Archiv rubriky: Historie

Historie: Nalezen ztracený mapový podklad!

V knize „O našem Lukavci“ jsme uváděli: „Za obrovskou škodu můžeme považovat skutečnost, že se nedochoval (jako jeden jediný pro prakticky celou oblast České republiky) mapový list 2. vojenského mapování s Fulnekem a okolím. Jistě by doplnil poznání o historii Lukavce o další detaily.“

Už řadu let si může zájemce o historické mapy prohlédnout území České republiky na známém serveru mapy.cz. Po dlouhou dobu tam bylo celé uzemí republiky s výjimkou dvou listů – Brna a Fulnecka. Tyto mapové listy se totiž v našich archivech nedochovaly.

Později byla nalezena černobílá reprodukce mapového listu Brna a byla (černobíle) doplněna do mapy.cz. Fulnecko však bylo stále bez mapy.

Mapa ovšem ztracena není. K dispozici však není na našem území, ale v Rakouském státním archivu ve Vídni. A protože i tento archiv zpřístupňuje digitální archiválie, můžeme si dnes prohlédnout mapu Fulnecka s Lukavcem z tzv. druhého vojenského mapování. Tyto mapy byly pro oblast Moravy a Slezska tvořeny v letech 1836 – 1842 a konečně si tak můžeme doplnit vývoj mezi obdobím 1. vojenského mapování (1764 – 1783) a 3. voj. mapování (1872).

Co zajímavého z mapy vyčteme? Lukavec je uváděn jako Luck, z místních názvů je dále uvedeno: Na Dalekim a Radeschufka B.

Gručovka – potok protékající Lukavcem je nazýván Markersdorfer Bach neboli Leskovecký potok. Nadějovský potok je podle mapy Groitscher Bach neboli Gručovka a Vršský potok je paradoxně nazýván Dirn Bach – Děrenský potok. Od posledního soutoku se pak dále jmenoval Lucker Bach.

Na mapě najdeme řadu detailů a podrobností, např. větrný mlýn na Radešůvce, detaily cesty u Hájkovských mlýnů, vedení cesty od Fulneku do Lukavce přes mostky přes Vršský a Nadějovský potok, alej z Lukavce na Dolní Nový Dvůr a mnoho dalšího.

Zdroj: Rakouský státní archiv

K historii lukaveckého kostela (1786)

Po delší době přinášíme zprávu z pátrání přímo v historických pramenech. Tentokrát ze Státního okresního archivu v Novém Jičíně.

V účetní knize zřízené k lukaveckému kostelu (vedené od roku 1698) jsou vedeny záznamy o každoročních příjmech a výdajích. Dají se zde vyčíst informace všední i mimořádné.

K těm mimořádným patří náklady vyúčtované v roce 1786 na opravu zastřešení kostela a věžičky ve výši 115 zlatých a 39 krejcarů (1 zlatý = 60 krejcarů). Byly to zdaleka největší výdaje tohoto roku. Kromě nich bylo účtováno 3 zl. 1kr.. na kostelní potřeby (svíčky, hostie), 3zl. za služné a necelý 54kr. jako příspěvek do náboženského fondu.

Kostel měl v tomto roce 1786 kapitál ve výši 490zl. 39kr.převedený z předchozího roku a získal příjmy ve výši 24zl 48kr. (z čehož bylo 8zl. 28kr. z ofjer, ostatní z úroků).

Zajímavostí také může být, kde byly investovány kostelní peníze – v tomto roce měl lukavecký kostel investované peníze do půjček např. půjčka z roku 1772 200zl. obci Stará Ves, půjčka fulneckým měšťanům ve výši 75zl.

Zdroj: SOkA NJ, Archiv farnosti Fulnek, I.č. 24

Nové prameny pátrání (1742)

V dnešní době postupuje digitalizace všemi směry a přináší nám řadu nových možností. Nejinak je tomu i v archivnictví. Badatelé získávají přes internet přístup k archiváliím, které by jinak museli studovat přímo v budovách archivů – často ve vzdálených místech.

Může být užitečné připomenout, že archiválie týkající se Fulnecka a Bílovecka nacházíme nejčastěji ve Státním okresním archivu Nový Jičín, Zemském oblastním archivu v Opavě, ale kvůli pozdější příslušnosti Fulneku k Moravě také v Moravském zemském archivu v Brně. Shodou okolností nejstarší zpráva o Lukavci je uložena ve Státním oblastním archivu v Praze.

Zejména Zemský oblastní archiv v Opavě je na špici co se týče digitalizace a každý rok množství naskenovaných archiválií roste.

Postupně se ale díky digitalizaci dostáváme k dalším zdrojům informací, které by byly jinak dostupné jen velmi velmi obtížně.

Tentokrát se podařilo narazit na pruský archiv „Geheimes Staatsarchiv Preussischer Kulturbesitz“, kde jsme díky jeho digitalizovaní databázi objevili zprávu: „Dragoner des Obristen von Kannenberg bei Fulnek (Ausarbeitung von Premierleutnant Liman)“, která obsahuje informace o pruských vojscích (dragounech) u Fulneku v roce 1742 za první pruskorakouské války. Tato konkrétní archiválie zatím naskenovaná není, ale už jen to, že známe její databázi nám může dopnit mozaiku znalostí o našem kraji.

S postupujícím skenováním se k této zprávě dostaneme, protože jinak je dostupná – v Berlíně.

O dosud známých informacích o pobytu pruských vojsk na Fulnecku 1742 se dočtete v knize „O našem Lukavci“ na str. 63.

Zdroj: IV. HA, Rep. 15 A, Nr. 523 , gsta.spk-berlin.de

Spořicí a záložní spolek v Lukavci (1940)

Sporitelni-knizka-1940

Tentokrát přinášíme po delší době obrazový dokument. Jde o spořitelní knížku (knihu záznamů obchodního podílu) Spořitelního a záložního spolku v Lukavci z válečného roku 1940, tehdy pod názvem Spar- und Darlehenkassen Verein für Luck und die Kolonie Neuhof.
Z dokumentu dále vyčteme, že šlo o registrovanou společnost s neomezeným ručením v Lukavci. Knížka byla zřejmě vytištěna ještě před válkou, protože kolonky s obnosy jsou předtištěny v korunách (Kč/h). V zápisech je to ovšem přeškrtnuto a nahrazeno markou (RM – Říšská marka).
Záznamy do knížky zapisoval Adolf Heinik, pravděpodobně tehdejší pokladník.

Josef Pater – korespondence

Už několikrát jsme zde na stránkách psali o jedné z nejvýznačnějších osobností Lukavce – Josefu Paterovi. Tentokrát se zkusíme podívat z jiného pohledu. V archivech se dochovala jeho korespondence s dalšími významnými osobnostmi z širokého okolí. Pojďme si je teď stručně představit.
Do budoucna by studium této korespondence mohlo být dalším pramenem informací nejen o Lukavci, ale i o Josefu Paterovi a jeho činnosti.
Josef Pater korespondoval například s Aloisem Kacířem (1897-1972). Ten byl spoluzakladatelem Čsl. zemědělského muzea v Opavě, redaktorem časopisu Družstevní a zemědělské rozhledy, redaktorem zemědělského vysílání ostravského rozhlasu, členem redakční rady časopisu Chovatel, předsedou Spolku posluchačů zemědělského inženýrství v Brně, tajemníkem Ústřední hospodářské společnosti v Opavě. Členem poslední jmenované společnosti byl i Josef Pater.
Už v dřívějších materiálech jsme se odkazování na Paterovu korespondenci s Vincencem Praskem (1843-1912), slezským pedagogem, jazykovědcem, spisovatelem, novinářem a národním buditelem. Přispíval do Opavského besedníkuOpavského týdenníkuNovin Těšínských a byl v letech 1883–1895 prvním ředitelem českého gymnázia v Opavě. Jsou po něm pojmenovány ulice v Olomouci, Opavě i v Ostravě.
Další významnou osobností s níž si Josef Pater dopisoval byl František Zíka (1869-1931), což byl byl český a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění za agrárníky. Mj. se angažoval v přípravách plebiscitu na Těšínsku a v otázce připojení Hlučínska k ČSR.

Osobnost Josefa Patera by rozhodně stála za delší samostatné studium např. jako diplomová práce.

Zdroj: Zemský archiv Opava, Wikipedie





Slezská lidová píseň zaznamenaná v Lukavci

Slezská kultura je už v dnešní době pozapomenutá, ne-li ztracená. O to víc potěší každá zpráva o nějaké památce. Dnešní zpráva je o jedné takové.

V roce 1963 byla Krajským nakladatelstvím v Ostravě vydána kniha “Slezské lidové písně z Bílovecka a okolí” autorů Milana Salicha a Jaromíra Richtera. V ní nalezneme řadu zajímavých písní z celého okolí, ale pro nás je nejdůležitější jedna zaznamenaná přímo v Lukavci.

Jde o píseň “U suśeda dobra voda…”. Zaznamenal ji Milan Salich v roce 1958 podle zpěvu Emila Mikše (*1884).

U suśeda dobra voda voda, v našem studní tež, poviz ty mi, moja miła, ežli mě ty chceš. Ja by tebe rada chtěła, dyby enem trochu mohła, ale ja něsmim. Och, bože, bože.

Ach, matičko, ach, matičko, proč stě mě vdali, čemu stě mě takovemu gyzdovi dali. Dali stě mě takovemu, co něrozumi ničemu, och, bože, bože, och, bože, bože.

A jak vy k nam přijdětě, matičko moja, to un mi tak pěkně pravi: robečko moja. Ale jak vy odjedětě, tak mi letaju po řbetě metły březove. Och, bože, bože.

Historie: Boj o trať (1875)

Zhruba jeden rok po zastavení prací na stavbě trati mezi Opavou a Vlárským průsmykem (15. ledna 1874) se rozhodli představitelé města Bílovce využít situace a lobovat za přesměrování tratě od Skřípova na Bílovec.
Zprávu o tom nacházíme v Novojičínském týdeníku (Neutitscheiner Wochenblatt für Stadt und Land) z neděle 21. března 1875. Píše se vní, že se vynakládá mnoho úsilí i peněz, aby se prokázalo, že trasování přes Bílovec zajištěné obcí, vládou i soukromníky, je vhodnější, než původní od Skřipova na Lukavec a Fulnek. Trasování na Bílovec podle článku nemá žádné významné nedostatky/překážky, jen mírné stoupání u Bílovského kopce, zatímco u Fulneku je zapotřebí významnější objížďku.
Uvádí se ale, že přes různé přísliby, že bude Bílovec zohledněn, díky nimž rostly místním naděje uslyšet brzy v Bílovci lokomotivu se vše spíše odkládá.
V této věci dokonce podnikl starosta Bílovce Adolf Stolz v březnu 1875 cestu do Vídně, aby znovu žádal o zahrnutí Bílovce do této tratě.
Autor článku znovu vyjádřil přesvědčení, že provoz v Bílovci je větší a zajistil by trati lepší rentabilitu než při trasování na Fulnek.

Jak už dnes víme, trať nebyla dokončena, a obě města Fulnek i Bílovec byly připojeny na páteřní trať 270 jen místními tratěmi ze Studénky a Suchdolu nad Odrou.

Zdroj: Neutitcheiner Wochenblatt, 1875, 21.3., č. 12, str. 3

https://books.google.cz/books?id=3hMNDd1Un-sC&pg=PA91&dq=luck+bei+Fulnek&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwiI0aLdqPnfAhWHLFAKHRJyAuA4ChDoAQhNMAU#v=onepage&q=luck%20bei%20Fulnek&f=false

Historie: Zatykač (1861)

Dne 7. listopadu 1861 byl v Centrálním policejním listu (zpravodaji) vydávaném rakouským policejním ministerstvem ve Vídni otištěn zatykač vydaný soudem v Místku 20. října téhož roku.

Pod číslem 2476 byla hledána žena jménem Marianna, pravdpodobně Marianna Heiniková z Lukavce u Bílovce podezřelá z krádeží.

Zajímavý je zde ale popis, protože nám může ukázat něco o oblékání v této době: mělo jít o 50-60 letou ženu s šedými vlasy oblečenou do bíle květované tmavé sukně, kartounové halenky a modrého šátku.

Tato žena se měla nejčastěji nacházet ve společnosti o něco staršího muže, který podomně prodával kartáče a chodil oblečen ve vojenském plášti.

O dalších osudech této ženy a muže, nemáme zprávy.

Zdroj:

https://books.google.cz/books?id=UH1RAAAAcAAJ&pg=PA321&dq=luk+wagstadt&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjgwIDT1PrbAhXH26QKHdChDBw4MhDoAQhTMAg#v=onepage&q=luk%20&f=false

Central-Polizei-Blatt 1861 Nr. 82, Vídeň, 7.11. 1861

Historie: Kuratela (opatrovnictví) kvůli marnotratnosti (1877)

Od bíloveckého soudu:

Výnos Okresního soudu v Bílovci z 20. 3. 1877 vydaný soudcem Musiolkem

Soud oznámil, že v návaznosti na rozhodnutí Zemského soudu v Opavě č. 2474 byla vyhlášena kuratela (opatrovnictví) kvůli marnotratnosti nad hospodyní na statku Johanna Preissnera č.p. 4  v Lukavci paní Magdalenou Preissnerovou nově provdanou Vybíralovou. Jejím kurátorem byl stanoven starosta obce Andreas Pater.

Zdroj: Troppauer Zeitung, 26. 3. 1877, č. 70, str. 4

https://books.google.cz/books?id=kXpcLCLiYvkC&pg=RA18-PA5&dq=luck+bei+Fulnek&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi-jcWb8oDbAhUSZ1AKHcblAwkQ6AEIJzAA#v=onepage&q=luck&f=false

 

Historie: Pivovar v exekuci (1877)

Tentokrát přínášíme opět jednu zmínku o pivovaru, tentokrát poměrně významnou.

23. března 1877 byl Okresním soudem v Bílovci vydán ve věci sporu Spořitelny v Bílovci a Antona Klose výnos o vyhlášení exekuce dražbou.

Rozhodnutím soudu byla vyhlášena dražba nemovitosti č.p. 1 v Lukavci u Fulneku skládající se ze „zámecké“ budovy (Schlossgebäude), pivovaru včetně vybavení, obytných a hospodářských budov, výčepu, sklepu na led, tzv. skalního sklepa (Felsenkeller), zahrady. Vyvolávací cenou měla být cena dle odhadu ve výši 26.383 zl. 83kr. Dražba se měla konat ve třech pokusech 11. května, 11. června a 11. července (1877) vždy ve 3 hodiny přímo v pivovaru.

Toto rozhodnutí bylo vydáno soudcem Musiolkem.

Zdroj: Troppauer Zeitung, 23.4. 1877 č. 93 str. 4

https://books.google.cz/books?id=kXpcLCLiYvkC&pg=RA18-PA5&dq=luck+bei+Fulnek&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwi-jcWb8oDbAhUSZ1AK1HcblAwkQ6AEIJzAA#v=onepage&q=luck%20bei%20Fulnek&f=false