rukopis_2

Učitel a první kronikář

Díky panu Stanislavu Šmeidlerovi a jeho vazbě na  Ing. Radima Vavrečku z Prahy si můžeme přečíst paměti jeho otce Miroslava (*1922) – syna Josefa Vavrečky (*1893 v Kyjovicích – + 1963). Josef Vavrečka část svého života prožil v Lukavci jako aktivní občan a vykonavatel několika důležitých funkcí…

rukopis_2
Rukopis učitele Josefa Vavrečky, zdroj: Pamětní kniha obce Lukavec, SokA Nový Jičín

Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 13. prosince 1924 byl Josef Vavrečka, učitel a zatímní správce zdejší obecné školy zvolen kronikářem. Funkce takové se ujal už dříve, když zjistil, že se kronika dosud nevede.

Josef Vavrečka jakožto kronikář se v Pamětní knize představuje těmito slovy:

vavrecka_j_1920
Josef Vavrečka v roce 1920, zdroj: Ing. Radim Vavrečka

„Nejsem zdejším rodákem, narodil jsem se v Kyjovicích r. 1893. Věnoval jsem se povolání učitelskému. Absolvoval jsem učitelský ústav na Slezské Ostravě a po krátkém působení v Dětmarovicích-Koukolné byl jsem odveden. V březnu 1915 dostal jsem se šťastně do ruského zajetí, v červnu 1916 oklikou srbskou divisí v Oděse do ruských legií. Vrátil jsem se po moři z Vladivostoku do vlasti v červnu 1920.“

Jeho syn Miroslav ve svých pamětech upřesňuje:

„Můj otec Josef Vavrečka se vrátil ze světové války jako legionářský důstojník (v hodnosti kapitána ruských legií) do republiky v roce 1920. Prošel s legionáři cestou přes Sibiř do Vladivostoku, odtud pak lodí přes Singapur do Terstu a vlakem domů.“

Josef Vavrečka po návratu z války působil v Porubě jako učitel a v roce 1921 organizoval státní menšinovou obecnou školu v Děrném.

20. srpna 1921 se oženil s Vlastou Šrámkovou z Jarpic v Čechách (dnes okres Kladno). Seznámili se spolu už před válkou v Ostravě, kde otec studoval učitelský ústav a maminka tam pobývala u své nejstarší sestry Marie v rodině Petrželů.

V Děrném rodiče dlouho nepobyli a otec se dostal jako řídící učitel na malou školu do Leskovce. Tam jsem se 28. září 1922 narodil. Po dvou letech působení v Leskovci byl přeložen do Lukavce, kam se s rodinou přestěhoval a od září 1924 působil jako učitel.

V Lukavci byla dvoutřídní škola, bydleli jsme v ní a tam jsem také začal chodit v roce 1928 do obecné školy. V každé třídě bylo několik oddělení a škola byla celkem pětitřídní. Lukavec bylo místo mého dětství, prožil jsem tam mnoho hezkého s venkovskými kamarády. S některými jsem se ještě po mnoha letech v rodném kraji setkal. Já jsem si často o samotě zalezl do kabinetu, kde byly školní sbírky, vycpaná zvířata i obrazové pomůcky. To spolu s četbou knih ze školní knihovny formovalo můj pozdější vztah k učitelskému povolání. V Lukavci mne (asi ve 4 letech) potkala nehoda se zaraženou třískou v koleně – to mne přivedlo poprvé v životě do nemocnice v Bílovci. Velmi živou vzpomínku mám na velký požár sousedního statku rodiny Brožových. Do Lukavce k nám jezdívali na návštěvu příbuzní i známí mých rodičů z Jarpic a Prahy.

Otec Josef Vavrečka byl – jak to bývalo u venkovských učitelů obvyklé – na vesnici funkcionářem, kronikářem, obecním tajemníkem, starostou Sokola a starostou sboru dobrovolých hasičů (1925).

vavrecka_1921
Josef Vavrečka v roce 1921, zdroj: Ing. Radim Vavrečka

Od školního roku 1926/27 byl pak Josef Vavrečka jmenován definitivním správcem školy v Lukavci. Jeho zásluhou a na jeho žádost byla v roce 1929 Státní výzkumnou stanicí zemědělskou v Opavě zřízena meteorologická stanice v Lukavci.

Rodiče Josef a Vlasta Vavrečkovi se občas setkávali i s přáteli a známými. Patřil mězi ně i známý slezský malíř Valentin Držkovič. U školy bylo i jakési hospodářství – drůbež, králici, na zahradě ovoce, zelenina, květiny – to vedla spíše maminka, velmi pracovitá a rozšafná. Nebyla však příliš zdravá a tak jsme mívali i pomocnici v domácnosti. V Lukavci se narodila na počátku února 1927 sestra Milena.

Z dopisů Okresního sboru Matice Opavské pro Bílovecko vyplývá, že na pozadí všedního života v Lukavci a bez vědomí obyvatel probíhal tichý národnostní boj mezi některými Čechy a Němci v obci. Českou stranu zosobňoval učitel Josef Vavrečka, německou pak majitel pivovaru Josef Pelz st. Česká strana vyjadřovala směrem k matici velké obavy o budoucnost obce jako trvale české obce z důvodu stálého přistěhovalectví nových Němců do Lukavce a prodeje českého Paterova hostince do německých rukou.

K 1. září 1933 byl Josef Vavrečka jmenován definitivním odborným učitelem v Polance nad Odrou a správcem školy v Lukavci se stal Vilém Schmied. Ten také po Josefu Vavrečkovi převzal vedení obecní kroniky a některé zvyklosti (např. projevy při veřejných shromážděních).

Jeden z následujícíh řídících učitelů na lukavské škole Karel Bainar ze Studénky sepsal v roce 1935 „Historii obce Lukavec“, vůbec první práci, která se věnovala systematicky historii Lukavce. Práce vznikla na základě zpráv o historii Lukavce, které sesbíral jeho předchůdce řídící učitel Josef Vavrečka.

Na počátku 30. let složil otec odborné zkoušky pro vyučování na tehdejších měšťanských školách a znovu jsme se stěhovali, tentokrát do Polanky nad Odrou (roku 1933). Tam otec učil na měšťanské škole. Já jsem měl studovat na gymnáziu, ale protože přechod z venkovské obecné školy do prvního ročníku gymnázia (primy) by býval dosti obtížný, chodil jsem v Polance nad Odrou do první třídy měšťanky. Mým třídním byl učitel Tomáš Henek, později po válce ředitel státní pedagogické knihovny a autor řady pedagogických publikací (např. Hrou připravujeme na školu, …)

V Polance začala chodit do školy i sestra Milena. Bydleli jsme v pěkném učitelském domě. Z okna bytu bylo vidět rozhlasový vysílač Ostrava-Svinov. Ze sousedních Klimkovic jezdila už tehdy přes Polanku tramvaj (původně to byla také železniční trať s parním povozem). Klimkovice s Polankou takřka souvisely. Tam tehdy ve třicátých letech měl svou ordinaci a byt praktický lékař dr. Podivínský, jehož manželkou byla pozdější známá česká spisovatelka Jarmila Glazarová. Vzpomínám si, jak dr. Podivínský chodíval i k nám, také mne léčil a píchal injekce. Jeho žena Jarmila jezdívala na návštěvy pacientů jejich automobilem s ním. Ona o svém pobytu v Klimkovicích vypráví v knize „Roky v kruhu“. Některé z vyprávěných příhod jsem zažil i já. Dr. Podivínský později zemřel a Jarmila Glazarová se přestěhovala do Prahy, kde pak žila až do své smrti.

V Polance žila tehdy i známá slezská malířka a sběratelka lidových písní a pověstí ze Slezska Helena Salichová. Rodiče se s ní občas stýkali, protože pocházela rovněž z Kyjovic jako otec a byli tam rovněž spolužáky na obecné škole.

S mým třídním učitelem z Polanky p. Hurníkem jsem se ještě po válce setkával v Brně – stal se pracovníkem a později i ředitelem Státní pedagogické knihovny v Brně a publikoval knihy o výchově mládeže. I moji rodiče jej v knihovně v Brně několikrát navštívili.

Na konci prvního ročníku měšťanky jsem skládal přijímací zkoušky na gymnázium v Ostravě. Nebyly lehké – mezi gymnáziem a měšťankou byl od počátku přece jen rozdíl. Ale byl jsem přijat a od počátku školního roku 1934/35 jsem dojížděl do Ostravy. Měl jsem spolužáky i z Polanky. Do druhého ročníku tehdy chodil i Ilja Hurník (hudební skladatel, klavírista, spisovatel, … ) Jeho otec – také učitel – se s mým tatínkem znali už z legií v Rusku (Hurník píše pěkně své vzpomínky na pobyt ve Slezsku v knížce „Dětství ve Slezsku„).

Tolik tedy k části života prožitého v Lukavci z pohledu syna učitele Josefa Vavrečky Miroslava obohaceného o informace z knížky „O našem Lukavci“ a z kroniky obce Lukavec, za jejíž prvopočátky vděčíme právě Josefu Vavrečkovi, který ji z vlastní iniciativy začal vést.

 Související články:

Meteorologická stanice v Lukavci

Stránky o Lukavci, místní části Fulneku

Pokračováním v prohlížení webovvých stránek souhlasíte s používáním cookies. Více informací

Cookie na této webové stránce jsou nastaveny na „Povolit cookies“, aby vám bylo umožněno co nejlepší procházení. Chcete-li nadále používat tuto webovou stránku bez povolení cookies tj. aniž byste klikli na tlačítko „Přijímám“, pak dáváte souhlas s povolením používat cookies.

Zavřít