Úvodní stránka Historie Lukavce Fotogalerie Lukavecké zvyky Lukavec na mapě Lukavecké i okolní památky Příroda Kapličky v okolí
O Lukavci v médiích Záliby a tradice Lukavjáků Státní správa a samospráva Lukavec a sportování Veřejné prostory *Vědomostní kvíz*
4x Lukavec v ČR Tip na výlet Zájmové spolky Společenské akce Ankety a chat Návštěvní kniha Přehled akcí v Lukavci Kniha novinek


¦ Přehled článků ¦

Pivovar

Lukavecké pivo prý bylo rovno plzeňskému Prazdroji

Fulnek-Lukavec

Plzeňskému Prazdroji prý konkuroval zlatavý mok, který se kdysi vařil v malém pivovaru v obci Lukavec u Fulneku. Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce tam v tehdejší slavné éře pracoval jako pomahač.

Pan Vladař neví, kam až historie pivovaru sahá, ale výrobu v něm prý obnovili za Rudolfa II..

“Zjistil jsem, že to kdysi měl nějaký Rattay a v roce 1870 přišel z Vidnavy nový sládek Pelc. Ten pak pivovar koupil. Když zemřel, převzal ho jeho syn Josef. A u něj jsem do čtyřicátého roku dělal,” pátral v paměti pan Vladař. Tenkrát se prý vařilo pivo čtyřstupňové.

“Jedna várka byla dvě stě hektolitrů a vařilo se pětkrát týdně,” podotkl. V jednom kotli se vařila voda, na měděné rošty druhého kotle se nasypal slad, který se zalil a vylouhoval. Vše se pak přelilo do prvního kotle a dochutilo chmelem. “ráno se zatopilo a ve dvě hodiny bylo hotovo. Pak se směs ochladila a dala do modřínových pánví na kvašení. Bylo krásné sledovat, když se na ní začaly dělat kudrlinky,” zavzpomínal pan Vladař.

Hotové pivo se před rozvářkou muselo vychladit v chladících vanách. “Sklepy měly kolem pěti stupňů. V jednom byl led, ve druhém pivo a v dalším zase led,” objasnil chladící proces pan Vladař. Ze sklepů putovalo pivo v sudech na koňský povoz, který je rozvážel. “Vozil ho nějaký Šimečka. Pivo vždycky přikrýval větvemi, aby mu na něj nesvítilo slunko. Když jel do Pustějova nebo jiných českých vesnic, přikryl to lípami, když jel do německých obcí, dával dubové větve,” poznamenal s úsměvem pan Vladař.

V roce 1943 Josef Pelc, který byl nějakou dobu i lukaveckým starostou, zemřel a pivovar převzal jeho bratr Helmut. Ten však ještě v témže roce padl, a tak pivovar vedla vdova. Koncem války se ale přestěhovala do Německa a pivovar zavřela. “Po válce se znovu rozjel a zavedla se i sladovna. Já ale v říjnu pětačtyřicátého narukoval, a když jsem se vrátil, byl už pivovar opět zavřený. Už navždy,” přiblížil pohnutý osud pivovaru pan Vladař s tím, že později objekt užívalo JZD, které se v roce 1980 odstěhovalo, ale kanceláře využívalo až doposud. “Letos to od města koupil Petr David, který tam chce podnikat. Je šikovný, takže věřím, že tu budovu dá do pořádku,” vyjádřil naději pan Vladař s vědomím, že v Lukavci už nikdy pivovar nebude. Podle něj byl ten lukavecký jediný, který dokázal konkurovat plzeňskému Prazdroji. “Brali ho i U Slunka v Novém Jičíně a někteří hospodští, kteří měli Plzeň na čepu, ho za ní vydávali. Když jsem přišel z vojny, četl jsem rozhovor s plzeňským sládkem. Ten říkal, že konkurenci nemají. Jediná prý byla ve Slezsku, v Lukavci, ale už není.” Uzavřel posmutněle pan Vladař.

Sedmasedmdesátiletý Jaroslav Vladař z Lukavce je pamětníkem dob, kdy se v lukaveckém pivovaru vařilo pivo. To prý ve své době zdatně mohlo konkurovat plzeňskému Prazdroji.

(Zdroj: Region)

25. června 2000

nahoru


Kamenná mohyla

Každý den většina Lukaveckých musí projít kolem tamní hasičské zbrojnice. A právě vedle ní stojí kamenná mohyla, na které jsou připevněny tři odlitky s textem Slezské hymny. Vzpomínka na to, že i slezané kdysi měli vlastní hymnu, prý v Lukavci spatřila světlo světa po padesátém roce, když lidé postavili novou hasičskou zbrojnici. "Vedle ní byla zahrádka a působila moc prázdně," vzpomněla matka dnešního velitele lukaveckých hasičů Josefa Sokola, šestaosmdesátiletá Františka. V té době prý se zrovna formovaly okresy a v rámci Československa se začalo hovořit i o existenci Moravy a Slezska. Důchodkyně netuší, jak stará je Slezská hymna, nicméně text dobře zná. "Vím, že jsme ji ve škole zpívali asi až do čtvrté třídy," připomněla a hned odzpívala první sloku.

Kdo tehdy dostal nápad vytvořit u zbrojnice kamenný pomník už také nepamatuje. "Ale ty desky s textem hymny nechal odlít zdejší rodák František Volný, který dělal ve firmě Brano v Hradci nad Moravicí," poznamenala. Sama pak s manželem pro desky do Hradce jela. "Byl listopad, jeli jsme na motorce a pamatuji si, že v Březové začalo hustě sněžit, ale dovezli jsme to v pořádku," doplnila s tím, že přivezli i odlitou slezskou orlici, kterou místní umístili na vrcholek mohyly. Orlice přežila vše až do devadesátého roku, kdy ji někdo ukradl. "Já jsem ji pak nechal vypálit laserem a pro jistotu hned dvě. Loni jsem tam jednu konečně dal," přidal se syn Josef.

U pomníku se slezskou hymnou se světí všechny státní svátky. "Věšíme vlajky, kdysi naši a ruskou. Teď jen českou. Ale rozhodl jsem se, že příště vyvěsíme i hasičskou," uzavřel Sokol.

(zdroj: týdeník Region)

nahoru


Pálenka muže zradila

FULNEK-LUKAVEC (pav) - Prabídně dopadl šestadvacetiletý muž z Fulnecka. Ukradená kořalka ho přivedla až na záchytku.

Mladík se ve středu 30. října kolem půl deváté večer vloupal do neuzamčeného domu v Lukavci, místní části Fulneku. "Pachatel prohledal sklepní prostory a odcizil čtyři litry pálenky," sdělila okresní policejní mluvčí Miroslava Šálková. Muž si ale počínal tak nešikovně, že při dalším prohledávání rozbil skleněnou nádobu, v níž bylo dalších 15 litrů pálenky. Navíc jej na místě vyrušil svědek, a tak vzal do zaječích. Policisté zakrátko zjistili, kdože se to do domku vkradl. Chlapík byl ale tak opilý, že jej museli převézt do Opavy na tamní záchytku. Majitel odhadl škodu na kořalce a zařízení na celkových 2,2 tisíce korun. Zlodějíček se bude zpovídat z trestných činů porušování domovní svobody a krádeže.

(Týdeník okresu Nový Jičín, REGION číslo 45, úterý 5.listopadu 2002, číslo 45 – ročník 11)

nahoru


Podlaha ukrývala zbrojní arzenál

Fulnek-Lukavec
Vlastním očím asi nevěřil v neděli muž z Ostravy-Poruby (46 let), který se pustil do úprav chalupy v Lukavci na Novojičínsku. Majitel chtěl původní dřevěnou podlahu ve sklepě vybetonovat a tak se pustil do kopání. V jeho iniciativě jej ale přibrzdil nečekaný nález. V zemi našel 29 granátů vzor 42, dva granáty vzor 39, tři granáty vzor 24 a stejné množství granátů F1, k tomu všemu země skrývala asi 50 kilogramů nábojů různé ráže a deset rozbušek do granátů. Nevybuchlou munici z druhé světové války si převzal kolem půl čtvrté odpoledne přivolaný policejní pyrotechnik. (ipa)

(Týdeník okresu Nový Jičín, REGION, 12. 8. 2003, autor článku: Ivan Pavelek)

nahoru


I. setkání obcí Lukavec

Je sobota 5. července ráno a zástupci obce Lukavec - Karel Maleňák, Jiří Pavera, Vojmír Satke a Aleš Ohnheiser se vydávají na 430 kilometrů dlouhou cestu do Lukavce u Lovosic. Právě tam se totiž koná první setkání obcí nesoucích název Lukavec. Na místo setkání přijíždíme v 8:30 hodin. Oficiální začátek je naplánován na 10:00 hodin, a tak máme čas si prohlédnout Lukavec u Lovosic pěkně zblízka.

Po loňských záplavách zde již mnoho památek není. Jen při podrobnějším zkoumání je vidět na fasádách domů značky, do jaké výšky se dostala voda. Vesnice je velká asi jako náš Lukavec a má 328 obyvatel. Vesnice má vlastní obecní úřad a starostou je pan Josef Hlaváček. Slavnostní začátek se koná na místním fotbalovém hřišti. Setkání se účastní všechny obce Lukavec - a to Lukavec u Pacova, Lukavec u Hořic, Lukavec u Lovosic a náš Lukavec u Fulneku. Jako hosté jsou zde zástupci obce Podsedlice, Lužičtí Srbové a pan poslanec Kopecký (ČSSD). Po krátké zdravici jednotlivých obcí a hostů začíná program.

Na fotbalovém hřišti se koná turnaj v kopané a na místmím hasičském cvičišti probíhá soutěžní klání hasičů. Těchto soutěží se ale neúčastní Lukavec u Fulneku, z důvodu kolize termínů akcí. V Lukavci totiž zrovna 5. 7. probíhá další ročník populární hasičské soutěže "Lukavecká terénní vlna" a účast na dvou soutěžích není možná. V přestávkách mezi jednotlivými soutěžemi nám ukazjí své umění tři mladí motocykloví závodníci ve šlapačkových soutěžích. A že toho umí opravdu hodně. A jak na správném setkání bývá zvykem, obě soutěže vyhráli domácí borci z Lukavce u Lovosic. Pro všechny účastníky je připraveno bohaté občerstvení. Všude hraje hudba a po ukončení soutěží vystupuje pěvecký soubor Lužických Srbů se svým programem. Na závěr celého setkání probíhá taneční zábava, které se však neúčastníme, jelikož jsme již na cestě domů. Ještě před odjezdem se však domlouvá další setkání obcí Lukavec.

Zajčínající tradice se všem zúčastněním líbí, a proto je termín dalšího II. setkání stanoven na 26. 6. 2004 a setkáváme se v Lukavci u Pacova. Tam již bude Lukavec u Fulneku v hojnějším zastoupení a zúčastní se všech plánovaných soutěží.

Závěrem musíme ještě vyřídit pozdrav všem občanům Lukavce od ostatních "Lukavjáků" z Čech. Náš dík patří také panu starostovi Fulneku za zapůjčení služebního auta. První setkání obcí Lukavec je za námi. Líbilo se nám a již teď plánujeme naši účast na příštím, druhém setkání Lukavců v Lukavci u Pacova.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 8, srpen 2003, autor článku Aleš Ohnheiser)

nahoru


Železniční trať I.

Ani se tomu nechce věřit, že letos (2003) uplynulo 130 let od chvíle, kdy byla zahájena stavba železniční tratě Opava - Trenčín, jež probíhala vesnicemi a oblastmi jen nepatrně vzdálenými od Fulneku.

Celý tento dopravní projekt (po propojení do Czenstochové) měl propojit Prusko s Uhrami a tím zaručit přepravu hornoslezského uhlí a opačným směrem přivážet kvalitní dobytek z Uher. Bylo tím i sledováno povznesení průmyslu v zemědělských oblastech země.

V Opavě bylo ve prospěch tohoto projektu založeno místními průmyslníky a bankéři konsorcium. Tomuto konsorciu udělilo Ministerstvo obchodu v listopadu 1869 koncesi i na přípravné technické práce. Po jejich ukončení bylo zažádáno znovu na ministerstvo o povolení ke stavbě trati. To však ve výběru udělilo koncesi Moravskoslezským ústředním drahám, které měly odlišný projekt stavby. Proti tomuto projektu ale měly velké výhrady města Fulnek a Nový Jičín.

Přesto se technicko-vojenská revize projektu trati sešla na přípravné stavbě za účasti politických vojenských železničních úřadů a zainteresovaných obcí. Jedním z návrhů bylo i schválení železničních stanic v našem okolí - Nový Jičín, Suchdol n. Odrou, Fulnek, Lukavec, Skřípov atd.. Nejspornější bylo určení a vedení trati od Skřípova (nejvyšší bod tratě) do Fulneku.

Představitelé Vítkova a Oder chtěli trať od Skřípova vést na Větřkovice, Moravské Vlkovice, Jerlochovice, k Odrám a do Suchdolu. Bílovečtí prosazovali svou - ze Skřípova na Starou Ves, Jílovec, Kostelec a do Fulneku. Všude byly ale nepříznivé spádové a výškové poměry. Nakonec Fulnečtí prosadili svou trasu - tedy původní.

Výsledkem revize a pak následných úprav na celé trati (jež se přizpůsobovala možnému průplavu Dunaj-Odra) byl výnos Ministerstva obchodu z 12. 8. 1872, jímž byla schválena celá stavba železniční trati. Na 14. 5. 1873 byla určena politická obchůzka celé trati, jež trvala do poloviny června. Bylo na ní probráno vše, včetně sporných otázek projektu. Celá trať z Opavy do Trenčína měla měřit 129 km a mělo po ní jezdit až 15 vlaků o délce 70 náprav v obou směrech. Celý rozpočet činil 20 milionů zlatých a stavba měla být hotova za 3 roky a 3 měsíce.

(zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 10, říjen 2003, autor článku Stanislav Šmeidler)

nahoru


Železniční trať II.

Se stavbou se začalo už v červnu 1873 na několika místech. Ke stavbě se sjelo hodně dělníků, zvláště Slováků a Italů. Začaly se budovat mostky, propustky, záseky a náspy. Vše se tehdy provádělo jen lidskou silou za přispění střelného prachu. Jen znatelné pozůstatky trati v okolí ukazují, jak namáhavá práce to byla. Trať vycházela ze stanice Opava-západ, projela kolem Otic do stanice Branka-Hradec, přejela mostem řeku Moravici, stoupala kolem kopce Šibeníku do Chvalíkova a Bohuňovic, kde na 15. kilometru byla zastávka a překladiště. Obloukem kolem hájenky Bleška míjí obec Březová a dostává se do údolí Gručovského potoka. Dotýká se obce Leskovec, přejíždí mostem potok Gručovku a dostává se do katastru obce Lukavec. Projíždí zásekem v kopci, náspem těsně míjí horní lukavecký rybník, přetíná silnici Lukavec-Bílovec. Na 33. kilometru dosahuje nádraží Lukavec s výhybkou (plocha nádraží je ještě dnes dobře patrná).

Trať z této stanice pokračovala zásekem v kopci Radešovka, míjí chatu "Čundračku" a vjíždí do kamenného záseku (ten je vytvořen odstřelem a stojí za zhlédnutí!). Pokračování trati míří úbočím kopce nad děrenským rybníkem, míjí místní pískovnu, a pak náspem (300 m pod hřištěm), překračuje nynější chodník k Fulneku a kolem silnice Děrné-Fulnek dojíždí k silnici Fulnek-Bílovec. Tuto přetíná (naproti současnému fulneckému hřbitovu), stáčí se mírně vlevo a dosahuje v 37. kilometru nádraží a překladiště Bahnhof Fulnek (pozn. Protože nádraží Fulnek bylo umístěno na slezském - tzn. děrenském - území, došlo zřejmě mezi radními obou míst k úmluvě, různým kompenzacím a ústupkům). Z něj železniční trať objížděla po východní straně kopce Jelenice, dostala se na pole nad Stachovicemi, Hladkými Životicemi do údolí Husího potoka, dále k Suchdolu a Novému Jičínu. Kolem potoku Jičinky směřovala trať k Starojické Lhotě, Palačovu a údolím Bečvy do Valašského Meziříčí. Přes Vsetín dál projela Vlárským průsmykem a dorazila k Trenčínu. Na této trati se nejvíce pracovalo v úseku Branka-Hradec až do Fulneku. Tento úsek byl nejvíce stavebně a finančně náročný. V počátcích stavby už začalo upadat soukromé podnikání, vznikla nedůvěra v železniční cenné papíry. Přidala se následná finanční krize na kVídeňské burze. Ta také zbavila tuto koncesovanou společnost peněžních prostředků. Práce pak postupně ustávaly a koncem ledna 1874 byly zastaveny úplně. Ještě nyní, po obchůzkách blízké krajiny, narazíme na zašlou stavbu trati. Můžeme spatrřit náspy, propustky, záseky, nejčastějí kolem Děrného, Lukavce a ke Skřípovu. Fulnecké nádraží bylo z hrubé části už vystavěno, byla vykopána nádražní studna. Stavba budovy v jeho prostoru (zaznačená v plánku IC) stála do doby, než byla odprodána a rozebrána (dle kroniky a vyprávění) do Kujav Franzovi Storzerovi.

Po nezdaru této akce, jejíž největší část nesla Země Slezská, bylo několik pokusů projekt obnovit. Jednalo se o něm s kladným výsledkem i v Říšské vládě. Stát se chtěl zaručit státní garancí, nakonec však z toho sešlo. Byl učiněn i pokus v letech 1906 - 1908, aby se aspoň s Opavou spojila města Vítkov, Fulnek a Bílovec. Přes značné spory mezi těmito městy s vedením a stavbou tras železnice nakonec došlo ke shodě a následnému vypracovanému generálnímu projektu tras. Nakonec ale vše zastavila I. světová válka a ze stavby opět sešlo.

Použitá literatura: Láznička Z. :Příspěvek k historii železničních projektů ve Slezsku.

(zdroj: Fulnecký zpravodaj, č.12, prosinec 2003, autor článku Stanislav Šmeidler)

nahoru


Tradiční ukončení prázdnin v Lukavci

V sobotu 30. 8. 2003 bylo na hřišti TJ Lukavec veselo. Jako každý rok, tak i letos se zde konalo pro děti i ostatní občany Lukavce ukončení prázdnin s programem organizované Občanským aktivem ve spolupráci s ostatními organizacemi Lukavce. V bohatém programu vystoupili "rytíři" ze skupiny historického šermu ze Studénky. Předvedli dětem a ostatním zúčastněným mistrné zacházení s historickými zbraněmi spojené s humorným výkladem, kde vysvětlili vznik a používání jednotlivých typů zbraní. Po vystoupení si tyto zbraně mohl každý návštěvník vyzkoušet sám. Na asfaltovém hřišti se pak mohli návštěvníci svézt na závodní motokáře a otestovat si tak své řidičské umění. A kdo má rád hazardní hry, mohl pokoušet štěstěnu v "kole štěstí", kde bylo možno vyhrát pěkné hračky a školní potřeby. Pro ty méně odvážné byl připraven "rybolov". Zde si děti a návštěvníci mohli vyzkoušet svou zručnost a případně i něco malého vytáhnout z "rybníka". K vidění byl i fotbalový zápas mezi dvěma družstvy z Lukavce skončil nerozhodně a o vítězi rozhodovaly až pokutové kopy. A že to klusi s míčem umí, cenili diváci mohutným potleskem. Pozadu za nejmladší generací v ovládání míče nezůstali ani ti vříve narození a utkali se v zápase roku "ženatí x svobodní". To, že vyhráli ženatí 3:2, není podstatné. Prostě rozhodla zkušenost nad dravým mládím. Po takových výkonech přišly vhod kllobásy z udírny "U Rudolfa", které bylo možno zapít dobrým pivečkem. A kdo měl chuť na něco sladšího, měl možnost ochutnat výborné domácí "frgály". to už tady byl podvečer a rozjela se naplno diskotéka pana Černého, který celé odpoledne zpříjemnil pěknou hudbou. Prázdniny končily, ale dětem se končit nechtělo, a tak se celé odpoledně protáhlo hodně do noci. Akce se vydařila a na závěr jsme si řekli: "Tak zase za rok - ahoj!"

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 10, říjen 2003, autor článku Aleš Ohnheiser)

nahoru


Okolo osení jezdí pětatřicet let

FULNEK-LUKAVEC (pav) - Má-li někdo právo hovořit o velikonočních zvycích, pak je to zajisté Václav David z Lukavce, místní části Fulneku. Letos pojede již po pětatřicáté jako ústřední postava jízdy kolem osení.

Starodávný zvyk, jehož počátky se ve Fulneku a okolí datují k období po Bílé hoře, se na Moravě dodržuje asi pouze v Lukavci. Sestává z toho, že vesnicí ve velikonoční neděli táhne průvod muzikantů a jezdců na koních ve svátečních oblecích. V čele průvodu pak jede jezdec s křížkem v ruce a zvěstuje Kristovo zmrtvýchvstání. A právě tím jezdcem je již tři a půl desetiletí pan David. Jak sám říká, zdědil to po svém otci a dnes už jezdí jeho syn.

Kdysi v Lukavci jezdily dvě skupiny. "Svobodní odpoledne, ženatí s východem slunce," upřesnil pan David. V 90. letech minulého století to ale Lukavečtí spojili. Svobodní s ženatými jezdili kdysi společně už i za druhé světové války. Podle pana Davida v minulosti nebyl problém obsadit jezdce do průvodu. "V dědině bylo sedmdesát koní," vysvětlil. "Jenže dnes tu máme dva, a tak už dobré tři týdny před Velikonocemi sháním lidi s koňmi po okolí," dodal.

Jak se zdá, tradice jen tak nevymře. Loni jelo 24 jezdců, letos jich má být ještě o jednoho více, i když byly prý časy, kde se jich sešlo jen pět. "Ale muselo se jet, jinak by to asi zaniklo," pousmál se pan David a připomenul, že za jeho historie nejeli ženatí jen dvakrát, a to když napadlo přes půl metru sněhu. Jezdci dojeli dokonce i v roce 1989, když v obci hořel statek. "Sjížděli jsme do dědiny a už za školou jsme viděli, jak to hoří. No tak někteří kluci šli hasit tak jak byli, v sakách. Myslím, že z pětadvaceti nás dojelo sedmnáct," vzpomínal.

V Lukavci na křesťanský vzyk nenechají dopustit. Vždyť kde jinde lze spatřit chlapy ve vyžehlených oblecích a nablýskaných botách rajtujících na koni a střídajících se s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou Zprávu dáš boží spasiteli. Při zvuku těchto písní vychází většína lukaveckých obyvatel před svá obydlí v očekávání příjezdu jezdců. Pak lehce políbí kříž v ruce toho prvního a poděkují za zvěstování. "Je to nejen o tom křesťanském svátku, ale také o vztahu k přírodě a zvířatům," neopomněl podotknout pan David, jenž před pár roky chtěl svou roli posla dobrých zpráv předat někomu mladšímu, ale nenašel se nikdo, kdo by jej nahradil. "Tak si říkám, že dokud zdraví dá, budu to dělat," uzavřel skromně pan David.

(Zdroj: Region - týdeník okresu Nový Jičín, 6.4.2004))

nahoru


Zprávu o Kristově vzkříšení zvěstují muži na koních

9.4. 2004 14:28 ČBK (Lukavec)

Na tradiční "jízdu okolo osení" vyjedou v neděli 11.4. ve 13.00 hodin jezdci na koních v Lukavci u Fulneku. Boží hod velikonoční se tímto způsobem v obci slaví již od středověku.

Každý rok se muži a mládenci sejdou již po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se připravili na "jízdu kolem osení" neboli "rajtování". Koně svobodných chlapců mají ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce. Koně ženatých jezdců zdobí pentle červené. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním oděvem velikonočních jezdců.

Skupinu vede nejzkušenější jezdec zvaný "krojcfotr" (z německého Kreuzvater–otec kříže). V pojmenování je vystižena jeho zvláštní úloha. Jede v čele skupiny na bílém koni a drží v ruce malý kovový kříž, který lidé uctívají. Ženy vynášejí ven pro jezdce občerstvení. Obřadní objížďka končí za přítomnosti kněze a vesničanů, kteří společně s jezdci zpívají chvalozpěv "Bože chválíme tebe". Slavnost je zakončena požehnáním.

(Zdroj: www.christnet.cz)

nahoru


Mladí muži objeli podle velikonoční tradice osení

LUKAVEC (Novojičínsko), 11. dubna 2004 - Ani déšť a nevlídné počasí nepřerušily dnes stovky let starou tradici v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku. Při "jízdě okolo osení" objelo i letos 22 mužů na koních usedlosti v Lukavci a Nových Dvorech, kde písněmi a křížkem v ruce zvěstovali zprávu o Kristově vzkříšení. Slavnosti přihlížely asi tři stovky diváků.

"Byl jsem překvapen, že lidé přišli i v takovém nečase. Ještě větší radost mám ale z toho, že na koních už se začínají objevovat mládenci z nastupující generace," řekl organizátor jízdy Václav David.

Muži a mládenci se sešli už po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se na jízdu neboli rajtování připravili. Koně svobodných chlapců musejí mít ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce, koně ženatých jezdců zdobí na ohonu a na hlavách pentle červené. Objevily se i koně s pěkně zapletenou hřívou. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním ustrojením velikonočních jezdců.

Skupinu vedl na bílém koni nejzkušenější jezdec zvaný krojcfotr. Po řadu let zastává tuto úlohu Václav David, organizátor jízdy a také místní kronikář. "Letos jsem absolvoval už svou pětatřicátou jízdu," řekl. Kříž mu podle starého zvyku zapůjčil kněz.

Po jedné hodině vyjeli jezdci za zpěvu písní nejprve vzhůru k lukavskému kostelu sv. Jana Křitele, pak zamířili přes pole do horní části obce. Tam přivítali průvod muzikanti a po několika písních předal otec kříže křížek k políbení těm, kteří vyšli před dům a čekali na tuto chvíli. Kříž přišli uctít lidé všech generací. Po malém občerstvení zamířila skupina do osady Nové Dvory. Slavnost skončila v kostele požehnáním a průvodem jezdců a věřících kolem kostela.

(Zdroj: Tiscali/ČTK)

nahoru


Čarodějky z Lukavce

S úsměvem na tváři, se sluncem nad hlavou a s hurónským křikem se odpoledne 1. května slétlo v Lukavci pár malých a hodných čarodějek a čarodějů. Po exhibičním letu se sešli s ostatními diváky na hřišti TJ Sokol, aby se předvedli v celé své ošklivosti a soutěžili o titul Čarodějnice roku 2004.

Než byl vyhlášen vítěz, mohli si všichni užívat spousty legrace pod vedením starších kolegyň, které dávaly celé akci punc kvality. Pochutnali jsme si na výborných klobásách z udírny Čaroděje Dobroděje a v Jedové chýši si smlsli na hadích ocáskách a výborných lektvarech. Ale to už byl čas vyhlásit tu Nej…

Titul pro rok 2004 získala malá čarodějnice s civilním jménem Eva Sokolová. Pak jsme vyhlásili tombolu a mnohé čarodějky si přišly i víckrát se slovy: “Kdo umí čarovat, ten vyhrává”. Celé odpoledne vládla skvělá nálada a přítomní se výborně bavili, jen je škoda, že jich nebylo víc. Bylo se opravdu na co dívat. Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu celé akce.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj č. 6, červen 2004, autorka článku Zdenka Ohnheiserová)

nahoru


II. setkání Lukavců

V sobotu 26. června vyráží z Lukavce autobus. Cíl cesty — 290 km vzdálený Lukavec u Pacova. Účel cesty — II. setkání Lukavců. Po kratší zastávce “U Devíti křížů” přijíždíme na místo setkání — do sportovního areálu v Lukavci u Pacova. Právě včas — v hodin je setkání slavnostně zahájeno Ing. Kubcem, starostou Lukavce. Setkání se účastní všechny obce Lukavec, a to pořádající Lukavec u Pacova, Lukavec u Lovosic, Lukavec u Hořic a náš Lukavec u Fulneku. Jako hosté se setkání účastní hejtman kraje Vysočina pan František Dohnal a senátor pan Milan Štěch.

Po zdravicích zástupců obcí a hostů je slavnostně vztyčena nová vlajka TJ Start Lukavec.

V kulturním programu vystupuje soubor písní a tanců TRNÁVKA. Po tomto slavnostním zahájení začínají sportovní souboje. Na hřiště nastupují naši fotbalisté a soupeřem je jim družstvo Lukavce u Hořic. Po pěkném výkonu vyhrávají naši 5:0 a postupují do finále. Z druhého zápasu postupují domácí fotbalisté Lukavce u Pacova. V průběhu těchto zápasů je zorganizována exkurze do místního dřevozpracujícího závodu. Je to podnik, který zaměstnává asi 500 pracovníků a jeho hlavní náplní je výroba dřevotřískových desek.

A už je tu doba oběda. V místní školní jídelně je připraven výborný řízeček s bramborem, okurkový salát a zákusek. Během oběda je možno si prohlédnout základní školu. Je to nová škola, která byla postavena nákladem 80 mil. Kč. Je opravdu nádherná a velice moderní. Školu navštěvuje 184 dětí z Lukavce a okolí. O její úrovni svědčí nejlépe slova jednoho školou povinného účastníka našeho zájezdu: “Tak kdybych chodil do takovéto školy, tak se snad začnu i učit”.

Cestou z oběda si prohlížíme obec. Je zde pěkné náměstí s kostelem a starou školou. Uprostřed náměstí stojí funkční kašna s vodotryskem. Dovídáme se, že Lukavec u Pacova má asi 1180 obyvatel. Cestou okolo parku vidíme zámeček, který však není veřejnosti přístupný, a vedle zámečku stojí opravený památník “Hříbek” s expozicí věnovanou českému básníkovi Antonínu Sovovi, který v Lukavci u Pacova působil. Opravený památník byl otevřen den před našim příjezdem 25. 6. 2004. Vcházíme dovnitř a po prohlídce památníku se zapisujeme do staré kroniky návštěvníků. A jsme zase zpět ve sportovním areálu, kde právě vrcholí exhibiční utkání mezi ženami TJ Start Lukavec a starou gardou TJ Veselá. Musíme konstatovat, že i ženy to s míčem dovedou.

Po tomto utkání předvádějí své umění hasičské sbory jednotlivých obcí. Jak muži, tak i ženy. Náš Lukavec vyslal do soutěže pouze muže. Tento tým však svým výkonem nadchl všechny přítomné diváky a po zásluze zvítězil. V soutěži, kde se časy jednotlivých sborů pohybovaly v rozmezí 30 až 40 sekund, předvedli naši hasiči útok, který trval jen 19 vteřin. Po právu tak sklidili velký potlesk diváků.

K finále turnaje v kopané nastupují borci Lukavce u Pacova a Lukavce u Fulneku. Z tohoto utkání po poločase, kdy prohráváme 0:1, nakonec odcházíme poraženi 0:4. Prohráváme sice, ale je třeba říci, že s mužstvem, které hraje oficiální soutěž, a to I. A třídu. Naši hoši se ve složení, v jakém hráli, potkali na hřišti poprvé a někteří hráli velký fotbal vůbec poprvé v životě. Takže i našemu mužstvu patří čest a uznání.

Je potřeba ještě říci, že na místním podiu se střídaly v průběhu celého dne tři místní hudební soubory — dechovka, taneční hudba a pro mladší účastníky atraktivní rocková skupina. Každý z účastníků dostal zdarma od pořadatelů lístky na oběd, občerstvení (párek, pivo a kávu nebo limo).

S blížícím se večerem byly vyhodnoceny sportovní a hasičské soutěže a v 18:30 hodin bylo starostou Lukavce u Pacova
II. setkání Lukavců slavnostně ukončeno. Ještě než vyrážíme domů, směr Lukavec u Fulneku, tiskneme si ruku s novými přáteli a kamarády. Tradice, která začala vlastně na základě neblaze známých povodní v roce 1997 a 2002, se dále krásně rozvíjí. Máváme z autobusu svým známým a všech 49 účastníků zájezdu již přemýšlí o III. setkání Lukavců, které se uskuteční 25. 6. 2005 u nás, v Lukavci u Fulneku.

Závěrem musíme ještě vyřídit pozdrav všem občanům Lukavce od ostatních Lukavjáků, kteří se setkání zúčastnili. Za rok v Lukavci u Fulneku “Na shledanou!”

Občanský aktiv Lukavec děkuje vedení Města Fulneku za proplacení dopravy na II. setkání Lukavců a panu Petru Sokolovi za přepravu hasičské techniky na toto setkání.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, srpen 2004, autor článku Aleš Ohnheiser občanský aktiv Lukavec )

nahoru


Jezdci zvěstovali zmrtvýchvstání Krista

FULNEK-LUKAVEC (ipa) - Po šestatřicáté usedl v Neděli velikonoční do koňského sedla Václav David z Lukavce u Fulneku a vydal se v čele průvodu vesnicí, aby zvěstoval lidem, že Kristus vstal z mrtvých.

Jízda kolem osení se v Lukavci u Fulneku jezdí od období po Bílé hoře a obec s asi čtyřmi stovkami obyvatel je zřejmě jediná, která tento velikonoční zvyk udržuje. "Pak už to jezdí jen Lužičtí Srbové v Německu," připoměl pan David. Letos jelo při takzvaném rajtování čtyřiadvacet koní a stejně jako předešlé roky se jezdci v jejich sedlech střídali s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou píseň Zprávu dáš, Boží Spasiteli. Václav David, který již více než tři desítky let jezdí v čele průvodu, popřeje téměř u každé chalupy pěkné svátky a nechá lidem, kteří na něj čekají, políbit křížek, který na počátku své pouti převzal u kostela. Letos mu jej předával desetiletý Vojtěch Maleňák. "Ptal jsem se pana Davida, jestli mohu podat křížek, a on řekl, že mohu," vysvětil svou premiérovou účast chlapec, který měl po předání křížku ještě jeden úkol - pustit kostelní zvony. Václav David již před několika lety prohlásil, že končí, nástupce už má ve svém synovi, dvacetiletém Janovi. Ten se ale zatím na jeho místo netlačí. "Dokud je zdravý, tak ať to jezdí. Až to bude nutné, jsem připravený ho nahradit, ale vůbec na to nespěchám," prohlásil Jenda, který sám cítí výjimečnost tohoto zvyku. "Určitě to budeme chtít udržet. Nejen kvůli místním, ale i kvůli mnoha lidem, kteří tu přijíždějí právě kvůli tomu," vysvětlil David junior. Jízdu kolem osení přerušili podle pamětníků jen jednou. "To bylo asi v sedmasedmdesátém roce, kdy napadlo půl metru sněhu. Jinak to nepřerušila ani válka," dodal pan David.

(Zdroj: Region - týdeník okresu Nový Jičín, út 29.3.2005, č.13, roč.14))

nahoru


Úředníkům vadí, že čápi nepoužívají upravená hnízda

FULNEK

Úředníci odboru životního prostředí radnice ve Fulneku povolali ochránce přírody, aby vyřešili problém, který nastal s našimi asi největšími opeřenými živočichy - čápy.

Na několika místech ve Fulneku nechala radnice upravit pro tyto majestátní ptáky jejich hnízda, aby ptáky neohrožovaly například přes léto fungující komíny či elektrické dráty.

Čápům se však po návratu z teplých krajin upravená hnízda nelíbí a začali si stavět jiná. Většinou nedaleko těch starých a na sloupech elektrického napětí. Tam je ale nechtěji trpět energetici, neboť se obávají, že čapí hnízda mohou zkratovat elektrické vedení a zároveň těmto chráněným ptákům hrozí smrt.

Například ve Fulneku - Stachovicích přestavěli ochránci přírody velké hnízdo na komíně restaurace U splavu, neboť vichr jej nahnul tak, že mu hrozilo zřícení. Čáp, který se před čtrnácti dny vrátil, však o předělané hnízdo neprojevil zájem a začal si budovat nové kousek od hospody na sloupech elektrického napětí.

Podobně dopadl pokus postavit podložky pro čapí hnízdo ve Fulneku - Lukavci, kde původní hnízdo už není. Přestože tam lidé a ochránci přírody vybudovali několik náhradních podložek pro nová hnízda, čápi si postavili zcela nové hnízdo na sloupu elektrického napětí.

"Je vidět, že si příroda nedá poručit, " říká s úsměvem jednatel Českého svazu ochránců přírody z Valašského Meziříčí Milan Orálek. Tento svaz vybudoval na ploše tří krajů na Moravě už asi šedesát umělých hnízdiš't čápů. "Na druhé straně nikdo čápům nevysvětlí, že stavět hnízda na sloupech je pro ně nebezpečné. A že náhradní hnízda a podložky stavíme pro jejich bezpečnost." Dodává, že v mnoha případech například komíny, na nichž si čápi postaví hnízda, topí i přes léto. "Dokonce jsme zažili případ, kdy čápům jejich hnízdo co chvíli chytlo. Museli udusávat oheň zobákem a nohama. Nechtělo se jim ale z komína, ač byli celí černí od kouře, až si je lidé pletli s vzácnějšími černými čápy. Dokonce si museli vždy dolétnout na chvli na jiný komín a nadýchat se čerstvého vzduchu," říká Milan Orálek.

Ochránci přírody však mají řešení. "Čápy na sloupech necháme, dokud se nevylíhnou mladí. Když jsou pak ti mladí velcí jako slepise a neumějí ještě létat, přeneseme je i s hnízdy na místa, do nichž se jejich rodičům nechce. Většinou pak ale kvůli mláďatům dostanou rozum. I když jsou nejdříve trochu naštvaní," říká Milan Orálek.

(Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?r=Cmfsevermora&c=krajmoravskoslezskyr_2_2, 16.4.2005)

nahoru


Ornitologové jsou znepokojeni, že mnozí čápi se ještě nevrátili

Nový Jičín

Znepokojeni jsou v posledních několika týdnech jak ochranáři a ornitologové, tak někteří lidé, kteří bydlí u čapích hnízd. Ti byli zvyklí, že čápi přilétali z míst svého hnízdění běžně už v březnu a na počátku dubna. Některá ptačí hnízda však doposud zejí prázdnotou. Podle ochranářů prý znatelně více než v jiných letech.

Čápi se do nich zatím nevrátili a někteří ornitologové míní, že pokud je neobsadí čápi tento týden, zůstanou hnízda letos osiřelá.

Ochránci přírody jsou znepokojeni. "Volal nám například jeden pán ze Skaličky. Je to pan učitel, učí přírodovědu a pravidelně si zapisuje přílet čápa do této obce. Ale telefonoval nám, že letos ještě nepřiletěl, přestože tam bývá obvykle už třetího dubna," říká jednatel valašskomeziříčské pobočky svazu Milan Orálek.

Ten proto s ornitology o předminulém a minulém víkendu objížděl evidovaná čapí hnízda v okresech Moravskoslezského, Zlínského a Olomouckého kraje, aby zjistil, kde všude čápi po zimě chybí.

"Přestože někde čápi přiletěli, situace je pořád špatná. Už dlouho se nic podobného nestalo. A my si ani nemůžeme hrát na chytré, protože nevíme, proč někam čápi nepřiletěli," řekl Milan Orálek. "Možná, že za to může zima, která byla celosvětově letos divná. Možná někde čápi uhynuli nebo je něco zastavilo. "Milan Orálek řekl, že ornitologové naposledy zaznamenali podobnou situaci na počátku devadesátých let mimulého stoletíl po vypuknutí války v Zálivu.

"Tehdy čápi rovněž na některá místa nepřiletěli v termínu. Nikdo to nikdy nepotvrdil, ale ornitologové tehdy zvažovali, zda za to nemůžou požáry ropných vrtů. Jestli náhodou čápy ty husté, mohutné dýmy nedezorientovaly."

Čápi chybějí například v Bobrkách na Vsetínsku, v Lešné u Valašského Meziříčí, v Zubří a na dalších místech, například ve starém čapím hnízdě na valašskomeziříčské gobelínce," řekl Milan Orálek.

Dodal, že zmatky panují také v některých hnízdech, kde se už čáp letos objevil. "Z některých hnízd totiž čáp zase někam zmizel, i když už tam byl. Jako by se navzájem hledali," řekl jednatel valašskomeziříčského svazu ochránců přírody.

Čápům se přitom na Moravě líbí. Nejvíce v zemi je jich na Břeclavsku, Novojičínsko patří v počtu evidovaných čápů na druhé místo.

(Zdroj: MF Dnes, 26.4.2005)

nahoru


Lukavecká terénní vlna

 

Lukavská Terénní vlna prověřila hasiče

Fulnek – Lukavec /FOTOGALERIE, AKTUALIZOVÁNO/ – Téměř čtyřicet družstev dobrovolných hasičů na cyrilometodějské pondělí soutěžilo na vyhlášeném závodě Terénní vlna v Lukavci, místní části Fulneku. První tři družstva nedělilo ani šest setin sekundy.

Již čtyřiadvacátému ročníku přálo krásné letní počasí, což se v prvé řadě pozitivně projevilo na počtu diváků. „Příjemně mě překvapila zase ta pěkná účast diváků, hřiště je zaplněné, počítám, že tak pět set lidí tady je,“ neskrýval spokojenost hlavní pořadatel Vlastimil John.

Ti sledovali snahu sedmičlenných týmů o co nejrychlejší zdolání sedmdesátimetrového požárního útoku. „Trať je dlouhá jako u klasického rovinného závodu, akorát že tady máme převýšení patnáct metrů,“ přiblížil John jedinečnost lukavského požárního klání.

Se dvěmi nevyzpytatelnými vlnami se drtivá většina družstev poprala na výbornou, osm ženských družstev nevyjímaje. Když už hasiči zdolali těžké převýšení, neměli ještě zdaleka vyhráno. Bojovali jak se silným proudem vody, tak i s přesností. Dva členové týmu museli trefit vodou několik metrů vzdálený terč.

Některým, jako například hasičům z Třebovic, se nakonec čas nepočítal. „Nahoře je pásmo, do kterého se musí vběhnout, aby se nestříkalo už pod kopcem. Soutěžící právě zůstal před ním a byl diskvalifikován,“ objasnil hlavní pořadatel.

Nejlepší atakovali hodnoty kolem dvaceti vteřin a dobře se bavící diváci s napětím sledovali, zda bude překonán loňský rekord závodu. Drží ho Sbor dobrovolných hasičů Jistebník a jeho hodnota je přesně 19,080 sekund.

Nakonec se historické tabulky Terénní vlny přepisovat nemusely, i když k tomu scházelo opravdu jen málo. Nejlépe si se záludnou tratí poradili dobrovolní hasiči z Jistebníku, zdolali ji za 19,181 sekundy. Stříbro vybojoval Sbor dobrovolných hasičů Plesná s časem 19,710 sekundy a bronz, s minimálním rozdílem pouhých 32 setin, jejich kolegové ze Svinova.

Mezi ženami si nejlépe vedl SDH Lesní Albrechrice, převýšení zdolaly za třicet vteřin.

Do Lukavce v pondělí odpoledne dorazily především stopadesátky z Novojičínska, Opavska a Ostravy. „Z největší dálky k nám přijeli kluci ze slovenské Turzovky, takže je soutěž mezinárodní,“ dodal Vlastimil John.

Lukavská soutěž byla zároveň třetím podnikem Novojičínské ligy hasičů, která má letos premiéru. Tu vedou hasiči z Libhoště (23 bodů), před SDH Závišice (22 b.) a SDH Tísek (21 b.).

Nejúspěšnějším týmem z novojičínské ligy byl na Terénní vlně 2010 SDH Výškovice a deset získaných bodů ho katapultovalo na čtvrtou příčku soutěže.

(Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/lukavska-terenni-vlna-proverila-hasice20100706.html,6.7.2010, Adam Knesl)

Lukavecká Terénní vlna - fotky

 

Tak jako každý rok se i v sobotu 5. července 2003, sjela hasičská družstva k nám do Lukavce ke zdolání terénní vlny. Požární soutěž družstev v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku považují hasiči za jednu z nejtěžších. Dvojice hasičů s hadicemi totiž, než zalehne a zamíří na terčík, tak po krátkém sprintu musí překonat prudké patnáctimetrové převýšení. "Už jsem myslel, že tě budu muset vytáhnout za opasek, " komentoval například výkon svého kolegy jeden z hasičů z Jílovce na Fulnecku. Nakonec se z vítězství a času 22,21 sekundy radovali domácí. V ženách byly nejrychlejší z Luboměře.

Dvanáctého ročníku se zúčastnilo 33 družstev včetně hasičů ze slovenské Turzovky.

(Zdroj: Moravskoslezský deník, 8/7/2003 + úprava)

Hasiči budou zdolávat vlnu

Již poosmnácté zamíří do Lukavce u Fulneku hasičská družstva z širokého okolí, aby se utkala ve zdolávání Lukavecké terénní vlny. Soutěž je netypická tím, že hasič musí nejprve zdolat převýšení v terénu, než začne proudem vody shazovat terčík. Loni se atraktivního klání zúčastnilo 34 družstev, z toho sedm ženských. Letošní ročník začne v areálu TJ Sokol Lukavec v pondělí ve 14 hodin.

(Zdroj: Region-týdeník okresu Nový Jičín, 29/6/2004)

Terénní vlna

Sbor dobrovolných hasičů v Lukavci pořádá v úterý 5. 7. 2005 v pořadí již 19. ročník tradiční hasičské soutěže pod názvem Lukavecká terenní vlna. Klání hasičských družstev začne ve 13:30 hodin na hřišti TJ Sokol. Zveme všechny příznivce a fanoušky požárního sportu, aby se přišli pobavit na tuto technicky náročnou, ale divácky velmi zajímavou hasičskou soutěž. Loňská účast byla 37 družstev, z toho 8 ženských.
Večer ve 20:00 hodin začne letní karneval, k tanci a poslechu hraje hudba TNT.
Srdečně zvou hasiči z Lukavce

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 7, červenec 2005)

Terénní vlna podvacáté

FULNEK-LUKAVEC (ipa) - Do Lukavce u Fulneku zamíří ve středu 5. července odvážlivci z řad hasičských sborů. Uskuteční se tam jedna z nejnáročnějších hasičských soutěží v kraji, Lukavecká terénní vlna.

Letošní klání v Lukavci bude mít slavnostní nádech. "Jedná se již o dvacátý ročník, který bude probíhat v rámci stodvacétého výročí založení místního sboru," vysvětlil spoluorganizátor akce Vlastimil John.
Lukavecká terénní vlna láká každý rok více než tři desítky družstev z různých koutů republiky. Oproti jiným hasičským závodům má totiž své ojedinělé specifikum. Po uběhnutí zhruba dvou třetin asi sedmdesátimetrové trasy hasiči s proudnicemi zabočí prudce doleva a musí zdolat prudký kopec. Letošní klání začne na hřišti TJ Sokol Lukavec ve 13:30 hodin. "O přestávce předvedou lukavečtí hasiči ukázku zásahu s historickou hasičskou stříkačkou," dodal Vlastimil John.

(Zdroj: Novojičínský deník, úterý 4. července 2006, číslo 15)

Domácí hasiči bojovali

FULNEK-LUKAVEC (ipa) - Na samotné dno fyzických sil si sáhla řada účastníků jubilejního, dvacátého ročníku Lukavecké terénní vlny.

Hasičská soutěž v Lukavci má specifikum, kterým se řadí mezi nejtěžší soutěže v kraji. Na asi sedmdesátimetrové trase musí hasiči - proudaři zdolat asi patnáct metrů prudkého převýšení, než mohou zakleknout a namířit proudnici na terč. Jedním z mála, komu převýšení na trati nedělalo větší problémy, byl Tomáš Bednář z Jistebníku. "Určitě je to těžší než po rovině, ale šlo to," řekl krátce poté, co se na tabuli rozsvítil čas jeho družstva 21,81 sekundy. "Nesmí tam brzy pustit vodu. To pak člověk nevyběhne," poznamenal ještě, a jako by tím předznamenal osud ženského družstva Jerlochovic. Těm totiž začala stříkat voda z proudnic již v půli kopce a pravá proudařka Miroslava Jurásková i poté, co jí vodu přiškrtili, měla co dělat, aby se vůbec vyškrábala před terčík, který spadl v čase 1 minuta 45,71 sekundy. "Bylo to hrozně moc těžké," přiznala dívka, která v Lukavci soutěžila poprvé, ale určitě prý ne naposled.

Hodně zlý byl na sebe Daniel Sokol, který běžel jako pravý proudař v lukaveckém A družstvu. "Netrefil jsem napoprvé terč," prohodil sebekriticky a dodal, že vyběhnout kopec je pořádná dřina. I tak čas 20,96 sekundy patřil k tomu lepšímu. "Po dvou letech domácí konečně opět úspěšní. V předchozích dvou ročnících nedokončili," vyzdvihl ještě úspěch lukaveckých mužů moderátor akce.

Domácí nakonec skončili na pěkném pátém místě. Zvítězilo družstvo z Oprechtic časem 19,53 sekundy o desetinku před Vrbicemi. Za nimi skončili o tři setiny hasiči Luboměře. V ženách zvítězilo rovněž družstvo Oprechtic před Leskovcem a Březovou. Celkově přijelo na terénní vlnu 35 družstev.

(Zdroj: Novojičínský deník, úterý 11. července 2006, číslo 28)

Lukavská Terénní vlna prověřila hasiče

Fulnek – Lukavec Téměř čtyřicet družstev dobrovolných hasičů na cyrilometodějské pondělí soutěžilo na vyhlášeném závodě Terénní vlna v Lukavci, místní části Fulneku. První tři družstva nedělilo ani šest setin sekundy.

Již čtyřiadvacátému ročníku přálo krásné letní počasí, což se v prvé řadě pozitivně projevilo na počtu diváků. „Příjemně mě překvapila zase ta pěkná účast diváků, hřiště je zaplněné, počítám, že tak pět set lidí tady je,“ neskrýval spokojenost hlavní pořadatel Vlastimil John.

Ti sledovali snahu sedmičlenných týmů o co nejrychlejší zdolání sedmdesátimetrového požárního útoku. „Trať je dlouhá jako u klasického rovinného závodu, akorát že tady máme převýšení patnáct metrů,“ přiblížil John jedinečnost lukavského požárního klání.

Se dvěmi nevyzpytatelnými vlnami se drtivá většina družstev poprala na výbornou, osm ženských družstev nevyjímaje. Když už hasiči zdolali těžké převýšení, neměli ještě zdaleka vyhráno. Bojovali jak se silným proudem vody, tak i s přesností. Dva členové týmu museli trefit vodou několik metrů vzdálený terč.

Některým, jako například hasičům z Třebovic, se nakonec čas nepočítal. „Nahoře je pásmo, do kterého se musí vběhnout, aby se nestříkalo už pod kopcem. Soutěžící právě zůstal před ním a byl diskvalifikován,“ objasnil hlavní pořadatel.

Nejlepší atakovali hodnoty kolem dvaceti vteřin a dobře se bavící diváci s napětím sledovali, zda bude překonán loňský rekord závodu. Drží ho Sbor dobrovolných hasičů Jistebník a jeho hodnota je přesně 19,080 sekund.

Nakonec se historické tabulky Terénní vlny přepisovat nemusely, i když k tomu scházelo opravdu jen málo. Nejlépe si se záludnou tratí poradili dobrovolní hasiči z Jistebníku, zdolali ji za 19,181 sekundy. Stříbro vybojoval Sbor dobrovolných hasičů Plesná s časem 19,710 sekundy a bronz, s minimálním rozdílem pouhých 32 setin, jejich kolegové ze Svinova.

Mezi ženami si nejlépe vedl SDH Lesní Albrechrice, převýšení zdolaly za třicet vteřin.

Do Lukavce v pondělí odpoledne dorazily především stopadesátky z Novojičínska, Opavska a Ostravy. „Z největší dálky k nám přijeli kluci ze slovenské Turzovky, takže je soutěž mezinárodní,“ dodal Vlastimil John.

Lukavská soutěž byla zároveň třetím podnikem Novojičínské ligy hasičů, která má letos premiéru. Tu vedou hasiči z Libhoště (23 bodů), před SDH Závišice (22 b.) a SDH Tísek (21 b.).

Nejúspěšnějším týmem z novojičínské ligy byl na Terénní vlně 2010 SDH Výškovice a deset získaných bodů ho katapultovalo na čtvrtou příčku soutěže.

(Zdroj: 7.7.2010, Adam Knesl, http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/lukavska-terenni-vlna-proverila-hasice20100706.html)

nahoru


Lukavec v květnu

Svátek matek

Svátek matek je významným dnem pro každou maminku či babičku a sluší se v tento den poblahopřát. Pomalu tradicí se již stala oslava Svátku matek v Lukavci, kde program oslavy v minulých létech zajišťovali členové Občanského aktivu.

V letošním roce se této akce, se ctí, ujali členové KDU-ČSL Lukavec. A tak v neděli 8. května 2005 v místním sále vystoupily děti z mateřské školky, zataničla děvčata z aerobic klubu Kopřivnice a své nacvičené scénky předvedla místní mládež pod vedením pana Václava Davida, který celé odpoledne uváděl. K poslechu zahrála dechová hudba "Fulnečanka". Všude voněla káva a dobré domácí koláčky, které byly maminkám přichystány k občerstvení. Celé odpoledne bylo velice hezky připraveno a patří dík všem pořadatelům.

"Pochod k pomníku osvobození"

Jelikož v Lukavci máme ještě jednu tradici, která se váže k 8. květnu, a to "Pochod k pomníku osvobození", dohodli se pořadatelé TJ Sokol a KDU-ČSL na přesunutí termínu pochodu na sobotu 7. května.

Před pochodem byla položena za účasti pana starosty a místostarosty kytička k pomníku připomínajícímu oběti 1. a 2. světové války. Je nutno připomenout, že za velké účasti občanů Lukavce. Pan Moravec ve svém krátkém vystoupení připomněl události 2. sv. války a pak již stovka turistů vyrazila na tradičný trasu pochodu, jehož cíl byl u pomníku za vesnicí. Zde bylo přichystáno pěkné posezení s občerstvením a opékáním párků a byli vyhodnoceni nejmladší a nejstarší účastníci pochodu. Kdo se zúčastnil pochodu, musel projít kolem kapličky sv. Anny nad Lukavcem. A zde si nešlo nepovšimnout, že okolí kapličky bylo letos upraveno a vzorně uklizeno občany Lukavce, především z řad KDU-ČSL Lukavec.

"Kácení máje s programem"

Sportovci a členové TJ Sokol Lukavec v květnu provedli úklid a přípravu areálu TJ na nadcházející sezónu, která opět slibuje v Lukavci množství rozmanitých sportovních, kulturních a ostatních společenských akcí. První z nich se uskutečnila již v sobotu 28. května, a to tradiční "Kácení máje s programem".

Počasí bylo nádherné, a tak každému přišlo vhod vychlazené pivo, dobré koláčky nebo uzené cigárko od mistrů uzenářů Pavlíků. Hasiči připravili ukázku požární akce se starou stříkačkou z roku 1908. Patří jim za to, že je tato historická stříkačka plně funkční, naše uznání a poděkování. Veselou scénku pod májem pak sehráli mladí hasiči s podporou ostřílených divadelních mistrů Antonína Sokola a Vítězslava Sokola, který se již tradičně ujal režie představení. A pak již došlo na samotné kácení máje a lítý boj v soutěži o to, kdo si máj odveze domů. To ale nebylo důležité. Podstatné je, že se všichni v Lukavci dobře baví a dokáží pro přípravy akcí obětovat svůj volný čas, kterého máme všichni čím dál méně.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 7, červenec 2005)

nahoru


III. setkání Lukavců

Setkání Lukavců předcházely neblaze známé povodně, kdy byl nejprve v roce 1997 zaplaven náš Lukavec u Fulneku, a o pár let později Lukavec u Lovosic. Jelikož se vesnice navzájem v těžkých chvílích sblížily, konalo se první setkání Lukavců v roce 2003 v Lukavci u Lovosic. Následovalo v roce 2004 setkání v Lukavci u Pacova a letos tato akce připadla na Lukavec u Fulneku.

A tak se již dlouho před termínem setkání, který byl stanoven na sobotu 25. 6. 2005, v Lukavci uklízelo, sportovci opravovali lavičky a stoly na hřišti TJ, myslivci opatřili svoji chatu novým nátěrem a hasiči s úklidem hasičárny nezůstali pozadu. Také ostatní občané připravovali okolí svých domů na setkání s přáteli. Místní mládež natřela oplocení zahrádky u pošty. Pořadatelé zatím sestavovali program setkání a vymýšleli různá překvapení pro hosty z Lukavců.

V pátek večer přijeli první hosté z Lukavce u Hořic. Den "D" pro občany Lukavce je tady. Na hřišti vyhrává Fulnecká kapela a disco pana Černého, k prohlídce a projížďce jsou připraveni autoveteráni pod dohledem pana Bedřicha Johna, všude voní koláčky a uzené klobásy. Hosté přijíždějí. Z Lukavce u Pacova přijel pan starosta Kubec a 34 občanů, z Lukavce u Lovosic přijel pan starosta Hlaváček a 54 hostů a z Lukavce u Hořic k nám zavítala paní starostka Kazdová a 63 hostů. Je to paradox, ale z nejmenšího Lukavce u Hořic přijela celá 1/3 obyvatel.

Za účasti vzácného hosta, pana senátora Bureše, je setkání slavnostně zahájeno. Setkání zdraví nejprve pan Aleš Ohnheiser z Lukavce u Fulneku a vítá všechny hosty i domácí. Následují zdravice starostů Lukavců, pana senátora a starosty Fulneku pana Ing. Josefa Dubce. Závěrečné slovo patří největšímu sponzoru setkání, spolumajiteli a řediteli firmy NC-line, panu Petru Sokolovi.

Moderátor celého setkání, pan Vítězslav Sokol, zahajuje program, ve kterém vystupují postupně členové tanečního kroužku z Fulneku, děti MŠ Lukavec a místní mládež pod vedením pana Václava Davida. Na konci tohoto vystoupení dochází ke slavnostní události. Nynější předseda občanského aktivu Lukavec, pan Aleš Ohnheiser, děkuje bývalému předsedovi, panu Davidovi, za vše, co pro rozvoj a krásu Lukavce ve funkci udělal, a předává mu malý dárek jako upomínku na úspěšná léta.

Setkání se rozjíždí naplno. Ti, kteří přišli před zahájením, si jdou na pivo nebo limonádu zdarma. Je to takový malý dárek pořadatelů. Fotbalisté zahajují svůj turnaj a občané Lukavců se rozhlížejí po našem Lukavci. Je opravdu co vidět. Hasiči připravili k prohlídce svoji zbrojnici, ve které je možno spatřit i krásné domečky vyrobené ze dřeva, které již léta vytváří pan Josef Sokol. Otevřen je místní kostel a na myslivecké chatě je pro účastníky připraven oběd z mysliveckých specialit. Obdiv nad přípravou a organizací setkání vyjadřuje i pan senátor, který má díky jednomu ze sponzorů setkání, panu Karlu Baranovi, možnost projet se po Lukavci v koňské bryčce, tažené párem krásných bílých koní.

Jednotlivé soutěže fotbalistů a hasičů jsou prokládány ukázkami autoveteránů, malým minirecitálem vítězky celostátního kola ve hře na akordeon, Anežky Gebauerové z Lukavce u Fulneku a ukázkou požárního zásahu se stříkačkou z roku 1908. Bylo toho opravdu hodně a vyvrcholením dne byla soutěž "O nejsilnějšjí Lukavec", kde se za mohutného povzbuzování soutěžilo v přetahování lanem.

Jak dopadly jednotlivé soutěže, není důležité. Podstatné je, že se dále prohloubily přátelské vztahy mezi "lukavčáky". Setkání skončilo vyhodnocením soutěží a slibem, že za rok se opět sejdeme, tentokrát v Lukavci u Hořic. Dlouho do noci pak pokračovala diskotéka a rozebíraly se zážitky ze setkání.

Kdybychom měli poděkovat všem, kteří se svým dílem podíleli na organizaci III. setkání, nestačil by na to celý zpravodaj. Občané Lukavce se vytáhli a všem za to patří poděkování. Náš dík také patří sponzorům a všem, kdo přispěli ke zdárnému průběhu akce.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, srpen 2005, občanský aktiv Lukavec )

nahoru


Kopřivnický ovál v sobotu žil sportem

Kopřivnice - Polodrážní mašiny, čtyřkolky, rádiem řízená letadla i veteráni staří tři čtvrtiny století, to vše bylo v sobotu k vidění v areálu ploché dráhy v Kopřivnici. Uskutečnilo se tam Sportovní odpoledne AVZO.

Zatímco plošináři si to mezi sebou rozdávali v rozjížďkách, o přestávkách se předvedli letečtí modeláři. Moderátorka akce připomněla, že mezi členy AVZO patří také radioamatéři, kteří existují stejně dlouho jako plochodrážní klub, tedy padesát let. Asi největší obdiv všech ale sklidily nádherné stroje, které přivezli na plochu členové Tatra veterán klubu. Ať už to byl autobus, který jezdil na trase z Nového Jičína do Příbora, hasičský vůz Tatra či Tatraplán.

Jedním ze skvostů byla i červená Tatra hadimrška, se kterou přijel pan Bedřich John z Lukavce u Fulneku. "Koupil jsem ji asi před patnácti roky jako šrot ve Štramberku," přiblížil osud hadimršky pan John a dodal, že tenkrát za ruinu auta zaplatil 3,7 tisíce korun. "Ale chyběl tomu volant, nůžky na střechu, na tom nebylo v pořádku nic. Všechno se dělalo nové," pokračoval majitel, jenž nakonec prozradil, že automobilový skvost dával dohromady deset let.

Pan John již vlastní Tatru 57 A. Tu si pořídil v roce 1974. "Normálně jsem s ní jezdíval do práce a tak, jak bylo potřeba. O víkendech se jelo na soutěže. Se synem jsme s ní objezdili už na sto padesát soutěží," vypočetl pan John a k lepšímu přidal, že s Tatrou 57 A jel například po vlastní ose do Liberce a odtud do Krkonoš. "Nakonec jsem s ní byl až u Hančovy mohyly," usmál se pan John. Příští týden vyrazí na Rallye veteránů Beskydy 2005. "Už jsem to kdysi vyhrál třikrát za sebou a doma mám originál pohár Josefa Veřmiřovského ze třiadvacátého roku," uzavřel pan John.

(Zdroj: Region - týdeník okresu Nový Jičín, út 30. srpna 2005, č. 35)

nahoru


Vydařené oslavy výročí kaple

Fulnek-Děrné - (val) Na dvě stě lidí se v neděli zúčastnilo oslavy k výročí kaple Nejsvětější Trojice Na Hájku poblíž Děrného u Fulneku.

U třísetleté kaple, která je v současnosti kulturní památkou, bylo pro návštěvníky připraveno bohaté občerstvení, lavičky a pro případ nepěkného počasí velký stan. Počasí se však vydařilo a zúčastnění zažili odpoledne plné zábavy a pohody. "Lidové i jiné písně nám zahrálo trio muzikantů z blízkého okolí, zazpívali jsme si a poslechli proslov faráře i Jiřího Svobodníka, který zmínil historiii a pověsti týkající se kaple," popsal průběh odpoledne Stanislav Šmeidler, který se společně s dalšími lidmi stará o drobné sakrální stavby v okolí už několik let.

"Kaple Na Hájku tvořila dříve společně s dvěma dalšími v krajině trojúhelník - Boží oko - symbol Svaté Trojice. Pověst o vzniku kaple má dvě podoby. V obou se objevuje motiv šlechtice na koni, který se topil ve zdejších bažinách. Podle jedné verze se utopil a kaple byla vystavěna na jeho památku, podle verze druhé se zachránil voláním o pomoc ke Svaté Trojici a kapli vystavěl sám jako výraz vděku," řekl k historii Jiří Svobodník.

V uplynulých dvou letech byla v kapli provedena rozsáhlá rekonstrukce. "Byla zde kompletně vyměněna střecha, kaple byla nově vydlážděna, bylo provedeno odvodnění a nahozena nová sanační omítka," popsal nejvýraznější změny Šmeidler. Celkové náklady přesto nepřesáhly částku padesát tisíc korun, za což je podle Šmeidlera nutné poděkovat sponzorům a lidem, kteří prováděli opravné práce zdarma. Ruku k dílu přiložila řada firem i podnikatelů, na střechu přispělo město Fulnek i další větší i menší dárci.

V současné době se o kapli, která stojí při cestě z Fulneku do Lukavce, starají převážně lidé z Lukavce.

(Zdroj: Region - týdeník okresu Nový Jičín, út 25. října 2005, č. 43)

nahoru


Internet v knihovně v Lukavci

Od 1. 12. 2005 budou moci zájemci o Internet využít tuto službu také v místní knihovně v Lukavci. Internetové připojení mohou využívat registrovaní čtenáři knihovny i ostatní veřejnost. Tato služby bude poskytována zdarma, platí se pouze jednorázový registrační poplatek 20 Kč. Další služby (kopírování, tisk) budou poskytovány za úplatu. Zájemci o přístup na Internet se mohou přihlásit v půjčovní době, tj. ve čtvrtek od 17 do 19 hodin u pracovnice knihovny.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, prosinec 2005, číslo 12, autor článku (nav))

nahoru


Památné místo v blízkosti Fulneku

Vydáme-li se nedělní procházkou z Fulneku do Lukavce a odbočíme před kaplí sv. Trojice vlevo, narazíme asi po 350 m na zvláštně tvarovaný strom - borovici. Strom je rostlý tak, že překlenuje svým rostovým obloukem starou lesní cestu. Na kmeni si lze všimnout, že jsou na něm tři kříže. Vypravuje se, že na stromu byli oběšeni tři polští občané. Je to pravda či mýtus?

V průběhu loňského roku jsem se rozhodl pátrat mezi občany, jak to bylo, a uvést tím historii na pravou míru. Podařilo se mi oslovit tři občany, kteří byli buď účastníky této události, nebo si pamatovali, jak to tenkrát bylo.

V období 2. světové války byli na statky německých sedláků v našem okolí nasazováni na práci (jako pacholci) polští a ukrajinští obyvatelé. Ti museli dělat všechny práce na hospodářství sedláků - mnohdy i ponižující. Práva neměli veliká - nesměli navštěvovat hospody, obchody, zábavy a na oblecích museli mít přišité označení "P". (Ukrajinci měli práva větší).

Událost se odehrála v letních měsících roku 1943. Na jednom statku odmítl polský občan statkáři poslušnost (pro nespokojenost s požadovanou prací) a měl na statkáře vytáhnout vidle s hrozbou jeho fyzické likvidace. Statkář počítání pacholka nahlásil na gestapo, které věc posoudilo jako vzpouru, a byl později odsouzen k smrti provazem. K vykonání trestu byl vybrán kraj lesa zvaný Hájek a dva blízké duby vhodné k popravě (duby byly od zmiňované borovice vzdálené asi 250 m). Všichni Poláci a Ukrajinci pracující v našem okolí byli k tomuto místu dovedeni. Jedna pamětnice si na průvod pamatuje. Šel od Kostelce přes střed obce Děrné a dál až k Hájku. Průvod byl po stranách doprovázen gestapem. Místo události bylo také obstoupeno řádně ozbrojenými hlídkami gestapa. Odsouzený s ozbrojeným doprovodem byl dovezen autobusem z Fulneku. Byl dovezen i opracovaný dřevěný hranol, židle a stůl. Samotní Poláci museli rám zaklesti do rozsochy dubů, museli na něj navázat oprátku a pod něj postavit stůl a židli. Pod hrozbou museli odsouzeného postavit na židli, nasadit mu oprátku a podtrhnutím židle vykonat popravu. Těsně před popravou stačil odsouzený provolat: "Ať žije Polska a Hitler ať mu políbí v...".

Celé události přihlížela stovka Poláků a Ukrajinců - byla to pro ně výstraha, kdyby se chtěli k něčemu podobnému odhodlat. Nejen, že museli tomuto činu přihlížet, navíc byli přinuceni zhruba půl hodiny chodit kolem. Po ohledání a potvrzení museli jeho krajané sundat oprátku a položit ho do připravené dřevěné bedny. Po naložení na koňský povoz byla bedna s mrtvým odvezena neznámo kam.

Dle zjištění měl Polák asi 25 let a jmenoval se Josef. Oba duby, kde byl tento hrozný čin vykonán, byly v 80. letech minulého století odstraněny.

Snad by stálo za to památné místo označit tabulkou s vysvětlujícím textem, která by nám připomínala místi potrestání vzdoru.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, leden 2006, číslo 1, autor článku Stanislav Šmeidler)

nahoru


Sportu se věnoval i Mikuláš s čerty

Sbor dobrovolných hasičů v Lukavci uspořádal v sobotu 3. prosince 2005 tradiční, již jubilejní 10. ročník Mikulášské soutěže. Kolem deváté hodiny ranní se na hřiště TJ Sokol začaly sjíždět hasičské sbory z širokého okolí. Nejvzdálenější družstvo dorazilo až ze slovenského Prešova. Nechyběli ani naši přátelé z Turozovky.

Letošní klání mělo ryze zimní charakter. Trať byla pokryta patnácticentimetrovou vrstvou sněhu. Jako první odstartovalo družstvo hasičů z pořádajícího SDH a po nich se požární útok v zimních podmínkách vyzkoušelo dalších 22 družstev, včetně 3 družstev žen. O záludnosti této specifické soutěže svědčí i počet nezdařených pokusů. Úkolem každého družstva je, aby v co nejkratším čase doběhlo k základně s přichystaným nářadím, vytvořilo sací a dopravní vedení a proudem vody sundalo terčíky s emblémem čerta a Mikuláše a následně terče elektronické časomíry.

Tomuto sportovnímu zápolení přihlížela více než stovka diváků, mezi kterými nechyběli zástupci města a sponzoři. Děkujeme tímto za účast soutěžícím i divákům a těšíme se na setkání při dalších sportovních a kulturních akcích pořádaných naším sborem.

A jak to všechno dopadlo?

Muži

1.

Mošnov

19,723 s

2.

Luboměř

21,543 s

3.

Lukavec

21,995 s

6.

Lukavec (dorost)

 

Ženy

1.

Odry

41,568 s

2.

Děrné

56,363 s

 

Jerlochovice

"N"

(Zdroj: Hasiči z Lukavce, Fulnecký zpravodaj, leden 2006, číslo 1)

nahoru