Pan Vlastimil Heger (*1959) se ve svém volném čase věnuje již několik desítek let chovu včel medonosných.
Chovatelství s sebou nese různé situace např. v teplém období se můžeme setkat se včelím rojem, který se usadí obvykle na stromě. Tento roj má podobu obrovského hroznu. Až se roj uklidní, včelař jej šikovně přemístí do bedýnky s rámkem, které se říká rojáček. Uzavřený rojáček se zavěsí na místo (větev) původního roje a přes malé otvory tzv. česna, včely dochází dovnitř ke své matce královně. Po uplynutí určité doby (asi hodiny nebo více) včelař kontroluje, zda je většina včel v rojáčku. Pokud ano, přemístí rojáček do chladného prostoru, kde se včely uklidní. Poté mohou být včely usazeny do připraveného úlu.
Podle egyptské legendy byly včely oživlé slzy boha Slunce.
Včela do úlu přináší 2 suroviny na výrobu medu - nektar a medovici. Nektarem nazýváme výměšek rostlinných žláz, kterým květiny lákají včely, aby je opylovaly. Medovice je cukernatá látka, kterou můžeme nalézt na lisech a jehličí stromů - tvoří ji hmyz. Když tyto dvě suroviny včely přinesou do úlu, musejí je zpracovat - odpařit přebytečnou vodu a poté svými enzymy přeměnit převažující sacharózu na jednoduché cukry. Poté vše nechávají dozrát ve voskových plástvích, kde med dozrává do lahodné podoby.
Pro získání 100 g medu musí včely sesbírat pyl z jednoho miliónu květů.
Květový
med - má světlou barvu a velice brzy
krystalizuje nebo-li cukernatí. Je to nejčastěji
způsobeno vyšším obsahem glukózy, jejíž
vlastností je vytvářet krystaly. Jinak má tento med
jemnou, lahodnou chuť a slabší aroma.
Lesní med - má naopak tmavou barvu,
déle vydrží tekutý a je charakteristický pro svou
výraznou chuť a specifickou vůni. Všeobecně platí,
že v lesním medu je více fruktózy a dextrinů, což
snižuje krystalizaci (cukernatění).
(Zdroj: http://projects.bpstyle.cz/tesi/page/index.php?pg=aktuality&aid=1)