Hraničky se nazývá malá zalesněná plocha uprostřed zemědělských polí nad Lukavcem. Po odbočení z hlavní cesty směrem na Bílovec doprava (vlevo Díkovec, vpravo lesní cesta) a dále se napojit na lesní cestu. Potom stálým stoupáním do kopce směrem k Děrnému jsou k vidění lepší a lepší výhledy na lukavecké údolí, horní Nové Dvory. U Hraniček však Lukavec už nejde spatřit.

Stromy na tomto území zakrývají nerovnou plochu, která se, avšak v jiných případech, podobá zbytkům hradu.

Co v tomto prostoru existovalo a proč se toto území nazývá právě Hraničky jsem zjistila od pana Stanislava Šmeidlera:

Kvůli velké rozloze katastrálního území, její vzdálenosti, způsobu využívání i vlastnosti pozemků si místní občané od pradávna rozdělovali území kolem obce do různých určujících lokalit - přejmenovávali je na polní a lesní tratě. Ty pak všem sloužily ke snadnější orientaci určení daného směru - vzledem k vesnici. Některé z jejich názvů tratí předurčovaly vztah k jejímu využití - nebo co bylo "průvodním" jevem tohoto území.

V našem případě se jedná o území mezi občany nazývané "Hraničky".

Hraničky, (něm. Hranicki) - jak už název vypovídá blízkost území k hranici. Tentokrát s obcí Lukavec. Její umístění je směrováno severozápadně od vesnice Děrné, vzdálené více jak 2 km. V prostoru Hraniček byly dva děrenské lomy na kámen.

(Zdroj: Stanislav Šmeidler, květen 2005)