Archiv štítku: Jízda okolo osení

Článek: Dny Velikonoc budou pestré

Lukavec – Mnoho podob může mít pro obyvatele kraje nadcházející velikonoční víkend. Je libo jarmark, výstava, koncert nebo raději turistický výšlap? V Lukavci, části Fulneku, o Vekonoční neděli už od středověku udržují unikátní tradici, nazývají ji Jezdci okolo osení.

Na objížďku vesnicí se v ten den vydá početná skupina svobodných i ženatých mužů na koních. Vůdce skupiny zvaný “krojcfotr” podává lidem před vchody jejich domů k uctění kříž. Vyrazíme ve 13 hodin od kostela za zpěvu písně Vstal z mrtvých, objedeme hřbitov a přes ple vjedeme z druhé strany do dědiny. Pak zamíříme do Nových Dvorů a odtud zase zpátky do Lukavce,” popisuje tradiční průběh trasy pořadatel Václav David. “Jsme jediní v republice, kdo tuto tradici dodržuje. V obměněné podobě ji snad zachovávají Lužičtí Srbové v Německu,” říká pan David. Letos na jízdu vyráží už po osmatřicáté.

(Zdroj: Dnes, pátek 6. dubna 2007, úryvek, Markéta Radová)

Rozhovor: Rajtování přerušil jen sníh

Václav David, i přes problémy, jezdí kolem osení čtyři desítky let

Ministrant odevzdá křížek jezdci na koni, ten, následován dalšími jezdci, objede vesnici dům od domu. Po jízdě jezdci se sochou vztyčeného Krista obejdou kolem kostela a jdou na požehnání. Řeč je o Jízdě kolem osení, která se v republice jezdí jen v Lukavci u Fulneku.

Ivan Pavelek

Fulnek-Lukavec Jízda kolem osení je starobylá tradice, která přežila všechny dosavadní režimy. Více o ní i o svém životě hovoří Václav David, který již bezmála čtyři desítky let vyráží v neděli velikonoční jako hlavní jezdec s křížem.

Jak jste se dostal k tomu, že každý rok jezdíte s křížem?
Dá se říci, že jsem to zdědil po otci. To jezdívali ženatí při východu slunce. Tata říkal, že kdysi už se jezdilo sloučeně a za války se to rzdělilo. Proč, to nevím. My jsme to pak taky sloučili, ale od kterého roku, to už si nepamatuji.

Vzpomněl jste otce. Jak dlouho jezdil?
On jezdil už za války za svobodné. Svobodní jezdívali už v jednu hodinu. Každá skupina jezdila jiný okruh a zpívala jinou písničku. Svobodní jezdili od pivovaru, ženatí od kostela. My jsme to později spojili. Na Nové Dvory se taky začalo jezdit až za nás, protože jsme si odtud půjčovali koně.

Proč jste začali jezdit kolečko u kostela?
To jsme začali dělat teprve loni. Zjistili jsme, že ty koně se tam dají lépe dohromady. Tam vlastně vytváříme magický kruh, který symbolizuje nekonečno. Vlastně i celá trasa jízdy je do kruhu.

Je nějaký záznam o tom, odkdy se to tady jezdí?
Kdysi mi říkal fulnecký kronikář Moucha, že v kronice Fulneku našel, že za pomoci jezdců okolo osení tenkrát odrazili nájezdy nepřátel. A to bylo někdy po bitvě na Bílé hoře. Stejně je to zajímavé, že Lukavec byl starousedlická dědina, ale to Rajtování je, podle mne, německý zvyk. Chtěl bych vidět, jak to mají zorganizované Lužičtí Srbové v Německu. Oni to jezdí v cylindrech, jen na těžkých koních. Bývají jich dva tisíce a za nimi jdou lidé. To je jako procesí. Prý to bývalo snad ještě někde na Chodsku, ale teď už se asi nejezdí nikde jinde než u nás.

Proč se to vlastně jezdí?
To je na požehnání úrody. V neděli je mše svatá za jezdce okolo osení a za požehnání úrody.

Přerušilo se to někdy?
Jenom jednou, co si pamatuji, jsme to museli zrušit kvůli počasí. Tenkrát napadlo skoro metr sněhu a nedalo se jet. Ale taky jsem zažil, že nás jelo jenom pět. Já jsem jel s křížkem a dva páry koní. Ale nikdy se to neporušilo a naštěstí se nikdy nestalo nic vážného. Akorát jednou, v devadesátém, jsme hasili statek. To jelo pětadvacet koní.

Padá se hodně?
Nikdo neví, jak špatně se jede na Nové Dvory. Těžký terén. Třeba loni spadli tři Václavové, mezi nimi i můj kluk. Předloni, když jsem jel po šestatřicáté, to taky bylo hodně těžké. Lilo jak z konve. Poprvé za těch šestatřicet let. Plno kabátů, co jsme měli, jsme museli vyhodit.

Kde sháníte ty kabáty?
Já mám doma půl skříně ve sklepě. Půjčujeme si to mezi sebou. Obleky a boty jsou problém. Jedny boty mi dokonce poslala paní z Brna, která viděla pořad v televizi. Zavolala na úřad, kde zjistila adresu a poslala mi nádherné boty i s napínáky. Nic za to nechtěla, tak jsem jí poslal aspoň DVD s asi hodinou záznamu, co jsme natočili od devětaosmdesátého roku. Ještě chceme udělat DVD z fotek, co tu mají lidi po dědině.

Jak se k tomu stavěli komunisti?
Nechtěli, aby se to jezdilo. Vadil jim kříž. Pořád chtěli zjistit organizátora, brávali mě na výslechy, ale nechci o tom moc mluvit. Jednou jsem jim ale řekl: Jak to chcete zrušit? Začali jste to vy? Vždyť není pamětník? Na to nemáte právo. Nezrušili to nikdy.

Co jste v životě dělal?
V letech šedesát sedm až šedesát devět jsem si udělal školu výtvarné fotografie na konzervatoři v Ostravě.

A fotil jste?
Měl jsem obor dětský portrét a přírodu. Měli jsme být okresní metodici pro fotografii a dostali jsme nabídky jít studovat FMU. Jenže já jsem neměl maturitu. Potom jsme šel na vojnu a v sedmdesátém roce už to nešlo.

Proč?
Běhal jsem středně dlouhé tratě, dobře jsem se znal se Zátopkem, který byl tehdy šéfredaktorem časopisu Junák a já jsem byl v krajské radě Junáka. A oni nás začali likvidovat.

Co jste pak dělal?
Jsem vyučený kovář, dělal jsem fotografickou školu, pak jsem fotil – hlavně svatby. V osmdesátém prvním jsem ještě dělal textilní průmyslovku, jenže holka měla úraz, čekali jsme čtvrté dítě, tak jsem se na to vykašlal. Pak jsem dělal dvacet let v Retexu v údržbě.

A co děláte dnes?
Maluji, hlavně kostely. V podstatě dělám od devadesátého sedmého pro biskupství na půl úvazku technického administrátora a na půl úvazku malířinu. Od roku šedestá devět natírám věže – výškové práce. To jsem dělal, i když jsem pracoval v Retexu. Třeba v Odrách jsme na kostele připevňovali hodiny. To malování mi tenkrát nabídl generální vikář Kufa. Začali jsme dělat Stachovice, pak Bravantice, Rýmařov, a tak se to valí dodnes.

Za dva roky budete moci jet po čtyřicáté. Pojedete?
Dokud vydrží zdraví, tak budu jezdit.

Václav David

* narozen v roce 1950 v Lukavci,
* ženatý, má dva syny, čtyři dcery,
* vyučen jako kovář; absolvoval školu výtvarné fotografie,
* dnes pracuje jako technický administrátor a malíř pro Ostravsko-opavskou diecézi.

(Zdroj: Novojičínský deník, sobota 22. dubna 2006, VI/95)

Článek: Na tradici nedají dopustit

V Lukavci i o letošních Velikonocích rajtovali jezdci kolem osení

Jiná než kdekoli jinde v České republice byla i letos Velikonoční neděle v Lukavci, místní části Fulneku na Novojičínsku. Odnepaměti se v obci udržuje křesťanský zvyk, jízda kolem osení, jehož počátky sahají až k době krátce po bitvě na Bílé hoře roku 1620.

Ivan Pavelek

Fulnek-Lukavec Krátce po jedné hodině odpolední vyrazil průvod muzikantů a dvaadvaceti jezdců ve svátečních oblecích na koních, který za zpěvu církevních písní obešel vesnici. V čele průvodu jel na koni již posedmatřicáté Václav David jako jezdec s křížem. Jezdci zvěstují zmrtvýchvstání Krista a lidé na znamení přijetí této zprávy políbí kříž v ruce jezdce.

“Je to tradice kterou nepřerušila ani éra komunismu. Po osmašedesátém to vypadalo špatně, ale komunisti to nikdy nezakázali,” vzpomínal Petr Heiník, jenž sám jel čtyřikrát v sedmdesátých letech, kdy ještě dopoledne jezdili svobodní a odpoledne ženatí. “Tenkrát nebylo ani tolik koní a byla to spíše prestiž sedláků. Koně byli mnohem více nazdobení,” poznamenal.

Marie Goldová (68 let), která se do Lukavce přivdala, vychází z domu sledovat průvod jezdců již pětačtyřicet let. “Nedokážu si představit, že by se to nejelo. Bylo by to takové divné. Určitě je to zpestření Velikonoc,” uvedla žena a dodala, že kvůli jízdě kolem osení často přijíždějí do Lukavce i její příbuzní z Opavska.

Bez takzvaného rajtování si Velikonoce v Lukavci neumí představit ani Milada Sokolová, která v obci žije třiatřicet let. “I díky tomuto tradičnímu zvyku považuje Velikonoce za velký svátek, který se dá přirovnat i k Vánocům,” míní paní Sokolová, která se přistěhovala z nedalekého Děrného. I ona potvrdila, že Lukavec o velikonočních svátcích navštěvuje řada lidí z dalekého i blízkého okolí.

Také Růžena Pavlíčková patří k těm, kteří jsou hrdí na to, že v obci přetrval po staletí tento křesťanský zvyk. “I když osobně mi připadá, že je to už trošku mediálně zprofanované. Je to můj názor, ale bývalo to důstojnější,” řekla žena, která prozradila, že jezdce s křížem zažívá osobně již šedesát let.

Jízda kolem osení nebo také rajtování se v České republice jezdí pouze v Lukavci. “Pokud vím, tak ji snad jezdí ještě Lužičtí Srbové v Německu,” zmínil se Václav David.

(Novojičínský deník, úterý 18. dubna 2006, VI/91)

Článek: Jezdci zvěstovali zmrtvýchvstání Krista

FULNEK-LUKAVEC (ipa) – Po šestatřicáté usedl v Neděli velikonoční do koňského sedla Václav David z Lukavce u Fulneku a vydal se v čele průvodu vesnicí, aby zvěstoval lidem, že Kristus vstal z mrtvých.

Jízda kolem osení se v Lukavci u Fulneku jezdí od období po Bílé hoře a obec s asi čtyřmi stovkami obyvatel je zřejmě jediná, která tento velikonoční zvyk udržuje. “Pak už to jezdí jen Lužičtí Srbové v Německu,” připoměl pan David. Letos jelo při takzvaném rajtování čtyřiadvacet koní a stejně jako předešlé roky se jezdci v jejich sedlech střídali s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou píseň Zprávu dáš, Boží Spasiteli. Václav David, který již více než tři desítky let jezdí v čele průvodu, popřeje téměř u každé chalupy pěkné svátky a nechá lidem, kteří na něj čekají, políbit křížek, který na počátku své pouti převzal u kostela. Letos mu jej předával desetiletý Vojtěch Maleňák. “Ptal jsem se pana Davida, jestli mohu podat křížek, a on řekl, že mohu,” vysvětil svou premiérovou účast chlapec, který měl po předání křížku ještě jeden úkol – pustit kostelní zvony. Václav David již před několika lety prohlásil, že končí, nástupce už má ve svém synovi, dvacetiletém Janovi. Ten se ale zatím na jeho místo netlačí. “Dokud je zdravý, tak ať to jezdí. Až to bude nutné, jsem připravený ho nahradit, ale vůbec na to nespěchám,” prohlásil Jenda, který sám cítí výjimečnost tohoto zvyku. “Určitě to budeme chtít udržet. Nejen kvůli místním, ale i kvůli mnoha lidem, kteří tu přijíždějí právě kvůli tomu,” vysvětlil David junior. Jízdu kolem osení přerušili podle pamětníků jen jednou. “To bylo asi v sedmasedmdesátém roce, kdy napadlo půl metru sněhu. Jinak to nepřerušila ani válka,” dodal pan David.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, út 29.3.2005, č.13, roč.14))

Zpráva: Mladí muži objeli podle velikonoční tradice osení

LUKAVEC (Novojičínsko), 11. dubna 2004 – Ani déšť a nevlídné počasí nepřerušily dnes stovky let starou tradici v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku. Při “jízdě okolo osení” objelo i letos 22 mužů na koních usedlosti v Lukavci a Nových Dvorech, kde písněmi a křížkem v ruce zvěstovali zprávu o Kristově vzkříšení. Slavnosti přihlížely asi tři stovky diváků.

“Byl jsem překvapen, že lidé přišli i v takovém nečase. Ještě větší radost mám ale z toho, že na koních už se začínají objevovat mládenci z nastupující generace,” řekl organizátor jízdy Václav David.

Muži a mládenci se sešli už po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se na jízdu neboli rajtování připravili. Koně svobodných chlapců musejí mít ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce, koně ženatých jezdců zdobí na ohonu a na hlavách pentle červené. Objevily se i koně s pěkně zapletenou hřívou. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním ustrojením velikonočních jezdců.

Skupinu vedl na bílém koni nejzkušenější jezdec zvaný krojcfotr. Po řadu let zastává tuto úlohu Václav David, organizátor jízdy a také místní kronikář. “Letos jsem absolvoval už svou pětatřicátou jízdu,” řekl. Kříž mu podle starého zvyku zapůjčil kněz.

Po jedné hodině vyjeli jezdci za zpěvu písní nejprve vzhůru k lukavskému kostelu sv. Jana Křitele, pak zamířili přes pole do horní části obce. Tam přivítali průvod muzikanti a po několika písních předal otec kříže křížek k políbení těm, kteří vyšli před dům a čekali na tuto chvíli. Kříž přišli uctít lidé všech generací. Po malém občerstvení zamířila skupina do osady Nové Dvory. Slavnost skončila v kostele požehnáním a průvodem jezdců a věřících kolem kostela.

(Zdroj: Tiscali/ČTK)

Zpráva: Zprávu o Kristově vzkříšení zvěstují muži na koních

9.4. 2004 14:28 ČBK (Lukavec)

Na tradiční “jízdu okolo osení” vyjedou v neděli 11.4. ve 13.00 hodin jezdci na koních v Lukavci u Fulneku. Boží hod velikonoční se tímto způsobem v obci slaví již od středověku.

Každý rok se muži a mládenci sejdou již po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se připravili na “jízdu kolem osení” neboli “rajtování”. Koně svobodných chlapců mají ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce. Koně ženatých jezdců zdobí pentle červené. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním oděvem velikonočních jezdců.

Skupinu vede nejzkušenější jezdec zvaný “krojcfotr” (z německého Kreuzvater–otec kříže). V pojmenování je vystižena jeho zvláštní úloha. Jede v čele skupiny na bílém koni a drží v ruce malý kovový kříž, který lidé uctívají. Ženy vynášejí ven pro jezdce občerstvení. Obřadní objížďka končí za přítomnosti kněze a vesničanů, kteří společně s jezdci zpívají chvalozpěv “Bože chválíme tebe”. Slavnost je zakončena požehnáním.

(Zdroj: www.christnet.cz)

Článek: Okolo osení jezdí pětatřicet let

FULNEK-LUKAVEC (pav) – Má-li někdo právo hovořit o velikonočních zvycích, pak je to zajisté Václav David z Lukavce, místní části Fulneku. Letos pojede již po pětatřicáté jako ústřední postava jízdy kolem osení.

Starodávný zvyk, jehož počátky se ve Fulneku a okolí datují k období po Bílé hoře, se na Moravě dodržuje asi pouze v Lukavci. Sestává z toho, že vesnicí ve velikonoční neděli táhne průvod muzikantů a jezdců na koních ve svátečních oblecích. V čele průvodu pak jede jezdec s křížkem v ruce a zvěstuje Kristovo zmrtvýchvstání. A právě tím jezdcem je již tři a půl desetiletí pan David. Jak sám říká, zdědil to po svém otci a dnes už jezdí jeho syn.

Kdysi v Lukavci jezdily dvě skupiny. “Svobodní odpoledne, ženatí s východem slunce,” upřesnil pan David. V 90. letech minulého století to ale Lukavečtí spojili. Svobodní s ženatými jezdili kdysi společně už i za druhé světové války. Podle pana Davida v minulosti nebyl problém obsadit jezdce do průvodu. “V dědině bylo sedmdesát koní,” vysvětlil. “Jenže dnes tu máme dva, a tak už dobré tři týdny před Velikonocemi sháním lidi s koňmi po okolí,” dodal.

Jak se zdá, tradice jen tak nevymře. Loni jelo 24 jezdců, letos jich má být ještě o jednoho více, i když byly prý časy, kde se jich sešlo jen pět. “Ale muselo se jet, jinak by to asi zaniklo,” pousmál se pan David a připomenul, že za jeho historie nejeli ženatí jen dvakrát, a to když napadlo přes půl metru sněhu. Jezdci dojeli dokonce i v roce 1989, když v obci hořel statek. “Sjížděli jsme do dědiny a už za školou jsme viděli, jak to hoří. No tak někteří kluci šli hasit tak jak byli, v sakách. Myslím, že z pětadvaceti nás dojelo sedmnáct,” vzpomínal.

V Lukavci na křesťanský vzyk nenechají dopustit. Vždyť kde jinde lze spatřit chlapy ve vyžehlených oblecích a nablýskaných botách rajtujících na koni a střídajících se s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou Zprávu dáš boží spasiteli. Při zvuku těchto písní vychází většína lukaveckých obyvatel před svá obydlí v očekávání příjezdu jezdců. Pak lehce políbí kříž v ruce toho prvního a poděkují za zvěstování. “Je to nejen o tom křesťanském svátku, ale také o vztahu k přírodě a zvířatům,” neopomněl podotknout pan David, jenž před pár roky chtěl svou roli posla dobrých zpráv předat někomu mladšímu, ale nenašel se nikdo, kdo by jej nahradil. “Tak si říkám, že dokud zdraví dá, budu to dělat,” uzavřel skromně pan David.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, 6.4.2004))

Článek: Tradiční velikonoční jízda oživí Lukavec

L u k a v e c – Staletou tradici božíhodových jízd si připomenou obyvatelé Lukavce na Novojičínsku. V neděli po poledni vyskočí ve vesnici nedaleko Fulneku do sedel koní čtrnáct mužů a za zvuku kostelních zvonů vyrazí do polí. První z nich bude přitom mít v ruce kovový kříž. Takto vyjíždějí lukavečtí muži o Velikonocích do polí již stovky let.

 

O tradiční jízdě se píše už v 17 století
“O této tradici, které se říká Jízda okolo osení nebo Rajtování, se píše ve fulnecké kronice už v sedmnáctém století. Vždy na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně vyjíždějí jezdci zvěstovat událost o vzkříšení Krista do polí,” říká nestor velikonočních jízd Václav David, který letos bude v sedle koně již potřiatřicáté.

Jezdci na koních vyrazí od lukaveckého kostela, kde jim bude hrát i hudba, hodinu po poledni. V černých oblecích a v naleštěných černých jezdeckých holínkách objedou celou vesnici a pak zamíří směrem na Nové Dvory.

Zvyk si dnes pamatují jen ti nejstarší
Ze čtyř set obyvatel Lukavce si na parádní jízdu pamatují i ti nejstarší. Nevynechali ji totiž ani v době války ani za totality. “Jednou si mě státní bezpečnost vzala na výslech a přesvědčovali mě, abychom místo kříže vzali do rukou prapor a zpívali budovatelské písně,” vzpomíná David.

Změnu do jízd přinesla válka. “Tehdy jezdili ženatí při rozednění a svobodní odpoledne,” vypráví jezdec a dodává, že tento zvyk dnes již nepraktikují. “Ubývalo koní i jezdců, a proto jezdí ženatí i svobodní od konce osmdesátých let zase společně,” vysvětloval.

Závěr oslav patří každoročnímu průvodu
Vracející se jezdce přivítají diváci, které tato tradice přitahuje zdaleka, až po třetí hodině odpoledne. Jezdci seskočí ze sedel u památníku padlých vojáků obou světových válek v Lukavci, kde se pokloní jejich památce. Odtamtud se vydají do kostela. Závěr oslav už pravidelně patří tradičnímu průvodu.

Autoři: iDNES.cz, MF DNES , Pavel Siuda

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/tradicni-velikonocni-jizda-ozivi-lukavec-f1b-/po-cesku.aspx?c=A010413_122945_ostr_volnycas_inc