Archiv štítku: Rajtaři
TV: Jízda kolem osení 2014
Článek: Velká noc v Lukavci Jízda okolo osení
Rozhovor: Na setkání rodáků se těšíme
Fulnek-Lukavec – Sedm set let od první zmínky o obci si připomenou v sobotu 22. června obyvatelé Lukavce, místní části Fulneku. O oslavách i dalším dění v Lukavci hovoří jeden z organizátorů oslav Václav David.
Co chystáte na blížící se oslavy?
Bude to hlavně o setkání rodáků z Lukavce. Už teď jich je přihlášených přes sto sedmdesát.
Prý přijedou i rodáci z Německa.
Z Německa by měli přijet asi jen dva. Jsou to potomci bývalého majitele pivovaru Pelce. Jinak by se ale mělo jednat o návštěvníky z České republiky.
Program už máte hotový?
Bude to na hřišti v klubovně, v deset hodin dopoledne bude zahájení, mše a přivítání rodáků. Měl by se představit pěvecký sbor, večer pak Děrničanka. Bude tam i něco pro děti, ale ještě to dáváme pořádně dohromady. Měla by být i nějaký výstava fotografií a starých dokumentů.
Nedávno jste dali do věže kostela nový zvon. To je kvůli tomu?
Od minulého týdne máme zvony tři. Můj syn Jan jeden při primiční mši požehnal a právě ten zvon by měl teď při setkání také zvonit. Doposud nám totiž zvonil jenom umíráček, který jsme tam dali v devětačtyřicátém roce, a velký zvon, který je z roku 1842.
A ještě bych se chtěl vrátit k jedné události. Při letošní Jízdě kolem osení vás v čele průvodu po zhruba čtyřech desetiletích vystřídal právě syn Jan. Znamená to, že už jste s tím definitivně skončil?
Bylo to při příležitosti primice. S křížkem jezdíval v čele průvodu vždycky ten jezdec, který se ten rok jako první ženil. A primice je vlastně taky jakési zasvěcení na celý život, tak proto jel s křížkem on.
I když letošní Velikonoce jízdě moc nepřály…
Bylo to výjimečné. Jeli jsme jenom po vesnici. Vůbec jsme nemohli jet do dalších částí. Kvůli koním se to nedalo.
Tím setkáním oslavy výročí vzniku Lukavce skončí, nebo ještě něco chystáte?
Možná ještě něco uděláme, protože jsme na to získali od města grant, ale zatím to neumím říci. Uvidíme, jak se nakonec domluvíme s myslivci a hasiči.
Autor: Ivan Pavelek
(Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/vaclav-david-na-setkani-rodaku-se-tesime-20130616.html)
Článek: První český pallotin přijme kněžské svěcení. Pochází z Lukavce u Fulneku
Napsal Mgr. Bc. Pavel Siuda
Fulnek – Společnost katolického apoštolátu (pallotini), která působí ve Fulneku, bude mít prvního kněze, který pochází z České republiky. V sobotu 11. 5. přijme kněžské svěcení v semináři pallotinů v Oltarzewie u Varšavy rodák z Lukavce, jáhen Mgr. Jan David SAC. Jeho světitelem bude J.E. Kazimír kardinál Nycz. První český pallotin přijal jáhenské svěcení 13. 10. 2012 rovněž ve Varšavě. Na jáhna jej vysvětil ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz.
Primiční mši svatou bude novokněz Jan David SAC slavit v sobotu 1. 6. v kostele Nejsvětější Trojice ve Fulneku. Svého rodáka uvidí u oltáře nejbližší rodina, přátelé a farníci v rodné obci v Lukavci v neděli 2. 6., kdy bude sloužit mši svatou ve 14.00 hodin.
Lukavec u Fulneku je známý každoroční jízdou v osení, na kterou vyjíždějí jezdci na koních vždy v neděli Zmrtvýchvstání Páně. Hlavním jezdcem je již desítky let otec novokněze Václav David.
(Zdroj: http://www.doo.cz/59-zpravy/posledni-zpravy/1355-prvni-cesky-pallotin-prijme-knezske-sveceni-pochazi-z-lukavce-u-fulneku.html, zdroj obrázků: https://img.signaly.cz/upload/8/f/863b07871c49e3839ce91399e936a0/Pozv%C3%A1nka.pdf , http://www.biskupstvi.cz/storage/akt/8845.jpg )
Video: Jízda okolo osení (2013)
Video z Jízdy okolo osení 31. 3. 2013.
Zpráva: Jízdu okolo osení nezhatilo ani počasí
Fulnek – Dávnou tradici, kterou v Lukavci, místní části Fulneku, dodržují už od doby po Bílé hoře, nepřerušilo ani nevlídné počasí, které o letošní Velikonoční neděli rozhodně nepřipomínalo jaro.
Pomalu to vypadalo, že letos bude – podobně jako před asi pětatřiceti lety – jízda kvůli počasí zrušena. Jízda okolo osení však, i když v komornějším duchu, nakonec nad počasím vyhrála. Devět mužů na koních objelo vesnici a za doprovodu muzikantů jejím obyvatelům zvěstovali, že Kristus vstal z mrtvých.
Autor: Simona Mikšová
(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-jizdu-okolo-oseni-nezhatilo-ani-pocasi-20130331.html)
Zmínka: Neznámé velikonoční zvyky
Do dnešních dob se ze zvyků spojených se svátky jara zachovalo především malování vajíček, pomlázka a k nelibosti mužů také velikonoční úklid. Dříve však lidé drželi mnoho dalších zvyků. Víte třeba, co to byly matičky? A mimochodem, až vám budou v obchodech – pravděpodobně už od ledna – vnucovat velikonočního zajíce, vymrskejte je! Žádný zajíc do českých Velikonoc nepatří – typický je pro území Čech a Moravy beránek, ve Slezsku také skřivan.
Kdo by neměl pocit, že o Velikonocích ví skoro všechno, když se lidové zvyky těchto svátků jara rozebírají rok co rok horem dolem? I názvy dnů – Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle) a konečně Velikonoční pondělí – to všechno většinou dá člověk dohromady.
Třicet pět dat
Přes to všechno jsou však Velikonoce tak trochu zvláštním a tajemným svátkem. Už jen skutečnost, že jejich datum není stálé; vždyť pro Velikonoční neděli, která následuje po prvním jarním úplňku, existuje hned 35 možných dat! Jsou nejvýznamnějším církevním svátkem roku, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista – a zároveň oslavou jara vycházející i z prastarých pohanských zvyků.
A které zvyklosti byly o Velikonocích samozřejmostí, ale dnes už se s nimi moc nesetkáme?
Rachání v poli
„Jedná se o mnohovrstevnaté svátky,“ říká etnograf Luboš Kafka, jenž zároveň přiznává: „Do současnosti se přenesl pouhý zlomek někdejších velikonočních zvyků, obřadů a obyčejů.“ Které konkrétně vymizely? „Například velikonoční pašijová představení, která se hrála v celé řadě českých i německých lokalit,“ jmenuje Luboš Kafka a podotýká, že z tradice sice vycházejí Hořické pašije, které ovšem „pouze“ baví v letních měsících turisty. Pašije v původním významu představují vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista.
„Odpadly též typické modlitby v polích a ve volné přírodě, omezena jsou velikonoční procesí mimo prostory kostela,“ pokračuje Luboš Kafka ve výčtu.
Jana Slámová z Národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni zase připomíná takzvané rachání.
„To bylo chození s řehtačkami. S nimi chlapci vždy v celou hodinu obcházeli vesnici a nahrazovali racháním zvuk zvonů, protože ty odlétají do Říma.
Jako výraz smutku nad Kristovým utrpením zůstávají kostelní věže tiché. Za tuto službu spojenou s recitací a zpěvem textů s pašijovou tematikou dostávali chlapci také koledu,“ vysvětluje etnografka.
Luboš Kafka navíc doplňuje, že Velikonoce byly v minulosti rovněž chápány jako svátky příchodu nového vegetačního období.
„Lidé se magickými praktikami snažili ovlivnit průběh nadcházejícího roku (nebo spíše období práce na poli),“ prohlašuje etnograf.
„Značná část těchto obyčejů byla spojena s hospodářstvím – měly zabezpečit a ochránit budoucí úrodu, zdraví hospodářských zvířat a lidí. Pro Velikonoce bylo příznačné obřadní umývání v tekoucí i studniční vodě, koledování se zelenou ratolestí, vzájemné obdarování a štědrost,“ přibližuje Luboš Kafka.
To v současné době jsou Velikonoce často spojeny víc s marketingem než s tradicí. „K novodobým zvyklostem patří motiv velikonočního zajíčka, který k nám však přišel z německy mluvících oblastí,“ upozorňuje Luboš Kafka a vysvětluje, že v tuzemsku je tradičním symbolem beránek, případně skřivánek (ten především ve Slezsku).
V rámci celé republiky se pak stále dodržuje (k nelibosti nezanedbatelné části mužské populace) velikonoční úklid. „Ten měl původně patrně očistnou, magickou funkci a podle úklidu se údajně středě v pašijovém týdnu přezdívalo Sazometná,“ líčí Luboš Kafka.
Česká specialita
Nejtypičtějším velikonočním obyčejem je však ten, u nějž se neobejdeme bez (nejčastěji šesti) vrbových proutků umně spletených dohromady. Podle tradice má pomoci ženám a dívkám, aby byly v nadcházejícím roce plodné a zdravé.
„Šupání pomlázkou je určitě českým specifikem, u okolních národů to budí překvapení a rozpaky,“ přiznává Jana Slámová.
Ovšem ani v České republice se tato tradice netýkala odjakživa celého území. „V údobí po druhé světové válce se rozšířila i tam, kde v minulosti nebyla typická. Kupříkladu do některých pohraničních oblastí osídlených německým obyvatelstvem,“ popisuje Luboš Kafka.
A že některé feministky proti šupání pomlázkou protestují? „Ty argumenty chápu, ale záleží na každém, jestli tento zvyk bere s humorem, či ne,“ tvrdí Jana Slámová.
„V našem prostředí je to skutečně jeden z nejrozšířenějších výročních obyčejů vůbec a osobně se domnívám, že je podstatně větší procento žen, které by se cítily dotčeny, kdyby se u nich v pondělí nestavil žádný koledník. Nebo kdyby na ně zapomněli muži v rodinném okruhu,“ doplňuje Luboš Kafka a přidává osobní dodatek: „Osobně mám k velikonoční pomlázce poměrně odtažitý postoj. Ale ještě odtažitější ho mám vůči lidem, kteří by tento zvyk chtěli zrušit.“
Výjimky s tradicí
V kterých částech republiky pak Velikonoce nejvíc „frčí“? Představa, že o hodně více na vesnicích než ve městech a že Morava, kde se koledníci tradičně polévali vodou či rovnou nořili do řeky (hlavně na severu), je svátku mnohem zaslíbenější než Čechy, podle Luboše Kafky v poslední době vzala za své.
„V důsledku postupného zániku projevů tradiční lidové kultury, včetně jejích regionálních specifik, se stírá i řada rozdílů mezi jednotlivými regiony a mezi vesnicemi a městy,“ prohlašuje etnograf. Vzápětí ale dodává, že přece jen existují výjimky – tedy regiony, kde řada příkladů tradiční lidové kultury přežila dodnes. „V Čechách k nim patřilo zvláště Chodsko, ale především to byla oblast jihovýchodní Moravy,“ říká Luboš Kafka a ještě více konkretizuje.
„Například v Lukavci u Fulneku přežila celé totalitní období jízda na koních po osení a v obcích Bohuňovice a Bělkovice byl po roce 1989 obnoven tradiční lidový náboženský zvyk matičky. Tedy dvoudenní slavnost, při níž se na Bílou sobotu odnesla socha ukřižovaného či zmrtvýchvstalého Krista, aby se do chrámu na Boží hod velikonoční vrátila,“ vypráví Luboš Kafka.
A co vaše město, případně vesnice? Má svou osobitou velikonoční tradici?
Zahraniční Velikonoce
– „Málokde se dnes malují kraslice, například na Britských ostrovech už se setkáme pouze s vejci čokoládovými,“ říká etnografka Jana Slámová. Jaké další specifika najdeme v souvislosti s Velikonocemi v zahraničí?
– Tak například ve Španělsku byste potkali takzvané nazarenos, postavy v kápích.
– V Chorvatsku je jedním ze zvyků, že si lidé vajíčky přiťukávají.
– A na Filipínách se kajícníci nechávají dobrovolně ukřižovat – přes odpor církve.
JÁCHYM NOVÁK
Zdroj: http://www.denik.cz/trendy/nezname-velikonocni-zvyky-20130329.html
Článek: Obyvatelé Lukavce na Novojičínsku uctili tradiční jízdou na koních Kristovo vzkříšení
Památku vzkříšení Krista dnes uctili obyvatelé Lukavce na Novojičínsku tradiční jízdou na koních okolo osení. Do polí hodinu po poledni vyjely dvě desítky mužů v černých oblecích. První z nich držel v rukou kovový kříž, který uctil políbením, a pak ho předal dalšímu jezdci. Tuto velikonoční tradici obyvatelé Lukavce, což je místní část Fulneku, dodržují od 17. století.
V posledních několika desetiletích je jejím protagonistou nyní dvaašedesátiletý Václav David. Muž, který na jízdu dnes vyjel už po pětačtyřicáté. „Kdysi jsme měli jízdy dvě. Jezdců bylo hodně. Ráno vyrazili ženatí muži. Odpoledne svobodní. Dnes už obě skupiny jezdí spolu,“ řekl David s tím, že za komunistického režimu měl kvůli jízdě kolem osení problémy se Státní bezpečností. „Jednou mě při výslechu agenti přesvědčovali, abychom do rukou raději vzali prapor a místo zbožných písní zpívali budovatelské,“ vzpomíná. V minulých letech se těžce sháněli koně. „Pamatuji si doby, kdy v obci bylo sedm desítek koní. Dnes je tu jeden,“ řekl. Při každoročních jízdách je proto odkázán na to, zda mu koně chovatelé půjčí. „V minulých letech jsme je sváželi z širokého okolí po jednom. Dnes je na Fulnecku dostatek chovatelů, kteří přivezou až šest zvířat,“ vysvětlil.
„Jezdilo se i v jiných městech. Je to původní německá tradice. Okolní německá města ale byla po válce vysídlena a na jízdu se zapomnělo. Jezdí se jen v Lukavci, který byl vždy český,“ řekl David. I podle Pavlíny Vráblové z Městského informačního centra ve Fulneku se tato tradice udržuje v Česku jen v Lukavci. „Podobnou tradici udržují již jen v Německu Lužičtí Srbové,“ řekla už dříve ČTK. Rajtování, jak se také jízdě kolem osení říká, začíná v neděli před Velikonočním pondělím pravidelně ve 13:00 u kostela v Lukavci. Jede se přes pole nad vesnicí a pak se objíždí horní konec obce. Dále přes louky do osady Nové Dvory.
Jezdci spolu s hudebníky zpívají píseň z 15. století Vstal z mrtvých. Po příjezdu do Lukavce z Kněžího pole se zpívá a hraje píseň Aleluja, zdráv buď náš milý Spasiteli. Muzikanti zahrají jednu sloku písně a pak je svým zpěvem vystřídají jezdci na koních. Cestou kovový kříž uctívají i místní obyvatelé. Z koní jezdci seskočí u památníku padlých vojáků obou světových válek, odtud zamíří do kostela.
(Zdroj: http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=23585)

