Vesnická kaple v Novém Dvoru (překlad německého textu)

Kaplička na historických fotografiích

Kaplička může získat dotaci - 17.9.2010

Lidé chtějí kapličku zachránit - 21.6.2010

Lidé se údajně o kapličku nemusejí strachovat - 22.10.2008

Jak vznikly Nové Dvory (překlad německého textu)

Kaplička nebo spíše menší kostelík se nachází nad Lukavcem na osadě Nové Dvory (Dolní Nový Dvůr) na křižovatce silnic Fulnek - Bílovec a Skřípov - Děrné. Kaplička byla postavena rodinou Leopolda Schmiedta v roce 1905.

Každou první neděli v měsíci se zde konají mše za účasti hojného počtu lidí a to nejen místních obyvatel. Lidé sem dojíždí nebo i docházejí z okolních vesnic - z Požahy, Lukavce, Bravinného, Děrného, Skřípova, Bílovce.

Mše v kapličce má jinou atmosféru než mše v obrovských kostelech s dlouhou historií. Setkání v kapličce je skromné a v malém prostoru mají k sobě lidé nějak blíže.

Kaplička je zasvěcena sv. Martinovi, proto se zde v listopadu koná pouť. Při této příležitosti místní obyvatelé pohostí návštěvníky mše výbornými koláčky.

V současné době kaplička chátrá a bohužel jí hrozí demolice, pokud město Bílovec nezíská dotaci.

V roce 1904 byla tato kaple z důvodů nám neznámých stržena a o rok na to znovu postavena rodinou Leopolda Schmiedta (č. 3), která nesla stavební náklady ve výši 600 zlatých z větší části sama. Obrazy a zvon – také milodar Elisabethy Tenglerové – byly do nové kaple převzaty, bílovecký kaplan P. Augustin Hensl kromě toho ještě daroval sochu Matky Boží.

Znatelně větší a věží dovršená nová kaple zasvěcená stejnému patronovi obsahovala 10 lavic, jako dárci byli jmenovány rodiny Tenglerova (č. 1), Sokolova (č. 2), Schmiedova/Seligova (č. 3), Grafova (č. 4), Maiwaldova (č. 5), Mührova (č. 6) Schindlerova/Seidlerova (č. 7), Beilnerova (č. 18), Heinikova (č. 20) a Gebauerova (č. 23). V říjnu roku 1905 provedl farář Alois Hlawatsch slavnostní vysvěcení.

V konečné fázi poslední války, když přes náhorní plošinu procházel palebný val fronty, došla kaple zlé újmy. Rodiny z obce ale nechaly své tak milované místo pobožností opravit a zrovna tak těžce poškozený zvon znovu odlít. V listopadu 1954 bylo bíloveckým farářem provedeno nové posvěcení.

Od té doby, jak jsme zjistili, se v kapli svatého Martina koná každý měsíc jedna mše svatá.

Podle informací P. Ernsta Kretschmera, Emila Jeloneka a Otto Tenglera.

(Zdroj: vlasní doslaovní překlad z neznámé německé knihy o kapličkách, 2010)

Fitz Eichler píše o místě Nový Dvůr: "Ve druhé polovině 18. století vzniklo na Kravařsku několik nových osad, které se většinou vyvinuly z opuštěných vrchnostenských dvorů, částečně se rozšířily z církevních pozemků např. Grafendorf (1776) = Hrabětice, Hochkirch (1786) = Kostelec, Rosenthal (1789) = Růží Důl (dnes Dvorek, část Petřvaldu), Lilien (1790) = Harta (dnes letiště Mošnov) a další. K tomuto typu patřil také Nový Dvůr, položený na náhorní plošině na křižovatce obcí Stará Ves a Lukavec, Bravinné a Požaha, tedy na slezském území. Změna z feudálního vlastnictví na tzv. Allodium (svobodné vlastnictví půdy; pozemek, který nepodléhá feudálním povinnostem nebo břemenům) proběhlo v roce 1786."

Slezský topograf Kneifel k tomu podal zprávu: "Nový Dvůr ve vévodství Opavském je kolonie patřící k panství Bílovec s větrným mlýnem na návrší, 2 míle jihovýchodně od Opavy, 1 míle severozápadně od Bílovce. Byl zde dříve panský ovčín (Schäflerey), který byl s rozšířením kolonie zrušen. Kolonie se skládá ze 17 čísel popisných a 82 obyvatel."

Malá kolonie se zvětšila o nové osadníky na silně roztáhlou plochu, která se nyní dělí na dvě části, Horní Nový Dvůr a Dolní Nový Dvůr. Osídlení bylo začleněno v roce 1850 k obci Bravinné. Horní Nový Dvůr je více položen u cesty (silnice) vedoucí z Požahy a Dolní Nový Dvůr leží na křižovatce cesty vedoucí od Lukavce, Děrného a Požahy.

Paní Marie Mührová, nar. 4. 8. 1911 v Dolním Novém Dvoře čís. 6, která se později provdala za Josefa Johna, obyvatele dvora č. 32 v Jestříbí u Fulneku, podala 6. listopadu 1996 o obyvatelích Horního Nového Dvora a Dolního Nového Dvora k okamžiku odsunu Němců v roce 1946 následující zprávu:

Až na Karla Seliga (3), Cyrilla Grafa (4), Franze Seidlera (7), Josefa Schurka (14), Richarda Pawlitscheka (15), Aloise Olbricha (21), Albina Pawlitscheka (23), kteří se rozhodli zde zůstat, byli všichni odsunuti.

(Zdroj: Sedlmeir A.: Windmühlen im Kuhländchen und im Odergebirke, Augsburk 2002; vlastní překlad 2009)