FULNEK-LUKAVEC (ipa) – Po šestatřicáté usedl v Neděli velikonoční do koňského sedla Václav David z Lukavce u Fulneku a vydal se v čele průvodu vesnicí, aby zvěstoval lidem, že Kristus vstal z mrtvých.

Jízda kolem osení se v Lukavci u Fulneku jezdí od období po Bílé hoře a obec s asi čtyřmi stovkami obyvatel je zřejmě jediná, která tento velikonoční zvyk udržuje. „Pak už to jezdí jen Lužičtí Srbové v Německu,“ připoměl pan David. Letos jelo při takzvaném rajtování čtyřiadvacet koní a stejně jako předešlé roky se jezdci v jejich sedlech střídali s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou píseň Zprávu dáš, Boží Spasiteli. Václav David, který již více než tři desítky let jezdí v čele průvodu, popřeje téměř u každé chalupy pěkné svátky a nechá lidem, kteří na něj čekají, políbit křížek, který na počátku své pouti převzal u kostela. Letos mu jej předával desetiletý Vojtěch Maleňák. „Ptal jsem se pana Davida, jestli mohu podat křížek, a on řekl, že mohu,“ vysvětil svou premiérovou účast chlapec, který měl po předání křížku ještě jeden úkol – pustit kostelní zvony. Václav David již před několika lety prohlásil, že končí, nástupce už má ve svém synovi, dvacetiletém Janovi. Ten se ale zatím na jeho místo netlačí. „Dokud je zdravý, tak ať to jezdí. Až to bude nutné, jsem připravený ho nahradit, ale vůbec na to nespěchám,“ prohlásil Jenda, který sám cítí výjimečnost tohoto zvyku. „Určitě to budeme chtít udržet. Nejen kvůli místním, ale i kvůli mnoha lidem, kteří tu přijíždějí právě kvůli tomu,“ vysvětlil David junior. Jízdu kolem osení přerušili podle pamětníků jen jednou. „To bylo asi v sedmasedmdesátém roce, kdy napadlo půl metru sněhu. Jinak to nepřerušila ani válka,“ dodal pan David.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, út 29.3.2005, č.13, roč.14))

LUKAVEC (Novojičínsko), 11. dubna 2004 – Ani déšť a nevlídné počasí nepřerušily dnes stovky let starou tradici v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku. Při „jízdě okolo osení“ objelo i letos 22 mužů na koních usedlosti v Lukavci a Nových Dvorech, kde písněmi a křížkem v ruce zvěstovali zprávu o Kristově vzkříšení. Slavnosti přihlížely asi tři stovky diváků.

„Byl jsem překvapen, že lidé přišli i v takovém nečase. Ještě větší radost mám ale z toho, že na koních už se začínají objevovat mládenci z nastupující generace,“ řekl organizátor jízdy Václav David.

Muži a mládenci se sešli už po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se na jízdu neboli rajtování připravili. Koně svobodných chlapců musejí mít ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce, koně ženatých jezdců zdobí na ohonu a na hlavách pentle červené. Objevily se i koně s pěkně zapletenou hřívou. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním ustrojením velikonočních jezdců.

Skupinu vedl na bílém koni nejzkušenější jezdec zvaný krojcfotr. Po řadu let zastává tuto úlohu Václav David, organizátor jízdy a také místní kronikář. „Letos jsem absolvoval už svou pětatřicátou jízdu,“ řekl. Kříž mu podle starého zvyku zapůjčil kněz.

Po jedné hodině vyjeli jezdci za zpěvu písní nejprve vzhůru k lukavskému kostelu sv. Jana Křitele, pak zamířili přes pole do horní části obce. Tam přivítali průvod muzikanti a po několika písních předal otec kříže křížek k políbení těm, kteří vyšli před dům a čekali na tuto chvíli. Kříž přišli uctít lidé všech generací. Po malém občerstvení zamířila skupina do osady Nové Dvory. Slavnost skončila v kostele požehnáním a průvodem jezdců a věřících kolem kostela.

(Zdroj: Tiscali/ČTK)

9.4. 2004 14:28 ČBK (Lukavec)

Na tradiční „jízdu okolo osení“ vyjedou v neděli 11.4. ve 13.00 hodin jezdci na koních v Lukavci u Fulneku. Boží hod velikonoční se tímto způsobem v obci slaví již od středověku.

Každý rok se muži a mládenci sejdou již po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se připravili na „jízdu kolem osení“ neboli „rajtování“. Koně svobodných chlapců mají ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce. Koně ženatých jezdců zdobí pentle červené. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním oděvem velikonočních jezdců.

Skupinu vede nejzkušenější jezdec zvaný „krojcfotr“ (z německého Kreuzvater–otec kříže). V pojmenování je vystižena jeho zvláštní úloha. Jede v čele skupiny na bílém koni a drží v ruce malý kovový kříž, který lidé uctívají. Ženy vynášejí ven pro jezdce občerstvení. Obřadní objížďka končí za přítomnosti kněze a vesničanů, kteří společně s jezdci zpívají chvalozpěv „Bože chválíme tebe“. Slavnost je zakončena požehnáním.

(Zdroj: www.christnet.cz)

FULNEK-LUKAVEC (pav) – Má-li někdo právo hovořit o velikonočních zvycích, pak je to zajisté Václav David z Lukavce, místní části Fulneku. Letos pojede již po pětatřicáté jako ústřední postava jízdy kolem osení.

Starodávný zvyk, jehož počátky se ve Fulneku a okolí datují k období po Bílé hoře, se na Moravě dodržuje asi pouze v Lukavci. Sestává z toho, že vesnicí ve velikonoční neděli táhne průvod muzikantů a jezdců na koních ve svátečních oblecích. V čele průvodu pak jede jezdec s křížkem v ruce a zvěstuje Kristovo zmrtvýchvstání. A právě tím jezdcem je již tři a půl desetiletí pan David. Jak sám říká, zdědil to po svém otci a dnes už jezdí jeho syn.

Kdysi v Lukavci jezdily dvě skupiny. „Svobodní odpoledne, ženatí s východem slunce,“ upřesnil pan David. V 90. letech minulého století to ale Lukavečtí spojili. Svobodní s ženatými jezdili kdysi společně už i za druhé světové války. Podle pana Davida v minulosti nebyl problém obsadit jezdce do průvodu. „V dědině bylo sedmdesát koní,“ vysvětlil. „Jenže dnes tu máme dva, a tak už dobré tři týdny před Velikonocemi sháním lidi s koňmi po okolí,“ dodal.

Jak se zdá, tradice jen tak nevymře. Loni jelo 24 jezdců, letos jich má být ještě o jednoho více, i když byly prý časy, kde se jich sešlo jen pět. „Ale muselo se jet, jinak by to asi zaniklo,“ pousmál se pan David a připomenul, že za jeho historie nejeli ženatí jen dvakrát, a to když napadlo přes půl metru sněhu. Jezdci dojeli dokonce i v roce 1989, když v obci hořel statek. „Sjížděli jsme do dědiny a už za školou jsme viděli, jak to hoří. No tak někteří kluci šli hasit tak jak byli, v sakách. Myslím, že z pětadvaceti nás dojelo sedmnáct,“ vzpomínal.

V Lukavci na křesťanský vzyk nenechají dopustit. Vždyť kde jinde lze spatřit chlapy ve vyžehlených oblecích a nablýskaných botách rajtujících na koni a střídajících se s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou Zprávu dáš boží spasiteli. Při zvuku těchto písní vychází většína lukaveckých obyvatel před svá obydlí v očekávání příjezdu jezdců. Pak lehce políbí kříž v ruce toho prvního a poděkují za zvěstování. „Je to nejen o tom křesťanském svátku, ale také o vztahu k přírodě a zvířatům,“ neopomněl podotknout pan David, jenž před pár roky chtěl svou roli posla dobrých zpráv předat někomu mladšímu, ale nenašel se nikdo, kdo by jej nahradil. „Tak si říkám, že dokud zdraví dá, budu to dělat,“ uzavřel skromně pan David.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, 6.4.2004))

L u k a v e c – Staletou tradici božíhodových jízd si připomenou obyvatelé Lukavce na Novojičínsku. V neděli po poledni vyskočí ve vesnici nedaleko Fulneku do sedel koní čtrnáct mužů a za zvuku kostelních zvonů vyrazí do polí. První z nich bude přitom mít v ruce kovový kříž. Takto vyjíždějí lukavečtí muži o Velikonocích do polí již stovky let.

 

O tradiční jízdě se píše už v 17 století
„O této tradici, které se říká Jízda okolo osení nebo Rajtování, se píše ve fulnecké kronice už v sedmnáctém století. Vždy na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně vyjíždějí jezdci zvěstovat událost o vzkříšení Krista do polí,“ říká nestor velikonočních jízd Václav David, který letos bude v sedle koně již potřiatřicáté.

Jezdci na koních vyrazí od lukaveckého kostela, kde jim bude hrát i hudba, hodinu po poledni. V černých oblecích a v naleštěných černých jezdeckých holínkách objedou celou vesnici a pak zamíří směrem na Nové Dvory.

Zvyk si dnes pamatují jen ti nejstarší
Ze čtyř set obyvatel Lukavce si na parádní jízdu pamatují i ti nejstarší. Nevynechali ji totiž ani v době války ani za totality. „Jednou si mě státní bezpečnost vzala na výslech a přesvědčovali mě, abychom místo kříže vzali do rukou prapor a zpívali budovatelské písně,“ vzpomíná David.

Změnu do jízd přinesla válka. „Tehdy jezdili ženatí při rozednění a svobodní odpoledne,“ vypráví jezdec a dodává, že tento zvyk dnes již nepraktikují. „Ubývalo koní i jezdců, a proto jezdí ženatí i svobodní od konce osmdesátých let zase společně,“ vysvětloval.

Závěr oslav patří každoročnímu průvodu
Vracející se jezdce přivítají diváci, které tato tradice přitahuje zdaleka, až po třetí hodině odpoledne. Jezdci seskočí ze sedel u památníku padlých vojáků obou světových válek v Lukavci, kde se pokloní jejich památce. Odtamtud se vydají do kostela. Závěr oslav už pravidelně patří tradičnímu průvodu.

Autoři: iDNES.cz, MF DNES , Pavel Siuda

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/tradicni-velikonocni-jizda-ozivi-lukavec-f1b-/po-cesku.aspx?c=A010413_122945_ostr_volnycas_inc