V roce 50. výročí svatořečení sv. Vincence Pallottiho,zakladatele Společnosti katolického apoštolátu (pallotini), přijal kněžské svěcení Jan David SAC, první pallotin z České republiky. V sobotu 25. května 2013 v 11.00 hodin bude ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě slavit primiční mši svatou.
Kazatelem bude P. François Harelimana SAC z Rwandy.
Více plakátek
(Zdroj: http://www.biskupstvi.cz/2013-05-13-primicni-mse-pallotina-jana-davida)
V sobotu 11. května 2013 přijal v semináři pallotinů v Oltarzewie u Varšavy (Polsko) kněžské svěcení jáhen ze Společnosti katolického apoštolátu (pallotinů) Mgr. Jan David SAC, který je na pastorační praxi v brněnské diecézi ve farnosti Přibyslavice. Primiční mši bude P. David slavit 25. května 2013 ve Slavkovicích.
Slavkovice: V roce 50. výročí svatořečení sv. Vincence Pallottiho, zakladatele Společnosti katolického apoštolátu (pallotini), přijal kněžské svěcení Jan David SAC, první pallotin z České republiky. Jeho světitelem byl J. E. Kazimír kardinál Nycz.
V sobotu 25. května 2013 v 11.00 hodin bude ve Slavkovicích u Nového Města na Moravě slavit primiční mši svatou. Kazatelem bude P. François Harelimana SAC z Rwandy.
Více na www.slavkovice.cz.
Autor: Martina Jandlová
(Zdroj: http://tisk.cirkev.cz/z-domova/primicni-mse-p-jana-davida/)
Napsal Mgr. Bc. Pavel Siuda
Fulnek – Společnost katolického apoštolátu (pallotini), která působí ve Fulneku, bude mít prvního kněze, který pochází z České republiky. V sobotu 11. 5. přijme kněžské svěcení v semináři pallotinů v Oltarzewie u Varšavy rodák z Lukavce, jáhen Mgr. Jan David SAC. Jeho světitelem bude J.E. Kazimír kardinál Nycz. První český pallotin přijal jáhenské svěcení 13. 10. 2012 rovněž ve Varšavě. Na jáhna jej vysvětil ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz.
Primiční mši svatou bude novokněz Jan David SAC slavit v sobotu 1. 6. v kostele Nejsvětější Trojice ve Fulneku. Svého rodáka uvidí u oltáře nejbližší rodina, přátelé a farníci v rodné obci v Lukavci v neděli 2. 6., kdy bude sloužit mši svatou ve 14.00 hodin.
Lukavec u Fulneku je známý každoroční jízdou v osení, na kterou vyjíždějí jezdci na koních vždy v neděli Zmrtvýchvstání Páně. Hlavním jezdcem je již desítky let otec novokněze Václav David.
(Zdroj: http://www.doo.cz/59-zpravy/posledni-zpravy/1355-prvni-cesky-pallotin-prijme-knezske-sveceni-pochazi-z-lukavce-u-fulneku.html, zdroj obrázků: https://img.signaly.cz/upload/8/f/863b07871c49e3839ce91399e936a0/Pozv%C3%A1nka.pdf , http://www.biskupstvi.cz/storage/akt/8845.jpg )
Jáhen ze Společnosti katolického apoštolátu (pallotinů) – Mgr. Jan David SAC, který je v současné době na pastorační praxi ve farnosti Přibyslavice, přijme v sobotu 11. května 2013 kněžské svěcení v semináři pallotinu v Oltarzewie u Varšavy (Polsko). Jeho světitelem bude J.E. Kazimír kardinál Nycz.
(Zdroj: http://www.biskupstvi.cz/2013-04-19-knezske-sveceni-prijme-prvni-pallotin-pochazejici-z-cr)
Začal 2. ročník hlasování v rámci celorepublikové soutěže Máme vybráno, v níž soutěží veřejné sbírky určené na obnovu památek. Za Novojičínsko byla do kategorie Cena veřejnosti zařazena sbírka vyhlášená na opravu kostela svatého Jana Křtitele v Lukavci, místní části Fulneku. Vítěz získá finanční příspěvek do sbírky. Hlasování, které probíhá na stránkách www.mamevybrano.cz, končí 31. května. (sim)
(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/kratce/1214595-fulnek-lukavec-sbirka-na-opravu-kostela-soutezi-o.html)
Milovníci živé muziky mají další možnost k návštěvě zajímavé kulturní akce. Hostinec U Jindřicha v Lukavci, místní části Fulneku, pořádá v sobotu 13. dubna první ročník Lukaveckého mikrofestu. Na podiu se vystřídají rockeři, bluesmani a nebude chybět ani folk nebo elektronika. Akce začne ve 20 hodin vystoupením mladičkých rockerek Young Lighters z Fulneku, z Opavy dorazí parta Healo a představí se také místní uskupení hudlařů s názvem 5 SAMYC. Jedním z vrcholů večera bude koncert kapely Bluesquare a za zpestření mikrofestu lze považovat vystoupení českého folkaře Záviše. (sim)
(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/kratce/1212899-fulnek-lukavec-na-mikrofest-prijede-zavis.html)
Fulnek – Dávnou tradici, kterou v Lukavci, místní části Fulneku, dodržují už od doby po Bílé hoře, nepřerušilo ani nevlídné počasí, které o letošní Velikonoční neděli rozhodně nepřipomínalo jaro.
Pomalu to vypadalo, že letos bude – podobně jako před asi pětatřiceti lety – jízda kvůli počasí zrušena. Jízda okolo osení však, i když v komornějším duchu, nakonec nad počasím vyhrála. Devět mužů na koních objelo vesnici a za doprovodu muzikantů jejím obyvatelům zvěstovali, že Kristus vstal z mrtvých.
Autor: Simona Mikšová
(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-jizdu-okolo-oseni-nezhatilo-ani-pocasi-20130331.html)
Do dnešních dob se ze zvyků spojených se svátky jara zachovalo především malování vajíček, pomlázka a k nelibosti mužů také velikonoční úklid. Dříve však lidé drželi mnoho dalších zvyků. Víte třeba, co to byly matičky? A mimochodem, až vám budou v obchodech – pravděpodobně už od ledna – vnucovat velikonočního zajíce, vymrskejte je! Žádný zajíc do českých Velikonoc nepatří – typický je pro území Čech a Moravy beránek, ve Slezsku také skřivan.
Kdo by neměl pocit, že o Velikonocích ví skoro všechno, když se lidové zvyky těchto svátků jara rozebírají rok co rok horem dolem? I názvy dnů – Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční (Velikonoční neděle) a konečně Velikonoční pondělí – to všechno většinou dá člověk dohromady.
Přes to všechno jsou však Velikonoce tak trochu zvláštním a tajemným svátkem. Už jen skutečnost, že jejich datum není stálé; vždyť pro Velikonoční neděli, která následuje po prvním jarním úplňku, existuje hned 35 možných dat! Jsou nejvýznamnějším církevním svátkem roku, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista – a zároveň oslavou jara vycházející i z prastarých pohanských zvyků.
A které zvyklosti byly o Velikonocích samozřejmostí, ale dnes už se s nimi moc nesetkáme?
„Jedná se o mnohovrstevnaté svátky,“ říká etnograf Luboš Kafka, jenž zároveň přiznává: „Do současnosti se přenesl pouhý zlomek někdejších velikonočních zvyků, obřadů a obyčejů.“ Které konkrétně vymizely? „Například velikonoční pašijová představení, která se hrála v celé řadě českých i německých lokalit,“ jmenuje Luboš Kafka a podotýká, že z tradice sice vycházejí Hořické pašije, které ovšem „pouze“ baví v letních měsících turisty. Pašije v původním významu představují vyprávění o utrpení a smrti Ježíše Krista.
„Odpadly též typické modlitby v polích a ve volné přírodě, omezena jsou velikonoční procesí mimo prostory kostela,“ pokračuje Luboš Kafka ve výčtu.
Jana Slámová z Národopisného oddělení Západočeského muzea v Plzni zase připomíná takzvané rachání.
„To bylo chození s řehtačkami. S nimi chlapci vždy v celou hodinu obcházeli vesnici a nahrazovali racháním zvuk zvonů, protože ty odlétají do Říma.
Jako výraz smutku nad Kristovým utrpením zůstávají kostelní věže tiché. Za tuto službu spojenou s recitací a zpěvem textů s pašijovou tematikou dostávali chlapci také koledu,“ vysvětluje etnografka.
Luboš Kafka navíc doplňuje, že Velikonoce byly v minulosti rovněž chápány jako svátky příchodu nového vegetačního období.
„Lidé se magickými praktikami snažili ovlivnit průběh nadcházejícího roku (nebo spíše období práce na poli),“ prohlašuje etnograf.
„Značná část těchto obyčejů byla spojena s hospodářstvím – měly zabezpečit a ochránit budoucí úrodu, zdraví hospodářských zvířat a lidí. Pro Velikonoce bylo příznačné obřadní umývání v tekoucí i studniční vodě, koledování se zelenou ratolestí, vzájemné obdarování a štědrost,“ přibližuje Luboš Kafka.
To v současné době jsou Velikonoce často spojeny víc s marketingem než s tradicí. „K novodobým zvyklostem patří motiv velikonočního zajíčka, který k nám však přišel z německy mluvících oblastí,“ upozorňuje Luboš Kafka a vysvětluje, že v tuzemsku je tradičním symbolem beránek, případně skřivánek (ten především ve Slezsku).
V rámci celé republiky se pak stále dodržuje (k nelibosti nezanedbatelné části mužské populace) velikonoční úklid. „Ten měl původně patrně očistnou, magickou funkci a podle úklidu se údajně středě v pašijovém týdnu přezdívalo Sazometná,“ líčí Luboš Kafka.
Nejtypičtějším velikonočním obyčejem je však ten, u nějž se neobejdeme bez (nejčastěji šesti) vrbových proutků umně spletených dohromady. Podle tradice má pomoci ženám a dívkám, aby byly v nadcházejícím roce plodné a zdravé.
„Šupání pomlázkou je určitě českým specifikem, u okolních národů to budí překvapení a rozpaky,“ přiznává Jana Slámová.
Ovšem ani v České republice se tato tradice netýkala odjakživa celého území. „V údobí po druhé světové válce se rozšířila i tam, kde v minulosti nebyla typická. Kupříkladu do některých pohraničních oblastí osídlených německým obyvatelstvem,“ popisuje Luboš Kafka.
A že některé feministky proti šupání pomlázkou protestují? „Ty argumenty chápu, ale záleží na každém, jestli tento zvyk bere s humorem, či ne,“ tvrdí Jana Slámová.
„V našem prostředí je to skutečně jeden z nejrozšířenějších výročních obyčejů vůbec a osobně se domnívám, že je podstatně větší procento žen, které by se cítily dotčeny, kdyby se u nich v pondělí nestavil žádný koledník. Nebo kdyby na ně zapomněli muži v rodinném okruhu,“ doplňuje Luboš Kafka a přidává osobní dodatek: „Osobně mám k velikonoční pomlázce poměrně odtažitý postoj. Ale ještě odtažitější ho mám vůči lidem, kteří by tento zvyk chtěli zrušit.“
V kterých částech republiky pak Velikonoce nejvíc „frčí“? Představa, že o hodně více na vesnicích než ve městech a že Morava, kde se koledníci tradičně polévali vodou či rovnou nořili do řeky (hlavně na severu), je svátku mnohem zaslíbenější než Čechy, podle Luboše Kafky v poslední době vzala za své.
„V důsledku postupného zániku projevů tradiční lidové kultury, včetně jejích regionálních specifik, se stírá i řada rozdílů mezi jednotlivými regiony a mezi vesnicemi a městy,“ prohlašuje etnograf. Vzápětí ale dodává, že přece jen existují výjimky – tedy regiony, kde řada příkladů tradiční lidové kultury přežila dodnes. „V Čechách k nim patřilo zvláště Chodsko, ale především to byla oblast jihovýchodní Moravy,“ říká Luboš Kafka a ještě více konkretizuje.
„Například v Lukavci u Fulneku přežila celé totalitní období jízda na koních po osení a v obcích Bohuňovice a Bělkovice byl po roce 1989 obnoven tradiční lidový náboženský zvyk matičky. Tedy dvoudenní slavnost, při níž se na Bílou sobotu odnesla socha ukřižovaného či zmrtvýchvstalého Krista, aby se do chrámu na Boží hod velikonoční vrátila,“ vypráví Luboš Kafka.
A co vaše město, případně vesnice? Má svou osobitou velikonoční tradici?
– „Málokde se dnes malují kraslice, například na Britských ostrovech už se setkáme pouze s vejci čokoládovými,“ říká etnografka Jana Slámová. Jaké další specifika najdeme v souvislosti s Velikonocemi v zahraničí?
– Tak například ve Španělsku byste potkali takzvané nazarenos, postavy v kápích.
– V Chorvatsku je jedním ze zvyků, že si lidé vajíčky přiťukávají.
– A na Filipínách se kajícníci nechávají dobrovolně ukřižovat – přes odpor církve.
JÁCHYM NOVÁK
Zdroj: http://www.denik.cz/trendy/nezname-velikonocni-zvyky-20130329.html
Fulnek-Lukavec Letos už se stihl stát mistrem Moravy a byl třetím mužem na mistrovství republiky, které se letos konalo v Jihlavě. Rodák z Lukavce Jan Mikš už se tři roky úspěšně věnuje bench-pressu.
„S cvičením jsem začínal na střední škole, kde se na intru nacházela posilovna. Tam mě posilování chytlo a drží se mě doteď,“ vypráví Jan Mikš z Colbert clubu SSK Vítkovice, jehož výkony jdou postupně nahoru. „Je to hlavně o tvrdém tréninku a psychice, ale taky o stravě a životním stylu,“ říká student Vysoké školy báňské v Ostravě.
Jak jste se dostal k bench-pressu?
S příchodem na vysokou školu jsem hledal nějaký sport, kterému bych se mohl věnovat, a protože jsem už od střední školy chodil do posilovny, zkusil jsem se zaměřit právě na tento sport.
Věnoval nebo věnuje se tomuto sportu někdo z příbuzenstva?
Nikdo z rodiny není vyloženě sportovně založený. Loni jsem vzal bratrance, aby se podíval, jak takové závody probíhají, a protože taky chodí cvičit, zkusil letos první soutěž za juniory.
Jak dlouho cvičíte a kdy jste se začal věnovat přímo bench-pressu?
Aktivně cvičím zhruba od roku 2007 a přímo k bench-pressu jsem se dostal o tři roky později.
Jak často a které partie nejvíce posilujete?
V soutěžním období primárně prsa, triceps, ramena a biceps, tedy horní část těla, která je u bench-pressu podstatná. Mimo soutěžní období se zaměřuji na celé tělo. Stejně tak je to i s časem, který v posilovně trávím. V soutěžním období je trénink intenzivnější a regenerace delší. Tři dny v týdnu mi bohatě stačí. Mimo soutěžní období je to čtyři až pět dní v týdnu.
Kde jste začínal cvičit a kde se momentálně připravujete nejčastěji?
Začínal jsem cvičit na střední škole, kde jsem byl na intru a tam se nacházela posilovna. Dá se říct, že tam mě posilování chytlo a drží se mě do teď. Momentálně chodím do fulnecké posilovny, ale v soutěžním období cvičím spíše v Ostravě z důvodu většího vybavení.
Kdy a jak jste se dostal do Vítkovic?
V roce 2010 jsem si domluvil schůzku s panem Foldynou, který vítkovický oddíl vede. Dal mi tréninkový plán a poradil, co a jak cvičit. Od té doby jsem chodil do Vítkovic jedenkrát týdně na tréninky.
Letos už jste se stihl stát mistrem Moravy, je to tak? Jak hodnotíte své vystoupení?
Ano, je to tak. Soutěž se konala v Kašavě, kousek od Zlína. Se svým výkonem jsem nebyl vůbec spokojený. Týden před soutěží jsem hubnul, abych se vlezl do váhového limitu svojí kategorie. Bohužel ještě ráno jsem musel ladit váhu, což se odrazilo i na předvedeném výkonu. Ona horká ranní vana sice dokáže snížit tělesnou hmotnost o půl kila, ale sníží výkon zhruba o deset procent.
S jakými cíli jste pak odjížděl na mistrovství ČR do Jihlavy?
Samozřejmě jsem si tam jel pro vítězství. Což je jistě cílem každého závodníka. Nakonec se mi to ovšem nepodařilo. Mým cílem bylo zvednout 155 kg, které by stačily na zmiňované první místo v dané kategorii. Jedna věc je tuto váhu zvednout na tréninku, a druhá je výkon zopakovat na soutěži.
V kategorii do 74 kg jste skončil třetí. Jak hodnotíte svůj jihlavský výkon?
Letošní soutěžní sezonu hodnotím celkově záporně, tedy i závody v Jihlavě. Měl jsem natrénováno na větší výkon než ten, který jsem předvedl na soutěžích. Bylo to způsobené hlavně hubnutím před soutěžemi, na které jsem nebyl doposud zvyklý.
Které úspěchy řadíte ve své kariéře nejvýše?
Zatím asi mistrovství ČR v Sedlčanech, které se konalo loni. Ještě jsem soutěžil za juniory a podařilo se mi zvednout český rekord v mé kategorii 140 kg. Dalším úspěchem bylo, když jsme se vsadili s majitelem fulneckého fitka o to, kdo zvedne větší váhu na bench-press. Vítězství bylo jasné a peníze v kapse taky. (směje se)
Jak jsou na tom vaši oddíloví kolegové? Máte nějaké vzory?
Celkově si myslím, že náš oddíl je poměrně úspěšný. Z mistrovství Moravy jsme si letos přivezli čtyři medaile. Dá se říct, že na každé soutěži máme někoho na stupních vítězů. Co se týče vzorů, tak žádný nemám.
Pod kterými trenéry už jste pracoval?
Trénoval mě hlavně pan Foldyna z Vítkovického oddílu. Dal mi cenné rady a doporučení. Letos mi v přípravě na závody pomáhal i můj kolega z oddílu, Čestmír Wolf, jehož tréninky byly opravdu tvrdé. Jinak se nějakým způsobem snažím zdokonalovat sám, samozřejmě musím mít kolem sebe lidi, kteří mi s tréninkem pomůžou.
Jaký je váš osobní rekord?
Moje osobní rekordy bych rozdělil do dvou kategorií. První kategorie se nazývá RAW, tedy výkon bez závodního dresu. Letos se mi podařilo vytlačit 130 kg. Co se týče druhé kategorie, nazývané EQUIP, což jsou výkony se závodním dresem, tak v té se mi podařilo zvednou 155 kg.
Bohužel jsem tento výkon nepotvrdil na závodech, ale jen při tréninku. Jak se vaše výkony postupně zvyšovaly?
Samozřejmě výkony jdou postupně nahoru. Je to hlavně o tvrdém tréninku a psychice, ale taky o stravě a životním stylu. Zatím jsem nedosáhl hranice, na které bych se, jak se říká, zasekl, a doufám, že jí dlouho nedosáhnu.Je třeba mít vizi a snažit se jí dosáhnout.
Jak je pro závodníka důležité umět se soustředit a koncentrovat se na pokus?
Koncentrace je důležitá hlavně pro uznání pokusu. V tomto sportu se nesmí zvedat hlava, zadek a chodidla. Také je třeba dbát pokynů rozhodčího. Na toto musí člověk myslet. Ovšem u bench-pressu je dobré se k výkonu i nějakým způsobem vyhecovat.
Jaké jsou podle vás největší rozdíly mezi vzpíráním a bench-pressem?
Hlavním rozdílem je, že u vzpírání se vzpěrač snaží zvednout co největší váhu nad hlavu ve stoje, kdežto u bench-pressu ležíme na lavičce a činku tlačíme od hrudníku do napnutých rukou. Bench-press patří mezi nejznámější cviky pro posílení prsního svalstva.
Jaký vás nyní čeká program? Kdy máte další závody?
Dá se říct, že moje soutěžní sezona je letos u konce. Chci zkusit obměnit trénink, možná trošku zlehčit, aby si tělo odpočinulo. Určitě se ještě letos zúčastním soutěží, jakými jsou Olomoucký silák nebo oddílová soutěž našeho klubu ve Vítkovicích, kde každoročně změří síly členové oddílu.
Autor: Dalibor Tobola
(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/ostatni_region/jan-miks-je-treba-mit-vizi-a-snazit-se-ji-dosahnout-20130325.html)