Druhou polovinu 19. století a také počátek 20. století provázele ve Slezsku silná germanizace. Šlo o byť i nezákonné prosazování a vynucování Němčiny v úředním styku, u soudů, ale i ve školství. Třebaže v (rakouském) Slezsku žila většina obyvatel hlásící se k slovanským jazykům (Češi a Poláci), v Zemském sněmu byli kvůli nerovnému volebnímu právu zastoupeni někdy jen 20% hlasů.

Největší podíl Čechů byl v Těšínském knížectví. V Opavském knížectví byli Češi zastoupeni především na Opavsku, Krnovsko bylo téměř zcela německé (jen 388 Čechů). Češi byli ve větší míře zastoupeni především na venkově.

Jelikož bylo Opavsko rozděleno do čtyř okresů, může být zajímavé podívat se na rozložení obyvatel v nich k roku 1890.

Okres                              Čechů              Němců

Opavský bez Opavy        28.883               5.110

Opavský s Opavou          31.306             23.672

Klimkovický                     15.118                4.087

Bílovecký                          7.857                9.282

Vítkovský                          2.226              13.322

Oproti roku 1880 došlo sice k mírnému relativnímu nárůstu obyvatel hlásících se k Češství v součtu celého Opavska, v některých oblastech ale docházelo k silné germanizaci. Na Bílovecku klesl podíl českých obyvatel z 47,03% na 45,52%.

Jak to bylo v Lukavci? Uvádí se, že třebaže došlo k celkovému úbytku obyvatel a spolu s Pustějovem byli germanizací ohroženi nejvíce, statečně se jí bránili. Nejhůře na tom byl z pohledu germanizace Jílovec – roku 1880 ze 3/4 český, roku 1890 ze 3/4 německý.

Zdroj: Opavský týdenník, 29.8.1894, roč. XXV., č. 67 (1813) Naše národnosť na Opavsku

Zajímavou zprávu o Lukavci jsme našli v příloze k Opavskému týdenníku č. 1 (1330) z roku 1890.

„Z Dolní Vésky 23. prosince. (Paběrky z cest.)

Nyní   se  blížíme   zvolna   do  zakoutí   pozůstalých  nám   vesnic z někdejších klášterských statků panství Fulneckého. Jsou to vesnice: Lukavec, Děrné s kolonii Kostelcem a Jílovec. Zaměříme nejdřív do Lukavce; je tam pivovar a kde se vaří pivo tam netřeba trpět žízně a to je pro cestujicí hlavní véc. Potom si také na tamní súsedy spustíme zhurta. „Jářku, víte co nového“, začal jsem tam jednou, „Březovšití zakládají hospodářský spolek a co že vy Lukavšití, nic?“ — „Abyste se nezmýlil“,  dostal  jsem v odpověd, „u nás se také činíme; ted na př. chceme tu právě založit — antisemitský klub.“ — „Hlouposti“, bručel jsem si do fousů, „mohli byste raděj následovat Březovské a založit čtenářský poučný spolek.“ Abych prý vyhledal místnost pro schůze, čtení a přednášky, vyložení novin a t. d. Navštívit jsem tedy pantátu na fojtství. Je celý blažený, že má jen jeden hostinec v obci a proto má také jen jednu místnost, do níž se všechno nahrne. Jinak je to zařízení velmi praktické, může vésti náležitou kontrolu a má přehled hostů. Ostatně že jest o Lukavec zatím postaráno; lid pilně čte, zvolna pokračuje a další svůj úkol bohdá také provede. Stoupáme tedy lehce po návrší k Děrnému; tam jsou poměry vážnější.  Jeden  občan  mné  vyprávěl,  že mají také  poplatníky  s několika krejcary ve Fulneku a tu prý by se jim bylo jednou stalo, že mohli míti obecní výbor na místo v Děrném ve Fulneku. Národu lid se odcizuje, mnohý neví čím vlastně jest a jediným co zde řeč moravskou udržuje, jsou bohoslužby církevní; ty se tak lehce nepřemění. Proti čtení novin neb knih jsou občané jako zapřísáhlí, dávejte jim noviny třeba zdarma, oni čísti nebudou a tak zůstávají pozadu. Nejsou tu však jen občané sami příčinou. Tane mi na mysli výrok jednoho horlivého v povolání a svědomitého kněze, který maje před více lety na tamní utrakvistické škole vyučovati náboženství, když se žáků tázal německy, říkali že německy neumějí a když se česky otázal, řekli že neumějí česky; podržím ho však zatím u sebe ne k vůli Děrněnským, ale k vůli jiným osobám.
Doufejme, že i sem ještě kousek vědomi pronikne a pak rád opravím,  co  tu  řečeno   trpkého. V náhradu  za  to  můžeme se  s uspokojením zastaviti v Jílovci. Tu zvláště mladší občané statečně pokračuji a za krátkou dobu docíleno, že také při volbách staví se na stranu národní. Nechť jen takto se zdarem pokračují ku prospěchu obce a vlasti.“

Tentokrát pro změnu pohled k začátkům knihovny v Lukavci. Ukazuje cenné informace o tom, co naši předkové četli a čím se bavili.

Z Lukavce 28. ledna. (Druhá výroční zpráva občanské knihovny.) Roku uplynulého docíleno bylo knihovnou opět značných úspěchů.
Ačkoli lid letního času pokud práce polní trvá až na několik jednotlivých čtenářů méně po knize sáhne, přečteno bylo za zimních měsíců od 30. čtenářů 190 knih, vzdor tomu, že se jich značná čásť pilně čtením novin zabývala. Samotného „Op. Týdenníka“ rozpůjčeno bylo jen přes vánoční dobu do 60. čísel.
Z hotovosti loňského roku vykázané vydáno bylo na noviny a knihy 4 zl., takže zbývá ještě 2 zl. 70 kr. Mimo „Opavský Týdenník“, „Hospodáře Moravského“ a „Světozor“, jejž od štědrého dárce
dostává, zasílá začátkem roku sl. „Moravská Beseda“ v Praze za náhradu poštovného velký polit. časopis „Hlas Národa“. Některé knihy v Lukavci přečtené mohly by býti do některé z okolních obcí
zadány proti zaručení, že někdo rozpůjčování obstarávati bude a tyto po přečteni vraceny budou.
Z časopisů jest „Světozor“ loňský ročník, dva ročníky „Hospodáře Moravského“, z knih „Přítel domoviny“, „Kukátka“ od Kosmáka a j. v. Kdo by si některé z nich přál, ať se u podepsaného přihlásí.
Šlechetným dárcům, kteří knihovnu opět štědře obmyslili, vděčně projevuji díky srdečné!
Jos. Pater.

Zdroj: Opavský týdenník, 5.2.1890, Příloha k Opavskému týdenníku, roč. XXI., č. 11 (1340), str. 1