Archiv rubriky: Historie

Historie: Jedna z variant původu názvu „Lukavec“

Historici předpokládají, že Lukavec náleží ke staršímu osídlení oblasti Fulnecka z doby před vrcholnou kolonizací. Svědčí o tom jeho jméno i od počátku trvale české osídlení. Lukavec přiřazují k původnímu osídlení podobně jako například Bílov, Pohoř, Kletné, Jílovec nebo třeba i Děrné. Při určování významu místního jména se např. jazykovědec Vincenc Prasek přikláněl ke slovu „křivolaký“. Tomuto významu by odpovídal ukrajinský říční název Lukavycja „klikatý tok“. Mezi dalšími formulacemi významu můžeme jmenovat „křivý“, „luční“, „litý, lstivý“, „dravý, divoký“ anebo dokonce „lstivý, čert“. Prasek také prezentoval možnost, že by název mohl vzniknout podle lokátora křestním jménem Luka. Sám ale uvádí, že takové jméno na Opavsku v dobových dokladech nenalézáme.

Vincenc Prasek ale už navazoval na předchozí práci svého opavského kolegy.

Jeho současník středoškolský pedagog a národní buditel Antonín Vašek ve své práci „Výklad slovanských místních jmen v Opavsku“ z roku 1872 uvádí:

„Lukavec pochází bezpochyby od osob. jm. Luka (Pal.) neb Lukava, což jest tolik co Lukáš. 1432.“

Ve svém výkladu se odkazuje na seznam českých jmen sestavený Františkem Palackým (Radhošt I. seš. 2 str. 117-128). Údaj „1432“ značí rok, ze kterého podle A. Vaška pochází nejstarší zmínka o Lukavci (dnes už víme o opisu listiny z roku 1312 a dochovaných listinách z roku 1372).

Zdroj: Programm des kais. königl. Ober-Gymnasiums zu Troppau für das Schuljahr 1872, Troppau

Historie: Zmínka o nájemci pivovaru 1844

Díky ohlášce Úředního výnosu o nabídce prodeje adresovaného úřadem Pustějovského panství v Lukavci z 28. března 1844 v Opavských novinách (Troppauer Zeitung – příloha Anhang zur Troppauer Zeitung Nr. 27 z pondělí 1. dubna 1844) se dozvídáme o jméně tehdejšího nájemce lukaveckého pivovaru.

V té době totiž Johann Wanke uváděný jako nájemce pivovaru v Lukavci požádal úřad místního panství o vyhlášení prodeje domu – exekuci jeho dlužníka (Joachima Olbricha, Stará Ves  č. p. 128).

Wanke
Zdroj: books.google.cz

 

 

 

Zdroj: Google books

Historie: Zmínka o sv. Anně z 18. století

Jednu z nejstarších zmínek ve spojitosti se sv. Annou se nám podařilo objevit v Pozemkové knize Velkostatku Pustějov (pod který Lukavec patřil) uložené v Zemském archivu v Opavě. Jedná se o záznam z roku 1760 v souvislosti s nákupem Andrese Sockola.

Velkostatek_Pustejov_inv_c_293_sig_A_26-9_0108
Originál stránky, zdroj: Pozemková kniha Velkostatku Pustějov, inv. c. 293, sig. A 26-9 0108

 

 

 

 

 

vyrez
Detailní výřez ze stránky s označením „pod svatú Annú“

 

 

 

 

V textu záznamu se uvádí postoupení tří korců půdy (Scheffel) a to „na odpozahu“, „pod svatu Annu“ a „na zadnim Dalekem“.

Zdroj: www.archives.cz

Související odkazy:

Kaple sv. Anny

Pozemková kniha – kniha listin pro Lukavec 1828-1855

V Zemském archivu v Opavě jsou dostupné pozemkové knihy pro Lukavec. V těchto knihách můžeme najít zajímavé dokumenty týkající se našich předků – zejména kupní smlouvy, záznamy o dluzích a další informace týkající se gruntů v Lukavci.

Aktuálně může být v souvislosti s Bohumilem Paterem zajímavý záznam o historii rodu Paterů v Lukavci. V pozemkové knize se záznamy z let 1828 -1855 najdeme kupní smlouvu Georga Patera na vodní mlýn č. 71, který ho koupil od lukaveckého mlynáře Böhma 13. září 1828. Už o rok později ho pak 16. října 1829 prodal svému bratrovi Andreasovi (Ondřej), což byl nejspíše pradědeček Bohumila Patera.

Přehled hlavních záznamů:

1825 – Svatební smlouva mezi Ignatzem Watlawkem Skřípov č. 28 a Theresií Kukoll č. 65 [445];

1826 – Andreas Wrana prodává synu Matheasovi domek č. 41 [456]; Franz Krzmarsch prodává Antonu Broschovi domek č. 40 [482];

1827 – Martin Drahosch prodává Antonu Broschovi domek č. 20 [565];

1828 – Dědický list Joseph Friedel, č. 80 [430]; Mlynář Böhm prodává mlýn č. 71 Georgu Paterovi [432]; Joseph Gebauer prodává synu Josephovi domek č. 77 [462]; Dědický list Georga Sokolla na domek č. 47 [584]; Dědický list Bernarda Seidlera na domek č. 46 [587]; Dědický list Bernarda Brosche na domek č. 78 [595];

1829 – Ignatz Beinhauer prodává synu Antonovi fojtství č. 62 a statek č. 12 [435 a 439]; Georg Pater prodává mlýn č. 71 bratru Andreasovi [442]; Dědický list Johanna Schindlera na domek č. 68 [447]; Wenzel Brosch prodává synu Wenzelovi domek č. 37 [468]; Martin Gebauer z č. 7 prodává grunt svému bratrovi Georgovi [495];

1830 – Johann Hainik prodává synu Antonovi statek č. 58 [449]; Joseph Gebauer prodává Wenzelovi Sokolovi domek č. 77 [465]; Dědický list Franze Seidlera na statek č. 13 [550];

1831 – Dědický list Beaty Šteffkové na domek č. 81 [499];

1832 – Dědický list Theresie Wranové na domek č. 41 [459]; Bernard Seidler prodává Johannu Wranovi domek č. 46 [523]; Dědický list Johanna Wladarže na domek č. 38 [597]; Potvrzení o zřeknutí se nároku na úroky fojta Antona Beinhauera [671];

1833 – Simon Krzmarsch prodává Antonu Ohnheiserovi statek č. 3 [471]; Dědický list Jakoba Dulanského na domek č. 9 [566];

1834 – Dědický list Wenzela Sokola na domek č. 55 [454]; Franz Kallusz prodává synu Valentinovi domek č. 53 [513]; Dědický list Mathiase Johna na domek č. 42 [577]; Dědický list Josepha Gebauera na domek č. 36 [579];

1835 – Potvrzení pro Jakoba Kaluschu č. 54 [460]; Johann Sokol prodává Johannu Uvirovi statek č. 17 [476]; Dědický list Johanny Blahetové na domek č. 25 [501]; Ignatz Wazlawik prodává Jakobu Linnertovi domek č. 65 [532]; Thomas Heinik prodává synu Franzovi domek č. 49 [569]; Johann Wlcžek prodává synu Valentinovi domek č. 43 [572]; Jakob Mainwald prodává Georgu Sokollovi domek č. 8 [599];

1836 – Dědický list Josepha Brossmanna na domek č. 57 [589];

1837 – Směna mezi Wenzelem Sokollem č. 77 a Mathiasem Klossem č. 15 Nové Dvory ve Vyškovickém panství [489]; Dědický list Antona Schenka na statek č. 5 [504];

1838 –  Georg Staržitzky prodává Karlu Staržitzkému domek č. 32 [535]; Dědický list Martina Kaluschi na domek č. 19 [574]; Dědický list Thomase Davida na domek č. 48 [580];

1839 – Dědický list pro v. mlynáře Karla Schindlera na č. 69 [485]; Jakob Feilhauer prodává domek č. 76 Franzi Schaldrichovi z Děrného [491];

1840 – Johann Krzmarsch prodává Karlu Heinikovi statek č. 11 [507]; Georg Feilhauer prodává synu Karlovi domek č. 21 [510]; Dědický list Franze Brossmanna na domek č. 67 [541]; Dlužní úpis Philippa Heinika č. 2 [629]; Potvrzení Andreasi Paterovi o zaplacení závazku [654];

1841 – Franz Pawlik prodává synu Johannovi domek č. 6 [516]; Thomas Beyer prodává synu Thomasovi grunt č. 23 [519]; Dědický list Franze Gebauera na domek č. 16 [526]; Protokol o stavbě obecního domu č.15 [528]; Dědický list Johanna Krczmarze na domek č. 31 s gruntem [529]; Dědický list Franze Schindlera na domek č. 33 [581]; Philipp Heinik prodává synu Jakobovi statek č. 2 [630]; Potvrzení o zaplacení Johannu Uwirovi č. 17 [707]; Dlužní úpis (Schuldverschreibung) Jakoba Dulanskeho č. 14 (Johann Uwira) [735];

1842 – Thomas Dulanski prodává synu Lorenzovi domek č. 28 [544]; Franz Sokoll prodává synu Johannovi domek č. 79 [561]; Dědický list po Josephu Demelovi [648];

1843 – Anton Beinhauer fojt se ženou prodává Josephu Ghonkovi mistru mlynářskému pro syna Libora statek č. 12 [538]; Lorenz Beilner se ženou prodává Franzi Heinikovi domek č. 25 [548]; Pachtovní smlouva mezi Antonem Ohnhäuserem č. 3 zastoupeným Franzem Seidlerem a Antonem Broschem (propachtovatelé) a řadou občanů [553-560]; Potvrzení Josephu Brussmannovi č. 57 o zaplacení závazku [602]; Dlužní úpis Karla Böhma č. 39 a Johanna Dulanského č. 56 [603]; Potvrzení Philippu Heinikovi č. 2 o zaplacení závazku do Bravantic [605]; Dědický list Johanny Krcžmarźové na domek č. 31 a pozemek [606]; Karl Schindler prodává synu Mathiasovi dům č. 69 a příslušející větrný mlýn [609]; Potvrzení Andreasi Paterovi č. 71 o zaplacení zálohy [658];

1844 – Franz Gebauer prodává Josephu Brossmannovi domek č. 60 [614]; Georg Schenk prodává synu Josephovi dům č. 66 [617]; Mathias Sukupp prodává nevlastnímu synovi Josephu Broschovi domek č. 74 [620]; Dlužní úpis Johanny Wladaržové č. 31 [624*]; Dlužní úpis Antona Heinika č. 58 [626]; Beata Steffková provdaná Jurascheková se souhlasem svého muže Karla prodává Johannu Sokollovi dům č. 81 [627]; Dlužní úpis Mathese Klosse č. 77 Josephu Schüllerovi ze Staré Vsi [635]; Dlužní úpis Johanna Uwiry č. 17 Josephu Ulmannovi [636]; Manželská smlouva Johanna Sokolla č. 47 a Barbary Cžipové z Životic [637]; Franz Brosch prodává synu Franzovi statek č. 59 [640]; Potvrzení Franzi Broschovi o zaplacení závazku [646];

1845 – Dlužní úpis Mathiase Brosche č. 64 Johannu Willardovi soukenickému mistru z Fulneku; Cese (postoupení) Mattese Ohnheisera Jakubovi a Katherině Dulanským [647]; Rozsudek justičního úřadu ve věci Cecilie Brossmann (provdané Keitel) jako žalobkyně proti Karlu Schindlerovi, mlynáři (větrný m.) [656]; Potvrzení Andreasi Paterovi č. 71 o zaplacení zálohy [659]; Nedokončený dlužní úpis fojta na č.62 [670]; Svatební smlouva mezi Antonem Schenkem č. 66 a Barbarou Nezdarny ze Staré Vsi [715]; Dlužní úpis Franze a Veroniky Stefka č. 41 k dluhu u Josefa Zimmera z Fulneku č. 260 [769]; Dědický list Mathese Sukuppa na dům č. 73 [770];

1846 – Dlužní úpis Valentina Wlczeka č. 43 Johannu Friedrichovi z Fulneku [655]; Potvrzení mlynářskému mistru Andreasi Paterovi o zaplacení zálohy [657]; Andreas Pater prodává synovi Andreasovi mlýn č. 71 [660]; Johann Wanjura prodává synovi Valentinovi dům č. 26 [664]; Dlužní úpis mezi Jakobem Dulanským č. 14 a Johannem Willardem Fulnek č. 267 [667]; Potvrzení o zaplacení mezi Jakobem Dulanským č. 14 a poručníky Antona Ohnheisera [669]; Dlužní úpis fojta Antona Beinhauera na č.62 odkazy na 18.10.1792 [673];  Dlužní úpis Wenzela Sokolla na č.55? [676]; Dlužní úpis Andrease Patera juniora č. 71 [695];

1847 – Dědický list Lorenze Wernera na dům č. 35 a pozemek [675]; Dlužní úpis Franze Dulanského na č.10 [677]; Dlužní úpis Laurenze Wernera č. 35 [678]; Dědický list Antona Steffky na dům č. 80 a pozemek [680]; Dlužní úpis Antona Steffky č. 80 [681]; Dlužní úpis Valentina Wanjury č. 25 [682]; Dlužní úpis Franze Schaldricha č. 76 [683]; Dlužní úpis Antona Seliga č. 44 [685]; Dlužní úpis Franze Dresslera č. 84 [687]; Dlužní úpis Antona Steffky č. 80 [688]; Franz Wladarsch prodává Josefovi Pawlikovi dům č. 86 [689]; Dlužní úpis Franze Seidlera č. 13? [692]; Dlužní úpis Franze Dulanského č. 10 k dluhu od fulneckého řezníka Antona Miksche [713]; Dlužní úpis Johanna Friedricha Knup č. 76 z Fulneku k dluhu od Franze Regniera z Fulneku ohledně dlužního úpisu Valentina Wlczeka č. 43 v Lukavci [716]; Dlužní úpis (Schuldschein) Josefa a Johanny Wladarz č. 31 k dluhu od fulneckého měšťana Leopolda Waldhausera [717];

1848 – Dlužní úpis Lorenze Pawlika č. 24 [694]; Dědický list Johanna Steffky na dům č. 85 [696]; Dlužní úpis Johanna Steffky č. 85 [699]; Potvrzení o zaplacení mezi Johannem Steffkou a rodinou [700]; Johann Steffka prodává Antonu Sokollovi dům č. 85 [701]; Andreas Sokoll prodává synu Ignatzovi dům č. 18 s pozemkem [704]; Postoupení dluhu Franze Dulanského č.10 písařem lukaveckého úřadu Karlem Strauchem na Franze Pawlika z Kujav [708]; Dlužní úpis (Schuldverschreibung) Franze a Apolonie Broschových č. 59 k dluhu od fulneckého obchodníka Valentina Knoppa [710]; Dlužní úpis Karla Heiníka č. 11 k dluhu od sládka Mathiase Kollorose [712]; Dlužní úpis Johanna Uwiry z Nového Dvora v Lukavci č.17 k dluhu u fulneckého obchodníka Valentina Knoppa [721]; Libor Gsunek prodává Antonovi a Theresii Beinhauer statek č. 12 [733]; Dlužní úpis Franze Dulanského č. 10, Jakoba Dulanského č. 14 a Franze Brosche č. 59 na dluh u fulneckého obchodníka Valentina Knoppa [748]; Dlužní úpis fojta Antona Beinhauera č. 62 k dluhu u písaře Franze Scharze [767];

1849 – Postoupení dluhu Mathiase Brosche č. 64  písařem lukaveckého úřadu Karlem Strauchem [719]; Dědický list Johanna Brosche na dům č. 45 s pozemkem [723]; Johann Brosch prodává synu Johannovi dům č. 45 s pozemkem [724]; Ignatz Miksch prodává synu Mathäusovi Mükschovi statek č. 70 [727]; Rozsudek justičního úřadu ve věci Johanna Sokolla č. 17 jako žalobce proti Johannu Uwirovi z Nového Dvora – justiciár Eduard Hückel [732]; Zpráva o exekuci na č. 17 [732]; Dlužní úpis Karla Starsitzkeho č. 32 [737]; Svatební smlouva mezi Johannem Broschem č. 45 a Marianou Brosch č. 37 [739]; Dlužní úpis (Schuldschein) Johanna Uwiry č. 17 [740]; Prohlášení (Erklärung) Franze Schindlera č. 33 a vdovy Marianny Pawlik č. 16 [741]; Potvrzení o zaplacení (Franz Schindler) č. 33 [742]; Postoupení dluhu Franze Schindlera na Josepha a Vinzenze Schindler č. 33 [743]; Svatební smlouva mezi Mathiasem Mükschem č. 70 a Veronikou  Moraw z Vrchů č. 42 [745]; Dlužní úpis Karla a Marianny Starzitzky č. 32 na dluh u podkoního Albina Gebauera [747]; Bernard Brosch prodává dceři Magdaleně dům č. 78 [750]; Svatební smlouva mezi Josefem Schindlerem č. 70 a Magdalenou Brosch č. 78 [752]; Dlužní úpis Jakoba Dulanského č. 14 k dluhu u sládka Mathiase Kollorose [753]; Potvrzení o zaplacení (Karl a Mathias Schindler) č. 69 [755]; Dědický list Franze Stefky na dům č. 41 [768];

1850 – Potvrzení o zaplacení (Joseph a Johanna Wladarz) č. 26 [756]; Potvrzení o zaplacení (Joseph Pawlik) č. 86 [757]; Joseph Pawlik prodává Franzovi a Marianně Franz dům č. 86 [758]; Dlužní úpis Jakoba Dulanského č. 14 k dluhu u podkoního Albína Gebauera [759]; Potvrzení o zaplacení (Jakob Dulansky) č. 14 [761]; Jakob Dulansky prodává synu Franzovi statek č. 14 (Preissner) [762]; Žádost vdovy Johanny Schenk č. 5 o zápis do gruntovní knihy [772]; Dědické řízení Johanny, Franze a Antona Schenkových na č. 5 [772]; Žádost Augustina Malchera manžela vdovy Johanny dříve Schenk č. 5 o zápis do gruntovní knihy [776]; Svatební smlouva mezi Augustinem Malcherem ze Sl. Vlkovic č. 33 a vdovou Johannou po Antonu Schenkovi č. 5 [777]; Žádost Johanna Kaluschy č. 54 o zápis do gruntovní knihy [780]; Dědické řízení po Jakubu Kaluschovi č. 54 [780];

1851 – Žádost Antona Sokolla č. 85 o zápis svatební smlouvy do gruntovní knihy [783]; Svatební smlouva mezi Antonem Sokollem č. 85 (79) a Katharinou Beier č. 23 [783]; Žádost Magdaleny Brossmann č. 67 o zápis do gruntovní knihy [785]; Dědické řízení po Franzi Brossmannovi č. 67 [786]; Žádost Johanna Uwiry č. 17 o výmaz dluhu v gruntovní knize [789]; Žádost Johanna Uwiry č. 17, Nový Dvůr č. 1 o zápis dluhu do gruntovní knihy (sirotci) [789]; Žádost Johanna Uwiry č. 17, Nový Dvůr č. 1 o zápis potvrzení do gruntovní knihy (Ullmann) [791]; Žádost Johanna Uwiry č. 17, Nový Dvůr č. 1 o zápis do gruntovní knihy (Schätzungsurkunde) [792]; Žádost Johanna Lammela Fulnek č. 284 o zápis dluhu Georga Schindlera č. 48 (1844) do gruntovní knihy [793];

1852 – Žádost Franze Brosche č. 59 o výmaz dluhů z gruntovní knihy [795]; Žádost Andrease Patera mlýn č. 71 o výmaz dluhů z gruntovní knihy [796]; Exekuce ve sporu Johanna Schindlera Butovice č. 88 a Karla Schindlera výminkáře Lukavec č. 69 [797]; Žádost Mathiase Schindlera č. 69 o zápis kvitance do gruntovní knihy [798]; Žádost výminkáře Karla Schindlera č. 69 o zápis kvitance do gruntovní knihy [799]; Žádost Mathiase Miksche č. 64 o zápis dědictví do gruntovní knihy [800]; Žádost Franze Schaldricha opatrovníka Johanna Wranny č. 46 o zápis dědictví do gruntovní knihy [801]; Žádost Jakuba Maiwalda výminkář č. 8 o zápis do gruntovní knihy (dle svatební a kupní smlouvy) [802];

1853 – Žádost Magdaleny Popp Pustějov č. 143 o zápis dědictví a kvitance do gruntovní knihy k č. 17 [803]; Žádost Karla Heinika č. 11 o zápis dědictví, kvitance a zajištění do gruntovní knihy (3 děti Josepha Gebauera) [804]; Žádost Katharinny Wranna č. 46 o zápis dědictví a zajištění do gruntovní knihy [805]; Žádost obchodník Valentina Knoppa Fulnek  o zápis dluhu Franze Brosche č. 61 do gruntovní knihy [806]; Žádost Vita Schindlera č. 68 o zápis dědictví  do gruntovní knihy [806]; Žádost Vita Schindlera č. 68 o zápis pro sourozence do gruntovní knihy [807]; Žádost Antona Brosche opatrovníka Johanna Wladarze sirotka po Antonu Wladarzovi č.38 o zápis dědictví do gruntovní knihy [808]; Žádost obchodník Valentina Knoppa Fulnek  o zápis dluhu Georga Gebauera č. 7 do gruntovní knihy [809]; Žádost Thomase Davida č. 48 jako opatrovníka sirotka Johanna Wanjury o zápis dědictví č. 50 do gruntovní knihy [816];

1854 – Žádost Jakoba Sokolla č.82 o zápis dědictví do gruntovní knihy [811]; Žádost Jakoba Binnara č.65 o zápis koupě do gruntovní knihy [811]; Žádost Katharinny Staržitzky z Lukavce zastoupené notářem Josefem v. Lutz z Fulneku proti Karlu Staržitzkému č. 32 o exekuci [812]; Žádost Franze Seliga č. 44 o zápis dědictví do gruntovní knihy [814]; Žádost Karla Staržitzkého č. 32 o zápis (Schätzungsprotokoll) do gruntovní knihy [814]; Žádost Josefa Stefky č. 22 o zápis dědictví do gruntovní knihy [815];

1855 – Žádost Georga Sokolla č. 8 o zápis dluhu u lukaveckého a děrenského fondu pro chudé do gruntovní knihy [817];

Str. 396 [819] – 397 [852] prázdné strany

Str. 398-440 rejstříky

Zdroj: ZAO Opava, Pozemkové knihy, Velkostatek Pustějov • inv. č. 298 • sig. A 26-25

Zpracováno k 26. 10. 2014

Vyvětlivky:

[strana v knize]

Dlužní úpis = Obligation (není-li uvedeno jinak)

Potvrzení = Quittung

Dědický list = Einantwortungskurkunde

Postoupení = Cession

Rozsudek = Urtheil

Svatební smlouva  = Ehepact

Dědické řízení = zápis z k.k. Bezirksgerichte zu Wagstadt

AKTUALIZOVÁNO: Osud „stařečka“ pod kostelem

V souvislosti s níže uvedeným příspěvkem jsme byli kontaktováni  paní  starostkou  Mocovou,  osadním   výborem
i investorem.  Tímto děkujeme za jejich vyjádření a informace, o něž původní příspěvek doplňujeme (odstavce tučným písmem).

Objekt na parc. č. 77 v katastrálním území Lukavec u Bílovce byl před dávnými časy vybudován pro účely místního pivovaru. Budova mj. obklopuje prostor vyhloubený do přilehlého svahu, uvnitř se údajně nachází hluboká studna, na plášti objektu jsou znatelné stopy po výstřelech z 2. světové války.

pavel_broz
Historická pohlednice s malým obrázkem sklepů, zdroj: Pavel Brož

Budova sama o sobě  je pro mnohé občany bezvýznamná, stará, pro některé je překážející, neudržovaná až nebezpečná a rádi by se jí zbavili. Pro ostatní občany je na druhou stranu něčím reálným, spjatým s lukavskou historií, němým svědkem toho, co se zde událo, patřícím na toto místo. Stojí zde mnoho desítek let přežila obě světové války, Rakousko-Uhersko, její obrázek je součástí historických pohlednic Lukavce z přelomu 19. a 20. století, objevuje se už i na mapě z roku 1836, v pozemkové knize v roce 1797 a není vyloučené, že je starší než nedaleká stavba kostela.

mapa_1836
Objekt na mapě z roku 1836, Stabilní katastr, Zdroj: historickemapy.cuzk.cz

Budova byla dříve v soukromém vlastnictví majitelů pivovaru a po válce se stala veřejným  majetkem.  Byly  tu  jakési  snahy
o její další přínosné využití, ale bez úspěšných výsledků. Současným vlastníkem objektu je město Fulnek, které nemá finanční prostředky ani plány na jeho další využití. V poslední době se snad kvůli tomu a kvůli hyzdění vzhledu obce začalo objevovat úsilí o jeho zbourání.

Nejde ale o iniciativu města Fulnek nebo zastupitelstva – tyto kroky byly iniciovány na základě písemné žádosti lukaveckého osadního výboru v roce 2009 a občanů Lukavce na veřejné schůzi v roce 2011.

Bývalý pivovarský sklep je v současné době zařazen do databáze Brownfields Moravskoslezského kraje (tzn. mezi  staré průmyslové objekty, které hledají své nové využití) s popiskem: “ V současnosti jsou sklepy v dobrém stavu. Budova má zborcený krov.“ nyní navíc už i s poznámkou, že byla podána žádost o demolici.

„Jako blesk z čistého nebe“ se však objevila malá naděje záchrany starodávného objektu. Objevil se investor, který přišel za vlastníkem vyjednávat o koupi objektu, s obchodními podmínkami a sankcemi na sebe samého, pokud se o objekt do daného časového  termínu  nepostará.  Přinášel  nejen kalkulaci oprav, ale
i plán jejího budoucího uplatnění pro komerční účely v oblasti turistiky.

Investor, ač seznámen se současným zuboženým stavem objektu, však necítil dostatečnou podporu ze strany vlastníka, proto od své nabídky ustupuje.

Je ale třeba na druhou stranu dodat, že vlastník (Město Fulnek), záměr investora neodmítl, naopak jeho zájem přivítal. Vlastník také vedl za přítomnosti zástupců osadního výboru korektní (a zdokumentované) jednání s investorem. Posléze se investor vyjádřil vlastníkovi, že se kvůli stavu statiky rozhodl sklep neodkoupit.

Pravdou je, že tato nabídka přišla zrovna ve chvíli, kdy město Fulnek   vložilo   finanční  prostředky  na   dokumentace   potřebné
k podání žádosti o dotaci na demolici objektu, žádost podalo a ta mu byla přislíbena.

Jedná se o  ohromující částku.  Na demolici bývalého pivovarského sklepa v Lukavci má Fulnek přislíbenu evropskou dotaci*) ve výši 3.074.493,37 Kč. Na první pohled je to opravdu ohromující částka, kterou může město získat. Tato dotace však pokrývá 85 % způsobilých nákladů a aby byl projekt realizován musí město Fulnek doplatit zbývajících 15 % tj. cca 542 tis. Kč  ze svého rozpočtu a k tomu případně další náklady, které poskytovatel dotace neuznává. A to nejsou také zanedbatelné částky.

Před městem jako vlastníkem je tedy rozhodnutí: likvidace stavby za  více  než  3,5 mil.  Kč  z veřejných rozpočtů ( z toho 542 tis. Kč
z vlastního rozpočtu) nebo prodej stavby soukromému investorovi se závazkem, že ji opraví a potenciálními dalšími daňovými příjmy do rozpočtu z podnikatelské činnosti investora a vznikem nových pracovních míst.

marek_koleda_www.pivovary.info
Budova je „zasazena“ do svahu, Foto: Marek Koleda, www.pivovary.info

Nutno říci, že objekt stále ještě stojí, smlouva o dílo na demolici nebyla uzavřena a peníze z dotace se vyplácejí až po uskutečněné akci. Je tedy stále ještě čas změnit směr, kterým se ubírají záměry města Fulnek s touto budovou. Objektu, který několik desítek let chátrá, je bez života, je mrtvý stále hoří plamínek naděje na zmrtvýchvstání. Otázkou je, zda vlastník bude ochoten využít podávané pomocné ruky na záchranu a oživení, a zároveň tak naplnit svoji vizi. **)

Zbourat, zničit se dá cokoli, kdykoli, ale opravit nebo zachránit nebo vybudovat něco jiného dá mnohem mnohem více práce.

Na základě vydání tohoto příspěvku došlo k opětovné diskuzi s paní starostkou, investorem i osadním výborem. Pro žádnou  z těchto stran není jednoduché učinit rozhodnutí:

– pro město a osadní výbor – sáhnout po jistotě a odstranit budovu, která hyzdí Lukavec a není pro ni využití, nebo vsadit na investora a jeho záruky s rizikem, že se tato akce nevydaří a situace se dále zkomplikuje,

– pro investora – financovat tuto investici, vzít na sebe závazek budovu opravit a riskovat, že se mu peníze nevrátí.

Z naší strany bychom chtěli podpořit obě strany. Aby, pokud má investor stále zájem o využití a tím i zachránění této stavby a lukavecké „památky“, došlo k dalšímu jednání vedoucímu k dohodě obou stran.

Zároveň nabízíme prostor na těchto stránkách kterékoli ze stran k vyjádření.

*) Regionální operační program Moravskoslezsko, 6. kolo výzvy, 2.3 Podpora využívání brownfields, „Demolice bývalého skladu – Lukavec“.

**) Vize města Fulnek: Povznesení města na turisty vyhledávaný cíl návštěv a delších pobytů, centrum vzdělávání všech kategorii žáků, studentů a pedagogů, město s vysokým potenciálem kulturní a přírodní krajiny, příjemné na bydlení, se širokým spektrem služeb a odpovídající nabídkou práce.

Osud „stařečka“ pod kostelem

Objekt na parc. č. 77 v katastrálním území Lukavec u Bílovce byl před dávnými časy vybudován pro účely místního pivovaru. Budova mj. obklopuje prostor vyhloubený do přilehlého svahu, uvnitř se údajně nachází hluboká studna, na plášti objektu jsou znatelné stopy po výstřelech z 2. světové války.

pavel_broz
Historická pohlednice s malým obrázkem sklepů, zdroj: Pavel Brož

Budova sama o sobě  je pro mnohé občany bezvýznamná, stará, pro některé je překážející, neudržovaná až nebezpečná a rádi by se jí zbavili. Pro ostatní občany je na druhou stranu něčím reálným, spjatým s lukavskou historií, němým svědkem toho, co se zde událo, patřícím na toto místo. Stojí zde mnoho desítek let přežila obě světové války, Rakousko-Uhersko, její obrázek je součástí historických pohlednic Lukavce z přelomu 19. a 20. století, objevuje se už i na mapě z roku 1836, v pozemkové knize v roce 1797 a není vyloučené, že je starší než nedaleká stavba kostela.

mapa_1836
Objekt na mapě z roku 1836, Stabilní katastr, Zdroj: historickemapy.cuzk.cz

Budova byla dříve v soukromém vlastnictví majitelů pivovaru a po válce se stala veřejným  majetkem.  Byly  tu  jakési  snahy
o její další přínosné využití, ale bez úspěšných výsledků. Současným vlastníkem objektu je město Fulnek, které nemá finanční prostředky ani plány na jeho další využití. V poslední době se snad kvůli tomu a kvůli hyzdění vzhledu obce začalo objevovat úsilí o jeho zbourání.

Bývalý pivovarský sklep je v současné době zařazen do databáze Brownfields Moravskoslezského kraje (tzn. mezi  staré průmyslové objekty, které hledají své nové využití) s popiskem: “ V současnosti jsou sklepy v dobrém stavu. Budova má zborcený krov.“ nyní navíc už i s poznámkou, že byla podána žádost o demolici.

„Jako blesk z čistého nebe“ se však objevila malá naděje záchrany starodávného objektu. Objevil se investor, který přišel za vlastníkem vyjednávat o koupi objektu, s obchodními podmínkami a sankcemi na sebe samého, pokud se o objekt do daného časového  termínu  nepostará.  Přinášel  nejen kalkulaci oprav, ale
i plán jejího budoucího uplatnění pro komerční účely v oblasti turistiky.

Investor, ač seznámen se současným zuboženým stavem objektu, však necítil dostatečnou podporu ze strany vlastníka, proto od své nabídky ustupuje.

Pravdou je, že tato nabídka přišla zrovna ve chvíli, kdy město Fulnek   vložilo   finanční  prostředky  na   dokumentace   potřebné
k podání žádosti o dotaci na demolici objektu, žádost podalo a ta mu byla přislíbena.

Jedná se o  ohromující částku.  Na demolici bývalého pivovarského sklepa v Lukavci má Fulnek přislíbenu evropskou dotaci*) ve výši 3.074.493,37 Kč. Na první pohled je to opravdu ohromující částka, kterou může město získat. Tato dotace však pokrývá 85 % způsobilých nákladů a aby byl projekt realizován musí město Fulnek doplatit zbývajících 15 % tj. cca 542 tis. Kč  ze svého rozpočtu a k tomu případně další náklady, které poskytovatel dotace neuznává. A to nejsou také zanedbatelné částky.

Před městem jako vlastníkem je tedy rozhodnutí: likvidace stavby za  více  než  3,5 mil.  Kč  z veřejných rozpočtů ( z toho 542 tis. Kč
z vlastního rozpočtu) nebo prodej stavby soukromému investorovi se závazkem, že ji opraví a potenciálními dalšími daňovými příjmy do rozpočtu z podnikatelské činnosti investora a vznikem nových pracovních míst.

marek_koleda_www.pivovary.info
Budova je „zasazena“ do svahu, Foto: Marek Koleda, www.pivovary.info

Nutno říci, že objekt stále ještě stojí, smlouva o dílo na demolici nebyla uzavřena a peníze z dotace se vyplácejí až po uskutečněné akci. Je tedy stále ještě čas změnit směr, kterým se ubírají záměry města Fulnek s touto budovou. Objektu, který několik desítek let chátrá, je bez života, je mrtvý stále hoří plamínek naděje na zmrtvýchvstání. Otázkou je, zda vlastník bude ochoten využít podávané pomocné ruky na záchranu a oživení, a zároveň tak naplnit svoji vizi. **)

Zbourat, zničit se dá cokoli, kdykoli, ale opravit nebo zachránit nebo vybudovat něco jiného dá mnohem mnohem více práce.

*) Regionální operační program Moravskoslezsko, 6. kolo výzvy, 2.3 Podpora využívání brownfields, „Demolice bývalého skladu – Lukavec“.

**) Vize města Fulnek: Povznesení města na turisty vyhledávaný cíl návštěv a delších pobytů, centrum vzdělávání všech kategorii žáků, studentů a pedagogů, město s vysokým potenciálem kulturní a přírodní krajiny, příjemné na bydlení, se širokým spektrem služeb a odpovídající nabídkou práce.