Archiv rubriky: Lukavec v médiích

Článek: Kamenná mohyla

Každý den většina Lukaveckých musí projít kolem tamní hasičské zbrojnice. A právě vedle ní stojí kamenná mohyla, na které jsou připevněny tři odlitky s textem Slezské hymny. Vzpomínka na to, že i slezané kdysi měli vlastní hymnu, prý v Lukavci spatřila světlo světa po padesátém roce, když lidé postavili novou hasičskou zbrojnici. „Vedle ní byla zahrádka a působila moc prázdně,“ vzpomněla matka dnešního velitele lukaveckých hasičů Josefa Sokola, šestaosmdesátiletá Františka. V té době prý se zrovna formovaly  okresy  a  v  rámci  Československa  se  začalo  hovořit
i o existenci Moravy a Slezska. Důchodkyně netuší, jak stará je Slezská hymna, nicméně text dobře zná. „Vím, že jsme ji ve škole zpívali asi až do čtvrté třídy,“ připomněla a hned odzpívala první sloku.

Kdo tehdy dostal nápad vytvořit u zbrojnice kamenný pomník už také nepamatuje. „Ale ty desky s textem hymny nechal odlít zdejší rodák František Volný, který dělal ve firmě Brano v Hradci nad Moravicí,“   poznamenala.   Sama   pak   s   manželem  pro  desky
do Hradce jela. „Byl listopad, jeli jsme na motorce a pamatuji si, že v Březové začalo hustě sněžit, ale dovezli jsme to v pořádku,“ doplnila s tím, že přivezli i odlitou slezskou orlici, kterou místní umístili na vrcholek mohyly. Orlice přežila vše až do devadesátého roku, kdy ji někdo ukradl. „Já jsem ji pak nechal vypálit laserem a pro jistotu hned dvě. Loni jsem tam jednu konečně dal,“ přidal se syn Josef.

U pomníku se slezskou hymnou se světí všechny státní svátky. „Věšíme vlajky, kdysi naši a ruskou. Teď jen českou. Ale rozhodl jsem se, že příště vyvěsíme i hasičskou,“ uzavřel Sokol.

(zdroj: týdeník Region, datum nezjištěno)

Zpráva: Kapucíni ve Fulneku

Hlásíme se vám ze severní Moravy, z Fulneku, města Komenského. Toto město je také nazýváno „Moravský Salcburk“. Asi proto, že na malé ploše je soustředěno tolik historických budov.

Vedle vzácného farního kostela, kdysi součásti kláštera augustiniánů, zrušeného r. 1784 Josefem II., je zde ještě areál kapucínského kláštera, který je však  tak rozpadlý, že o jeho vzkříšení skoro pochybuji.

My kapucíni jsme do Fulneku přišli r. 1968 hned po „Pražském jaru“  a převzali jsme faru, farnost a  její okolí. Máme na starosti dvě farnosti – fulneckou a ve Vrších, kostely v Jerlochovicích, v Děrném, v Lukavci a ve Stachovicích. K tomu ještě dvě kaple – v Jestřábí a v Jílovci. Jsme na to tři kněží . otec Jiljí Friedl , otec Bartoloměj a já, důchodce O. Bernard. V  neděli míváme šest mší svatých a v sobotu jednu v některé z kaplí.

Kromě obvyklé duchovní správy vypomáháme podle potřeby v sousedních farnostech i jinde. Míváme tridua a lidové misie (během tří let 38 na Moravě a ve Slezsku). Jsme zpovědníky sester sv. Kříže (kongregaci založil švýcarský kapucín P. Theodosius Florentini s blahoslavenou Matkou Terezií Schererovou) v Choryni u Valašského Meziříčí. Býváme zváni na různé slavnosti jako zpovědníci a kazatelé.

V celé této práci nám na faře a ve farnosti obětavě pomáhají dvě křížové sestry, Jakuba a Hedvika, které konají služby kuchaře, kostelníka a starosti o faru. Bez jejich pilné a obětavé služby bychom nemohli své úkoly náležitě plnit.

Kromě toho se staráme o sekulární františkány v Místku, v Čeládné, v Havířově, v Heřmanicích, v Hrabyni u tělesně postižených terciářů a doma ve Fulneku.  Fulneckýc sekulárních františkánů je zatím třináct, kromě dvou všichni mladí, a z toho čtyři manželské páry.

Farní mládež z farnostního okruhu se schází týdně v 18 hod. a podílí se na všech duchovních i hmotných úkolech. Je rovněž zapojeno do děkanských, diecézních i celostátních aktivit.

Tak asi vypadá celkový pohled na naši farnost, na františkánské poslání u nás. Míníme v tom nadále pokračovat s Boží pomocí  a na přímluvu našich světců.

Bratr Bernard Bartoň OFMCap.; 10. 8. 1998

(Zdroj: http://www.sfr.cz/clanek.aspx?a=2160)