Archiv pro štítek: Rodáci

Historie: Sbor starostů na Bílovsku (1904)

O další aktivitě nového lukaveckého starosty Josefa Patera nás informuje krátká  zpráva  o založení  sboru  starostů  na  Bílovsku  v Novinách Těšínských.

Sbor starostů na Bílovsku měl 18. t. m. ustavující valnou hromadu. Za předsedu zvolen starosta p. Josef Pater z Lukavce, za náměstka starosta p. Ant. Langer ze Slatiny, jednatelem p. uč. A. Novák z Lukavce a pokladníkem starosta p. Val. Ries z Pustějova.

Zdroj: Noviny Těšínské, 24.12.1904, roč. XI, č. 4, str. 5

Historie: J. Pater – koruna politické neschopnosti? (1907)

Dosud jsme o bývalém starostovi Josefu Paterovi přinášeli jen samé pochvalné zprávy. Našli jsme ale i jednu zcela negativní. Budeme citovat: „… sociální demokracie je největší ubíjitelkou češství, největší šiřitelkou beznárodního ducha mezi dělnictvem. A s takovými lidmi ve Slezsku spojují se pokrokáři a jejich koruna politické neschopnosti p. Jos. Pater t. č. starosta v Lukavci!“

O co šlo, 14. května 1907 se konaly vůbec první volby do Říšské rady (celostátní parlament), ve kterém platilo nejen všeobecné, ale také rovné volebné právo (a také povinnost). Každý svépravný občan starší 24 let pobývající v obci déle než jeden rok musel volit poslance.

Pisatel kritického článku nazvaného „Může poctivý Čech voliti za poslance social. demokrata?“ podepsaný jen značkou H-k, nepokrytě protlačoval své oblíbence, kandidáty národní strany Rolsberga a Hrubého a naopak kritizoval soc. dem. kandidáty Hybeše, Prokeše, Cingra, Kubálka a další. Jsou pro něj: „pod komandem židovsko-německým a jejich vrchním generálem je žid Dr. Adler.“

Josefu Paterovi byla blízká strana agrární, nakonec také zakládal její odnož ve Slezsku. Paradoxně pak mohou vyznít výsledky voleb, kdy zvoleni nebyli ani soc. dem. kandidát Kubálek, ani nár. soc. kandidát Hrubý, ale třeba Karel Rolsberg nominovaný nár. socialisty, který však vstoupil do posl. klubu českých agrárníků. Politika nebyla jednoduchá ani před sto lety.

Zdroj: Noviny Těšínské, 11.5.1907, roč. XIII., č. 34, str.4

 

Historie: Hostinec v Bravanticích patřil Pelzovu pivovaru

Další drobný střípek k historii Lukavce se nám podařilo najít v bakalářské práci Věry Šustkové na Ostravské univerzitě z roku 2011. V práci „Paměť míst – německé obyvatelstvo v obci Bravantice – včera a dnes“ uvádí autorka v popisu různých spolků, aktivních v Bravanticích začátkem 20. století, že jeden z nich našel útočiště v tanečním sále zájezdního hostince Niksch, který patřil Pelzovu pivovaru v Lukavci.

Už z dřívějška víme, že se lukavecké pivo vozilo do širokého okolí, poprvé ale máme zmínku o Bravanticích, a že dokonce místní hostinec byl majetkem pivovaru.

Zdroj: http://www.kuhlaendchen.de/media/Archiv/Brosdorf%20-%20Kuhlaendchen.pdf

Rozhovor: Osobnost měsíce

Václav David, 64 let, radní města Fulneku

Kde jste se narodil, kde jste strávil svá dětská léta?
Narodil jsem se v Lukavci, zde jsem také strávil svá dětská léta a žiji zde dodnes. Pocházím z početnější rodiny – mám 5 sourozenců

Kde jste se vzdělával, čím jste se vyučil?
Na obecné škole v Lukavci začala moje školní léta a pokračovala na Základní škole J. A. Komenského ve Fulneku. Po základní škole jsem se vyučil strojním kovářem a dálkově jsem také v tédobě studoval na Lidové konzervatoři v Ostravě výtvarnou fotografii. Ve Fulneku jsem pracoval 20 let v Retexu.

Představíte nám také svou rodinu?
S manželkou Vlastou jsme vloni slavili 40 let manželství. Během
té doby se nám narodilo 6 dětí – 4 dcery a 2 synové. Markéta a Helena vystudovaly zdravotnictví, Anežka je cukrářka a vyučuje tento obor a nejmladší Terezie má zahradnickou školu, syn Václav vystudoval konzervatoř a hraje v Moravské filharmonii a Jan vystudoval na kněze. Máme 12 vnoučat.

Jaké bylo Vaše první setkání s Fulnekem?
Jak již bylo řečeno, chodil jsem zde do školy. A jako kluk jsem ministroval v kostele. Během školní docházky jsem reprezentoval školu v házené a lehké atletice.

Jak si užíváte důchodu?
V důchodu jsem 3 roky, ale jen neodpočívám. Pomáhám ve výchově vnoučat a nyní působím na městské radě.

Jaké jsou Vaše koníčky a záliby?
Starám se o zahradu a drobné zvířectvo, které s manželkou máme. Příležitostně fotografuji. Mým velkým koníčkem je příroda (houbaření, procházky). Mám rád divadlo, zajímám se o poezii a literaturu. Jsem též členem SDH Lukavec.

Zdroj: Fulnecký zpravodaj, březen 2015
Zdroj: Fulnecký zpravodaj, březen 2015

Jako lukavecký patriot se snažíte udržovat tradice. V čem spočívá vaše pomoc Lukavci?
Já sám se již 48 let zúčastňuji a organizuji tzv. Jízdu okolo osení
(rajtování), která se vždy koná na Velikonoční neděli. Jinak udržujeme vánoční tradice, vítání jara (Mařák a Mařena) atd. Léta se starám i s manželkou o lukavecký kostel. Společensky jsem se angažoval v místním osadním výboru.

Čemu jste se ještě v životě věnoval?
Samozřejmě nejvíce rodině. A protože jsem byl skautem, věnoval jsem se mládeži a horolezectví. Tak vznikl můj velký koníček opravovat věže kostelů, a tak jsem se dostal k výškovým pracím. Opravil jsem desítky kostelů. Prováděl jsem také malby vnitřní i
venkovní různých církevních staveb. Bylo to hlavně 15 let před odchodem do důchodu.

Co se Vám líbí na dnešní době a co ne?
Demokracie je velký dar, ale také zodpovědnost. Podle mě je základem státu dobrá rodina a na to bychom měli myslet především.

Jak se Vám jeví dnešní mládež?
Myslím si, že mládež je pořád stejná. Jen dnešní přetechnizovaná
a konzumní společnost není příliš nakloněna lásce k bližnímu, osobním vztahům a odpovědnosti. Vede to k větší pohodlnosti lidí, sobeckosti, sebestřednosti.

Jaký máte pohled na EU?
V dnešním globalizovaném světě naše malá republika musí být součástí většího společenství států jako EU.

Máte nějakého oblíbeného politika u nás, či ve světě?
Sv. Václava.

Zdroj: Fulnecký zpravodaj, březen 2015
Zdroj: Fulnecký zpravodaj, březen 2015

Jaká je Vaše životní víra?
Mám více životních zásad. Uvedl bych alespoň tyto: „Zůstává jedině to, co dáváme druhým.“ A Dostojevskij řekl: „V každém člověku je jiskra boží.“ A my bychom se ji měli snažit
rozdmýchat.

Chtěl byste něco vzkázat dnešním mladým lidem?
Kdysi řekla Matka Tereza: „ Nejvíce pro budoucnost děláme, když plně žijeme přítomností.“ Těmito zásadami se v životě řídím.

Za rozhovor poděkoval
Mgr. Alois Kozel

(Zdroj textu a fotografií: Fulnecký zpravodaj, březen 2015)

Článek: Příběh staré fotografie

Zpráva o nálezu
Jan Sládek

Dlouhá léta, intenzivně od roku 2011 jsem za pomoci pamětníků, starých časopisů a rodinných příslušníků pátral po osudech profesora   Bohumila  Patera (* 1898,  + 1982).  Rodák  z  Lukavce
u Fulneku, působící v Opavě a Ostravě, byl zasloužilou osobností prvorepublikového KČST v Jeseníkách a Beskydech s dosahem i na ústředí KČST. Jeho zásluhy přesahují běžný činovnický standard.

casopis2
Zdroj: www.eantikvariat.cz, 10/2014

Připomenu jenom dominantní zásluhy o otevření chat KČST na jesenickém Červenohorském sedle a na beskydské Lysé hoře, obě v roce 1935, vydávání časopisu      Bezkydy  –  Jeseníky
(pod měněnými názvy) v  letech   1927   až  1941 a   péčí  o   chaty na    Ondřejníku    a  „Masaryčky“
na Beskydě, které postavil a provozoval KČST Moravská Ostrava. Předsedou mu byl Bohumil Pater.

Dlouhé cesty a hovory za poznáním, mimo jiných míst: Lukavec, Větřkovice, Březová, Háj, Opava, … Mozaika životopisu ze střípků se skládala těžko a dlouho. Převážně se zájmem příbuzných – synovců, prasynovců, nevěst, pamětníků i jenom vzpomínek těch mladších z vyprávění.

Ale přišlo překvapení: Informace, že vnučka bydlí na beskydské Morávce. Doslova bombou bylo její lakonické sdělení, že maminka žije ve Frýdlantě nad Ostravicí! Musí to být dcera Bohumila Patera. Ať jsem počítal, jak jsem počítal, muselo se jednat o starší paní. Nuže, s obavami – příprava, koupení kytičky a návštěva. Noblesní, čilá, komunikující a vstřícná paní doktorka Vilma H., byla dalším překvapením v pátrání. Téměř dvě hodiny jsme doplňovali životopis jejího otce Bohumila Patera. Odcházel jsem přeplněn zážitkem, informacemi, poznámkami. Podařilo se. Turistický životopis je hotov.

Bohumil Pater byl uveden do Síně slávy české turistiky na konferenci KČT v roce 2014. Celý pestrý, dramatický životopis (takové bylo 20. století), si můžete také přečíst na www.kct.cz (nebo zde na www.lukavec.info).

Pátrání má však překvapivé pokračování. S paní Vilmou jsme se snažili snést další podrobnosti a vylepšit detaily životopisu B. Patera. Poslala mi odpovědi na moje protivné, ale v klidu vypracované otázky. Přiložila tři fotografie, které zřejmě „vydolovala“ od rodiny. Podobiznu otce B. Patera z mladých let a dvě foto (maličké, velikosti zápalkové krabičky, inu roku 1935) se skupinami osob.

pred_ms_chatou
Zdroj: informační panel v Lukavci, 09/2014

Z první jsem měl obrovskou radost. Asi šestiletá dívenka je ona – paní Vilma a oba rodiče (Bohumil a Vilemína). Ti všichni před vchodem opatřeným znakem KČST a nápisem Masarykova chata.

V roce 2014 (28. 9.) oslavíme na Beskydě 90 let od jejího otevření, odhalíme pamětní desku Bohumilu Paterovi a ve spolupráci se slovenskými turisty vztyčíme tradiční Sloup slovensko-české spolupráce.

Dnešní reprotechnika umí zázraky. Druhé foto (viz foto u nadpisu článku), které paní Vilma popsala: „asi na Lysé hoře“ po zvětšení odhalilo skupinu osob. Určila oba své rodiče, já jsem dodal jméno JUDr. Vladimíra Sládka (pouhá shoda příjmení s autorem těchto řádků). Byl posledním předsedou Pobeskydské župy a sousedem Petra Bezruče ze srubu na Ostravici, zvaný „Sušedek“, nebo nelichotivě, jak to bylo u Bezručových blízkých přátel dobrým zvykem: Hovnivár ostravský.

Začal jsem tušit. Vpavo, sedící za stolem, proti manželům Paterovým je Petr Bezruč. Pokud vím je to jediná známá fotografie Petra Bezruče přímo z chaty na Lysé hoře. Vzácná. Fotografům a novinářům se vyhýbal, až se skrýval. Nedivím se. Egon Ervin Kisch, jak se sluší, mnohomluvný „zuřivý reportér“, kdesi konstatoval, že byl protivný jako placení činže …

Terasu  chaty  na  Lysé  hoře  jsem  pečlivě identifikoval, srovnával
s  fotografiemi  chaty  v  době  otevření  (1935)  a později. Obrázků
s terasou z jihozápadní strany není mnoho. Zkrátka proto, že zde Lysá prudce klesá svahy k Ostravici. Přesto, tvar zábradlí, vodorovné  zábrany  a  hlavně  široký  deskový   parapet   zábradlí
k opření při výhledu vylučují omyl.

Neidentifikovaní zůstávají čtyři muži. Domnívám se, kdo to je (nebudu   se   mýlit),    ale    neumím    neomylně    přiřadit   jména
k postavám. Všichni v „gala“. V oblecích s kravatami – nikoliv slavnost otevření chaty na Lysé hoře 16. 6. 1935. Ten den Petr Bezruč na Lysé nebyl. Záhadou zůstává datování verše o Lysé – 16. 6. 1935. (Však rád chodil na zapřenou). Takže? Těsně před, pravděpodobněji – po? (Nabízí se hypotéza – v den pojmenování chaty Bezručovým jménem). Nu, mám dárek pro Slezské zemské muzeum v Opavě. V roce 2014 má 200 let… A ti neidentifikovaní muži? Vojtěch Houdek, Hynek Kožnar, Ladislav Jerie, Jan Rozsypal, Alfons Glatz, Robert Srkal. Každý si zaslouží zpracovat turistický životopis. Ledacos víme, ale mnohé chybí. Pro tuto chvíli: Všichni byli členové komise pro výstavbu chaty na Lysé hoře v letech 1933 – 1935 (vyhořela 1978). Určitě budou uvedeni na pamětní desce nové Bezručovy chaty KČT na Lysé hoře, vedle členů dnešní komise.

A tak v úsilí o doplnění oblastních sekcí vlastivědných a kvalitu Síně slávy české turistiky, se ptám: Je práce ve směru historie turistiky zajímavá, potřebná, vzrušující?

Jan Sládek
napsáno 2013, dokončeno 23. 2. 2014

(Zdroj: sborník Síň slávy české turistiky 2014, strana 16, 17)