Archiv autora: aia.2eoa

Zpráva: Mladí muži objeli podle velikonoční tradice osení

LUKAVEC (Novojičínsko), 11. dubna 2004 – Ani déšť a nevlídné počasí nepřerušily dnes stovky let starou tradici v Lukavci u Fulneku na Novojičínsku. Při „jízdě okolo osení“ objelo i letos 22 mužů na koních usedlosti v Lukavci a Nových Dvorech, kde písněmi a křížkem v ruce zvěstovali zprávu o Kristově vzkříšení. Slavnosti přihlížely asi tři stovky diváků.

„Byl jsem překvapen, že lidé přišli i v takovém nečase. Ještě větší radost mám ale z toho, že na koních už se začínají objevovat mládenci z nastupující generace,“ řekl organizátor jízdy Václav David.

Muži a mládenci se sešli už po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se na jízdu neboli rajtování připravili. Koně svobodných chlapců musejí mít ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce, koně ženatých jezdců zdobí na ohonu a na hlavách pentle červené. Objevily se i koně s pěkně zapletenou hřívou. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním ustrojením velikonočních jezdců.

Skupinu vedl na bílém koni nejzkušenější jezdec zvaný krojcfotr. Po řadu let zastává tuto úlohu Václav David, organizátor jízdy a také místní kronikář. „Letos jsem absolvoval už svou pětatřicátou jízdu,“ řekl. Kříž mu podle starého zvyku zapůjčil kněz.

Po jedné hodině vyjeli jezdci za zpěvu písní nejprve vzhůru k lukavskému kostelu sv. Jana Křitele, pak zamířili přes pole do horní části obce. Tam přivítali průvod muzikanti a po několika písních předal otec kříže křížek k políbení těm, kteří vyšli před dům a čekali na tuto chvíli. Kříž přišli uctít lidé všech generací. Po malém občerstvení zamířila skupina do osady Nové Dvory. Slavnost skončila v kostele požehnáním a průvodem jezdců a věřících kolem kostela.

(Zdroj: Tiscali/ČTK)

Zpráva: Zprávu o Kristově vzkříšení zvěstují muži na koních

9.4. 2004 14:28 ČBK (Lukavec)

Na tradiční „jízdu okolo osení“ vyjedou v neděli 11.4. ve 13.00 hodin jezdci na koních v Lukavci u Fulneku. Boží hod velikonoční se tímto způsobem v obci slaví již od středověku.

Každý rok se muži a mládenci sejdou již po poledni ve dvoře bývalého pivovaru, aby se připravili na „jízdu kolem osení“ neboli „rajtování“. Koně svobodných chlapců mají ocasy svázány bílou stuhou a na hlavách nesou zelené věnce. Koně ženatých jezdců zdobí pentle červené. Černý oblek, bílá košile a jezdecké boty jsou tradičním oděvem velikonočních jezdců.

Skupinu vede nejzkušenější jezdec zvaný „krojcfotr“ (z německého Kreuzvater–otec kříže). V pojmenování je vystižena jeho zvláštní úloha. Jede v čele skupiny na bílém koni a drží v ruce malý kovový kříž, který lidé uctívají. Ženy vynášejí ven pro jezdce občerstvení. Obřadní objížďka končí za přítomnosti kněze a vesničanů, kteří společně s jezdci zpívají chvalozpěv „Bože chválíme tebe“. Slavnost je zakončena požehnáním.

(Zdroj: www.christnet.cz)

Článek: Okolo osení jezdí pětatřicet let

FULNEK-LUKAVEC (pav) – Má-li někdo právo hovořit o velikonočních zvycích, pak je to zajisté Václav David z Lukavce, místní části Fulneku. Letos pojede již po pětatřicáté jako ústřední postava jízdy kolem osení.

Starodávný zvyk, jehož počátky se ve Fulneku a okolí datují k období po Bílé hoře, se na Moravě dodržuje asi pouze v Lukavci. Sestává z toho, že vesnicí ve velikonoční neděli táhne průvod muzikantů a jezdců na koních ve svátečních oblecích. V čele průvodu pak jede jezdec s křížkem v ruce a zvěstuje Kristovo zmrtvýchvstání. A právě tím jezdcem je již tři a půl desetiletí pan David. Jak sám říká, zdědil to po svém otci a dnes už jezdí jeho syn.

Kdysi v Lukavci jezdily dvě skupiny. „Svobodní odpoledne, ženatí s východem slunce,“ upřesnil pan David. V 90. letech minulého století to ale Lukavečtí spojili. Svobodní s ženatými jezdili kdysi společně už i za druhé světové války. Podle pana Davida v minulosti nebyl problém obsadit jezdce do průvodu. „V dědině bylo sedmdesát koní,“ vysvětlil. „Jenže dnes tu máme dva, a tak už dobré tři týdny před Velikonocemi sháním lidi s koňmi po okolí,“ dodal.

Jak se zdá, tradice jen tak nevymře. Loni jelo 24 jezdců, letos jich má být ještě o jednoho více, i když byly prý časy, kde se jich sešlo jen pět. „Ale muselo se jet, jinak by to asi zaniklo,“ pousmál se pan David a připomenul, že za jeho historie nejeli ženatí jen dvakrát, a to když napadlo přes půl metru sněhu. Jezdci dojeli dokonce i v roce 1989, když v obci hořel statek. „Sjížděli jsme do dědiny a už za školou jsme viděli, jak to hoří. No tak někteří kluci šli hasit tak jak byli, v sakách. Myslím, že z pětadvaceti nás dojelo sedmnáct,“ vzpomínal.

V Lukavci na křesťanský vzyk nenechají dopustit. Vždyť kde jinde lze spatřit chlapy ve vyžehlených oblecích a nablýskaných botách rajtujících na koni a střídajících se s muzikanty ve zpěvu dvou písní. Tou první je starobylá skladba ze 16. století, druhou Zprávu dáš boží spasiteli. Při zvuku těchto písní vychází většína lukaveckých obyvatel před svá obydlí v očekávání příjezdu jezdců. Pak lehce políbí kříž v ruce toho prvního a poděkují za zvěstování. „Je to nejen o tom křesťanském svátku, ale také o vztahu k přírodě a zvířatům,“ neopomněl podotknout pan David, jenž před pár roky chtěl svou roli posla dobrých zpráv předat někomu mladšímu, ale nenašel se nikdo, kdo by jej nahradil. „Tak si říkám, že dokud zdraví dá, budu to dělat,“ uzavřel skromně pan David.

(Zdroj: Region – týdeník okresu Nový Jičín, 6.4.2004))

Článek: Železniční trať II.

Se stavbou se začalo už v červnu 1873 na několika místech. Ke stavbě se sjelo hodně dělníků, zvláště Slováků a Italů. Začaly se budovat mostky, propustky, záseky a náspy. Vše se tehdy provádělo jen lidskou silou za přispění střelného prachu. Jen znatelné pozůstatky trati v okolí ukazují, jak namáhavá práce to byla. Trať vycházela ze stanice Opava-západ, projela kolem Otic do stanice Branka-Hradec, přejela mostem řeku Moravici, stoupala kolem kopce Šibeníku do Chvalíkova a Bohuňovic, kde na 15. kilometru byla zastávka a překladiště. Obloukem kolem hájenky Bleška míjí obec Březová a dostává se do údolí Gručovského potoka. Dotýká se obce Leskovec, přejíždí mostem potok Gručovku a dostává se do katastru obce Lukavec. Projíždí zásekem v kopci, náspem těsně míjí horní lukavecký rybník, přetíná silnici Lukavec-Bílovec. Na 33. kilometru dosahuje nádraží Lukavec s výhybkou (plocha nádraží je ještě dnes dobře patrná).

Trať z této stanice pokračovala zásekem v kopci Radešovka, míjí chatu „Čundračku“ a vjíždí do kamenného záseku (ten je vytvořen odstřelem a stojí za zhlédnutí!). Pokračování trati míří úbočím kopce nad děrenským rybníkem, míjí místní pískovnu, a pak náspem (300 m pod hřištěm), překračuje nynější chodník k Fulneku a kolem silnice Děrné-Fulnek dojíždí k silnici Fulnek-Bílovec. Tuto přetíná (naproti současnému fulneckému hřbitovu), stáčí se mírně vlevo a dosahuje v 37. kilometru nádraží a překladiště Bahnhof Fulnek (pozn. Protože nádraží Fulnek bylo umístěno na slezském – tzn. děrenském – území, došlo zřejmě mezi radními obou míst k úmluvě, různým kompenzacím a ústupkům). Z něj železniční trať objížděla po východní straně kopce Jelenice, dostala se na pole nad Stachovicemi, Hladkými Životicemi do údolí Husího potoka, dále k Suchdolu a Novému Jičínu. Kolem potoku Jičinky směřovala trať k Starojické Lhotě, Palačovu a údolím Bečvy do Valašského Meziříčí. Přes Vsetín dál projela Vlárským průsmykem a dorazila k Trenčínu. Na této trati se nejvíce pracovalo v úseku Branka-Hradec až do Fulneku. Tento úsek byl nejvíce stavebně a finančně náročný. V počátcích stavby už začalo upadat soukromé podnikání, vznikla nedůvěra v železniční cenné papíry. Přidala se následná finanční krize na kVídeňské burze. Ta také zbavila tuto koncesovanou společnost peněžních prostředků. Práce pak postupně ustávaly a koncem ledna 1874 byly zastaveny úplně. Ještě nyní, po obchůzkách blízké krajiny, narazíme na zašlou stavbu trati. Můžeme spatrřit náspy, propustky, záseky, nejčastějí kolem Děrného, Lukavce a ke Skřípovu. Fulnecké nádraží bylo z hrubé části už vystavěno, byla vykopána nádražní studna. Stavba budovy v jeho prostoru (zaznačená v plánku IC) stála do doby, než byla odprodána a rozebrána (dle kroniky a vyprávění) do Kujav Franzovi Storzerovi.

Po nezdaru této akce, jejíž největší část nesla Země Slezská, bylo několik pokusů projekt obnovit. Jednalo se o něm s kladným výsledkem i v Říšské vládě. Stát se chtěl zaručit státní garancí, nakonec však z toho sešlo. Byl učiněn i pokus v letech 1906 – 1908, aby se aspoň s Opavou spojila města Vítkov, Fulnek a Bílovec. Přes značné spory mezi těmito městy s vedením a stavbou tras železnice nakonec došlo ke shodě a následnému vypracovanému generálnímu projektu tras. Nakonec ale vše zastavila I. světová válka a ze stavby opět sešlo.

Použitá literatura: Láznička Z. :Příspěvek k historii železničních projektů ve Slezsku.

(zdroj: Fulnecký zpravodaj, č.12, prosinec 2003, autor článku Stanislav Šmeidler)

Článek: Železniční trať I.

Ani se tomu nechce věřit, že letos (2003) uplynulo 130 let od chvíle, kdy byla zahájena stavba železniční tratě Opava – Trenčín, jež probíhala vesnicemi a oblastmi jen nepatrně vzdálenými od Fulneku.

Celý tento dopravní projekt (po propojení do Czenstochové) měl propojit Prusko s Uhrami a tím zaručit přepravu hornoslezského uhlí a opačným směrem přivážet kvalitní dobytek z Uher. Bylo tím i sledováno povznesení průmyslu v zemědělských oblastech země.

V Opavě bylo ve prospěch tohoto projektu založeno místními průmyslníky a bankéři konsorcium. Tomuto konsorciu udělilo Ministerstvo obchodu v listopadu 1869 koncesi i na přípravné technické práce. Po jejich ukončení bylo zažádáno znovu na ministerstvo o povolení ke stavbě trati. To však ve výběru udělilo koncesi Moravskoslezským ústředním drahám, které měly odlišný projekt stavby. Proti tomuto projektu ale měly velké výhrady města Fulnek a Nový Jičín.

Přesto se technicko-vojenská revize projektu trati sešla na přípravné stavbě za účasti politických vojenských železničních úřadů a zainteresovaných obcí. Jedním z návrhů bylo i schválení železničních stanic v našem okolí – Nový Jičín, Suchdol n. Odrou, Fulnek, Lukavec, Skřípov atd.. Nejspornější bylo určení a vedení trati od Skřípova (nejvyšší bod tratě) do Fulneku.

Představitelé Vítkova a Oder chtěli trať od Skřípova vést na Větřkovice, Moravské Vlkovice, Jerlochovice, k Odrám a do Suchdolu. Bílovečtí prosazovali svou – ze Skřípova na Starou Ves, Jílovec, Kostelec a do Fulneku. Všude byly ale nepříznivé spádové a výškové poměry. Nakonec Fulnečtí prosadili svou trasu – tedy původní.

Výsledkem revize a pak následných úprav na celé trati (jež se přizpůsobovala možnému průplavu Dunaj-Odra) byl výnos Ministerstva obchodu z 12. 8. 1872, jímž byla schválena celá stavba železniční trati. Na 14. 5. 1873 byla určena politická obchůzka celé trati, jež trvala do poloviny června. Bylo na ní probráno vše, včetně sporných otázek projektu. Celá trať z Opavy do Trenčína měla měřit 129 km a mělo po ní jezdit až 15 vlaků o délce 70 náprav v obou směrech. Celý rozpočet činil 20 milionů zlatých a stavba měla být hotova za 3 roky a 3 měsíce.

(zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 10, říjen 2003, autor článku Stanislav Šmeidler)

Článek: Tradiční ukončení prázdnin v Lukavci

V sobotu 30. 8. 2003 bylo na hřišti TJ Lukavec veselo. Jako každý rok, tak i letos se zde konalo pro děti i ostatní občany Lukavce ukončení prázdnin s programem organizované Občanským aktivem ve spolupráci s ostatními organizacemi Lukavce. V bohatém programu vystoupili „rytíři“ ze skupiny historického šermu ze Studénky. Předvedli dětem a ostatním zúčastněným mistrné zacházení s historickými zbraněmi spojené s humorným výkladem, kde vysvětlili vznik a používání jednotlivých typů zbraní. Po vystoupení si tyto zbraně mohl každý návštěvník vyzkoušet sám. Na asfaltovém hřišti se pak mohli návštěvníci svézt na závodní motokáře a otestovat si tak své řidičské umění. A kdo má rád hazardní hry, mohl pokoušet štěstěnu v „kole štěstí“, kde bylo možno vyhrát pěkné hračky a školní potřeby. Pro ty méně odvážné byl připraven „rybolov“. Zde si děti a návštěvníci mohli vyzkoušet svou zručnost a případně i něco malého vytáhnout z „rybníka“. K vidění byl i fotbalový zápas mezi dvěma družstvy z Lukavce skončil nerozhodně a o vítězi rozhodovaly až pokutové kopy. A že to klusi s míčem umí, cenili diváci mohutným potleskem. Pozadu za nejmladší generací v ovládání míče nezůstali ani ti vříve narození a utkali se v zápase roku „ženatí x svobodní“. To, že vyhráli ženatí 3:2, není podstatné. Prostě rozhodla zkušenost nad dravým mládím. Po takových výkonech přišly vhod kllobásy z udírny „U Rudolfa“, které bylo možno zapít dobrým pivečkem. A kdo měl chuť na něco sladšího, měl možnost ochutnat výborné domácí „frgály“. to už tady byl podvečer a rozjela se naplno diskotéka pana Černého, který celé odpoledne zpříjemnil pěknou hudbou. Prázdniny končily, ale dětem se končit nechtělo, a tak se celé odpoledně protáhlo hodně do noci. Akce se vydařila a na závěr jsme si řekli: „Tak zase za rok – ahoj!“

(Zdroj: Fulnecký zpravodaj, č. 10, říjen 2003, autor článku Aleš Ohnheiser)