Unknown

Bývalá mateřská školka

 *1937 (1938) – † 2007

Záznam z roku 1937 – 1938 v Památní knize školy v Lukavci objasňuje, jak došlo ke zřízení první školky v Lukavci, která byla nejprve provozována v místnosti obecné školy:

„Správce školy zažádal, na podkladě daných informací Ústřed. Mat. Školství v Praze o zřízení školky v naší obci. Dle usnesení obce, je ochotna za svolení míst. škol. rady věnovati zdarma místnosti v obecné škole. Tyto místnosti upraví obec na svůj náklad. Rovněž věnuje se otop a světlo. Správci školy K. Jarošovi bylo v Praze při osobní intervenci přislíbeno její zřízení.“

Konec jedné mateřské školy na vesnici

ANTOINE DE SAINT EXUPÉRY:
Vše co umím, jsem se naučil v mateřské škole.

ms16vLetos je tomu 42 let, kdy jsem nastoupila jako ředitelka Mateřské školy Lukavci. V malebné vesničce v blízkosti působení J. A. Komenského, v blízkosti, kde rád pobýval a toulal se přírodou básník Petr Bezruč. V půvabné vesničce, kde se dosud udržují lidové zvyky zásluhou pospolitosti, vzájemné úcty k druhému, ale především výchovou v rodině, kde všechno začíná a počíná.

ms18v
Poslední veřejná návštěva školky, 16. 6. 2007

S nadsázkou – skoro půl století uběhlo jako voda, avšak při vzpomínce, jako by to bylo včera. Zavzpomínali jsme všichni, kteří v mateřské škole působili – učitelky, školnice a kuchařky. A to přímo v mateřské škole s kronikou, alby s fotografiemi a pak na hřišti. Vzpomínali jsme s úsměvem, údivem a trochu i s nostalgií. Dojemné bylo i setkání s dětmi, které jsme učili. Především s jejich pohledem a vzpomínkami na nás – učitelky. Věřte, bylo hodně smíchu. V mém vzpomínání nejvíce vstupují do popředí děti a pak všichni, se kterými jsem spolupracovala.

ms17v
Poslední veřejná návštěva školky, 16. 6. 2007

Nezapomenutelné jsou školnice paní Vlasta Brožová, Josefa Pavlíková a Marie Johnová. Dennodenně čistily dětem boty při jejich příchodu, sepnuly kolíčkem na prádlo, kde bylo napsáno jméno dítěte. Když pak šly děti na vycházku – obouvaly si čisté boty, aniž by se umazaly. Totéž se opakovalo při návratu z vycházky. Zahradu udržovaly v naprosté dokonalosti.
Krásné květinové záhony, dlouhé záhony růží byly ozdobou celé zahrady. A co záhony jahod? Při jejich dozrávání nastoupily paní kuchařky Ludmila Johnová, Vlasta Štefková a maminky dětí. Nastalo velké zavařování. Nejdůležitější však byla výchova a výuka dětí. K té jsme jako učitelky – Milada Elsnicová a Libuše Beilnerová přistupovaly s velkou láskou k dětem, svědomitostí a erudicí. Vždyť výsledky naší práce, zejména v hudební a tělesné výchově byly vzorem pro ostatní učitelky metodických sdružení v rámci okresu.

Oceněním naší práce byly i ukázky hudební výchovy pro učitelky z celé republiky u příležitosti Fulneckých dnů J. A. Komenského. Vždy jsme spojovaly výchovu a výuku s literaturou. Dodnes mi utkvěla v paměti báseň Jana Čarka:

Vlaštovička švitoří, zpívá píseň o moři.
Jak tam byla, jak tam žila, jak se zpátky navrátila.
Malá sýkorka se ptala – a proč jsi tam nezůstala –
Když u moře je tak dobře, hmyzu dole i nahoře?
Vlaštovička říká tomu, každý chce jít přece domů,
tam kde byl, tam kde žil a tam, kde se narodil.

IM000309.JPG
Školní zahrada, 19. 6. 2005, zdroj: CD s fotkami A. Ohnheisera

Každý náš den začínal přivítáním každého dítěte podáním ruky a takto jsme se rozloučili i při jeho odchodu. Vždy jsme tak měli přehled o všech dětech. Myslím, že svým působením na děti, rodiče i ostatní občany jsme zaseli alespoň drobné zrníčko k tomu, že jsou dnes z těchto dětí dobří, slušní a vzdělaní mladí lidé. Dokládá to i skutečnost, že i po tolika letech, přestože už nejsme v tak blízkém kontaktu, nás vždy při náhodném setkání kdekoliv pozdraví rodiče i jejich děti – mnohé z nich už stěží poznáme.

Velký dík patří všem, kteří se na organizaci společného setkání podíleli, zejména paní Jitce Pavlíkové. Společným setkáním a vzpomínáním končí historie jedné mateřské školky na vesnici. Kolik jich však je v našem okolí, okrese, kraji, v republice? Je to škoda, protože kulturní, společenská, ale především lidská pospolitost začíná právě u těch nejmenších. A bude-li tento první článek lidské pospolitosti scházet – co ji nahradí?

Končím slovy Pavla Šruta: „Tak to chodí“. Jen s částí vzpomínek se s vámi podělila Marie Starečková

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, srpen 2007, č. 8)

Související odkazy:

Článek: Lidé v Lukavci se zlobili na vedení města kvůli zrušení školky

Článek: K poslednímu zvonění se sešli bývalí žáci i učitelé

Inspekční zpráva školské inspekce z května 2005

Budova školky bývala pivovarským hostincem

Stránky o Lukavci, místní části Fulneku