Že zápalka umí zažehnout plamen, ví každý. Ale zápalka toho umí víc. Mnohem víc. Tenhle příběh je poděkováním všem, kteří se zapojili. V červenci proběhl na louce Nadějov v Lukavci již 3. ročník tábora zvaného Summer Oldies Camp aneb „Všichni jsme přece děti!“. Jde o tábor dospělých s dětmi. Schválně píši dospělých, protože je jedno, jestli jde o otce či dědu, maminku, nebo tetu. Zkrátka všichni, kdo chtějí strávit aktivní týden s dětmi, nebojí se polních podmínek a nevadí jim absence elektřiny, internetu a dalších „nezbytností“ téhle doby. Ale zpět k zápalkám. Jedna z her, které jsme měli, začínala zápalkami. Každý oddíl dostal po jedné krabičce zápalek. Cílem hry bylo vyměnit zápalky za něco jiného, to za něco dalšího a to zase, až budeme mít něco hodnotného. Na hru jsme měli 2 hodiny a vyhrává ten, kdo donese

lepší věc. Tak jsme se rozdělili na skupinky a vběhli do Fulneku.

Děti byly nadšené, co všechno by mohly vyměnit. Padaly návrhy jako auta a helikoptéry a já si v duchu říkal, že budeme rádi za cokoliv, co dostaneme. Každý z nás chtěl vyhrát. Děti, ale i dospělí. Šli jsme do toho všichni společně a s vervou. První úspěch byl ve sklenářství, kde nám za zápalku dali zrcadlo. Super. Další úspěch byla fulnecká policie. Vedení nám slíbilo návštěvu tábora, pokud to bude možné. Paráda! Další super tah byl na úřadě, kde jsme kromě pexesa a dalších upomínkových předmětů

dostali od paní starostky tip na Městské kulturní centrum a jejich letní kino. Tou dobou již byly děti značně unavené z vedra a tak jsem pokračoval po vlastní ose a děti nechal jinému tatínkovi s penězi na zmrzlinu. V kulturním centru jsem se dozvěděl, že nám půjčí letní kino. Prostě jen tak. Že když je to pro děti, tak samozřejmě. A že od nás chtějí jen zápalku, pohádku, kterou si mají děti vybrat, a elektřinu. Super, to bude bomba! Jenže v táboře

není elektřina. A tak jsem šel shánět elektrocentrálu. Od našeho hlavního vedoucího jsme za další zápalku vyměnili erární elektrocentrálu, u které se záhy ukázalo, že je tak malá, že letní kino na ni prostě nepojede. Po několika dalších telefonátech jsme se dostali na slíbenou stopu fulneckých hasičů. Ti elektrocentrálu mají, ale také mají výjezdy k požáru u Opavy a potřebují ji, takže z toho nebylo nic. Po chvíli zoufalství a volání na všechny strany jsme dostali kontakt na fulnecký kemp a jeho majitele s tím, že mají větší elektrocentrálu, ať to zkusíme. Po malém přemlouvání jsme se dohodli a už nám chyběl jen benzín. V posledních minutách časového limitu jsem zajel na benzinku, kdejsem ovšem u majitele nepochodil a tak jsem se vydal na cestu zpět do tábora, protože čas určený ke hře skončil. Ovšem cestou z Fulneku na tábor je ještě jedna benzinová stanice. Po chvíli váhání jsem otočil auto a zajel tam. I kdybych ten benzín měl koupit, musím ho dovézt. Po odvykládání příběhu mi paní u obsluhy se slovy: „Já mám děti ráda“ ze svého dala kanystr i benzín. Tak mě napadá, že jí ještě dlužím ten kanystr, protože sirku jsem měl už jen jednu a slíbil jsem, že jí ho vrátím. Omlouvám se. Nebo jsem ho vracel? Byť už po skončení časového limitu, ale přece. Máme i benzín. V táboře jsme pak oba oddíly ukázaly karty. Měli jsme. Prosím chápejte, měli jako my, tedy tábor. Ač to byla zprvu oddílová soutěž, tak v jistou chvíli se to, alespoň pro mě, změnilo v soutěž nás dospělých oproti všemu, co jsme schopni získat a udělat pro naše děti. Tedy měli jsme hromadu předmětů malých, větších, levných, ale i hodnotných + několik slibů. Teď přeskočím pár dní a budu psát, co bylo pak. Byli jsme v muzeu a téměř zadarmo. To se řekne, muzeum s expozicí Komenského pro děti, které mnohdy ani nechodí do školy. Ale! Ono muzeum má skvělou průvodkyni. Je to paní v letech s úžasným přístupem k dětem a s pohádkou o Komenském. Schválně, jak byste vy dětem vysvětlili 4 % nepřesnost v mapě z roku 1680 tak, aby pochopily jak je ta mapa přesná? Paráda! Další den jsme měli letní kino. Díky problémům s elektřinou jsme byli nuceni udělat menší verzi kina, ale i tak bylo. Děti si vybraly pohádku Tři bratři a takové tiché děti jsem za celý tábor neslyšel. Díky!

No a nakonec jsme měli policejní předváděčku. Auto, houkačka, pouta, obušky, otisky prstů, prostě všechno, co se dá ze dne na den zajistit.

Všem vám, kteří jste nás potkali a něco s námi vyměnili, děkujeme. A vy i ostatní, pokud máte děti tak velké, že už takový tábor zvládnou, ale tak malé, že vám je nechtějí nikde vzít, začněte jako my loni. Louka Nadějov, Lukavec u Fulneku a Summer Oldies Camp tu bude i příští rok.

Petr Slavík, vedoucí tábora