Archiv pro štítek: Rajtaři

Jízda okolo osení přilákala davy lidí

Velikonoční neděle 27. března 2016 opět patřila Jízdě okolo osení. Do Lukavce, místní části Fulneku, se ve sváteční odpoledne sjely davy návštěvníků. Dvacítka koní vyjela hodinu po poledni za vyzvánění kostelních zvonů do okolních polí i do samotné obce a jezdci v čele s Křížovým otcem lidem zvěstovali zmrtvýchvstání Krista.

Autor: Simona Mikšová
Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-jizda-okolo-oseni-prilakala-davy-lidi-20160328.html

 

Video: Boží rajtování, 16. 5. 2015, 9:30 na ČT2

Folklorika: Boží rajtování — dokument

Česká televize připravila v rámci pořadu Folklorika díl o lukavecké Jízdě kolem osení.

Lukavec je u nás posledním místem, kde tento stovky let starý zvyk udržují.

Stejný rituál zachovali už jen Lužičtí Srbové v jihovýchodním Německu…

Sobota 16. 5. od 9:30 h. ČT2, repríza 20. 5. od 12:15 ČT2.
Jízda kolem osení v Lukavci u Fulneku jako symbol prolínání prastaré křesťanské tradice s lidovou kulturou.

Jízda kolem osení v médiích, 5. 4. 2015

Co si o Jízdě kolem osení povídají ostatní spoluobčané?
Fotky z Jízdy kolem osení, výstavky a kreativní dílničky pro děti, 5. 4. 2015

Video: „Zprávy ve 12“ na ČT24 – Přípravy před jízdou: 04:48

Video: „Zprávy ve 13:00“ na ČT1: 1:53

Video: „Zprávy v 17:00“ na ČT24 – Průběh jízdy: 17:20
Stejná reportáž odvysílána ve zprávách v 18:00
Duka připomněl Kristovo vzkříšení, koně projeli okolo osení
V Lukavci se na Boží hod opět rajtovalo kolem osení
chinshin: 5. 4. 2015 Jízda okolo osení Lukavec
Jízda kolem osení přinesla překvapení (článek, fotky, video, Novojičínský deník)
Fotky z Jízdy kolem osení, výstavky a kreativní dílničky pro děti, 5. 4. 2015

 

Historie: Jízda kolem osení v roce 1826

Dva dny po příjezdu z dlouhodobého pobytu v Dánsku jsme se rozhodli u příležitosti Velikonoc najít ve starých listinách a dokumentech zprávy o Jízdě kolem osení (Saatreiten). Vydali jsme se hledat v Jaschkeho fulnecké kronice Quodlibet uložené v Moravském zemském archivu v Brně.*

V diáriu (denních záznamech) roku 1826 jsme našli vytouženou zprávu. Ke dni 27. březnu (velikonoční pondělí) jsme našli informaci o průběhu jízdy kolem osení ve Fulneku. Kronikář uvádí, že se toho dne konala jízda kolem osení, protože bylo o něco lepší počasí než v neděli (velké deště). Mladí čeledíni z Jerlochovic tak vyjeli podle prastarého (uralten) zvyku, objeli pole s osením, vjeli do města (Fulneku), kde třikrát obkroužili náměstí. Poté vyjeli horní branou a zamířili k jerlochovickému kostelu. Tam na ně čekali tzv. Pferdbuben (kluci od koní?), kteří od nich převzali koně. Po mši pak začalo procesí. Vpředu jeli dva hlavní zpěváci (Hauptsenger), za nimi dva praporečníci (Fahnenträger), následováni jedním držícím kříž, a pak dalším nesoucím Ostermanna (snad jako naše Mařena/Morana). Za nimi pak následovali ostatní. Tito všichni jeli na pěkných ozdobených koních a sledovala je spousta diváků.

Citujme pak další odstavec: „Tento zvyk je prastarý ve všech vesnicích fulneckého panství.“

Nakonec se po této slavnosti chlapci sešli s děvčaty a tančilo se a pilo.

____________________________________________________

Jde o rychlý zběžný překlad zprávy. Budeme potřebovat více času na její detailní zpracování. Cílem je, ale ukázat, že jde o zvyk opravdu velice starý, už před 190 lety považovaný za prastarý.

VESELÉ VELIKONOCE 2015!

____________________________________________________

* MZA, G13, 47, sv. f, str. 315-316
Zdroj náhledového obrázku (ukázka záznamu): MZA, G13, 47, sv. f, str. 315-316

Rozhovor: Velká noc v Lukavci

Paní Sylva Vernerová z Lukavce právě v Cukrářství Illík připravuje
indiánky a povídání o velikonočních zvycích ji vyruší z práce. Tu už na stejném pracovišti vykonává bezmála dvacet let.
„V  tomto cukrářství jsem – ještě za  původního majitele – začínala  v  září 1994 po  absolvování učiliště ve Frenštátě pod Radhoštěm,“ o řádku let zpět se vrací vyučená cukrářka, která si mezitím „odskočila“ na tři mateřské. Maminka dvou synů a dvouleté holčičky si tady nyní přivydělává při mateřské dovolené jako brigádnice. „Mám na starosti špičky, indiánky a dorty a samozřej mě dělám vše ostatní, co je potřeba. Doporučit můžu třeba právě špičky nebo jádrové rohlíčky, máme je moc dobré,“ usmívá se a  přiznává, že i  při své „sladké“ profesi jí nejvíc ze všeho chutnají sladkosti. Ty peče i doma, maso si bez obtíží dokáže odpustit. A tak jí ani nedělá potíže dodržovat čtyřicetidenní půst, který předchází velikonočním svátkům. „Jsme věřící rodina, takže to bereme tak, že během půstu je třeba si něco odříct. Nemusí to být jen maso, ale například i sledování televize nebo hry na počítači, těch se kluci zříkají zvlášť těžce. Ale nakonec se vždy domluvíme, co omezíme. Jde o  to, abychom si vše, co souvisí s  tradicemi Velikonoc, připomínali, mysleli na  odkaz, který je s  nimi spojen. I  proto je pro nás z  Velikonoc nejvýznamnějším dnem neděle, den zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ten den jdeme do kostela na mši, máme slavnostní oběd, po němž přijíždějí rajtaři, které uhostíme. Je to velice výjimečný a přitom krásný zvyk, který k  Lukavci prostě patří. No a pak se jdeme projít vesnicí, kterou proudí davy lidí, s každým z místních se známe, takže se zastavíme, povykládáme a jdeme na požehnání. Potom nás čeká sešlost u známých, kde se sejde i padesát lidí, večer je ve vesnici zábava. V  pondělí chodí kluci na  šmigrust. Vyrážejí ráno a než všechno obejdou, vracejí se v pozdních odpoledních hodinách,“ uzavírá paní Vernerová a  dodává, že na  Velikonoce vždy peče tradičního beránka nebo mazanec, jako občerstvení chystá například věnečky. Chybět nesmíani velikonoční výzdoba v podobě ozdobených větviček ve vázách nebo velikonočního věnečku na vstupních dveřích domu.
Lenka Gulašiová