Mařena a Mařák na ČT24, 16. minuta
Vynášení smrti ze vsi, 29.3.2009
V Lukavci se loučili se zimou a přivítali jaro
Jde o starodávný slezský zvyk, který už naši praprapředkové, dědové a babičky udržovali a který se v některých částech Slezska žije dodnes.
Zimy byly tenkrát dlouhé a mrazivé se spoustou sněhu, a proto vesničané s radostí vítali jaro. V týdnu před Smrtnou nedělí se již v hloučcích šuškalo a domlouvalo. Také se slídilo po dvorech, špehovalo přes vrata, kdeže se strojí (Mařena a Mařák). To bylo radosti, když se podařilo vypátrat, kde se maškary strojí.
Na Smrtnou neděli (14 dnů před velikonoční nedělí) odpoledne byla v místním kostele modlitba křížové cesty. Děti se už nemohly dočkat konce a utíkaly z kopce honem pro maškary. Stařenky ještě za nimi volaly: "Ni abystě nám s tu Mařenu a Mařákem utěkli, počkajtě na nás, vy draci!"
Než stařenky se stařečky sešli od kostela do dědiny, synci už s Mařákem šli na námluvy k Mařeně (místo, kde se Mařena strojí). Když přišli synci s Mařákem, voláním přinutili děvčata, aby vyšla s Mařenou před vrata, kde za jásotu si ti dva dali pusu a šli na dolní konec. Na prostranství před domem č. 5, došlo k seskupení, synci s Mařákem, děvčata s Mařenou, a vyšlo se přes vesnici s řádným pokřikem na horní konec. Synci se snažili překřičet děvčata, a to pak byla pořádná vřava.
Synci - Mařáku, Mařáku, dej do fajfky tabáku a z fajfky do šátku.
Děvčata - Mařeno, Mařeno krásná, kde jsi husy pásla, pod kopečkem mravenečku, tam jsem je napásla.
Při nesení Mařáka se střídali silnější - vždyť byl dost těžký. Táta vzpomíná, že kdysi při strojení použili hnoje, pak jej neunesli a vezli ho na trakaři. Tak se došlo až na horní konec, děvčata hodila Mařenu do vody, Mařáka spálili synci u lesa.
Potom vzali smrček společně nazdobený, mašlemi z krepového papíru a šlo se opačným směrem na dolní konec, kde se máj zapíchnul do kopy hnoje v posledním dvoře. Při chůzi s májem se zpívalo: "Smrt jsme odnesli, máj jsme přinesli, svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby tráva rostla, travička zelená, růžička červená a fiala modrá."
Po skončení si někdy děvčata udělala posezení u vánočky s čajem v domě, kde se strojila Mařena. Když bylo pěkné počasí, strávila děvčata společně odpoledne v přírodě při hrách. Tento zvyk udržovali ještě skauti v roce 2003.
Zdroj: Václav David, Fulnecký zpravodaj č. 3, březen 2009)