Archiv pro štítek: Historie

Historie: Pozor na Lukavec! (1906)

I tentokrát navážeme na národnostní boje o Lukavec, které probíhaly koncem 19. a začátkem 20. století. Zpráva Opavského týdenníku z 28. 11. 1906 nadepsaná krátkým titulkem „Pozor na Lukavec“ nás navádí k dalším aspektům těchto bojů.

Nezmínili jsme se dosud o existenci tzv. ochranných/obranných spolků. Německá veřejnost v Rakousku-Uhersku zejména mladší generace reagovala s velkou nervozitou na vzestup Čechů, kteří se v 19. století formovali v moderní národ. Tato nervozita se projevovala nacionalismem. Především ve smíšených oblastech pak vznikaly početné spolky na ochranu/obranu němectví – tzv. Schutzvereine.

Jejich jádrem byly hospodářsko-obranné spolky, jejichž hlavním úkolem bylo udržování majetku a půdy v německých rukou a podpora   německého  obyvatelstva  v pohraničních  oblastech.  Ve Slezsku  byla  tímto spolkem Nordmarka založená roku 1893  (v Opavě 1894). Už svým názvem odkazovala na dobu konce 10. století, obnovení Svaté říše římské a jeho východní části markrabství Severní marka, které zasahovalo od Labe až k Odře. Toto markrabství navazovalo na tzv. Východní marku, jíž vládl markrabě (markýz) Gero proslulý bezohledností vůči Slovanům.

Právě o působení organizace Nordmarka se dozvídáme z výše uvedené krátké zprávy.

Pozor na Lukavec!

Píše se nám: Starý Bubeník z Opavy organisuje Němce v lukavském okolí. V Děrném byl si okouknout spící Nordmarku a na
Nových Dvorech zakládal za pomoci lukavského pana sládka odbor nordmarkářský. V prosinci přijede opět do Děrného potěšit a posilnit své věrné. Proto pozor na Lukavec, lev řvoucí obchází svou kořist. Jest věru čas, by slezští Čechové měli též svého Bubeníka.

Starým Bubeníkem byl míněn Eugen Bubenik (1841-1912) představitel Nordmarky v Opavě, opavský velkoobchodník s láhvovým pivem. Mj. vyzýval k splynutí německých jazykových oblastí s Německým císařstvím.

Zdroje:

Opavský týdenník, 28.11.1906, roč. XXXVII, č. 93 (3059), str. 3

Doc. PhDr. Marie Gawrecká, Němci v českých zemích v 19. a 20. století – Společnost a kultura, Poster publikace, 2014

Jana Onderková, Kniha a národ : sonda do nacionání propagandy v Rakouském Slezsku do roku 1918 in Kniha ve 21. století 2009, Slezská univerzita v Opavě, 2009

Historie: Tábor českého lidu ve Slezsku (1905)

Opavský týdenník otiskl 12. srpna 1905 na titulní straně následující výzvu:

„Český lide slezský!
My nejzazší větev národa Slezského od prvních zábřesků našeho probuzení trpíme stálým útiskem. S ohromnými obtížemi setkává se každý náš krok, když snažíme se, abychom domohli se práv zákony nám zaručených, práv, které zůstávají mrtvou literou, kdežto s námi  zachází se tak,  jakobychom byli dáni na pospas vítěznému nepříteli.
V úřadech státních i samosprávných, ve školách i v životě veřejném, všude setkáváme se s nepřízní, vše co ve Slezsku má moc, šlape zákon, jen aby nám nestalo se po právu.
Tak nedůstojný stav nesmíme dále mlčky snášeti. Nejsme ve Slezsku trpěnými přistěhovalci,  nejsme nějakou nižší národností, u nás ve Slezsku nesmí býti více neobmezeně neprávem vládnoucích  a  lidu  bez  práv,  na němž  stát  stejně   žádá   daň  z majetku i z krve jako od hýčkaných  šťastnějších ovladatelů.
Co   se   pak   v   poslední   době   udalo   ve Slezsku,   vyžaduje nevyhnutelně, aby promluvil veškeren slezský lid český.
Svoláváme proto, abychom protestovali proti násilí na nás páchanému manifestační tábor českého lidu ve Slezsku na neděli 20. srpna ve 4 hod. odpol. do Kylešovic u Opavy,
při němž jednáno bude o našich politických, národních a kulturních požadavcích. Nechť není jediného uvědomělého syna, jediné věrné dcery českého národa ve Slezsku, nechť není  u nás nikoho, v jehož žilách proudí česká krev, kdožby nezavítali na tábor do Kylešovic. Na táborech pozvedli jsme svého hlasu a nejeden požadavek náš byl splněn, učiňme tak i tentokrát ve chvíli, kdy stále jasněji se ukazuje, že slezská otázka musí býti rozvinuta v celém svém rozsahu a rozhodně žádáno, aby nastal úplný obrat v dosavadních slezských neudržitelných poměrech.
Přijdte všichni! V jednotě je moc a síla, dokažme, že v domáhání svých práv jsme jedna duše, jsme jedno tělo.
V OPAVĚ 9. srpna 1905.“

Tato výzva byla podepsána kromě několika zemských a říšských poslanců, zástupců starostenských sborů, představitelů různých jednot, organizací a spolků také českými starosty jednotlivých měst a obcí.

Tak se na titulní straně mezi mnoha jinými objevil i Lukavec se starostou Josefem Paterem. Za zmínku stojí, že nejbližšími dalšími obcemi jejichž starosta se k výzvě přihlásil byly Březová a Jančí.

Tábor lidu se uskutečnil a byl jednou z nejvýznamnějších událostí národního boje ve Slezsku na začátku 20. století.

Zdroj: Opavský týdenník, 12.8.1905, roč. XXXVI, č. 62, str. 1

Historie: Příslušnost k poštovnímu úřadu (1904)

Drobná zpráva týkající se příslušnosti Lukavce z pohledu poštovních úřadů.

Z pošty

Od 1. září 1904 vylučují se obec Lukavec, Stará Ves a Horní Nový Dvůr z obvodu poštovního úřadu ve Fulneku, případně v Bílovci a přidělují k obvodu poštovního úřadu ve Skřipově.

Zdroj: Opavský týdenník, 3.9.1904, roč. XXXV., č. 69, str. 6

Historie: Volba starosty (1903)

V novinách – Opavském týdenníku z 24. prosince 1903 tato zpráva zabírá pouze 6 řádků v jednom sloupci, přesto vypovídá o Lukavci velmi mnoho.

„Volba starosty v Lukavci byla c. k. okresním hejtmanstvím v Bílovci potvrzena a boj volební tím ukončen. Řada občanů, kteří za šestiletého boje o Lukavec prodělali dobrou školu, jest nám zárukou, že obec lukavská nabude pokoje a lepšího rozkvětu v budoucnosti.“

Z této zprávy je zřejmé, že se o Lukavec bojovalo. Ne sice vojensky, ale že byl po dlouhá léta v boji národnostním. Už jsme uvedli zprávu z roku 1896, podle které se velká část obce postavila proti starostovi, přesto boj o nové české vedení obce jak uvedeno trval až do Vánoc roku 1903, kdy byla potvrzena volba nového starosty – Josefa Patera.

Zdroj: Opavský týdenník, 24.12.1903, roč. XXXIV, č. 100 (2761), str. 4

Historie: Ze zapomenutého kraje (1902)

Následující článek se dostal na titulní stranu Opavského týdenníku. Je natolik výmluvný, že není třeba cokoli dodávat.

Ze zapomenutého kraje.
Že ve Slezsku jest opravdu kraj, o kterém veřejnost málo, ba skoro ničeho  neví,  by  člověk  neuvěřil.  A   přece   jest   to   pravda!  Na hranicích slezsko-moravských v sousedství Kravařska jsou vesnice, které jakoby vítr zavál. Jsou to české vesnice Lukavec a Jílovec a poněmčená vesnice Děrné. Vesnice tyto jakoby na srdci nikomu neležely, nikdo se také dosud o ně nestaral. Tu a tam přihodilo se arciť, že nějaká zvláštní záležitost vyburcovala občany z jejích ztrnulosti a připomněla jim, ku kterému národu vlastně patří. První takovou záležitostí byla stavba školy v Jílovci. Měl totiž Jílovec býti přičiněním jistých pánův oblažen školou německou, což občanům jílovským krev tak rozehřálo, že si raději postavili školu podle mínění svého, než aby přijali nabízenou jim školu „šulferajnskou“, již se měl Jílovec poněmčiti. Odvaha jilovských dodala zmužilosti také osadníkům Lukavce a Děrného.
V Lukavci zdálo se již před několika lety, že nastal šťastný obrat k lepšímu. Ale po krátkém náběhu upadlo vše ve staré koleje. Aby se opět nějaké novosti v obci nezaváděly, o to staral se nezištně pán lukavský. O blahodárné činnosti tohoto pána, který jenom v němčině spásu Lukavce vidí, dovedli by Lukavští nám nejlepší zprávy podati. Chce on zajisté touto svou germanisačni činností dotvrditi svůj výrok, že Lukavec německý býti musí. By však toho p. lukavský neprovedl, o to postarali se jiní. Vyžádali si od hospodářské ústřední společnosti stanovy, aby si zřídili hospodářskou besídku. Stanovy ty proti jeho vůli byly občany podepsány a vládou schváleny. Po dlouhém otálení došlo konečně dne 9. března t. r. k ustavující valné hromadě. Shromáždění toho súčastnil se také tajemník Ústřední hospod. společnosti pan Zika, který v přednášce skoro 3 hodiny trvající vykládal hospodářům lukavským o účelu a užitku hospodářské organisace. Účastenství bylo nad očekávání veliké. Pozornosť, s jakou přednáška vyslechnuta, byla zajisté zaslouženou odměnou p. přednášejícímu.
Schůze súčastnil se kromě českých hospodářů lukavských také jeden český rolník z Děrného. Aby se neřeklo, že schůze byla čisté česká, dostavili se do ní také hlavni sloupové germánští z Děrného a (bez pochyby na povel p. lukavského) knihvedoucí a sklepní z pivovaru lukavského. Němečtí páni z Děrného, jichž jména prozatím uváděti nechceme, a páni pivovarští ukázali brzy, proč vlastně do schůze přišli. Bavili se po čas přednášky tak hlasitě německy, že jim pan přednášející – arciť trochu velice jemným spůsobem –  připomenouti musel, aby ho nevyrušovali a že chování jejich ukazuje na zvláštní stupeň vzdělání.
Po ukončené přednášce přihlásilo se 28 členů přes to, že páni pivovarští si všemožnou práci dali, aby lidi od spolku odmluvili, ba i ty, kteři se přihlásili, si zapisovali, aby úplný rapport podati mohli. Jest to pro Lukavec počet značný! Odvaze Lukavských patří tímto uznání a to tím více, ježto p. lukavský si vždy myslil, že celá obec jeho komanda poslouchati musí. By lukavšti hospodáři se něčím novým nepokazili, hleděl si zajistiti tím, že schůzi ohlášenou a dovolenou v poslední chvíli chtěl překaziti. Co ho k tomu vlastně přimělo, sdělí nám zajisté p. Pater, mlynář v Lukavci, který byl svolavatelem schůze. Škoda je, že nesúčastnil se p. starosta Josef Pelz, který před schůzí ujel (ze strachu anebo ze zlosti!?) a ani prý nedovolil zamýšlenou prohlídku dobytka odbývati. Spolek založený má zajisté v obci jak ve směru hospodářském tak i národním mnoho práce. Úspěchům jeho přejeme mnoho zdaru! Zajímavo ještě je to, že členové usnesli se schůzky své odbývati v domě privátním a ne v hostinci (je beztoho německý).
Zřízení hospodářské besídky, v Lukavci nadchlo přítomného českého rolníka z Děrného Františka Štefku tak, že si umínil zasaditi se o to, aby podobný spolek v Děrném zřízen byl. Přípravné práce s pomocí sekretáře p. Ziky hned vykonány a stanovy ku potvrzení odeslány. Záleží teď na ostatních českých obyvatelích v Děrném, by p. Štefku v práci podporovali a až ke zřízeni spolku dojde, četně k němu přistoupili, neboť přes to, že Němci děrničti vyhlašuji Děrné za „kerndaitsch“, žije v Děrném ještě dosti veliké množství Čechů, mezi nimi několik, kteři se až dosud vždy rázně německým choutkám opřeli a je překazili. Stalo se to také zejména tim, že Češi dobyli si při posledních volbách obecních I. sboru. Úmysl pana Štefky je tím chvály a podpory hodnější, že zřízením hospodářské besídky dokáže, jak veliký počet „Čechische Hunde“ (jak děrničti Němci své české spoluobčany nazývají) v Děrném jest. Dokáže tím také, že česká strana má více smyslu pro vzděláni a hospodářské zlepšení svých statků než strana německá, jejíž členové se scházejí, aby si společně popili a pak si navzájem nabili. Nestarejte se nic o nadávky, kterých Vám páni Němci uštědří, nýbrž pracujte chutě a pomyslete si něco o prázdných sudech.
Krnka.

Zdroj: Opavský týdenník, 19. 3. 1902, roč. XXXIII., č. 23 (2582),  str. 2

Jak daná záležitost pokračovala v Děrném se dozvídáme z dopisu otištěného o několik měsíců později, který na obsahuje navazuje:

Z Děrného 21. července. (Založení hospodářského spolku.)           S velikým hlukem, za zvuku trub a bubnů přišli k nám nedávno spasitelé z opavské „Nordmarky“ a fulnečtí turnéři, aby dokázali světu, že Děrné jest německé. A za týden, včerejší neděle, přišli Češi, tiše a bez hluku, založili hospodářský spolek, ku kterému přistoupilo ihned 42 rolníků. Děrné jest místo rolnické, tážeme se, kde pak jsou ti Němci u nás, když domorodý, stálý živel stal se zakladatelem hospodářského spolku? Po přednášce p. tajemníka české hospodářské společnosti z Opavy p. Fr. Ziky o důležitosti společné práce rolníka, která tak se líbila, že pan přednášející ještě o pěstování píce promluviti musil, ustavil se nový spolek. Předsedou zvolen byl p. Frant. Štefka, rolník, náměstkem p. J. Štefka a správcem společných objednávek p. Heinrich, Nový hospodářský spolek přistoupí zajisté s pravým pochopením ku provádění svého úkolu, který není pouze hospodářský, nýbrž i národní. Účastenství v první schůzi bylo veliké, přišlo také hojně hospodyní, milí hosté z Jílovce, kde též založeni hospodářského spolku se chystá, a z Lukavce, odkud místopředseda hospodářské a politické jednoty opavské p. Pater se mnoha sousedy k nám zavítal.

Zdroj: Opavský týdenník, 23. 7. 1902, Příloha k Opavskému týdenníku č. 57 (2616), roč. XXXIII.,   str. 1

Historie: Národní poměry v Děrném (1900)

O lukaveckém pivovaru jsme uváděli většinou v radostných a dobrých případech. Tentokrát jedna zpráva spíše nepříjemná.

Dopisy.
Z Děrného o Fulneku 14, února. (Národní poměry a německé služby boží.)

Zdejší obecní výbor hodlá se ucházeti u příslušného úřadu duchovního, aby byly zavedeny služby boží německé. Děrné bylo od jakživa obcí českou. Jak se poněmčilo? Předně okolím, výhradně německým. Když pak před dávnými léty vyhořelo, brali si
Děrňanští manželky z vůkolních německých osad zámožnějších. Že na konec v Děrném němectví se vzmáhalo, zavinilo za dřívějších dob – učitelstvo. Vímež dozajista, že jistý učitel, jenž nyní v české obci horlivým jest národovcem, dostával od německého šulfrajnu roční podporu čtyřiceti zlatých. Zač, snadno lze si domysliti. Ničeho bychom nenamítali oproti německým službám božím, kdyby skutečná jevila se potřeba, a byly vůlí a opravdovým  přáním  všech  občanů  Děrňanských,  kteří hlásí se k němčině. Než předně jest o obyvatelstvo národností německé postaráno, anžto ve Fulneku – z Děrného ani půl hodiny – konají se jak ve farním tak i kapucínském chrámu Páně služby boží výhradně německé. Ujišťuji pak, že žádost, kterou chce podati obec Děrňanská, není vůlí občanů s dosavadním pořádkem spokojených, nýbrž jen několika štváčů a střeštěnců, ponejvíce přistěhovalých, kteří po celý rok o kostel ani nezavadí, kteří chodí pro rozumy do Lukavského pivovaru a kteří obec tou měrou rozeštvali, že za dnešního dne požívá pověsti nechvalné. Abyste, občané Děrňanští, věděli, odkud vítr věje, upozorňuji vás na něco. Bylo s námi od spolehlivých a pravdymilovných lidí sděleno, že do Lukavského pivovaru docházejí nordmarkáři z města Bílovce, jejichž úmysly a záměry jsou jasny jako bílý den. Vykonavatelem jejich poněmčovacích choutek jest prý nájemce Lukavského pivovaru, jenž, jak jsem se z „Opavského Týdenníka“ dozvěděl, i výhradně český Lukavec chtěl by poněmčit. On bezpochyby nadchnul naše pohlaváry, aby naši drahou mateřštinu, která bez toho nynějšími zástupci obecními úplně jest odstrčena, i z chrámu Páně vypudili. Nejde tudíž o německé služby boží, nýbrž o poněmčení Děrného, jak ve škole tak i v kostele. Že by v Děrném bylo 300 rodilých Němců, rozhodně popírám. Předně podotýkám, že nikdo tázán nebyl, jaké jest národnosti, a že soupis německých obyvatelů v obecní kanceláři částí obecního výboru sdělán byl. Pak upozorňují, že v Děrném nesmíme se tázati: kolik jest Němců, nýbrž kdo neumí „moravsky“, protože všichni občané a na skrovné výjimky i všechny dítky moravsky rozumějí a mluví. Ovšem přiznávám se, že v Děrném jest mnoho odrodilců, kteří za mateřskou řeč se stydí a tudíž Němcům nadržují. Proklet budiž každý, kdo z jakékoliv příčiny pomáhá odvěkým nepřátelům našim a na rodné bratry hanu kydá. Protož, milí občané Dérňanští, braňte se a nedopusťte, aby žádosti za zavedeni německých služeb božích bylo vyhověno. Povstaňte ze své lhostejnosti na obranu práva jazyka mateřského. Hanba tomu, kdo bude poslední!

Zdroj: Opavský týdenník, 21.2.1900, Příloha k Opavskému týdenníku č. 15 (1371), str. 1