Slezská kultura je už v dnešní době pozapomenutá, ne-li ztracená. O to víc potěší každá zpráva o nějaké památce. Dnešní zpráva je o jedné takové.
V roce 1963 byla Krajským nakladatelstvím v Ostravě vydána kniha “Slezské lidové písně z Bílovecka a okolí” autorů Milana Salicha a Jaromíra Richtera. V ní nalezneme řadu zajímavých písní z celého okolí, ale pro nás je nejdůležitější jedna zaznamenaná přímo v Lukavci.
Jde o píseň “U suśeda dobra voda…”. Zaznamenal ji Milan Salich v roce 1958 podle zpěvu Emila Mikše (*1884).
U suśeda dobra voda voda, v našem studní tež, poviz ty mi, moja miła, ežli mě ty chceš. Ja by tebe rada chtěła, dyby enem trochu mohła, ale ja něsmim. Och, bože, bože.
Ach, matičko, ach, matičko, proč stě mě vdali, čemu stě mě takovemu gyzdovi dali. Dali stě mě takovemu, co něrozumi ničemu, och, bože, bože, och, bože, bože.
A jak vy k nam přijdětě, matičko moja, to un mi tak pěkně pravi: robečko moja. Ale jak vy odjedětě, tak mi letaju po řbetě metły březove. Och, bože, bože.
Poslední srpnové nedělní odpoledne se v Lukavci konala soutěž mladých hasičů v požárním útoku. V loňském roce proběhl nultý ročník a od letošního roku místní sbor dobrovolných hasičů započal tradici a zahájil tak první ročník. Soutěže se zúčastnilo 8 družstev mladých hasičů z různých okolních hasičských sborů. Soutěž tak probíhala dvoukolově a děti si ji opravdu užily. „Bylo to příjemné nedělní odpoledne a poděkování patří členům SDH Lukavec, že se ujali organizace dětské soutěže, a že ji budou pořádat každoročně. Poděkování patří také rodičům, kteří mnohdy své děti nejen osobně podpořili a fandili, ale podporují je v této aktivitě dlouhodobě,“ sdělila paní starostka Ing. Radka Krištofová. Nejen pro soutěžící, ale i pro diváky, bylo připraveno bohaté občerstvení. Lukavec nakonec skončil na druhém místě, kdy je těsně před koncem porazili mladí hasiči z Klimkovic. Pan místostarosta František Schindler doplnil: „místní malí Lukavjáci se řídili heslem, že doma se nevyhrává, ale pro mě byli vítězové všichni.“
Zdroj: Fulnecký zpravodaj 10/2023, zdroj plakátu: Facebook SDH Lukavec
Na Novojičínsku se objevil vlk. Zachytila ho fotopast.
Hodně překvapený byl jeden z členů Mysliveckého sdružení v Lukavci, místní části Fulneku, když si prohlížel záznam z fotopasti. Na černobílém záběru spatřil vlka.
Vlk, kterého zachytila fotopast 19. července 2023 v Lukavci u Fulneku
Záznam vznikl nedlouho před pátou hodinou ranní ve středu 19. července 2023. Je na něm místo v lese, kam se zprava přiblížil vlk. „Ta fotopast je u přírodního napajedla – my tomu říkáme kaliště. Je uprostřed houštiny a prakticky tam není z žádné strany běžný přístup. Slouží jenom k monitoringu zvěře. To, že se tam objevil vlk, mě zaskočilo,“ přiznává člen Mysliveckého sdružení Lukavec, který fotopast v lokalitě umístil z vlastní vůle. „Je to v naší lukavecké honitbě,“ poznamenává myslivec, jehož jméno redakce zná, ale on si jeho zveřejnění nepřál. Fotopast umístil v místě zhruba před třemi měsíci.
„Před čtyřmi lety jsem se pohyboval na Libavé a tam jsme taky viděli stopy vlků. Prostě tady jsou a roztahují se. Oderské vrchy navazují na Libavou, kde vlci jsou, ale Lukavec je přece jen trochu odstrčený. Myslím, že to je místo, kde se vlk běžně nevyskytuje. Možná to je nějaký mladý, který si hledá nové teritorium,“ přemýšlí nahlas muž. Snímek vlka byl pořízen v lesích nad Lukavcem, nedaleko Nových Dvorů a Bravinného.
Epidemie změnila 400 let starou tradici v Lukavci, lidé nelíbají kříž
Lukavec (Novojičínsko) – Epidemie koronaviru v minulých letech změnila 400 let starou tradici Jízdy kolem osení, která se od 17. století koná v Lukavci na Novojičínsku. Obec a usedlosti objíždějí o Velikonoční neděli jezdci na koních, aby uctili památku vzkříšení Krista a požehnali lidem i polím. Při tom lidé líbali kříž, to už se ale neděje. Z hygienických důvodů od toho organizátoři ustoupili. ČTK to řekl Václav David, který se akce účastní od roku 1967 a i dnes vyjel společně s dalšími 19 jezdci.
Tradiční Jízda kolem osení se v obci dodržuje přes 400 let.
Přerušit ji se nepodařilo nacistům za druhé světové války ani komunistům
po roce 1948. Co se nepodařilo totalitním režimům, málem zvládl
koronavirus. Jízda se ale nakonec konala i v roce 2020, tedy v době
nepřísnějších protiepidemických opatření. „Tenkrát jsme vyjeli jen čtyři
a tajně. Nikomu jsme to neřekli a vyjeli jsme časně ráno, abychom
nikoho nepotkali,“ řekl David, který akci zapsanou na seznamu nehmotného
dědictví Moravskoslezského kraje už několik desetiletí organizuje.
Epidemie ale tradici mírně pozměnila. „Z hygienických důvodů už
nenecháváme lidi líbat křížek,“ uvedl.
Jezdci v černých oblecích a bílých košilích vyjeli žehnat i letos. Za
zpěvu písní a doprovodu muzikantů nejprve vždy objedou usedlosti a domy
v Lukavci. Pak se vydají přes pole do vzdálenější osady Nové Dvory.
Když se vrátí zpátky, uctí památku u pomníku obětí obou světových válek a
v kostele dostanou požehnání. Pak se všichni sejdou v budově hasičské
zbrojnice.
Třiasedmdesátiletý David chce jízdu organizovat nadále. „Budu to
dělat, dokud vysednu na koně,“ řekl s úsměvem. Nástupce si už ale
zaučuje. Toho, že by tradice s ním skončila, se nebojí. Zájem mladých
jezdit je velký. Problém ale je, že většina neumí na koních jezdit. Než
se stanou součástí tradice, musí se to naučit. „Letos nejmladšímu jezdci
bylo 17 let. Já jsem naopak nejstarší,“ doplnil.
Jízda kolem osení se stala součástí krajského kulturního dědictví. Podle kronik se zvyk dodržuje v Lukavci minimálně od roku 1620. Tehdy jezdci odrazili hordu vojáků rozprášených ve stejném roce u bitvy na Bílé hoře. Tím si zasloužili zápis v kronice a vznikla tak první zmínka o tradici, která trvá nejméně 400 let.
Velikonoce vrcholí. V Lukavci opět rajtovali kolem osení, kříž se nelíbal
Boží hod velikonoční patřil v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku unikátní tradici nazvané Jízda kolem osení. Obyvatelé zde jako jediní v Česku udržují tento zvyk už 400 let, podobnou tradici dodržují ještě Lužičtí Srbové v Německu.
Přes
20 jezdců v neděli hodinu po poledni vyrazilo i letos na opentlených
koních na místní hřbitov, kde rajtovali kolem kostela a zpívali duchovní
píseň z 15. století Vstal z mrtvých. Pak se jízda vydala přes celou
obec, aby zvěstovala zmrtvýchvstání Ježíše Krista a zažádala o požehnání
pro pole. Tentokrát však poprvé v historii jízdy už lidé nelíbali kříž.
Zasáhla epidemie
„Tradici
jsme mírně pozměnili kvůli epidemii covidu-19. Lidé už nelíbají kříž
z hygienických důvodů. Jinak ale vše zůstává stejné,“ sdělil Václav
David. Akci, která figuruje na seznamu nehmotného dědictví
Moravskoslezského kraje, organizuje.
Ale i při epidemii, když byla v roce 2020 přísná bezpečnostní protiepidemická opatření, tak se jim podařilo jízdu kolem osení uskutečnit. „Vyjeli jsme tajně brzy ráno a jen čtyři. Nikomu jsme nic neřekli. Šlo o to udržet tradici,“ uvedl David. On sám začal jezdit v roce 1967, když mu bylo 17 let.
„Tradici
nepřerušil koronavirus ani nacisté či komunisté. Jen jednou jsme
nevyjeli, a to když napadlo tři čtvrtě metru sněhu. Párkrát jsme pořádně
promrzli, jako v roce 2012,“ vzpomínal muž, který mnoho let jízdu vedl
jako takzvaný Krojcfotr.
Kdysi se jely jízdy dvě
Dvakrát s nimi jel jízdu i ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz. Jednou při ní dokonce hasili oheň. V Lukavci, což je místní část Fulneku, se kdysi jezdily tyto jízdy dvě.
„Ráno
vyrazili ženatí muži a odpoledne do sedel vyskočili svobodní. Teď už to
ale děláme dohromady. Ženatí jezdci jsou označení barevnými pentlemi,
svobodní bílými,“ vysvětlil David, který chce jízdu organizovat až do
chvíle, kdy nevysedne na koně.
„Už si zaučuji nástupce. Mladí mají zájem, jen všichni neumí jezdit na koních, tak se to nejdříve musí naučit,“ usmíval se organizátor, který byl letos nejstarším jezdcem. Tomu nejmladšímu bylo 17 let.
Jako vzpomínka na rodáka a kamaráda z Lukavce Jaromíra Beiera se jako každý rok konal turnaj v malé kopané. V sobotu 23. července se v 9 hodin ráno na hřišti TJ Sokol Lukavec sešli hráči 4 mužstev, aby opět soutěžili o putovní pohár a další ceny. Počasí přálo, byl krásný, sobotní den, a tak se diváci a hráči těšili na pěkný sportovní zážitek. Letošního 37. ročníku turnaje se zúčastnila 4 družstva – Fulnek, Stachovice, Dobešov a domácí Lukavec. Hrálo se ve skupině, systémem každý s každým. Zápasy byly vyrovnané, na dodržování pravidel dohlíželi již tradiční rozhodčí Libor Kvita a Zdeněk Ertelt. Mezi jednotlivými zápasy se hráči mohli v horkém slunečném počasí osvěžit v žíznivém okénku, kde bylo dobře vychlazené pivo a nealko nápoje, nebo se zchladit v připraveném bazénku. Aby účastníci turnaje a diváci netrpěli hlady, nachystali organizátoři grilované maso, párky v rohlíku, grilovaný hermelín a další dobroty. Po odehrání zápasů ve skupině se vykrystalizovalo pořadí pro semifinálové zápasy. V prvním semifinálovém zápase zvítězil tým z Fulneku nad Dobešovem a v druhém tým Stachovic nad Lukavcem. O třetí místo se tak utkaly družstva z Lukavce a Dobešova. Vítězně z tohoto zápasu vyšel tým z Dobešova. V dramatickém finále pak tým Stachovic zvítězil nad Fulnekem. Borcům z Fulneku se tak nepodařilo obhájit loňské vítězství.
Zdroj: Fulnecký zpravodaj, září 2022
Konečné pořadí tedy bylo 1. Stachovice, 2. Fulnek, 3. Dobešov a 4. Lukavec. Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Lukáš Olbort, nejlepším střelcem Patrik Vičánek a nejlepším brankářem Denis Zalacko. Ohodnocen byl také i nejstarší hráč turnaje Jarda Šesták. Po ukončení turnaje se v příjemném podvečeru ještě dlouho přátelsky diskutovalo o právě ukončeném sportovním zápolení. „Legendy“ lukaveckého turnaje Jindřich Bohm, Jiřík Schindler, Josef Štefka, Josef Felix Sokol, Jenda John a další zavzpomínali na první ročníky turnaje a také na kamaráda Jardu Beiera. Na úspěšném průběhu turnaje se podíleli také sponzoři VVM-IPSO, ALLIANCE, TYMA CZ a město Fulnek. Děkujeme všem hráčům a divákům za účast a za pomoc s organizací turnaje. Na viděnou příští rok na 38. ročníku turnaje.
To, že hasičky jsou správné ženské a hasiči správní chlapi, které nějaký déšť nemůže rozhodit, dokazovali členové a členky více než dvou desítek hasičských sborů, které přijely v úterý 5. července do Lukavce, místní části Fulneku, na 36. ročník tradiční hasičské soutěže Lukavecká terénní vlna.
Zhruba dvě desítky účastníků se mohou zdát poměrně málo, ale jak uvedl jeden z organizátorů akce Vlastimil John po přestávce zaviněné covidem je to s účastí týmů na soutěžích špatné. „Když přijede dvacet týmů, tak to už je dobré číslo,“ poznamenal Vlastimil John.
Hasiči se vervou pouštěli na rozmočenou trať, některým to občas uklouzlo, zejména, když v poslední třetině trati museli zdolat asi desetimetrové prudké převýšení. Dokonce i časy byly na velmi dobré úrovni. Organizátoři soutěž nepřerušili, ani když kolem půl čtvrté hodiny odpolední déšť nabíral na síle. „To je jako před pětadvaceti lety. Tehdy nám taky začalo pořádně pršet asi v půlce soutěže. Mohlo být kolem půl páté. A pak pršelo tak, že přišla povodeň,“ připomněl ničivou povodeň z roku 1997 některý z hasičů. (ipa)
„Aleluja, zdráv buď, náš milý spasiteli,“ zazpívali zplna hrdla účastníci Jízdy okolo osení, která jako vždy začínala v jednu hodinu po poledni na louce u lukaveckého kostela sv. Jana Křtitele a sv. Barbory.
Fulnecká místní část Lukavec totiž ožila na Velikonoční neděli opět středověkou, více než čtyřsetletou tradicí, kterou nedokázali zastavit ani nacisté, komunisté, koronavirus, natož sníh nebo mráz. Vesnicí rajtovala dvacítka mužů na koních.
Tímto rajtováním, jak se tomuto obyčeji říkává, zvěstovali sousedům zmrtvýchvstání Ježíše Krista a žehnali tím zároveň i budoucí úrodě.
Jezdci vyrážející od místní hasičárny po obkroužení hřbitova i pole zamířili se zpěvem za doprovodu vesnické muziky do každé uličky Lukavce a přilehlých Nových Dvorů. U všech zhruba 130 domů se ale nezastavovali, na to jednoduše nebyl čas, Už tak celkem v sedlech koní okrášlených barevnými pentlemi, strávili více než dvě hodiny.
V čele byl „Křížový otec“, čili Kreuzvater, samozřejmě s krucifixem v ruce. Ten přibližně čtyři sta let sousedé vždy líbali, ale vzhledem k epidemiologické situaci poslední doby se přešlo na hygieničtější dotek či pohlazení tohoto symbolu rukou.
Kvůli koronaviru ostatně vloni podniklo Jízdu okolo osení šest mužů (kdysi až sedmdesát). A i na té letošní sousedé nabízeli pohoštění: Od vaječného koňaku či slivovice přes obložené housky až po jednohubky.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
