Článek: Okolo osení jezdí pětatřicet let

FULNEK-LUKAVEC (pav) – Má-li někdo právo hovořit o velikonočních zvycích, pak je to zajisté Václav David z Lukavce, místní části Fulneku. Letos pojede již po pětatřicáté jako ústřední postava jízdy kolem osení.

Starodávný zvyk, jehož počátky se ve Fulneku a okolí datují k období po Bílé hoře, se na Moravě dodržuje asi pouze v Lukavci. Sestává z toho, že vesnicí ve velikonoční neděli táhne průvod muzikantů a jezdců na koních ve svátečních oblecích. V čele průvodu pak jede jezdec s křížkem v ruce a zvěstuje Kristovo zmrtvýchvstání. A právě tím jezdcem je již tři a půl desetiletí pan David. Jak sám říká, zdědil to po svém otci a dnes už jezdí jeho syn.

Kdysi v Lukavci jezdily dvě skupiny. „Svobodní odpoledne, ženatí s východem slunce,“ upřesnil pan David. V 90. letech minulého století to ale Lukavečtí spojili. Svobodní s ženatými jezdili kdysi společně už i za druhé světové války. Podle pana Davida v minulosti nebyl problém obsadit jezdce do průvodu. „V dědině bylo sedmdesát koní,“ vysvětlil. „Jenže dnes tu máme dva, a tak už dobré tři týdny před Velikonocemi sháním lidi s koňmi po okolí,“ dodal.

Jak se zdá, tradice jen tak nevymře. Loni jelo 24 jezdců, letos jich má být ještě o jednoho více, i když byly prý časy, kde se jich sešlo jen pět. „Ale muselo se jet, jinak by to asi zaniklo,“ pousmál se pan David a připomenul, že za jeho historie nejeli ženatí jen dvakrát, a to když napadlo přes půl metru sněhu. Jezdci dojeli dokonce i v roce 1989, když v obci hořel statek. „Sjížděli jsme do dědiny a už za školou jsme viděli, jak to hoří. No tak někteří kluci šli hasit tak jak byli, v sakách. Myslím, že z pětadvaceti nás dojelo sedmnáct,“ vzpomínal.

V Lukavci na křesťanský vzyk nenechají dopustit. Vždyť kde jinde lze spatřit chlapy ve vyžehlených oblecích a nablýskaných botách rajtujících na koni a střídajících se s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou Zprávu dáš boží spasiteli. Při zvuku těchto písní vychází většína lukaveckých obyvatel před svá obydlí v očekávání příjezdu jezdců. Pak lehce políbí kříž v ruce toho prvního a poděkují za zvěstování. „Je to nejen o tom křesťanském svátku, ale také o vztahu k přírodě a zvířatům,“ neopomněl podotknout pan David, jenž před pár roky chtěl svou roli posla dobrých zpráv předat někomu mladšímu, ale nenašel se nikdo, kdo by jej nahradil. „Tak si říkám, že dokud zdraví dá, budu to dělat,“ uzavřel skromně pan David.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, 6.4.2004))