Lukavec patřil od nepaměti až do vybudování vlastního kostela ke kostelu slatinskému, což dokazují zápisy do tamní matriky
z roku 1642.
Od roku 1689 působil jako probošt fulneckého kláštera Ignaz Johann Gebel (zemřel v roce 1694). Sice působil relativně krátce, ale za jeho proboštování nastaly významné změny. Jednalo se
o postupné odtrhávání vesnic od slatinské kuracie (duchovní správy). Roku 1692 byl od slatinské fary odtržen a k Fulneku přivtělen i Lukavec. Další jeho zásluhou bylo vybudování kostela v Lukavci.
O vzniku kostela se dochovalo několik latinsky psaných dopisů
z let 1691 až 1693 a jeden napůl německý a napůl latinský zápis
z roku 1693. Jednalo se zde zejména o výběru polohy kostela
a schůdnosti cesty k němu. Žádost o umístění kostela
na stávajícím místě byla nakonec po dvou letech jednání
s biskupským hejtmanem na Hukvaldech Karlem Halamou mj. majitelem Slatiny, přijata.
Některé zdroje uvádějí, že v roce 1786 byl kostel klasicistně přestaven Václavem Thalherrem, ale nejpodrobnější tzv. Matrika lukaveckého kostela o tomto roce mlčí.
Roku 1877 muselo dojít k velké rekonstrukci kostela. Přikročilo se k ní proto, že začala prastkat jeho klenba. Bylo nutno kostel zabezpečit před zřícením a znovu opravit. Z tohoto důvodu byla postavena zcela nová klenba i střecha. Roku 1905 byla
v kostele položena nová kamenná dlažba a kostel byl také nově vymalován. Příborský malíř Valentin Šimíček vyzdobil kostel freskami. Následujícího roku byl kostel pokryt plechovou krytinou.
Zajímavá událost nastala při opravě malé věže kostela 23. a 24. dubna 1933. V té době bylo nalezeno pouzdro s listinami, které tehdejší kronikář opsal, přidal k nim novou listinu a všechny listiny pak zase vložil do nového pouzdra. Vše bylo opět schováno do věže.
V době druhé světové války bylo velkým nákladem v roce 1941 vybudováno betonové schodiště, čímž se alespoň částečně ulehčil do té doby obtížný přístup ke kostelu. Roku 1945, když krajem procházela fronta, byl kostel poškozen. Proto byly hned následujícího roku prováděny opravy zvenčí – včetně nového olíčení a nátěru střechy.
Do roku 1968 se v Lukavci konaly mše jednou měsíčně a lidé jezdívali nebo chodívali na mše do Fulneku. Po roce 1968 se začaly mše v Lukavci konat i ve všední den a každou neděli.
Jedna z největších oprav byla provedena v roce 1978 a zahrnovala venkovní omítky – při tom se zjistilo, že než se kostel v minulosti barokizoval, byla okna delší – dnes jsou teď na cca 1/3 původní výšky.
V roce 1981 byl kostel znovu vymalován (až po římsu) dvojbarevně, strop byl očištěn od prachu a poškozené části byly opraveny. Klenební fresky renovovali M. Lossman a V. Chovanec, pracovníci Vlastivědného muzea v Novém Jičíně.
V nadcházejících letech čekají kostel opravy většího rozsahu. Jedná se o modernizaci nevyhovující vnitřní elektroinstalační sítě, oklepání omítek ve výšce 1 – 2 metry a jejich opětovné nahození, namontování kované mříže do vnitřních vstupních dveří a jejich výměna za nové, vybourání betonových podlah pod lavicemi a jejich nahrazení vzdušnější variantou. Je třeba opravit také vstupní schodiště a přístupový chodník. Na tyto potřebné akce vyhlásila Římskokatolická farnost Fulnek veřejnou sbírku.
Obecně lze kostel charakterizovat jako orientovaný jednolodní
s předsunutou hranolovou věží. Stojí na uzavřeném obdélném půdoryse zakončeném půlkruhovým závěrem. Fasáda věže je členěna lisénovými rámci. Nad hlavním vchodem je trojúhelný fronton, ve kterém jsou napsána data rozsáhlejších oprav kostela: „1877 – 1926“. Věž je kryta nízkou jehlancovitou stříškou. Loď je členěna pilastry s římsovými hlavicemi. Ve druhé ose na epištolní straně lodi je boční vchod. Při evangelijní straně kněžiště stojí sakristie. Kostel má sedlovou střechu, nad kněžištěm je sanktusník s šestibokou jehlancovitou stříškou.
Interiér kostela je zaklenut třemi poli pruských placek na pasech. Pasy dosedají na průběžné zalamované kladí, podepřené pilastry s kompozitními hlavicemi. V závěru kněžiště je koncha se štukovým kazetováním. Prostor kněžiště je oddělen od lodi půlkruhovým vítězným obloukem. V západní části lodi se nachází kruchta s plnou dřevěnou poprsní, přístupná jednoduchým schodištěm.
Barokní oltář kostela byl vybudován v poslední třetině 18. století. Oltářní obraz od neznámého autora zobrazuje, stejně jako postranní sochy, sv. Jana Křtitele a sv. Barboru.
(Zdroj: O našem Lukavci, Jan a Radmila Hadaščokovi, 2. 8. 2013)
Související odkazy:
Hřbitov u lukaveckého kostela
Hřbitov je součástí těsného okolí kostela.
Slova starosty Petra Ertelta k řešení vody na hřbitově: “Ještě letos chceme vyřešit dodávku vody určené k zalévání na hřbitově v Lukavci. Také to je záležitost, která se bez výsledku táhne už léta. Vodu sem doposud dvakrát týdně přivážejí Technické služby Fulnek. V dané chvíli tedy zvažujeme dvě varianty. První, zaměřená na využití dešťové vody, by vyžadovala součinnost s římskokatolickou církví, protože dešťovka by byla stahována ze střechy kostela.
Druhou možností je vykopání studny. Protože oba návrhy jsou finančně zhruba stejně náročné, naše rozhodnutí bude záviset
zejména na tom, zda bude možné na některý ze zmíněných záměrů získat dotaci.”
Zdroj: Fulnecký zpravodaj, 7/2020