Zpráva o nálezu
Jan Sládek
Dlouhá léta, intenzivně od roku 2011 jsem za pomoci pamětníků, starých časopisů a rodinných příslušníků pátral po osudech profesora Bohumila Patera (* 1898, + 1982). Rodák z Lukavce
u Fulneku, působící v Opavě a Ostravě, byl zasloužilou osobností prvorepublikového KČST v Jeseníkách a Beskydech s dosahem i na ústředí KČST. Jeho zásluhy přesahují běžný činovnický standard.
Připomenu jenom dominantní zásluhy o otevření chat KČST na jesenickém Červenohorském sedle a na beskydské Lysé hoře, obě v roce 1935, vydávání časopisu Bezkydy – Jeseníky
(pod měněnými názvy) v letech 1927 až 1941 a péčí o chaty na Ondřejníku a “Masaryčky”
na Beskydě, které postavil a provozoval KČST Moravská Ostrava. Předsedou mu byl Bohumil Pater.
Dlouhé cesty a hovory za poznáním, mimo jiných míst: Lukavec, Větřkovice, Březová, Háj, Opava, … Mozaika životopisu ze střípků se skládala těžko a dlouho. Převážně se zájmem příbuzných – synovců, prasynovců, nevěst, pamětníků i jenom vzpomínek těch mladších z vyprávění.
Ale přišlo překvapení: Informace, že vnučka bydlí na beskydské Morávce. Doslova bombou bylo její lakonické sdělení, že maminka žije ve Frýdlantě nad Ostravicí! Musí to být dcera Bohumila Patera. Ať jsem počítal, jak jsem počítal, muselo se jednat o starší paní. Nuže, s obavami – příprava, koupení kytičky a návštěva. Noblesní, čilá, komunikující a vstřícná paní doktorka Vilma H., byla dalším překvapením v pátrání. Téměř dvě hodiny jsme doplňovali životopis jejího otce Bohumila Patera. Odcházel jsem přeplněn zážitkem, informacemi, poznámkami. Podařilo se. Turistický životopis je hotov.
Bohumil Pater byl uveden do Síně slávy české turistiky na konferenci KČT v roce 2014. Celý pestrý, dramatický životopis (takové bylo 20. století), si můžete také přečíst na www.kct.cz (nebo zde na www.lukavec.info).
Pátrání má však překvapivé pokračování. S paní Vilmou jsme se snažili snést další podrobnosti a vylepšit detaily životopisu B. Patera. Poslala mi odpovědi na moje protivné, ale v klidu vypracované otázky. Přiložila tři fotografie, které zřejmě “vydolovala” od rodiny. Podobiznu otce B. Patera z mladých let a dvě foto (maličké, velikosti zápalkové krabičky, inu roku 1935) se skupinami osob.
Z první jsem měl obrovskou radost. Asi šestiletá dívenka je ona – paní Vilma a oba rodiče (Bohumil a Vilemína). Ti všichni před vchodem opatřeným znakem KČST a nápisem Masarykova chata.
V roce 2014 (28. 9.) oslavíme na Beskydě 90 let od jejího otevření, odhalíme pamětní desku Bohumilu Paterovi a ve spolupráci se slovenskými turisty vztyčíme tradiční Sloup slovensko-české spolupráce.
Dnešní reprotechnika umí zázraky. Druhé foto (viz foto u nadpisu článku), které paní Vilma popsala: “asi na Lysé hoře” po zvětšení odhalilo skupinu osob. Určila oba své rodiče, já jsem dodal jméno JUDr. Vladimíra Sládka (pouhá shoda příjmení s autorem těchto řádků). Byl posledním předsedou Pobeskydské župy a sousedem Petra Bezruče ze srubu na Ostravici, zvaný “Sušedek”, nebo nelichotivě, jak to bylo u Bezručových blízkých přátel dobrým zvykem: Hovnivár ostravský.
Začal jsem tušit. Vpavo, sedící za stolem, proti manželům Paterovým je Petr Bezruč. Pokud vím je to jediná známá fotografie Petra Bezruče přímo z chaty na Lysé hoře. Vzácná. Fotografům a novinářům se vyhýbal, až se skrýval. Nedivím se. Egon Ervin Kisch, jak se sluší, mnohomluvný “zuřivý reportér”, kdesi konstatoval, že byl protivný jako placení činže …
Terasu chaty na Lysé hoře jsem pečlivě identifikoval, srovnával
s fotografiemi chaty v době otevření (1935) a později. Obrázků
s terasou z jihozápadní strany není mnoho. Zkrátka proto, že zde Lysá prudce klesá svahy k Ostravici. Přesto, tvar zábradlí, vodorovné zábrany a hlavně široký deskový parapet zábradlí
k opření při výhledu vylučují omyl.
Neidentifikovaní zůstávají čtyři muži. Domnívám se, kdo to je (nebudu se mýlit), ale neumím neomylně přiřadit jména
k postavám. Všichni v “gala”. V oblecích s kravatami – nikoliv slavnost otevření chaty na Lysé hoře 16. 6. 1935. Ten den Petr Bezruč na Lysé nebyl. Záhadou zůstává datování verše o Lysé – 16. 6. 1935. (Však rád chodil na zapřenou). Takže? Těsně před, pravděpodobněji – po? (Nabízí se hypotéza – v den pojmenování chaty Bezručovým jménem). Nu, mám dárek pro Slezské zemské muzeum v Opavě. V roce 2014 má 200 let… A ti neidentifikovaní muži? Vojtěch Houdek, Hynek Kožnar, Ladislav Jerie, Jan Rozsypal, Alfons Glatz, Robert Srkal. Každý si zaslouží zpracovat turistický životopis. Ledacos víme, ale mnohé chybí. Pro tuto chvíli: Všichni byli členové komise pro výstavbu chaty na Lysé hoře v letech 1933 – 1935 (vyhořela 1978). Určitě budou uvedeni na pamětní desce nové Bezručovy chaty KČT na Lysé hoře, vedle členů dnešní komise.
A tak v úsilí o doplnění oblastních sekcí vlastivědných a kvalitu Síně slávy české turistiky, se ptám: Je práce ve směru historie turistiky zajímavá, potřebná, vzrušující?
Jan Sládek
napsáno 2013, dokončeno 23. 2. 2014
(Zdroj: sborník Síň slávy české turistiky 2014, strana 16, 17)