Archiv štítku: Rodáci

Rozhovor: Jan Mikš: Je třeba mít vizi a snažit se jí dosáhnout

Fulnek-Lukavec Letos už se stihl stát mistrem Moravy a byl třetím mužem na mistrovství republiky, které se letos konalo v Jihlavě. Rodák z Lukavce Jan Mikš už se tři roky úspěšně věnuje bench-pressu.

„S cvičením jsem začínal na střední škole, kde se na intru nacházela posilovna. Tam mě posilování chytlo a drží se mě doteď,“ vypráví Jan Mikš z Colbert clubu SSK Vítkovice, jehož výkony jdou postupně nahoru. „Je to hlavně o tvrdém tréninku a psychice, ale taky o stravě a životním stylu,“ říká student Vysoké školy báňské v Ostravě.

Jak jste se dostal k bench-pressu?

S příchodem na vysokou školu jsem hledal nějaký sport, kterému bych se mohl věnovat, a protože jsem už od střední školy chodil do posilovny, zkusil jsem se zaměřit právě na tento sport.

Věnoval nebo věnuje se tomuto sportu někdo z příbuzenstva?Člen Colbert clubu SSK Vítkovice Jan Mikš na stupních vítězů.

Nikdo z rodiny není vyloženě sportovně založený. Loni jsem vzal bratrance, aby se podíval, jak takové závody probíhají, a protože taky chodí cvičit, zkusil letos první soutěž za juniory.

Jak dlouho cvičíte a kdy jste se začal věnovat přímo bench-pressu?

Aktivně cvičím zhruba od roku 2007 a přímo k bench-pressu jsem se dostal o tři roky později.

Jak často a které partie nejvíce posilujete?

V soutěžním období primárně prsa, triceps, ramena a biceps, tedy horní část těla, která je u bench-pressu podstatná. Mimo soutěžní období se zaměřuji na celé tělo. Stejně tak je to i s časem, který v posilovně trávím. V soutěžním období je trénink intenzivnější a regenerace delší. Tři dny v týdnu mi bohatě stačí. Mimo soutěžní období je to čtyři až pět dní v týdnu.

Kde jste začínal cvičit a kde se momentálně připravujete nejčastěji?

Začínal jsem cvičit na střední škole, kde jsem byl na intru a tam se nacházela posilovna. Dá se říct, že tam mě posilování chytlo a drží se mě do teď. Momentálně chodím do fulnecké posilovny, ale v soutěžním období cvičím spíše v Ostravě z důvodu většího vybavení.

Kdy a jak jste se dostal do Vítkovic?

V roce 2010 jsem si domluvil schůzku s panem Foldynou, který vítkovický oddíl vede. Dal mi tréninkový plán a poradil, co a jak cvičit. Od té doby jsem chodil do Vítkovic jedenkrát týdně na tréninky.

Letos už jste se stihl stát mistrem Moravy, je to tak? Jak hodnotíte své vystoupení?

Ano, je to tak. Soutěž se konala v Kašavě, kousek od Zlína. Se svým výkonem jsem nebyl vůbec spokojený. Týden před soutěží jsem hubnul, abych se vlezl do váhového limitu svojí kategorie. Bohužel ještě ráno jsem musel ladit váhu, což se odrazilo i na předvedeném výkonu. Ona horká ranní vana sice dokáže snížit tělesnou hmotnost o půl kila, ale sníží výkon zhruba o deset procent.

S jakými cíli jste pak odjížděl na mistrovství ČR do Jihlavy?

Samozřejmě jsem si tam jel pro vítězství. Což je jistě cílem každého závodníka. Nakonec se mi to ovšem nepodařilo. Mým cílem bylo zvednout 155 kg, které by stačily na zmiňované první místo v dané kategorii. Jedna věc je tuto váhu zvednout na tréninku, a druhá je výkon zopakovat na soutěži.

V kategorii do 74 kg jste skončil třetí. Jak hodnotíte svůj jihlavský výkon?

Letošní soutěžní sezonu hodnotím celkově záporně, tedy i závody v Jihlavě. Měl jsem natrénováno na větší výkon než ten, který jsem předvedl na soutěžích. Bylo to způsobené hlavně hubnutím před soutěžemi, na které jsem nebyl doposud zvyklý.

Které úspěchy řadíte ve své kariéře nejvýše?

Zatím asi mistrovství ČR v Sedlčanech, které se konalo loni. Ještě jsem soutěžil za juniory a podařilo se mi zvednout český rekord v mé kategorii 140 kg. Dalším úspěchem bylo, když jsme se vsadili s majitelem fulneckého fitka o to, kdo zvedne větší váhu na bench-press. Vítězství bylo jasné a peníze v kapse taky. (směje se)

Jak jsou na tom vaši oddíloví kolegové? Máte nějaké vzory?

Celkově si myslím, že náš oddíl je poměrně úspěšný. Z mistrovství Moravy jsme si letos přivezli čtyři medaile. Dá se říct, že na každé soutěži máme někoho na stupních vítězů. Co se týče vzorů, tak žádný nemám.

Pod kterými trenéry už jste pracoval?

Trénoval mě hlavně pan Foldyna z Vítkovického oddílu. Dal mi cenné rady a doporučení. Letos mi v přípravě na závody pomáhal i můj kolega z oddílu, Čestmír Wolf, jehož tréninky byly opravdu tvrdé. Jinak se nějakým způsobem snažím zdokonalovat sám, samozřejmě musím mít kolem sebe lidi, kteří mi s tréninkem pomůžou.

Jaký je váš osobní rekord?

Moje osobní rekordy bych rozdělil do dvou kategorií. První kategorie se nazývá RAW, tedy výkon bez závodního dresu. Letos se mi podařilo vytlačit 130 kg. Co se týče druhé kategorie, nazývané EQUIP, což jsou výkony se závodním dresem, tak v té se mi podařilo zvednou 155 kg.

Bohužel jsem tento výkon nepotvrdil na závodech, ale jen při tréninku. Jak se vaše výkony postupně zvyšovaly?

Samozřejmě výkony jdou postupně nahoru. Je to hlavně o tvrdém tréninku a psychice, ale taky o stravě a životním stylu. Zatím jsem nedosáhl hranice, na které bych se, jak se říká, zasekl, a doufám, že jí dlouho nedosáhnu.Je třeba mít vizi a snažit se jí dosáhnout.

Jak je pro závodníka důležité umět se soustředit a koncentrovat se na pokus?

Koncentrace je důležitá hlavně pro uznání pokusu. V tomto sportu se nesmí zvedat hlava, zadek a chodidla. Také je třeba dbát pokynů rozhodčího. Na toto musí člověk myslet. Ovšem u bench-pressu je dobré se k výkonu i nějakým způsobem vyhecovat.

Jaké jsou podle vás největší rozdíly mezi vzpíráním a bench-pressem?

Hlavním rozdílem je, že u vzpírání se vzpěrač snaží zvednout co největší váhu nad hlavu ve stoje, kdežto u bench-pressu ležíme na lavičce a činku tlačíme od hrudníku do napnutých rukou. Bench-press patří mezi nejznámější cviky pro posílení prsního svalstva.

Jaký vás nyní čeká program? Kdy máte další závody?

Dá se říct, že moje soutěžní sezona je letos u konce. Chci zkusit obměnit trénink, možná trošku zlehčit, aby si tělo odpočinulo. Určitě se ještě letos zúčastním soutěží, jakými jsou Olomoucký silák nebo oddílová soutěž našeho klubu ve Vítkovicích, kde každoročně změří síly členové oddílu.

Autor: Dalibor Tobola

(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/ostatni_region/jan-miks-je-treba-mit-vizi-a-snazit-se-ji-dosahnout-20130325.html)

Článek: Václav David bude rajtovat i letos

Fulnek-Lukavec – Lukavec, místní část Fulneku je místem, o němž se zejména o Velikonocích, ví snad po celé republice. Velikonoční Jízda kolem osení se tam jezdí už někdy od dob po Bílé hoře.

Jízda kolem osení, nebo také Rajtování, je starodávný křesťanský zvyk, jenž prakticky bez přestávky přežil jedině v Lukavci. V posledních letech se objevil také v Jeseníku nad Odrou a Závišicich. Ve světě jej udržují již jen Lužičtí Srbové.

V Lukavci je jeho ústřední postavou již léta Václav David. Letos pojede potřiačtyřicáté. „No, už jsem se s tím smířil. Pokud vylezu na koně, tak pojedu,“ řekl s úsměvem David. Ten jede v čele průvodu jezdců a muzikantů každou neděli před Velikonočním pondělím k místnímu kostelu, kde převezme kříž a jako „Kreuzvater“ neboli Křížový otec objíždí obec dům od domu a roznáší zvěst o zmrtvýchvstání Krista.

Průvod vyráží ve 13:00 hodin od kostela přes pole směrem na horní konec obce, odtud pokračuje na Nové Dvory. Jezdci i muzikanti zpívají píseň Vstal z mrtvých, která pochází zřejmě z 15. století. Z Nových Dvorů se jezdci vracejí do Lukavce, kde se zpívá a hraje píseň Aleluja, zdráv buď náš milý Spasiteli. Po celou dobu je na cestě vítají obyvatelé i návštěvníci obce, kteří uctívají Krista políbením kříže.

Letos pojede dvacet koní. „Více už nechci, těch dvacet je tak akorát,“ podotknul David, jenž jezdí od roku 1967, ale jednou jízdu přerušily přívaly sněhu a jednou popustil své místo kamarádovi. V posledních dvou letech se jízdy účastnil také biskup opavsko-ostravské diecéze František Lobkowicz. Letos ale nepojede. „Zrovna se mi omlouval, že je nějaký nemocný, takže letos ne,“ dodal David.

(Zdroj: 19.4.2011 17:46, http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/vaclav-david-bude-rajtovat-i-letos20110419.html)

Článek: Zastupitel David se nevzdal mandátu kvůli voličům

Fulnek – O tom, že ustavující zasedání zastupitelstev byla někde velmi vypjatá, není pochyb. Ve Fulneku nejen, že čtyři zastupitelé odešli v průběhu jednání, ale jeden se také chtěl vzdát mandátu.

Zastupitel Václav David (KDU-ČSL) na ustavujícím zasedání zastupitelstva ve Fulneku hlasoval, pro někoho překvapivě, proti nově zvolenému vedení města. Svůj postoj se krátce po volbě pokusil vysvětlit. Uvedl, že důvodem byla tiskovina nazvaná Fulnecké oko, která se ve Fulneku objevila krátce před volbami, a s jejímž obsahem on nesouhlasil. „Považoval jsem to za podraz na voliče a na občany města. Proto jsem nemohl souhlasit s tím, co se tady dělo, a hlasoval jsem, jak jsem hlasoval,“ pronesl k přítomným David.

Po krátké chvilce přemýšlení pokračoval. „Víte, že Masaryk řekl: Miluješ-li svou vlast, nemluv o tom, a udělej něco kloudného. A teď jsem zvědav, jak to něco kloudného nám předvede nové vedení města. Samozřejmě, že osobně se budu na práci zastupitelstva podílet,“ pokračoval David a dodal, že před zasedáním zastupitelstva chtěl odstoupit, ale prozatím tak neučiní. „Protože všichni, co se mnou kandidovali za KDU-ČSL, řekli, že by nebylo dobré, kdybych odstoupil. Takže jsem zůstal. Ale je to kvůli voličům,“ upozornil zastupitel.

Vzápětí ještě přidal Tolstého výrok, který prý četl před nedávnem. „Když bude každý zametat před svým prahem, bude celá ulice čistá. Doufám, že si to k srdci vezmete všichni a zastupitelstvo bude jednat tak, aby to bylo ve prospěch města,“ řekl David.

Starostka Jana Mocová Davidovi poděkovala a podotkla, že s Tolstého výrokem nelze, než souhlasit.

Slova se poté ujal zastupitel Petr Moc (ODS), který poděkoval za krátký výlet do historie a upozornil, že Masaryk, jako demokrat, a společně s ním i třeba Karel Čapek, by v dnešní době určitě řekli, že v době intrenetu by mělo být na této „síti sítí“ vše transparentně zveřejňováno, a zastupitelé by neměli mít důvod něco skrývat. „Jen připomenu panu Davidovi, že když jsme jako zastupitelé chtěli, aby se na internetu zveřejňovalo to, co se na internetu zveřejňovat může, tak pan David byl proti. Možná by to chtělo toho Masaryka číst důkladněji,“ uzavřel první slovní přestřelku nově zvoleného Zastupitelstva Fulneku Moc.

Autor: Ivan Pavelek

(Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/zastupitel-david-se-nevzdal-mandatu-20101122.html)

Zpráva: Václav David bude vystavovat

Fulnek – Kaple svatého Rocha ve Fulneku ožije další výstavou, nyní lukaveckého fotografa Václava Davida, absolventa Lidové konzervatoře v Ostravě, v oboru výtvarné fotografie. Vernisáž expozice s názvem Ohlédnutí je naplánována na 13. srpna v 18 hodin v prostorách kaple a doplní ji hudební vystoupení Václava Davida mladšího, který je členem Moravské filharmonie v Olomouci. Návštěvníci si budou moci prohlédnout fotografie od 14. do 25. srpna. Výstava je finančně podpořena Nadací OKD z programu Pro radost, Moravskoslezským krajem a městem v rámci projektu EDU& ARTFulnek.

(Zdroj:http://novojicinsky.denik.cz/kratce_region/728129.html) 2010?

Rozhovor: Rajtování přerušil jen sníh

Václav David, i přes problémy, jezdí kolem osení čtyři desítky let

Ministrant odevzdá křížek jezdci na koni, ten, následován dalšími jezdci, objede vesnici dům od domu. Po jízdě jezdci se sochou vztyčeného Krista obejdou kolem kostela a jdou na požehnání. Řeč je o Jízdě kolem osení, která se v republice jezdí jen v Lukavci u Fulneku.

Ivan Pavelek

Fulnek-Lukavec Jízda kolem osení je starobylá tradice, která přežila všechny dosavadní režimy. Více o ní i o svém životě hovoří Václav David, který již bezmála čtyři desítky let vyráží v neděli velikonoční jako hlavní jezdec s křížem.

Jak jste se dostal k tomu, že každý rok jezdíte s křížem?
Dá se říci, že jsem to zdědil po otci. To jezdívali ženatí při východu slunce. Tata říkal, že kdysi už se jezdilo sloučeně a za války se to rzdělilo. Proč, to nevím. My jsme to pak taky sloučili, ale od kterého roku, to už si nepamatuji.

Vzpomněl jste otce. Jak dlouho jezdil?
On jezdil už za války za svobodné. Svobodní jezdívali už v jednu hodinu. Každá skupina jezdila jiný okruh a zpívala jinou písničku. Svobodní jezdili od pivovaru, ženatí od kostela. My jsme to později spojili. Na Nové Dvory se taky začalo jezdit až za nás, protože jsme si odtud půjčovali koně.

Proč jste začali jezdit kolečko u kostela?
To jsme začali dělat teprve loni. Zjistili jsme, že ty koně se tam dají lépe dohromady. Tam vlastně vytváříme magický kruh, který symbolizuje nekonečno. Vlastně i celá trasa jízdy je do kruhu.

Je nějaký záznam o tom, odkdy se to tady jezdí?
Kdysi mi říkal fulnecký kronikář Moucha, že v kronice Fulneku našel, že za pomoci jezdců okolo osení tenkrát odrazili nájezdy nepřátel. A to bylo někdy po bitvě na Bílé hoře. Stejně je to zajímavé, že Lukavec byl starousedlická dědina, ale to Rajtování je, podle mne, německý zvyk. Chtěl bych vidět, jak to mají zorganizované Lužičtí Srbové v Německu. Oni to jezdí v cylindrech, jen na těžkých koních. Bývají jich dva tisíce a za nimi jdou lidé. To je jako procesí. Prý to bývalo snad ještě někde na Chodsku, ale teď už se asi nejezdí nikde jinde než u nás.

Proč se to vlastně jezdí?
To je na požehnání úrody. V neděli je mše svatá za jezdce okolo osení a za požehnání úrody.

Přerušilo se to někdy?
Jenom jednou, co si pamatuji, jsme to museli zrušit kvůli počasí. Tenkrát napadlo skoro metr sněhu a nedalo se jet. Ale taky jsem zažil, že nás jelo jenom pět. Já jsem jel s křížkem a dva páry koní. Ale nikdy se to neporušilo a naštěstí se nikdy nestalo nic vážného. Akorát jednou, v devadesátém, jsme hasili statek. To jelo pětadvacet koní.

Padá se hodně?
Nikdo neví, jak špatně se jede na Nové Dvory. Těžký terén. Třeba loni spadli tři Václavové, mezi nimi i můj kluk. Předloni, když jsem jel po šestatřicáté, to taky bylo hodně těžké. Lilo jak z konve. Poprvé za těch šestatřicet let. Plno kabátů, co jsme měli, jsme museli vyhodit.

Kde sháníte ty kabáty?
Já mám doma půl skříně ve sklepě. Půjčujeme si to mezi sebou. Obleky a boty jsou problém. Jedny boty mi dokonce poslala paní z Brna, která viděla pořad v televizi. Zavolala na úřad, kde zjistila adresu a poslala mi nádherné boty i s napínáky. Nic za to nechtěla, tak jsem jí poslal aspoň DVD s asi hodinou záznamu, co jsme natočili od devětaosmdesátého roku. Ještě chceme udělat DVD z fotek, co tu mají lidi po dědině.

Jak se k tomu stavěli komunisti?
Nechtěli, aby se to jezdilo. Vadil jim kříž. Pořád chtěli zjistit organizátora, brávali mě na výslechy, ale nechci o tom moc mluvit. Jednou jsem jim ale řekl: Jak to chcete zrušit? Začali jste to vy? Vždyť není pamětník? Na to nemáte právo. Nezrušili to nikdy.

Co jste v životě dělal?
V letech šedesát sedm až šedesát devět jsem si udělal školu výtvarné fotografie na konzervatoři v Ostravě.

A fotil jste?
Měl jsem obor dětský portrét a přírodu. Měli jsme být okresní metodici pro fotografii a dostali jsme nabídky jít studovat FMU. Jenže já jsem neměl maturitu. Potom jsme šel na vojnu a v sedmdesátém roce už to nešlo.

Proč?
Běhal jsem středně dlouhé tratě, dobře jsem se znal se Zátopkem, který byl tehdy šéfredaktorem časopisu Junák a já jsem byl v krajské radě Junáka. A oni nás začali likvidovat.

Co jste pak dělal?
Jsem vyučený kovář, dělal jsem fotografickou školu, pak jsem fotil – hlavně svatby. V osmdesátém prvním jsem ještě dělal textilní průmyslovku, jenže holka měla úraz, čekali jsme čtvrté dítě, tak jsem se na to vykašlal. Pak jsem dělal dvacet let v Retexu v údržbě.

A co děláte dnes?
Maluji, hlavně kostely. V podstatě dělám od devadesátého sedmého pro biskupství na půl úvazku technického administrátora a na půl úvazku malířinu. Od roku šedestá devět natírám věže – výškové práce. To jsem dělal, i když jsem pracoval v Retexu. Třeba v Odrách jsme na kostele připevňovali hodiny. To malování mi tenkrát nabídl generální vikář Kufa. Začali jsme dělat Stachovice, pak Bravantice, Rýmařov, a tak se to valí dodnes.

Za dva roky budete moci jet po čtyřicáté. Pojedete?
Dokud vydrží zdraví, tak budu jezdit.

Václav David

* narozen v roce 1950 v Lukavci,
* ženatý, má dva syny, čtyři dcery,
* vyučen jako kovář; absolvoval školu výtvarné fotografie,
* dnes pracuje jako technický administrátor a malíř pro Ostravsko-opavskou diecézi.

(Zdroj: Novojičínský deník, sobota 22. dubna 2006, VI/95)