6. 4. 2014, zdroj: Milan Chudej

Mařák a Mařena

Starodávný slezský zvyk „Vynášení smrti ze vsi“ je v Lukavci známější pod názvem „Mařák a Mařena“. Tento zvyk na 5. postní neděli tzv. Smrtnou neděli udržovali už naši praprapředkové, dědové a babičky a v některých částech Slezska žije dodnes.

Zimy byly tenkrát dlouhé a mrazivé se spoustou sněhu, a proto vesničané s radostí vítali jaro. V týdnu před Smrtnou nedělí se již v hloučcích šuškalo a domlouvalo. Také se slídilo po dvorech, špehovalo přes vrata, kdeže se strojí (Mařena a Mařák). To bylo radosti, když se podařilo vypátrat, kde se maškary strojí.

stromek
Zdroj: Vlastimil Heger nejst.

Na Smrtnou neděli (14 dnů před Velikonoční nedělí) odpoledne byla v místním kostele modlitba křížové cesty. Děti se už nemohly dočkat konce a utíkaly z kopce honem pro maškary. Stařenky ještě za nimi volaly: „Ni abystě nám s tu Mařenu a Mařákem utěkli, počkajtě na nás, vy draci!“

Než stařenky se stařečky sešli od kostela do dědiny, synci už s Mařákem šli na námluvy k Mařeně (místo, kde se Mařena strojí). Když přišli synci s Mařákem, voláním přinutili děvčata, aby vyšla s Mařenou před vrata, kde za jásotu si ti dva dali pusu a šli na dolní konec. Na prostranství před domem č. 5, došlo k seskupení, synci s Mařákem, děvčata s Mařenou, a vyšlo se přes vesnici s řádným pokřikem na horní konec. Synci se snažili překřičet děvčata, a to pak byla pořádná vřava.

Synci:
„Mařáku, Mařáku, dej do fajfky tabáku a z fajfky do šátku.“

Děvčata:
„Mařeno, Mařeno krásná, kde jsi husy pásla, pod kopečkem mravenečku, tam jsem je napásla.“

Při nesení Mařáka se střídali silnější – vždyť byl dost těžký. Táta vzpomíná, že kdysi při strojení použili hnoje, pak jej neunesli a vezli ho na trakaři. Tak se došlo až na horní konec, děvčata hodila Mařenu do vody, Mařáka spálili synci u lesa.

Potom vzali smrček společně nazdobený, mašlemi z krepového papíru a šlo se opačným směrem na dolní konec, kde se máj zapíchnul do kopy hnoje v posledním dvoře. Při chůzi s májem se zpívalo: „Smrt jsme odnesli, máj jsme přinesli, svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby tráva rostla, travička zelená, růžička červená a fiala modrá.“

Po skončení si někdy děvčata udělala posezení u vánočky s čajem v domě, kde se strojila Mařena. Když bylo pěkné počasí, strávila děvčata společně odpoledne v přírodě při hrách. Naposledy chodili v průvodu v roce 2003 skauti, ale od té doby jako by zvyk usnul a přestal se udržovat. Změna nastala o Smrtné neděli v roce 2009, kdy k obnovení zvyku přispělo občanské sdružení Comenius Fulnek v rámci projektu EDU & ART. Od té doby se tento zvyk udržuje i další roky.

(Zdroj: Václav David, Fulnecký zpravodaj č. 3, březen 2009; http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/v-lukavci-se-loucili-se-zimou-a-privit20090330.html,Veronika Růčková, 31.3.2009, 10:12; foto v náhledovém obrázku Milan Chudej, 6. 4. 2014) )

Související odkazy:

Stránky o Lukavci, místní části Fulneku