Historie Lukavce

Lukavec (345 m n. m.) je česká slezská vesnička rozkládající se kolem břehů potoka Gručovka, v údolí obklopeném lesy s 385 obyvateli (2010) v přírodním parku Oderské vrchy mezi městy Fulnek a Bílovec okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji.

Lukavec na jařeKatastrální   území  Lukavec
u Bílovce je svou rozlohou 926 ha druhé největší území na fulnecku. Na jeho rozloze se značně podílí  lesní  plocha, která je ze všech místních částí Fulneku největší a z celkové rozlohy Lukavce tvoří 46,5 %. Lukavec stejně jako Děrné, Dolejší Kunčice, Jílovec a Kostelec leží ve Slezsku. Na Moravě se kromě Fulneku nacházejí ještě Jerlochovice, Jestřabí, Pohořílky a Stachovice, zatímco v případě Vlkovic dělí historická hranice sídlo na moravskou a slezskou část.

Zdejší potok Gručovka pramení u obce Březová, dále teče kolem Leskovce do Lukavce a ve Fulneku se vlévá do Husího potoka, jehož vody dále ústí do řeky Odry, která patří do baltského úmoří.

Lukavec v ziměPodle klikatého toku potoka si historici vysvětlují vznik samotného názvu obce od slova „lukavycja“. Během let se název několikrát obměnil. Jmenujme zmínky například    v    roce     1431
z Lukawcze; 1504 Lukawecz; 1720 Luk; 1736 Lukau; 1805 Luk, Lukau; 1835 Luk, Lukau, Lukawec; 1894 Luck, Lukavec. Poslední jmenovaný název trvá až do dneška. Při určování významu místního jména se např. historik V. Prasek přikláněl ke slovu „křivolaký“. Tomuto významu by odpovídal ukrajinský říční název Lukavycja „klikatý tok“. Mezi dalšími formulacemi významu můžeme jmenovat „křívý“, „luční“, „litý, lstivý“, „dravý, divoký“ anebo dokonce „lstivý, čert“.

Datum vzniku nebo založení Lukavce není známo, pochází pravděpodobně z původního slovanského osídlení případně slovanské kolonizace ve 12. století. Existuje zpráva o Lukavci z roku 1062, kde  se dále uvádí, že tu byla krčma a mlýn, ale jde o falzum z 19. století.

Nejstarší věrohodná a dochovaná zpráva o Lukavci pochází až z počátku 14. století. Touto zprávou je latinská listina vydaná v Třebíči 25. ledna 1312, jíž postoupil třebíčský opat Bisencius svému věrnému Transklinovi dva lány ve Větřkovicích výměnou za tři lány polnosti v Lukavci. Ve 14. století byl už Lukavec malý rytířský statek.

V roce 1377, po rozdělení Opavska, Lukavec a osadu Požahy držel Kunata z Jakubovic. Jiné prameny uvádějí, že první doložená písemná zmínka o Lukavci pochází z roku 1377.
V letech 1412 – 1435 patřil Lukavec Hanuši  Skřípovskému,  roku  1441 vlastnil  obec  Oneš  Kyjovec z Lukavce a roku 1464 Jan Hrot z Lukavce (1441 – 1495).

Podle zdroje „Jan P. Štěpánek dle Tichánek J., Šerý Z.: Šlechtická sídla na Novojičínsku, Butterfly 2003“: Právě starý rod Hrotů se po Lukavci i psal a je tedy takřka jisté, že zde jeho členové i sídlili. Pravděpodobně se tak dělo v rámci zdejšího dvora, jehož součástí byl i panský dům – tvrz. Po Janu Hrotovi převzal panství jeho syn Bartoloměj. Bývalý panský dvůr, v jehož rámci se očekává existence středověké tvrze, stojí na pravém břehu potoka, na úpatí návrší s kostelem, a tvoří dodnes největší budovu ve středu obce. Dvůr spolu s vestavěným pivovarem je poznamenán mnoha úpravami a bohužel i mnohaletým chátráním. V případě archeologického výzkumu by bylo zajímavé vysledovat přesnou lokaci tvrze v rámci dvora.

Markéta z Dobroslavic a její dcera Kateřina z Lukavce darovaly roku  1500  Lukavci  kus  země  a  v roce 1504 Kateřina vložila ves
s dvorem své dceři Kateřině Chlebovičovské, ta v roce 1512 vložila zase Lukavec a pusté Požahy bratřím Janu a Jiřímu Nedvíkovi z Jakubčovic. Ti Lukavec a Požahy roku 1513 prodali fulneckému augustianskému klášteru (probošt Cyril). Dvůr a tvrz v Lukavci tímto ztratili na sídelním významu a sloužili jen jako správa panství a hospodářské zázemí. V klášterních dokumentech se zmiňuje pivovar, který byl postaven za doby císaře Rudolfa II. (1576 – 1611).

V  roce  1738  je v pozemkové knize již zmínka o dědičném fojství.
V roce 1784 v rámci josefínských reforem bylo celé klášterní zboží sekularizováno – stalo se státním majetkem, jako část pustějovského panství dočasně spravovaného z Nového Jičína. Později správa panství sídlila většinou v Lukavci. Roku 1825 prodal stát pustějovský velkostatek, ke kterému patřila obec Lukavec, rodině Čejků z Badenfeldu, která ho připojila k panství fulneckému. V roce 1842 koupil pustějovský velkostatek Christian Friedrich ze Stockmaru tajně ve prospěch belgického panovníka Leopolda I.

Pohled na kopec Čeřenec.Reformami po revolučním roce 1848 ze z Lukavce stala samostatná obec s vlastní samosprávou. Přilehlé území ale nadále zůstalo v majetku panství. To měl v držení syn Leopolda I. princ Filip hrabě z Flander od roku 1855. Po jeho smrti panství v roce 1905 připadlo jeho dvěma dcerám princeznám belgickým, které jej držely 17 let. 24. května 1922 bylo panství zabráno Čsl. vládou ve smyslu tzv. záborového zákona a majitelkám zůstal jen fulnecký zámek. Lukavec svůj status samostatné obce ztratil, když byl k 1. dubnu 1976 připojen k Fulneku jako jeho místní část.

Obec byla po celý historický vývoj česká, jen s několika německými rodinami. Obyvatelé se živili polním hospodářstvím, část   jich   pracovala  v  továrnách  a  manufakturách   ve Fulneku
a   Bílovci.    Přes    převažující    české    obyvatelstvo    zde    žilo
6 německých rodin. V říjnu 1938 přešla obec po okupaci do německých  rukou.  Byly  likvidovány  české  spolky,   organizace
a knihovna. V roce 1940 za asistence německého četnictva byla zřízena německá škola a německá mateřská škola. Na nucené práce   odešlo   asi   12   občanů,   ilegální   činnosti  se   zúčastnili
3 občané a z nich 2 zahynuli v koncentračních táborech. Lukavec byl osvobozen 2. května 1945.

Život našich předků a současných obyvatel Lukavce spojují nejstarší dochované památky kostel sv. Jana Křtitele a sv. Barbory postavený v letech 1693 až 1702, budova obecné školy z let 1895 až 1896, pozůstatky nedokončené železniční trati z roku 1873 až 1874, dnes již bývalé fojtstHorní rybník.ví č. p. 62, někdejší vodní mlýn č. p. 71 (místo narození rodáka Bohumila  Patera)   a   dřív významný panský dvůr s  pivovarem č. p.  1, snad   vystavěný   na  pozůstatcích středověké  tvrze. K malebnosti kraje přispívají četná boží muka, kříže, kapličky, obrázky, které jsou opředeny mnoha pověstmi.

Pohled od kostela.Stejně jako hmotné statky, se v Lukavci podařilo uchovat i několik lidových zvyků a započít taky ty novodobé.
Počátek roku začíná Tříkrálovou sbírkou, plesy a bály, jejichž sezónu zakončí masopustní průvod masek spolu s večerním pochováváním basy. K jarním tradicím patří vynášení Mařáka a Mařeny, v době Velikonoc je to klapotání a jízda kolem osení na Velikonoční neděli zakončené velikonoční zábavou, v pondělí šmigrust. V květnu potom mše svatá a procesí ke sv. Floriánu, pochod k pomníku osvobození, kácení máje. S letními měsíci je spojena hasičská soutěž Lukavecká terénní vlna, turnaj v malé kopané, turnaj v nohejbale, letní kino, akce pro děti, pravidelné setkávání Lukavců z ČR. Ke konci roku patří podzimní drakiáda, Mikulášská nadílka, hasičská Mikulášská soutěž, rozsvěcení vánočního stromu, vánoční besídka a roznášení Betlémského světla.

(Zdroje: sborníček vydaný k 680. vyročí Lukavce, O našem Lukavci, J. a R. Hadaščokovi)
Časový vývoj počtu obyvatel a domů
Rok Počet obyvatel Počet domů
1800 506 82
1806 506 82
1834 639 86
1850 653
1869 532 86
1880 555 97
1890 557 93
1900 590 92
1910 614 90
1921 527 91
1930 523 103
1950 427 104
1960 460
1961 463 98
1967 462 102
1970 443 102
1991 396 102
1993 406
1996 397
2009 387
2010 385
(Zdroj: pamětní knihy, ZAO; sčítání lidí)

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Stránky o Lukavci, místní části Fulneku