23. 3. 2008

Jízda okolo osení – Rajtaři

Nejznámnější zvyk naší obce je tzv. rajtování nebo také tzv. jízda okolo osení. Je to starodávný křesťanský zvyk, jehož původ sahá až do středověku. Ve Fulnecké kronice má být o této události zmínka uvedená asi těmito slovy:

„Po bitvě na Bílé hoře přepadávaly hordy rozpadlých vojsk města. Také naše město bylo přepadeno, ale za pomoci sedláků na koních, kteří se sjeli na velikonoční jízdu, se podařilo útok odrazit.“

raj05v
23. 3. 2008

„Rajtování“ začíná na Boží hod velikonoční o Velikonoční neděli (před Velikonočním pondělím) pravidelně ve 13:00 hodin u kostela. Jezdci s koňmi se připravují v prostoru u pivovaru a před 13:00 se postupně scházejí  na louce u kostela. Když se sejdou všichni, začínají svoji jízdu za vyzvánění zvonů nejprve kolem kostela  se hřbitovem a poté vyjedou do polí nad Lukavcem a pak objíždějí  horní konec vesnice, poté pokračují dále přes louky do osady Nové Dvory. Při jízdě zpívají píseň asi z 15. století „Vstal z mrtvých“. Po příjezdu do Lukavce z Kněžího pole se zpívá a hraje píseň „Aleluja, zdráv buď náš milý Spasiteli“. Muzikanti zahrají jednu sloku písně a pak je svým zpěvem vystřídají jezdci na koních.

raj23v
Křížový otec v čele průvodu, 23. 3. 2008

Vpředu před jezdci jede tzv. „Křížový otec“- Kreuzvater, který veze kříž od domu k domu a lidé jej uctívají políbením. Při jízdě v roce 2015 byla úloha hlavního jezdce s křížkem přenechána muži, který se v roce jízdy bude ženit. Takto se objede celá obec. Kde je u statku velký dvůr a otevřou se vrata, udělají jezdci kolo ve dvoře. Jízda končí u pomníku padlých pod kostelem za vyzvánění zvonů. Zde muzikanti zahrají tři sloky písně „Bože chválíme Tebe“ a pak jezdci jednotlivě uctívají kříž a odjíždějí. Celá slavnost pak končí v místním kostele sv. Jana Křtitele svátostným požehnáním a průvodem jezdců a věřících okolo kostela. Po ukončení obřadu v kostele se jezdci, tentokrát už bez koní, seřadí a na pochodovou píseň za hudebního dopovodu procházejí vesnicí na horní konec.

Zvěst Zmrtvýchvstalého Krista se takto roznáší do polí a po vesnici již několik staletí. Dnes již sice není v obci 70 koní jako dříve, takže se koně dovážejí z okolí a již také „nerajtuje“ tolik jezdců co kdysi za časů našich dědečků. V Lukavci se jezdilo i v době vlády ateismu a socialismu a i přes nátlak tehdy mocných, aby se od jízdy upustilo, se jezdilo a jezdit se bude dále. Jízdu nepřerušilo ani nevlídné počasí – v roce 2012 nečekaně kolem 13:00 začal padat sníh, v roce 2013 napadlo asi 30 cm sněhu a celý průběh jízdy byl větrem a sněhem doprovázen. Přesto vyjelo 9 koní v čele s novým „Kreuzfotrem“ (který v roce jízdy přijal kněžské svěcení) a objelo vesnici zkrácenou trasou. I tomuto netradičnímu zážitku přihlíželo několik desítek diváků, které počasí neodradilo.

Tato tradice je udržována v naší vlasti jen v Lukavci. Podobnou tradici udržují již jen v Německu Lužičtí Srbové. Jako naši předkové si tímto způsobem vyprošovali požehnání pro svá pole a pro celou obec od zmrtvýchvstalého Krista, tak i my se snažíme zachovávat dědictví a zvyky našich otců. Včele jezdců jezdí tradičně organizátor a duše tohoto zvyku pan Václav David, který je také nejdéle jezdícím účastníkem zvyku (v roce 2013 jel po 44.).  Jízdu v roce 2013 vykonával úlohu Křížového otce jeho syn Jan David, v roce 2015 Martin Sokol, kterého v roce jízdy čekal manželský svazek. V roce 2016 vedl jízdu jako Křížový otec pan Václav David.

Záznam ve fulnecké kronice popisuje jízdu kolem osení
v roce 1826 v překladu takto:

„27. března 1826 (pondělí) se konala jízda kolem osení, protože bylo o něco lepší počasí než v neděli (velké deště). Mladí čeledíni z Jerlochovic tak vyjeli podle prastarého (uralten) zvyku, objeli pole s osením, vjeli do města (Fulneku), kde třikrát obkroužili náměstí. Poté vyjeli horní branou a zamířili k jerlochovickému kostelu. Tam na ně čekali tzv. Pferdbuben (kluci od koní?), kteří od nich převzali koně. Po mši pak začalo procesí. Vpředu jeli dva hlavní zpěváci (Hauptsenger), za nimi dva praporečníci (Fahnenträger), následováni jedním držícím kříž, a pak dalším nesoucím Ostermanna (snad jako naše Mařena/Morana). Za nimi pak následovali ostatní. Tito všichni jeli na pěkných ozdobených koních a sledovala je spousta diváků.“

Citujme pak další odstavec:
„Tento zvyk je prastarý ve všech vesnicích fulneckého panství.“

Nakonec se po této slavnosti chlapci sešli s děvčaty a tančilo se a pilo.

(Zdroj: Lukavecký list č. 02/99, vlastní zpracování, MZA Brno)

Související odkazy:

Historie: Jízda kolem osení v roce 1826

Lukavecké jízdy po osení – článek Lidé a Země, 3. 3. 2008

 

Stránky o Lukavci, místní části Fulneku