěže „O nejlepší valašskou klobásku“,
a II. ročníku soutěže „O nejlepší valašskou tlačenku“

v 11.00 hod.
lidová hra o sv. Dorotě v podání Soukromé ZUŠ z Valašského Meziříčí

v 11.30 hod.
masopustní obchůzky souboru Radhošť a fašankové skupiny z Fačkova

ve 12.30 hod.
lidová hra o sv. Dorotě v podání Soukromé ZUŠ z Valašského Meziříčí

ve 13.30 hod.
vyhlášení výsledků soutěže „O nejlepší valašskou klobásku“
a „O nejlepší valašskou tlačenku“

od 14.00 hod.
obchůzky masopustního průvodu
účinkují: soubor Radhošť z Rožnova pod Radhoštěm, fašankové skupiny z Lukavce
a ze slovenského Fačkova a Malá Bečvanka

v 15.00 hod.
pochovávání basy se souborem Radhošť

Informace:
Radek Hasalík
odd. programů VMP
hasalik@vmp.cz

(Zdroj:http://www.moravskoslezsky.kraj.cz/akce/ukaz.phtml?id=259541)

Lukavec v médiích

Článek: Končiny v Lukavci vyvrcholily pochováváním basy

Fulnek-Lukavec – Kulturní dům v Lukavci, místní části Fulneku, se stal dějištěm smutečního obřadu pochování basy. Ceremoniálu se zúčastnily plačky, farář i basista.

V sobotu od rána probíhaly v Lukavci oslavy Masopustu. Průvod prošel celou vesnicí, přičemž pozýval na zábavný večer, který měl vyústit v slavnostní pochování basy v místním kulturním domě. Ačkoli bylo osazenstvo průvodu vesměs mladšího věku, tradice pochovávání basy má v Lukavci hluboké kořeny.

Samotnému pietnímu aktu předcházely dlouhé přípravy. Ještě půl hodiny předem se sešli všichni aktéři průvodu v uzavřeném salonku, aby doladili poslední detaily a také, aby se převlékli do svých hábitů. Plačky měly v tomto ohledu výhodu, postačily jim černé kalhoty a bílá košile. Zadní voj plaček totiž tvořili pouze muži. Ostatní pánské osazenstvo se do pár minut přeměnilo na, v některých případech, křehké jeptišky s mokrými kapesníčky a jindy zase v úctyhodné faráře a kostelníky. Hlavní aktér průvodu však čekal na svou příležitost u zdi. „Nejdůležitější je basa. Je to sice jen atrapa, měli jsme i originál, který jsme však půjčili a oni nám ji prošustrovali, tak chodíme s atrapou,“ posteskl si starosta místních dobrovolných hasičů z Lukavce a také hlavní organizátor Vítězslav Sokol. „Za basou jde ještě basista. To je ten, co na tu basu hrál, a my ho potrestáme za to, že nás celý rok tahal do hospody a vůbec za všechny naše prohřešky. Má úkol, že musí obejít sál s měšcem a se zvonečkem na tyči, a do toho vybírá peníze od hostů,“ doplnil Sokol.

V průvodu šel také farář, v podání samotného Sokola, kněz s křížem, čili se smetákem, na kterém byla upevněna kořalka, smuteční řečník, kropič, kněz s kadidlem a nosič Basokroniky, kam se zapisují veškeré prohřešky za onen rok na vsi. „Jsou to takové výtahy z toho, co se ve vesnici vůbec dělo. Zpívá se přitom písnička na melodii Na Šumavěvje dolina, čili Lukavec to je krásná ves. Loni se zpívalo, že vodovod není, teď to bude: letos už se blýsklo na časy voda z Harty už je ve vsi,“ objasnil Sokol.

Průvod několikrát obešel sál, až se nakonec uskupil do předem připravených pozic. Farář přečetl obvinění basistovi, který za trest chodil s koulí na noze a vybíral od návštěvníků peníze. Plačky několikrát tak hlasitě zasténaly smutkem nad basou, až skoro nebylo slyšet faráře jak předčítá z Basokroniky. Smuteční řečník poté pronesl několik vět na rozloučenou. Farář ještě několikrát pokropil basu štětkou na WC a několikrát ji obkouřil kadidlem. Basa byla řádně pochována a doba půstu tedy mohla začít.

Zdroj:Věra Růčková, http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/basu-pochovavali-take-v-lukavci20090222.html)

Lukavec v médiích

Článek: Masopustní průvod z Lukavce projde skanzenem

Fulnek-Lukavec, Rožnov pod Radhoštěm – Generálku před samotným masopustním veselením si budou moci vyzkoušet členové masopustního průvodu z Lukavce, místní části Fulneku. Představí se ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

Lukavečtí se stanou součástí tradičního masopustu, který se uskuteční v Dřevěném městečku ve Valašské muzeu v Rožnově pod Radhoštěm v sobotu 14. února. Ve dvě hodiny odpoledne začne dědinu obcházet masopustní průvod a návštěvníci budou moci porovnat, jak kde tato tradice vypadá. V průvodech totiž vystoupí místní soubor Rožnov, seskupení Malá Bečvanka, slovenská fašanková skupina z Fačkova a medvědář s medvědem a doprovodem z Lukavce. „Je nás sedmnáct, počítám, že nás půjde kolem dvaceti,“upřesnil Aleš Ohnheiser, vedoucí osadního výboru v Lukavci.

Valašské muzeum Lukavecké oslovilo už loni, ale tehdy to bylo moc narychlo, letos už slovo dalo slovo.

Jedním z důvodů proč Valašské muzeum oslovilo právě Lukavec, je dlouhotrvající tradice. Pamětníci hovoří již op šesti desetiletích, po které se v Lukavci každoročně končinový průvod koná. Například Jiří Pavera z Lukavce šel loni poosmnácté, podruhé jako ženich. Miroslav Ohnheiser se loni představil v roli nevěsty posedmé a Antonín Sokol šel coby medvěd snad již podvacáté. „Kdysi jsem chodíval v kožichu, ve kterém dělníci z místního pivovaru rozváželi pivo, a k němu měli vyrobenou hlavu. Časem se to ale zničilo, a tak jsme asi před asi patnácti roky vyrobili novou masku,“ vzpomínal loni v průvodu Sokol, jenž už chtěl v padesáti letech skončit, ale prý jej přemluvili do šedesátky, takže se dá předpokládat, že se jako medvěd představí i Valachům v Rožnově pod Radhoštěm. „Tam to budeme mít jako takovou generálku na naše Končiny, které máme týden potom. Klasicky půjde po obci průvod, novinkou bude, že večer na pochovávání basy, zahraje asi po třiceti letech opět lukavecká skupina,“ uzavřel Ohnheiser.

(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/masopustni-pruvod-z-lukavce-pro20090211.html)