Archiv štítku: Rajtaři

Historie: Jízda kolem osení v roce 1826

Dva dny po příjezdu z dlouhodobého pobytu v Dánsku jsme se rozhodli u příležitosti Velikonoc najít ve starých listinách a dokumentech zprávy o Jízdě kolem osení (Saatreiten). Vydali jsme se hledat v Jaschkeho fulnecké kronice Quodlibet uložené v Moravském zemském archivu v Brně.*

V diáriu (denních záznamech) roku 1826 jsme našli vytouženou zprávu. Ke dni 27. březnu (velikonoční pondělí) jsme našli informaci o průběhu jízdy kolem osení ve Fulneku. Kronikář uvádí, že se toho dne konala jízda kolem osení, protože bylo o něco lepší počasí než v neděli (velké deště). Mladí čeledíni z Jerlochovic tak vyjeli podle prastarého (uralten) zvyku, objeli pole s osením, vjeli do města (Fulneku), kde třikrát obkroužili náměstí. Poté vyjeli horní branou a zamířili k jerlochovickému kostelu. Tam na ně čekali tzv. Pferdbuben (kluci od koní?), kteří od nich převzali koně. Po mši pak začalo procesí. Vpředu jeli dva hlavní zpěváci (Hauptsenger), za nimi dva praporečníci (Fahnenträger), následováni jedním držícím kříž, a pak dalším nesoucím Ostermanna (snad jako naše Mařena/Morana). Za nimi pak následovali ostatní. Tito všichni jeli na pěkných ozdobených koních a sledovala je spousta diváků.

Citujme pak další odstavec: „Tento zvyk je prastarý ve všech vesnicích fulneckého panství.“

Nakonec se po této slavnosti chlapci sešli s děvčaty a tančilo se a pilo.

____________________________________________________

Jde o rychlý zběžný překlad zprávy. Budeme potřebovat více času na její detailní zpracování. Cílem je, ale ukázat, že jde o zvyk opravdu velice starý, už před 190 lety považovaný za prastarý.

VESELÉ VELIKONOCE 2015!

____________________________________________________

* MZA, G13, 47, sv. f, str. 315-316
Zdroj náhledového obrázku (ukázka záznamu): MZA, G13, 47, sv. f, str. 315-316

Rozhovor: Velká noc v Lukavci

Paní Sylva Vernerová z Lukavce právě v Cukrářství Illík připravuje
indiánky a povídání o velikonočních zvycích ji vyruší z práce. Tu už na stejném pracovišti vykonává bezmála dvacet let.
„V  tomto cukrářství jsem – ještě za  původního majitele – začínala  v  září 1994 po  absolvování učiliště ve Frenštátě pod Radhoštěm,“ o řádku let zpět se vrací vyučená cukrářka, která si mezitím „odskočila“ na tři mateřské. Maminka dvou synů a dvouleté holčičky si tady nyní přivydělává při mateřské dovolené jako brigádnice. „Mám na starosti špičky, indiánky a dorty a samozřej mě dělám vše ostatní, co je potřeba. Doporučit můžu třeba právě špičky nebo jádrové rohlíčky, máme je moc dobré,“ usmívá se a  přiznává, že i  při své „sladké“ profesi jí nejvíc ze všeho chutnají sladkosti. Ty peče i doma, maso si bez obtíží dokáže odpustit. A tak jí ani nedělá potíže dodržovat čtyřicetidenní půst, který předchází velikonočním svátkům. „Jsme věřící rodina, takže to bereme tak, že během půstu je třeba si něco odříct. Nemusí to být jen maso, ale například i sledování televize nebo hry na počítači, těch se kluci zříkají zvlášť těžce. Ale nakonec se vždy domluvíme, co omezíme. Jde o  to, abychom si vše, co souvisí s  tradicemi Velikonoc, připomínali, mysleli na  odkaz, který je s  nimi spojen. I  proto je pro nás z  Velikonoc nejvýznamnějším dnem neděle, den zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ten den jdeme do kostela na mši, máme slavnostní oběd, po němž přijíždějí rajtaři, které uhostíme. Je to velice výjimečný a přitom krásný zvyk, který k  Lukavci prostě patří. No a pak se jdeme projít vesnicí, kterou proudí davy lidí, s každým z místních se známe, takže se zastavíme, povykládáme a jdeme na požehnání. Potom nás čeká sešlost u známých, kde se sejde i padesát lidí, večer je ve vesnici zábava. V  pondělí chodí kluci na  šmigrust. Vyrážejí ráno a než všechno obejdou, vracejí se v pozdních odpoledních hodinách,“ uzavírá paní Vernerová a  dodává, že na  Velikonoce vždy peče tradičního beránka nebo mazanec, jako občerstvení chystá například věnečky. Chybět nesmíani velikonoční výzdoba v podobě ozdobených větviček ve vázách nebo velikonočního věnečku na vstupních dveřích domu.
Lenka Gulašiová

Článek: FOTO, VIDEO: Jezdci jeli okolo osení

Jízda kolem osení, nebo také Rajtování, je prastarý zvyk jehož historie sahá až k dobám po bitvě na Bílé hoře. Lukavec, místní části Fulneku, je jediným místem v České republice, kde se tato velikonoční tradice dodržuje dlouhá léta do dnešních dnů. Autor: DENÍK / Ivan Pavelek

Fulnek Lukavec – Jízda kolem osení, nebo také Rajtování, je prastarý zvyk jehož historie sahá až k dobám po bitvě na Bílé hoře. Lukavec, místní části Fulneku, je jediným místem v České republice, kde se tato velikonoční tradice dodržuje dlouhá léta do dnešních dnů. Letos se jízda jela v neděli 20. dubna a zúčastnilo se jí čtyřiadvacet jezdců.

Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/foto-video-jezdci-jeli-okolo-oseni-20140421.html

Článek: Velká noc v Lukavci Jízda okolo osení

Starým a oblíbeným zvykem v Lukavci je rajtování nebo také jízda okolo osení. Je to starodávný křesťanský zvyk, jehož původ sahá až do středověku. Ve fulnecké kronice je o této události zmínka přibližně v tomto znění: „Po bitvě na Bílé hoře přepadávaly hordy rozpadlých vojsk města. Také to naše bylo přepadeno, ale za pomoci sedláků na koních, kteří se sjeli na velikonoční jízdu, se podařilo útok odrazit.“
Rajtování začíná v neděli před Velikonočním pondělím pravidelně ve  13 hodin u  kostela. Jedese přes pole nad vesnicí a  pak muži na  koních objíždějí horní konec obce a  jedou přes louky do  osady Nové Dvory. Zpívá se píseň asi z  15. století Vstal z  mrtvých. Po  příjezdu do  Lukavce z  Kněžího pole se zpívá a  hraje píseň Aleluja, zdráv buď náš milý Spasiteli. Muzikanti zahrají
jednu sloku písně a pak je svým zpěvem vystřídají jezdci na koních.
Vpředu před muzikanty a jezdci jede tzv. Křížový otec – Kreuzvater, který veze kříž od  domu k domu a lidé jej uctívají políbením. Takto se objede celá obec. Kde je u statku velký dvůr a otevřou se vrata, udělají jezdci kolo ve dvoře. Jízda končí u pomníku padlých pod kostelem a za vyzvánění zvonů. Zde muzikanti zahrají tři sloky písně Bože chválíme Tebe a pak jezdci jednotlivě uctívají kříž a  odjíždějí. Celá slavnost pak končí v  místním kostele sv. Jana Křtitele svátostným požehnáním a průvodem jezdců a věřících okolo kostela.
Zvěst zmrtvýchvstalého Krista se takto rozná ší do polí a po vesnici již několik staletí. Tato tradice je udržována jen v Lukavci, podobnou mají jen v  Německu Lužičtí Srbové. Stejně
jako si naši předkové tímto způsobem vyprošovali požehnání pro svá pole a pro celou obec, stejně tak v této tradici pokračují i jejich
potomci.