Archiv autora: aia.2eoa

Článek: I. setkání obcí Lukavec

Je sobota 5. července ráno a zástupci obce Lukavec – Karel Maleňák, Jiří Pavera, Vojmír Satke a Aleš Ohnheiser se vydávají na 430 kilometrů dlouhou cestu do Lukavce u Lovosic. Právě tam se totiž koná první setkání obcí nesoucích název Lukavec. Na místo setkání přijíždíme v 8:30 hodin. Oficiální začátek je naplánován na 10:00 hodin, a tak máme čas si prohlédnout Lukavec u Lovosic pěkně zblízka.

Po loňských záplavách zde již mnoho památek není. Jen při podrobnějším zkoumání je vidět na fasádách domů značky, do jaké výšky se dostala voda. Vesnice je velká asi jako náš Lukavec a má 328 obyvatel. Vesnice má vlastní obecní úřad a starostou je pan Josef Hlaváček. Slavnostní začátek se koná na místním fotbalovém hřišti. Setkání se účastní všechny obce Lukavec – a to Lukavec u Pacova, Lukavec u Hořic, Lukavec u Lovosic a náš Lukavec u Fulneku. Jako hosté jsou zde zástupci obce Podsedlice, Lužičtí Srbové a pan poslanec Kopecký (ČSSD). Po krátké zdravici jednotlivých obcí a hostů začíná program.

Na fotbalovém hřišti se koná turnaj v kopané a na místmím hasičském cvičišti probíhá soutěžní klání hasičů. Těchto soutěží se ale neúčastní Lukavec u Fulneku, z důvodu kolize termínů akcí. V Lukavci totiž zrovna 5. 7. probíhá další ročník populární hasičské soutěže „Lukavecká terénní vlna“ a účast na dvou soutěžích není možná. V přestávkách mezi jednotlivými soutěžemi nám ukazjí své umění tři mladí motocykloví závodníci ve šlapačkových soutěžích. A že toho umí opravdu hodně. A jak na správném setkání bývá zvykem, obě soutěže vyhráli domácí borci z Lukavce u Lovosic. Pro všechny účastníky je připraveno bohaté občerstvení. Všude hraje hudba a po ukončení soutěží vystupuje pěvecký soubor Lužických Srbů se svým programem. Na závěr celého setkání probíhá taneční zábava, které se však neúčastníme, jelikož jsme již na cestě domů. Ještě před odjezdem se však domlouvá další setkání obcí Lukavec.

Zajčínající tradice se všem zúčastněním líbí, a proto je termín dalšího II. setkání stanoven na 26. 6. 2004 a setkáváme se v Lukavci u Pacova. Tam již bude Lukavec u Fulneku v hojnějším zastoupení a zúčastní se všech plánovaných soutěží.

Závěrem musíme ještě vyřídit pozdrav všem občanům Lukavce od ostatních „Lukavjáků“ z Čech. Náš dík patří také panu starostovi Fulneku za zapůjčení služebního auta. První setkání obcí Lukavec je za námi. Líbilo se nám a již teď plánujeme naši účast na příštím, druhém setkání Lukavců v Lukavci u Pacova.

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 8, srpen 2003, autor článku Aleš Ohnheiser)

Zpráva: Podlaha ukrývala zbrojní arzenál

Fulnek-Lukavec
Vlastním očím asi nevěřil v neděli muž z Ostravy-Poruby (46 let), který se pustil do úprav chalupy v Lukavci na Novojičínsku. Majitel chtěl původní dřevěnou podlahu ve sklepě vybetonovat a tak se pustil do kopání. V jeho iniciativě jej ale přibrzdil nečekaný nález. V zemi našel 29 granátů vzor 42, dva granáty vzor 39, tři granáty vzor 24 a stejné množství granátů F1, k tomu všemu země skrývala asi 50 kilogramů nábojů různé ráže a deset rozbušek do granátů. Nevybuchlou munici z druhé světové války si převzal kolem půl čtvrté odpoledne přivolaný policejní pyrotechnik. (ipa)

(Týdeník okresu Nový Jičín, REGION, 12. 8. 2003, autor článku: Ivan Pavelek)

Článek: Lukavecká terénní vlna

Tak jako každý rok se i v sobotu 5. července 2003, sjela hasičská družstva k nám do Lukavce ke zdolání terénní vlny. Požární soutěž družstev v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku považují hasiči za jednu z nejtěžších. Dvojice hasičů s hadicemi totiž, než zalehne a zamíří na terčík, tak po krátkém sprintu musí překonat prudké patnáctimetrové převýšení. „Už jsem myslel, že tě budu muset vytáhnout za opasek, “ komentoval například výkon svého kolegy jeden z hasičů z Jílovce na Fulnecku. Nakonec se z vítězství a času 22,21 sekundy radovali domácí. V ženách byly nejrychlejší z Luboměře.

Dvanáctého ročníku se zúčastnilo 33 družstev včetně hasičů ze slovenské Turzovky.

(Zdroj: Moravskoslezský deník, 8/7/2003 + úprava)

Článek: 130 let od zahájení stavby trati Opava – Fulnek

Ani se tomu nechce věřit, že letos (2003) uplynulo 130 let od chvíle, kdy byla zahájena stavba železniční tratě Opava – Trenčín, jež probíhala vesnicemi a oblastmi jen nepatrně vzdálenými od Fulneku.

Celý tento dopravní projekt (po propojení do Czenstochové) měl propojit Prusko s Uhrami a tím zaručit přepravu hornoslezského uhlí a opačným směrem přivážet kvalitní dobytek z Uher. Bylo tím i sledováno povznesení průmyslu v zemědělských oblastech země.

V Opavě bylo ve prospěch tohoto projektu založeno místními průmyslníky a bankéři konsorcium. Tomuto konsorciu udělilo Ministerstvo obchodu v listopadu 1869 koncesi i na přípravné technické práce. Po jejich ukončení bylo zažádáno znovu na ministerstvo o povolení ke stavbě trati. To však ve výběru udělilo koncesi Moravskoslezským ústředním drahám, které měly odlišný projekt stavby. Proti tomuto projektu ale měly velké výhrady města Fulnek a Nový Jičín.

Přesto se technicko-vojenská revize projektu trati sešla na přípravné stavbě za účasti politických vojenských železničních úřadů a zainteresovaných obcí. Jedním z návrhů bylo i schválení železničních stanic v našem okolí – Nový Jičín, Suchdol n. Odrou, Fulnek, Lukavec, Skřípov atd.. Nejspornější bylo určení a vedení trati od Skřípova (nejvyšší bod tratě) do Fulneku.

Představitelé Vítkova a Oder chtěli trať od Skřípova vést na Větřkovice, Moravské Vlkovice, Jerlochovice, k Odrám a do Suchdolu. Bílovečtí prosazovali svou – ze Skřípova na Starou Ves, Jílovec, Kostelec a do Fulneku. Všude byly ale nepříznivé spádové a výškové poměry. Nakonec Fulnečtí prosadili svou trasu – tedy původní.

Výsledkem revize a pak následných úprav na celé trati (jež se přizpůsobovala možnému průplavu Dunaj-Odra) byl výnos Ministerstva obchodu z 12. 8. 1872, jímž byla schválena celá stavba železniční trati. Na 14. 5. 1873 byla určena politická obchůzka celé trati, jež trvala do poloviny června. Bylo na ní probráno vše, včetně sporných otázek projektu. Celá trať z Opavy do Trenčína měla měřit 129 km a mělo po ní jezdit až 15 vlaků o délce 70 náprav v obou směrech. Celý rozpočet činil 20 milionů zlatých a stavba měla být hotova za 3 roky a 3 měsíce.

Se stavbou se začalo už v červnu 1873 na několika místech. Ke stavbě se sjelo hodně dělníků, zvláště Slováků a Italů. Začaly se budovat mostky, propustky, záseky a náspy. Vše se tehdy provádělo jen lidskou silou za přispění střelného prachu. Jen znatelné pozůstatky trati v okolí ukazují, jak namáhavá práce to byla. Trať vycházela ze stanice Opava-západ, projela kolem Otic do stanice Branka-Hradec, přejela mostem řeku Moravici, stoupala kolem kopce Šibeníku do Chvalíkova a Bohučovic, kde na 15. kilometru byla zastávka a překladiště. Obloukem kolem hájenky Bleška míjí obec Březová a dostává se do údolí Gručovského potoka. Dotýká se obce Leskovec, přejíždí mostem potok Gručovku a dostává se do katastru obce Lukavec. Projíždí zásekem v kopci, náspem těsně míjí horní lukavecký rybník, přetíná silnici Lukavec-Bílovec. Na 33. kilometru dosahuje nádraží Lukavec s výhybkou (plocha nádraží je ještě dnes dobře patrná).

Trať z této stanice pokračovala zásekem v kopci Radešovka, míjí chatu „Čundračku“ a vjíždí do kamenného záseku (ten je vytvořen odstřelem a stojí za zhlédnutí!). Pokračování trati míří úbočím kopce nad děrenským rybníkem, míjí místní pískovnu, a pak náspem (300 m pod hřištěm), překračuje nynější chodník k Fulneku a kolem silnice Děrné-Fulnek dojíždí k silnici Fulnek-Bílovec. Tuto přetíná (naproti současnému fulneckému hřbitovu), stáčí se mírně vlevo a dosahuje v 37. kilometru nádraží a překladiště Bahnhof Fulnek (pozn. Protože nádraží Fulnek bylo umístěno na slezském – tzn. děrenském – území, došlo zřejmě mezi radními obou míst k úmluvě, různým kompenzacím a ústupkům). Z něj železniční trať objížděla po východní straně kopce Jelenice, dostala se na pole nad Stachovicemi, Hladkými Životicemi do údolí Husího potoka, dále k Suchdolu a Novému Jičínu. Kolem potoku Jičinky směřovala trať k Starojické Lhotě, Palačovu a údolím Bečvy do Valašského Meziříčí. Přes Vsetín dál projela Vlárským průsmykem a dorazila k Trenčínu.

Na této trati se nejvíce pracovalo v úseku Branka-Hradec až do Fulneku. Tento úsek byl nejvíce stavebně a finančně náročný. V počátcích stavby už začalo upadat soukromé podnikání, vznikla nedůvěra v železniční cenné papíry. Přidala se následná finanční krize na Vídeňské burze. Ta také zbavila tuto koncesovanou společnost peněžních prostředků. Práce pak postupně ustávaly a koncem ledna 1874 byly zastaveny úplně.

Ještě nyní, po obchůzkách blízké krajiny, narazíme na zašlou stavbu trati. Můžeme spatrřit náspy, propustky, záseky, nejčastějí kolem Děrného, Lukavce a ke Skřípovu. Fulnecké nádraží bylo z hrubé části už vystavěno, byla vykopána nádražní studna. Stavba budovy v jeho prostoru (zaznačená v plánku IC) stála do doby, než byla odprodána a rozebrána (dle kroniky a vyprávění) do Kujav Franzovi Storzerovi.

Po nezdaru této akce, jejíž největší část nesla Země Slezská, bylo několik pokusů projekt obnovit. Jednalo se o něm s kladným výsledkem i v Říšské vládě. Stát se chtěl zaručit státní garancí, nakonec však z toho sešlo. Byl učiněn i pokus v letech 1906 – 1908, aby se aspoň s Opavou spojila města Vítkov, Fulnek a Bílovec. Přes značné spory mezi těmito městy s vedením a stavbou tras železnice nakonec došlo ke shodě a následnému vypracovanému generálnímu projektu tras. Nakonec ale vše zastavila I. světová válka a ze stavby opět sešlo.

Použitá literatura: Láznička Z.: Příspěvek k historii železničních projektů ve Slezsku

Zdroj: Fulnecký zpravodaj č. 10, 10/2003 a č. 12, 12/2003; autor článku Stanislav Šmeidler

Zpráva: Pálenka muže zradila

FULNEK-LUKAVEC (pav) – Prabídně dopadl šestadvacetiletý muž z Fulnecka. Ukradená kořalka ho přivedla až na záchytku.

Mladík se ve středu 30. října kolem půl deváté večer vloupal do neuzamčeného domu v Lukavci, místní části Fulneku. „Pachatel prohledal sklepní prostory a odcizil čtyři litry pálenky,“ sdělila okresní policejní mluvčí Miroslava Šálková. Muž si ale počínal tak nešikovně, že při dalším prohledávání rozbil skleněnou nádobu, v níž bylo dalších 15 litrů pálenky. Navíc jej na místě vyrušil svědek, a tak vzal do zaječích. Policisté zakrátko zjistili, kdože se to do domku vkradl. Chlapík byl ale tak opilý, že jej museli převézt do Opavy na tamní záchytku. Majitel odhadl škodu na kořalce a zařízení na celkových 2,2 tisíce korun. Zlodějíček se bude zpovídat z trestných činů porušování domovní svobody a krádeže.

(Týdeník okresu Nový Jičín, REGION číslo 45, úterý 5.listopadu 2002, číslo 45 – ročník 11)

Článek: Tradiční velikonoční jízda oživí Lukavec

L u k a v e c – Staletou tradici božíhodových jízd si připomenou obyvatelé Lukavce na Novojičínsku. V neděli po poledni vyskočí ve vesnici nedaleko Fulneku do sedel koní čtrnáct mužů a za zvuku kostelních zvonů vyrazí do polí. První z nich bude přitom mít v ruce kovový kříž. Takto vyjíždějí lukavečtí muži o Velikonocích do polí již stovky let.

 

O tradiční jízdě se píše už v 17 století
„O této tradici, které se říká Jízda okolo osení nebo Rajtování, se píše ve fulnecké kronice už v sedmnáctém století. Vždy na Slavnost Zmrtvýchvstání Páně vyjíždějí jezdci zvěstovat událost o vzkříšení Krista do polí,“ říká nestor velikonočních jízd Václav David, který letos bude v sedle koně již potřiatřicáté.

Jezdci na koních vyrazí od lukaveckého kostela, kde jim bude hrát i hudba, hodinu po poledni. V černých oblecích a v naleštěných černých jezdeckých holínkách objedou celou vesnici a pak zamíří směrem na Nové Dvory.

Zvyk si dnes pamatují jen ti nejstarší
Ze čtyř set obyvatel Lukavce si na parádní jízdu pamatují i ti nejstarší. Nevynechali ji totiž ani v době války ani za totality. „Jednou si mě státní bezpečnost vzala na výslech a přesvědčovali mě, abychom místo kříže vzali do rukou prapor a zpívali budovatelské písně,“ vzpomíná David.

Změnu do jízd přinesla válka. „Tehdy jezdili ženatí při rozednění a svobodní odpoledne,“ vypráví jezdec a dodává, že tento zvyk dnes již nepraktikují. „Ubývalo koní i jezdců, a proto jezdí ženatí i svobodní od konce osmdesátých let zase společně,“ vysvětloval.

Závěr oslav patří každoročnímu průvodu
Vracející se jezdce přivítají diváci, které tato tradice přitahuje zdaleka, až po třetí hodině odpoledne. Jezdci seskočí ze sedel u památníku padlých vojáků obou světových válek v Lukavci, kde se pokloní jejich památce. Odtamtud se vydají do kostela. Závěr oslav už pravidelně patří tradičnímu průvodu.

Autoři: iDNES.cz, MF DNES , Pavel Siuda

Zdroj: http://cestovani.idnes.cz/tradicni-velikonocni-jizda-ozivi-lukavec-f1b-/po-cesku.aspx?c=A010413_122945_ostr_volnycas_inc