Archiv pro štítek: 2. světová válka

Svědectví: „Co sme prožili v roce 1945“

V letošním roce 2015 si připomínáme 70-té výročí od ukončení 2. světové války. Pojďme si připomenout, co naši lukavečtí předkové prožívali, co zratili a uvědomit si, jaké máme my štěstí, že žijeme v téhle době…

sudety1
Okleštěná ČSR (1938-1939), zdroj: http://sudetenland.cz/wp-content/uploads/mapa-Sudet-1939.jpg

Nyní se na malou chvíli octneme v době, kdy byla dojednána Mnichovská dohoda a odstoupení Sudet Německu (29. září 1938) a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939). Na níže uvedené mapě můžeme detailněji vidět hranici rozdělující Český stát na Sudety (Fulnek, Bílovec, …) a Protektorát Čechy a Morava.

Zdroj: http://sudetenland.cz/mapa-sudet-1939/mapa-sudet-1939/
Detailní záběr blízkého okolí Lukavce na mapě zobrazující Sudety (nahoře) a Protektorát (dole), zdroj: http://sudetenland.cz/mapa-sudet-1939/mapa-sudet-1939/

Obecně přijímaným datem začátku války v Evropě je 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. (Zdroj: wikipedia.org)

Rodině Johnových se podařilo uchovat 70 let starou zprávu, která popisuje svědectví o zažitých hrůzách při osvobozování Lukavce na jaře roku 1945. Prostřednictvím vlastnoručně sepsaných hrůzných zážitků tehdy 67 leté babičky Terezie Johnové a laskavosti rodiny Johnů si můžeme přiblížit, co a jak se za 2.  světové války a v době osvobozování Lukavce stalo a co tehdy Lukavjáci prožívali.

Dopis paní Terezie začíná slovy: „Válka začala v roku 1938 a skončila 1945 1. května. Co sme zaživali ti němci nás sužovali. Češi byli odváženi do koncentračních táborů, kde byli mučeni hladem, bitím a udušeni v plynových komorách, jiní byli posílání daleko do světa na nucené práce, stejně jako synové paní Terezie. Ti strávili téměř dva roky v Norsku a Hamburku. Domů se vrátili postižení, nemocní téměř na pokraji smrti.
„V roku 1945 to už bylo hrozné: ty letadla cely deň a v noci letaly a bombardovali Opavu a okolí, v Ostravě a okolí Ostravy. Osvětlovaly večer celý kraj to bylo hrozné.“

Podle vzpomínek opavských pamětníků létaly za bojů o Opavu sovětské dvouplošníky Polikarpov Po-2 hlavně v noci a „přiživovaly“ požáry v již hořícím městě občasným shozením zápalných bomb.  (*)
Podle ruské mapy (viz níže) je s datem 22. dubna 1945 uvedeno tažení tzv. 4. ukrajinského frontu (2. formace), přesněji šlo o 31. tankový sbor 60. armády 4. ukrajinského frontu, který Lukavec osvobodil.

mapa_popisky
Ruská mapa směru 4. ukrajinského frontu v období 10. 3. – 5. 5. 1945, který osvobozoval Moravu a Slezsko, zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f1/Ostravská_operace.jpg a vlastní popisky
Paní Terezie dále pokračuje ve vyprávění:
„17. ledna 1945 přišlo první německé vojsko do všech vesnic i s koňmi, u nás bylo 8 koni. 29. dubna 1945 už hrozně stříleli na blízku tak sme utekli v neděli na večer do Černina do sklepa. Tam sme byli do rána.“  (tehdy dům pana Bruna Czernina č. p. 31) „Ráno bombardovali na našich Jazerach (území na levém břehu Gručovky, kde stojí domy č. p. 46 až 117). Kde byly 4 ohromné díry. Bylo 10 hodin, vzali jsme vuz a 3 kravy a utekli do Tunela v lese (s celou rodinou a s dětmi). Jalovici nám němci sebrali.“ Zbytek dobytku zůstal doma. „Šaty, prádlo to sme měli zakopane v humeni. Tam byl život v tom lese. 3 dni a 3 noci na holých kamenoch sedět, ani co jest (jíst), krávy dojili, mléko pili.“
„Ruské vojsko bylo u Janíka na Požaze (na Požaze byla hospoda a kuželna pana Janíka nyní Skřípov č. p. 232) jak jsme přišli do lesa tak hned chlapi šli k těm Rusům, aby na nás a dědinu nestřileli. To je česká obec, ale byla za německu zapsaná. Rusi přišli k nám jak much se jich přihnalo, už nás zabrali.
uryvek_1
Úryvek z dopisu, zdroj: rodina Johnova

V pondělí vystřelili rakety na znamení, aby nebombardovali a ve středu dopoledne nebylo co kravám dať žrat. 6 chlapů šlo do dědiny pro seno a němci jich chytli na potoku.“ Jednomu z nich se podařilo utéct zpátky a informovat Lukavjáky schované v lese: „Je zase zle, zas nás němci zaberů.“ Pár mužů šlo za ruskými vojáky, požádat je, aby přišli na pomoc. „Tak se jich přihrnulo ze všemi na boji i s koňmi, tak je mi zima, jak to píši, ta hrůza. Bylo nás tam na 100 lidí i malinké s kočarkami,… psi, krávy bučely, zima bylo, pršelo, u stromů krávy byly uvazané, vedle do stroma střelili naše kráva se hned vyvrátila.“

Ve středu začal velký boj „to se zdálo už je konec světa. Rusi řekli, že musíme z tunela ven to byla panika. Jedni utíkali na Požahy s vozami, tam byl Sudný den, my sme nešli nech se děje Boží vůle. Na jedné straně byli němci a na Kopajínkach (oblast lesa mezi cestou ke kapli sv. Anny a úbočím dolů ke Gručovickému potoku, tzn. úbočí na levé straně potoka od konce dědiny po Tunel) byli Rusi.
uryvek_2
Úryvek z dopisu, zdroj: rodina Johnova

Na večer řekli Rusi možeš jet domu, ale každý musel dát krávu, kdo měl. Přišli sme domu, tu bylo už plno Rusů, museli zas do sklepa do Černina. Doma okna vystřílené, nábytek rozbitý, my sme měli lůžka, šatníky rozbité. Vařili jsme Rusům, nic nám nedělali, jenom tam, kde byli germani.

Všechny ploty a střechy rozbité na susedove zahradě (dnes zahrada č. p. 117) měli 3 děla, na Jazerách vedle Mikša Emila (dnes č. p. 46) tež děla tanku. Vše možne to se neda vše vypsat. Na poli samé díry, lesy postřilené, plno min, přišli lidé o život. Už jsem zaživala 2 války. Já sem rozena 14. ledna 1879 a dnes je 17. ledna 1946. To máte na památku, je to škaredě napsané…“
Svůj dopis pro další generace končí paní Terezie slovy:
podpis

(*)
Diskuse o sovět. letadlech (příspěvek o bombardování Opavy)

Související odkazy a zdroje:

Výškovice u Bílovce 1945
(popis událostí nedaleké vesnice)
Průběh mobilizace z 24. září 1938
(zprávy ministerstva vnitra – zmínka o Fulneku)
Byl jsem na nucených pracích v Reichu
(vyprávění Aloise Bačáka)
Různé podoby nucené práce
(soubor informací Kanceláře pro oběti nacismu)
Krvavá bitva nad Moravou
(letecká bitva, která se odehrála 17. 12. 1944 v prostoru mezi Olomoucí a Přerovem)

Zpráva: Budova školy stojí v Lukavci už 116 let

Budova bývalé  školy v Lukavci, místní části Fulneku.

Budova bývalé školy v Lukavci, místní části Fulneku. Autor: Deník/Ivan Pavelek

6.12.2012 14:13

Fulnek-Lukavec /MÍSTA S HISTORIÍ/ – Historie budovy lukavecké školy sahá až k roku 1888, kdy bylo výnosem c. k. zemského školního rady zjištěno, že stávající škola nevyhovuje po stavebnětechnické ani sanitární stránce. Proto bylo potřeba postavit školu novou.

Se samotnou stavbou se začalo 6. května 1895. Vyučování zde začalo 1. září 1896 a celkové náklady na výstavbu činily 10 896 zlatých.

Při osvobozování byla škola, jako jedna z mála budov v obci, silně poškozena a nad dveřmi hlavního vchodu byl dlouho granát z minometu. Jenže počty dětí neustále klesaly, a tak zde výuka v roce 1978 skončila. Od té doby budova sloužila jako depozitář archivu, zdravotnická poradna pro děti a v roce 2004 byla rozhodnutím města prodána do soukromých rukou. (sim)

(Zdroj: http://novojicinsky.denik.cz/zpravy_region/budova-skoly-stoji-v-lukavci-uz-116-let-20121206.html)

Zpráva: Podlaha ukrývala zbrojní arzenál

Fulnek-Lukavec
Vlastním očím asi nevěřil v neděli muž z Ostravy-Poruby (46 let), který se pustil do úprav chalupy v Lukavci na Novojičínsku. Majitel chtěl původní dřevěnou podlahu ve sklepě vybetonovat a tak se pustil do kopání. V jeho iniciativě jej ale přibrzdil nečekaný nález. V zemi našel 29 granátů vzor 42, dva granáty vzor 39, tři granáty vzor 24 a stejné množství granátů F1, k tomu všemu země skrývala asi 50 kilogramů nábojů různé ráže a deset rozbušek do granátů. Nevybuchlou munici z druhé světové války si převzal kolem půl čtvrté odpoledne přivolaný policejní pyrotechnik. (ipa)

(Týdeník okresu Nový Jičín, REGION, 12. 8. 2003, autor článku: Ivan Pavelek)